Dobrý den, chtěla jsem vás požádat o radu, protože si myslím, že Vaše odpovědi dávají více logiky než slova veškerých  psychologů :-)). Jsou pravdivé, rady nejsou jednoduché, ale účinné. Pokusím se proto vylíčit náš příběh (asi se zas tak neliší od jiných), který mne trápí hlavně proto, že jsou ve hře naše děti.

     Žijeme spolu s manželem už tři roky. Oba jsme se rozvedli se svými protějšky z nefunkčních manželství, abychom mohli být spolu. Samozřejmě, že oficiální verze byla, že jsme chtěli změnit svůj život, ale vím, že partner by nikdy od své manželky nebýt jiné ženy neodešel (už to přede mnou sice zkoušel, ale když zažil peklo, co mu manželka připravila - vydírání dětmi, rodinou atd., tak to vzdal). No, spolu jsme to dotáhli do zdárného konce; žijeme v pěkném bytečku, oba dobře vyděláváme a oba máme jedno dítě z předchozího manželství: on holku, já kluka; 13 let a 11 let.

     A nyní ten zásadní problém: zatímco já jsem dokázala vyřešit svoji minulost tak, že s bývalým  manželem máme synka ve střídavé péči a  vycházíme spolu dobře, na výchově se celkem shodneme, takže i náš kluk a jeho fungování je opravdu fajn (i chlapec mého nového partnera přijal v zásadě dobře, stejně jako bývalého manžela přítelkyni), tak jeho výchova je běžná, klasická. Tedy žádné ústupky, výčitky svědomí a nějaké úplatky dítěti se nekonají.

     Můj manžel asi udělal mnohé zásadní chyby (lhaní dětem i bývalé ženě - taková klasika „nikoho nemám, chci žít sám atd.) no a teď má stále děsný výčitky ohledně dcery. Takže jeho vztah k ní prošel několika stádii - od: „holčička k nám nebude chodit vůbec, protože maminka si nepřeje, abychom se vídali", až po nynější stav: „měj ji tam co nejčastěji, protože já potřebuji také svůj klid na přítele, atd".

      Jenže -  holčička si přeje, aby se tatínek s maminkou k sobě vrátili, takže ke mě se opravdu nehrne. Necítím úplně averzi, ale zase - neustálé vzpomínání na to, jaké to bylo, když byl tatínek doma, a  maminka má všechno lepší... atd. Nebo mi například absolutně neodpovídá na sms, když ji např. někam s námi zvu atd. Manžel si ale přeje, abychom byli šťastni všichni dohromady. Jenže ono to nefunguje, a mne už nebaví neustále poslouchat řeči o bývalce - od holčičky i od něj. Nejhorší je, když vidím, jak měří dvojím metrem: jinak jí a jinak mému synovi.  Má ohledně dcery stále veliké výčitky, že ji často nevídá (moc k nám nechce, a po tom všem se jí ani nedivím) a celá ta jeho láska je taková opičí. Ale do střídavé péče, aby se jí mohl opravdu věnovat, ji přitom nechce, defakto ani ob víkend. Pak, když k nám tedy jednou za měsíc na víkend dorazí, nebo na pár dní na dovču, tak to se skoro staví na uši a děsně se diví, že mi to vadí.

     Preferovala jsem podobnou formu péče jako mám o syna já, s tím, že jsem věřila, že není problém vzít obě děti pod křídla a prostě a spokojeně žít. Nyní vidím, že to nejspíš nepůjde a jeho péče o dceru asi nikdy žádný řád mít nebude. Její maminka chce, aby si to všechno dohadoval on sám s dcerou, ale že ona jenom uvítá, když k nám půjde (říká: vyřeš si to sám).

      Současný stav mě trápí, trápí mne to, že není schopen obě děti brát stejně, že nevím dne ani hodiny, kdy holčička dorazí. A pak sleduju to jeho pitvoření se před ní; když k nám dcerka přijde, okamžitě se změní i jeho vztah ke mě. Nedokážu už se na to už koukat objektivně, a chtěla jsem vás poprosit o  radu. Mě už napadá pouze: "Víš co? Tak s dcerkou se vídej sám, u nás je kdykoli vítaná, ale dohromady už čas trávit nechci, protože mne to takhle trápí.... prostě fakt nevím co dál.

