O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...
Kontakty
| Napište nám |
| Poradna Kudlanky |
| Právní poradna |
Související články
Přihlášení
Anketa
| JAKPAK JE DNES U NÁS DOMA? 13. - 19. 2. |
|
|
|
| Neděle, 12 únor 2012 | |||||||
|
Yukon Quest - 1000 mílí mezi Fairbanksem na Aljašce a Whitehorsem na Yukonu. Nejtvrdší závod světa. Ale nikdy ho ještě nejel Čech, až letos. Poprvé v celé době trvání tohoto závodum, a jede za Českou republiku žena, moje dávná kamarádka, Misha Pedersen. Je původně z Prahy a teď pracuje jako pomocník u psů Verna Haltera ve Willow na Aljašce.
Ze začátku to všechno vypadalo velice slibně, jela v první desítce... ale pak se jí vyvlékl z harnesu jeden pes a utekl neznámo kam. Bylo to hned nato, co sjela 1020 metrů vysoký Rosebud. Bez psa nemohla pokračovat, mohla jen sedět, čekat a zoufat. Myslím, že to i oplakala. Její velký sen! Míjeli ji závodníci, kteří byli původně daleko za ní. Už si myslela, že je všechno ztracené. Jaká to byla úleva, když po deseti hodinách marného čekání psa přivezl masher, který jel jiný, kratší závod -Yukon Quest 300. Našel ho nahoře na Rosebudu a zapřáhl do vlastního týmu.
Pes už ale byl pro ní už nepoužitelný, byl velice unavený.. Z příští kontrolní stanice, kde se mohli ponechávat psi, už jela bez něj. Do Dawsonu přijela na 16. místě. Bylo právě těsně po setmění, když ji vítal hlouček dawsonskych nadšenců. Mezi mimi pochopitelně Kennedy a já. Obrátila jsem se zrovna na Kennedyho a na něco se ho česky ptala. Místo manžela mi ale odpověděl cizí ženský hlas: "Vy jste Mývala?" Byla to Mishina maminka z Prahy, která ji celou cestu provázela.
Ve svých 67 letech se vydala na Aljašku, pomoci své dceři při závodě. Netušila ovšem, že bude spát v náklaďáku, krmit psy, že se prostě na Questu z ní stane handler ... pomocník u psů. Jeli jsme ještě s Mishou do kempu, kde měli všichni závodníci ponechané psy, ale na nějaké povídání opravdu nebyl čas. Jen mi vysvětlila, co se stalo s tou nezbednou čubičkou a my jsme se ji tam dál nepletli. Stejně byla příliš unavená a jediné, co potřebovala, byla tepla voda ve vaně a postel.
Druhý den odpoledne jsme se s ní jeli rozloučit a popřát jí šťastnou cestu. Na kempu číslo 5 už visela česká vlajka. Psi se spokojeně váleli v nachystané slámě a Misha měla postavený stan vedle nich, i když v hotelu měla svůj pokoj. Zrovna se probudila a začala hned běhat kolem psů a jejich krmení. Při tom jsme povídaly.
Ptala jsem se jí hlavně, kdo je její sponsor při tomhle závodě. "Vlastně skoro nikdo - matčina sestra v Austrálii nechala udělat trička s mým jménem a prodávala je tam mezi krajany." Z České republiky nedostala nic. Divné, že? Na to, že ji representovala... Ano, žije a pracuje teď na Aljašce. Ale kolik hokejistů žije někde jinde a ani nesportují pod barvama České republiky?
Odjížděla druhý den v půl osmé ráno. "To je na mne moc brzo", zanaříkala jsem. "Na mne taky", odpověděla stejně nešťastně. Udělaly jsme pár fotek pod vlajkou a rozloučily se. A teď už zase sedím nad kompem a hledám její jméno. Vyjela v sobotu brzo ráno. Před sebou má největší kopec - Salomon dome. Držte jí, prosím, se mnou palečky! A pokud byste chtěli vědět, kde právě je, klikněte si...
Yukonská Alena - které je na rozdíl od vás venku teplo :-)))
|
|||||||
| < Předch. | Další > |
|---|








Víte, jak bylo dnes u nás? U nás byly čtyři pod nulou a u vás bylo minus třicet. Je to celé přeházené... Kamarád teď byl v Antartktidě, kde je česká výzkumná stanice přímo ve vnitrozemí a mejloval mi odtamtud - že prý prší!!!! To prý tam nikdo nezažil. Tak nevím, co se to s tím světem děje... Ale musím vám napsat, že tady právě máme Yukon Quest. 

Takže jsme čistý, vodu máme dovezenou, pro strejčka příhodu, páč se mi i tu vodu nakonec podařilo rozmrazit a rozchodit. Ale kdoví, další mrazivá noc začíná. Dnes to zkusím vošéfovat tím, že nechám mírně protejkat jednu baterii, aby čerpadlo muselo čas vod času sepnout a vodu rozproudit. Jojo, a pak se řekne teplý jižní Plzeňsko, prdlajs! A dochází mi uhlí. 
Nevím jak kdo, mně osobně je jedno, kolikátý kdo byl v jaké závodě. Považuju Mikina za člověka, který se i v emigraci snaží zapojit do společnosti, pracuje, zvelebuje si své obydlí. Dal sem i nějaké fotky svého srubu, pěkné čisté,.. Byly tu i jiné fotky od jiných emigrantů a člověk chtěnechtě srovnánává a vytváří si názor. Vytváří si názor, kdo je a kdo není skutečný mluvka a lhář.



