"Naši jeli do Tunisu, tak jim tam chodím zalívat kytky...", říká starší paní ve frontě té druhé. "Ještě tejden a pak přijedou, ale už mě ta cesta zmáhá...". Před obchodem se dámy rozloučily. K té, "co chodí zalévat", se nenápadně připojiĺ mládenec.

     Z autobusu jí už pomáhal nést těžké tažky a jak bylo vidět, dobře si povídali. Když se "naši" posléze z Tunisu vrátili, čekal je vybílený byt....

     Devadesát procent kriminálníků považuje bytové krádeže za velice snadné. Pokud si schováváte cennosti v nočním stolku, o svých plánech na cesty se vybavujete s přáteli na sociálních sítích, pak přesně splňujete kritéria profilu ideální oběti vloupání. 

     Většina zlodějů kontroluje před vykradením bytu jako první známé úkryty. Podívají se pod rohožku, do květináče, sáhnou nad dveře, zda se tam neukrývá náhradní klíč. Až když projdou většinu možností a klíč nenajdou, přistoupí teprve k násilnému otevření dveří.

     Další "průšvih" jsou otevřená okna, zvláště v letních měsících. Kvůli tomu dokáže šest z deseti zlodějů vykrást byt během několika málo minut. Někdy ani v ložnici spokojeně spící obyvatelé nic nezjistí...

     Rovněž čím dál víc bytařům napomáhají sociální sítě, kde si vyhledávají své oběti nebo sledují pohyb vytypovaných osob. 12 procent dotázaných zlodějů uvedlo, že využili sociálních sítí k tomu, aby zjistili, zda je majitel bytu doma, případně jak dlouho bude pryč.

     Takový vzkaz - například na Facebooku, že majitel domu nebo bytu bude pryč,  snadno pochopí i nezúčastněné osoby, a může být pro zloděje přesně tou informací, na kterou čeká, aby se do nemovitosti vloupal. 

     Stačí opravdu málo, lidé jsou hrozně neopatrní... Například - u kterékoliv základní školy stačí si prohlédnout děcka, jak si hrají s mobily. Třeťák má mobil za dvacet tisíc - tak co to může být za rodinu? Evidentně ve vatě. Pak už stačí takové dítě jen sledovat a dostat se na rodiče, kde bydlí a nastupuje sledování.

      Nejhorší je vystavování fotek domácnosti v kombinaci s používáním údajů o tom, kde se právě nacházíte. Zloděj si počká, až na svém profilu zadáte, že jste v cizině, na služební cestě  nebo u příbuzných na druhé straně republiky a pak má v podstatě klid pro svou „práci“.

     A jak dovnitř? Například v paneláku se chodí často přes balkón. Stačí se přehoupnout přes zábradlí, vyndat sklo, otočit klikou a zloděj je uvnitř...

     Pes je problém, ale ne neřešitelný. Každého psa do pěti minut spolehlivě vyřadí buřt se žiletkou.

     Napojení na pult centrální ochrany taky nezaručuje bezpečnost, "práce" je většinou hotová do několika minut. Tipaři totiž zjišťují i vzdálenost policejní stanice, počet příjezdových cest, dohlednost a tak podobně. Problémem jsou mříže v oknech a pancéřová závora na dveřích. 

     Ale zase - je to problém spíše z hlediska času na překonání, než na způsobu překonání. Překonat jde chytrým a připraveným zlodějům zkrátka úplně všechno... 

Jak se zabezpečujete vy, když opouštíte na více dnů svůj byt?

Zmiňujete se o tom např. na Facebooku či jiných sítích?

d@niela

Komentáře (7)

Zobrazit/Skrýt komentáře ... : deeres Co se pamatuji, tak máma měla na Vinohradech sousedku,která byla bachařkou na Pankráci. I přesto, že sousedka už byla dávno v důchodu a v bytě nebylo co ukrást, opakovaně se jí do bytu, přes bezpečnostní dveře vloupávali, nebo vloupával, asi některý z jejich bývalých klientů. V bytě zanechal neskutečný bordel a zřejmě jako poděkování za bývalé kvalitní služby,na podlahu vždy rozhodil kytici květů. Sousedka nikdy nebyla za květiny dost vděčná, když musela nechat spravit zámek a uklízet celý byt. Ani u mne by si toho moc nevzali, pochybuji, že by se chtěli tahat s knihami. A ty tři zlaté prsteny, co vlastním, tak ty si beru od jisté doby sebou. Kdysi jsem na delší dobu odjela do zahraničí a pojistila jsem se, aby mně je nikdo neukradl. Schovala jsem je do krabičky od bujónu a krabičku dala mezi ostatní do lednice. Po příjezdu jsem si, zaboha, nemohla vzpomenout, kde jsou. Až po dlouhé době jsem se chystala hodit je do polévky. červenec 30, 2012 07:49 Řekla bych to takhle - jelitům, co na sebe prásknou vše na facebooku či jiné sociální síti, vykradení patří. : Myška Když jsou neopatrní... červenec 30, 2012 08:19 ... : deeres Na to nemusí být člověk jelito. Typaře dělají i řemeslníci. U nás v domě se vyskytlo několik vloupaček po tom, co nám předělávali vodní instalaci. Dělníci byli většinou Ukrajinci a když na ně padlo podezření, byli už dávno v prachu. Mám bezpečnostní dveře a jednou jsem si je zabouchla a klíče nechala doma. Nebyly tedy zamčené a zámečník je měl otevřené do několika minut, na dveřích nenechal ani škrábaneček. červenec 30, 2012 08:38 Deeres, : Myška ale já mluvim - píšu o těch, co mají potřebu vše sdělit na FB. červenec 30, 2012 08:54 ... : deeres No,dyť jo, já zase pouze sděluji, že terčem vloupání se může stát kdokoliv, ani na sebe nemusí nic napráskat. červenec 30, 2012 09:00 To samozřejmě, ale ti, co mají potřebu uveřejnit na FB s prominutím každý svůj pšouk, si o to vykradení tak nějak říkají. : Myška A samozřejmě, nikdo z nás nemůže říct, že se mu nemůže stát, aby ho vykradli... Snad jen bezdomovci mají v tomto směru o starost míň. červenec 30, 2012 09:05 Kdysi jsem četla nějaký článek v časopse, : alena puntíkovaná kde zkušený bytař vykládal, jak si tito tipují potencoináln byty k vykradení. Jedna z nch byla třeba zjšťování, jaké kdo má záclony. Jaký - a zda má auto, jestli odjíždí pravidelně, zda a kolik mají dětí a podobně.Typy dávají například umývači oken, malíři pokojů a podobně. Ani to nemusí dělat vědomě. Stač se s nimi dát do řeči v hospodě, kam zajdou na svačinku. Zkušenému bytaři stačí pořádně si prohlédnout budoucí oběť, aby věděl, zda to stojí na riziko. Navíc, na sídlišti, kde bydlí spousty lidí a nikdo nikoho pořádně nezná, tam se bytař nemusí ani přílš namáhat. červenec 30, 2012 10:17

Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.

Powered by Azrul's Jom Comment