     Na druhou stranu - a ta vždy zatím  převážila (a zatím stále plánuju další společný akce atd.), si uvědomuju, jak moc svoje dítě miluje i když nevím, jak moc se mu chce věnovat... No a kapitola sama pro sebe je i můj syn, ale lásku, tu asi vynutit nelze .... Vím, že to nikdy nepřizná,  takže nějaká debata na téma: "co ti vadí",  je zbytečná. Jinak - na závěr - když pominu děti - tak se máme moc dobře a chtěla  bych být s ním i nadále .

Moc děkuji za Váš čas a odpověď - s pozdravem

LENKA 

O D P O V Ě Ď :

Milá Leničko,

      tak se vám to oběma povedlo pěkně pohnojit... :-D. No, ten tvůj drahoušek je dost zbabělec. Jednak v tom, že své bývalé ženě nepřiznal, proč z manželství odchází - i když chápu, že se asi po už jednou prožitých zkušenostech bál nějakých těch nechutných scén. Ale - tak to měl všechno vyřešit hned po rozvodu, když už bylo "všechno černé na bílém". Tohle protahování a lhaní... A totéž je i v jeho vztahu k dcerce.

      Bohužel, mnoho docela fajn chlapů má tuhle nepříjemnou vlastnost, že neradi řeší nepříjemné záležitosti - a nakonec jsou velice rádi, když to všechno za ně vyřídí někdo jiný... Vůbec se nedivím, že tě to pěkně štve. Ale - ani ty nejsi trošku bez viny, protože sis taky netroufla rázně a hlavně včas říct, jak by se situace měla dál vyvíjet. Například to, že si nemá on všechno dohadovat s nezletilým dítětem... Za dcerku je zodpovědna její matka, která ji má asi svěřenu do péče, takže si to má domlouvat s ní! Takhle se z holčičky může velmi lehce postupem času stát sebejistý malý tyran, který bude s tatínkem vorat, jak se jí bude líbit. Ach joooo

      A teď, jak jsi napsala, co dál? Mám takový nápad: podívej se, ty taky nemáš důvod, proč se podřizovat nějakému dítěti: takže bych se k ní chovala stále stejně, až s tím rozdílem, že bych jí tedy žádné sms nepsala,  to si přeci musí vyřídit -  po domluvě s tebou - její otec s její matkou. A natolik včas, aby chod obou rodin nebyl narušen. A - co se týká toho, že maminka umí všechno lépe, nebo že to má lepší: tak řekni, že to je fajn, a přejdi to "jak krajinu". Nedej na sobě znát, jak tě to mrzí! Uvědom si, že ona je už dost velká, aby si uvědomila, že ti to zrovna není po chuti :-). Tak když se jen usměješ a řekneš, to je báječný, tak to maminka je určitě hodně šikovná, žejo? - tak to bude úplně stačit.  A už se o věci pak dál nebav...

      Svému manželovi po odchodu holčičky pak konkrétně řekni, co a jak bylo fajn a co a jak se ti nelíbilo. Např.: "Víš, jak ses na mne ani nepodíval a neodpovídal mi ,a bavil se jen s ní, to mi fakt vadilo. Mě se to nelíbí, je mi to líto a tak to příště už nedělej, ano?" Rozhodně neskuhrej! Ale dej mu najevo, co nemáš ráda, a přesně to formuluj! Řekni mu, že tvůj chlapec taky z něj není úplně na větvi, ale chová se celkem dobře, ne? A opravdu bych se snažila, aby se dohodla nějaká ta pravidla. Dny, kdy u vás děti budou, jaký bude program a jak se jim budete věnovat. Třebas si to nyní naplánujte na měsíc dopředu - udělejte si takový "itinerář", ať to pak dohodne s její matkou a howgh, domluvil jsem. K oběma dětem se chovejte stejně - snažte se (a když nějak vybočí, tak mu to hned nějak nenápadně řekni - ale aby věděl, "vocogou"). Snažte se vždy děti zabavit, aby nebyl čas na nějaké skuhrání ani z jedné strany. Asi to bude dost náročné, ale jen tak máte naději, že to - jak se říká - "čas spraví".

