|
 Když tak čtu některé příspěvky a zamyslím se nad nimi, tak mě docela jímá hrůza. Proboha, kam jsme se to dostali? V době, kdy za nás pracují stroje a my bychom se měli v poklidu věnovat zábavě, rodině, výchově dětí a podobně - končíme zhusta u psychiatra. Jak je tohle možný? Proč k tomu došlo?
po přečtení některých příspěvků a různých časopisů začínám závidět ženám pravěkých lovců mamutů. Namouduši, nasbíraly kořínky, dotáhly vodu a dříví, vožvejkaly kůže, porodily, vychovaly, popřípadě i léčily děti. Pracovaly od slunka do slunka, v naději, že jim jejich lovec taky něco uloví a že ho při tom nic nesežere. Večer koukaly do ohně a opékaly toho mamuta (nebo neopékaly, když se lov nezdařil), ale rodina netrpěla, pokud byly hlízy, kořínky, ovoce a tak.Ona byla udržovatelkou rodiny a tepla domova, ona znala tajemství života a ten vyklíčil vždycky jen v ní.Všichni (včetně toho jejího) si ji považovali a ten její si zatraceně uvědomoval, že nebýt jí, tak by pošel hlady - neb ne pokaždý se podaří něco ulovit a taky by mu nikdo neošetřil případné rány z boje či z lovu. O nějakých dětech, nebo pokračování rodu by si mohl nechat jen zdát. A dneska???? škoda mluvit. Všichni řešej kolikrát a jak souložej, zda cejtěj nebo necejtěj to správný šimrání v podbříšku, časopisy jsou plné krasavic s dokonalými postavami a mejkapem, ke kterým se normální ženská nemůže rovnat. Ještě jsem neviděla krasavici v plavkách ana jest v časopise vyfocena jak meje okna, luxuje, vynáší smetí, drhne podlahu, nebo táhne narvaný tašky a strká před sebou dítě. Muži pak nabývají dojmu, že se špatně oženili, neb to, co doma vidí, se zdaleka liší od časopisy publikovaného ideálu. Šedesátiletý dědkové si berou dvacítky, neb se obávají, že se svou vrstevnicí už nikdy nemohou toho pravého štěstí dosíci. V šedesáti ploděj miminka a zuběj se, jak jsou konečně šťastný a vychutnávají si to, zatímco jejich děti z předešlých manželství je prakticky neznají - protože tenkrát své otce "omezovaly a bránily jim v rozletu". Dneska totiž není důležité, že je vaše žena milá, pracovitá, dobrá matka a manželka, že dokáže vytvořit z panelákového bytu přístav pohody a klidu, že si ví rady v krizových situací, že má odvahu experimentovat, že hlavně díky ní rodina v pohodě přežila bouře a krize ....ne, to není důležité... Důležité - a na tom stojí svět - je to, aby neměla celulitidu! Tečkovaná Alena
|