      Ony ty tři roky asi jsou ještě málo - ale také se na tom podepsalo hodně to, že nejspíš maminka před dcerkou mluvila o tom, jak jí tatínek ublížil, jak je nemá rád, atd. Ať je to, jak je to - když už se něco takového stane, že se rodiče rozejdou, mají se vždy snažit, aby to děti zasáhlo co nejméně. V současné době je hodně rozvedených manželství, takže pro děti to není nic neobvyklého. A pokud spolu rodiče i jejich noví partneři vycházejí dobře, nijak to děti nenaruší.

      Když tak dej vědět, ano?

Hodně štěstí,

d@niela

Komentáře (18)

Zobrazit/Skrýt komentáře ... : kebu Milá Lenko, je otázka jak moc vnímala exmanželka tvého manžela jejich manželství jako nefunkční, možná si nemyslela, že jsou na tom tak zle, když ho tolik chtěla mít doma. Protože tak, jak to vnímá ex, tak to vnímá pravděpodobně i dcerunka. Pokud je to hozeno tak, že jsi jim odvedla tatínka od rodiny, tak se nediv, že tě holka v pubertě moc nemusí. Možná bude schopná za pár let zpětně docenit, že je její táta šťastnější s tebou, než býval s její mámou, ale teď asi těžko. Teď tě vnímá jako máminu sokyni a kope v jejích barvách (proto ti vykládá jaká je úžasná, apod.) potíž je, že i ty vnímáš její matku jako konkurentku a že ti to vadí. U takhle starého dítěte prostě nebudeš druhá máma, můžeš být tak maximálně starší kamarádka a jako takové by ti pochvalné (byť provokativní) řeči o matce vadit neměly- jo, vážně tvoje máme umí mnohem lepší svíčkovou, než já? A mohla bys mi sehnat recept. Byli jste s maminkou a tatínkem na Karlštejně? Já tam taky jednou byla, je tam hezky, že jo. Také těžko zavládne nějaká spravedlnost v tom, jak tvůj manžel vnímá tvého syna a svoji dceru. Za a) krev je krev a za b) jeho vídá 2 týdny v měsíci, zatímco ji jen 2 dny v měsíci. To je dost málo na to, aby se snažil ji vychovávat, to si ji chce prostě užít. pokud se ti na to těžko kouká, nemůžeš si třeba se synem vymyslet nějaký program mimo, jen pro vás dva? Nebo prostě na ten víkend zatnout zuby a přežít... A že ti neodpovídá na SMS? No tak jí nepiš. Pokud ji chceš někam pozvat, řekni to manželovi a ať si to s ní vyřizuje on. prosinec 30, 2011 10:03 Pro děti je to složité! : Euridika Poznala jsem to na vlastní kůži ,jako dítě z rozvedené rodiny. Oba rodiče si našli nové partnery, ale já jsem si nenašla vztah ani k jednomu z nich (resp. oni ke mně). Otcova manželka byla primitivní, zlá ženská, plná komplexů z jeho vysokoškolsky vzdělaných přátel. Než tátu uhnala, chovala se ke mně přívětivě, po svatbě ale náležitě přitvrdila, chorobně na mně žárlila. Z prvního manželství měla dceru, kterou rozcapovala a neustále všem vnucovala, jaká je krasavice (bylo jí pět a mně sedmnáct), zatímco mně kritizovala a ztrapňovala(kdo ti okousal ty vlasy, kdo zase počůral na záchodě prkýnko apod.). Kdyby mohla,poslala by mě v lednu na jahody do lesa.Protože otec její dcery spáchal sebevraždu, začala říkat mému "tati", což mně dost ranilo. Ovšem macecha si od nás nechávala vykat a nikdy mně, ani bratrovi, tykání nenabídla. Nechápala jsem, jak je možné, že jí to táta nikdy nevytknul - fakt je, že nám to zase tak moc nevadilo, drželi jsme si od ní odstup. Když jsem se dozvěděla, že se otec s touhle ženskou tahal ještě v době trvání manželství s mou matkou, byla to poslední kapka. Nakonec jsme málem příšli i o rodný dům, protože macecha donutila otce, aby na ni přepsal polovinu. Děda (otec táty) jí nemohl přijít taky na jméno (dozvěděl se ,že se s jeho synem slézala,když byl ještě ženatý) a jí se podařilo dostat ho na měsíc do blázince, což jsem jí nikdy neodpustila. Nakonec se stejně rozvedli. Baba dostala kolem padesátky mrtvici (asi ze zloby a zášti, která z ní na potkání stříkala) a je tlustá ,zapšklá a osamělá. prosinec 30, 2011 15:26 no - rzvedla sis ženáče, : alena puntíkovaná te%d se divíš, že z toho jeho děti nejsu nadšený. Rozblas jim rodinu, kterou jim nedokážeš nahradit, kdyby ses rozkrájela. Jakože ty se zajisté kvůli cizím dětem krájet nebudeš. Máš svoje.Všecko, c uděláš zlýho, se ti časem vrátí...asi už to začalo. Doufám, že jsi šťastná. prosinec 30, 2011 19:05 a nediv se, že v očích toho děvčete má maminka všechno lepší.... : alena puntíkovaná je to logické...je to JEJÍ MAMINKA a ta je nejlepší na světě, ať už ty s tvým mužem tvrdíte cokoli. No, doufám, že se ozveš, až on zjistí, že existuje někdo, kdo se k němu hodí víc než ty. Jistě budeš mít pochpení. prosinec 30, 2011 19:15 Álo, : deeres nech toho, podívej se na statistiku rozvodovosti. Nemusí to být vždy tragédie. Já zase znám hned dvě rodiny, dneska jsou už ty prckové dospělí a zcela normální, kde jako děti měli hned dva tatínky a dvě maminky. To,že si dopělí nerozumí a rozejdou se , to se stává, ale když jsou spolu v pohodě, nemusí mít jejich potomci zkažené dětství. prosinec 31, 2011 08:27 Nediv se : koza Nemyslím si, že se může stejně chovat manžel k dceři, kterou vídá jednou za měsíc, jako k tvému synovi, s nímž je denně. Tohle očekávání je naprosto nesmyslné. Stejně tak nesmyslné je čekat, že třináctiletá puberťačka, s kterou to právě teď tříská na všechny strany, se bude chovat stejně vstřícně a bezproblémově jako jedenáctiletý chlapeček, který má ještě do puberty daleko. No a jasně, samozřejmě je potřeba čekat i to, že když odvedeš od rodiny tátu, dítě ti to dá sežrat. Takže bych neskuhrala, vzala věci jak jsou a tlačila káru dál. leden 02, 2012 05:54 Milá Euridiko, : jednababi složité to bylo pro nás všechny, kteří máme podobnou zkušenost - ale z tebe, koukám, empatie jenom stříká leden 02, 2012 08:03 ... : Sandra. Mě trochu překvapila Danielina věta:" V současné době je hodně rozvedených manželství, takže pro děti to není nic neobvyklého." Nemyslím si, že by počet rozvedených manželství měl vliv na to, jak člověk vnímá trauma ve svém osobním životě. Možná to pomůže ve vztahu k okolí- dnes už se nikdo nebude dívat na dítě skrz prsty proto, že má rozvedené rodiče. Ale jinak je to pro dítě obrovská rána a je úplně jedno kolik z jeho kamarádů prošlo tím samým. Jak moc veliká rána to je, to záleží na okolnostech, zejména na tom, za jakých okolností se rodiče rozcházeli a jak moc byl jejich vztah vnímán jako nefunkční z pohledu toho dítěte- ono kolikrát se dozví i jeden z partnerů, že žil léta v nefunkčním vztahu až v okamžiku, kdy ten druhý stěhuje kufry k někomu jinému, natožpak aby se v tom vyznalo dítě, které do toho vidí ještě méně. Pokud si dítě myslí, že jsou táta s mámou spolu v pohodě, že se mají rádi a najednou bum, táta se stěhuje k milence a ještě k tomu okolo toho mlží a zatlouká, tak je asi jasné, že dítě z tátovi nové partnerky nadšené nebude, i kdyby to byla jinak ženská ze zlata. Což je tedy spíš taková obecná úvaha- Lence bych řekla, že jeden víkend jednou v měsíci se snad dá přežít, ne? Pokud tvůj syn a jeho dcera nemají stejné podmínky, nejsou u vás stejně často, tak se prostě asi k jednomu chováte víc jako k členu rodiny a k druhému jako k vzácné návštěvě. leden 02, 2012 08:45 Lenko, : Vodoměrka myslím, že nejvíc ti pomůže neočekávat zázraky a smířit se se situací, že třináctiletá puberťačka, žijící u matky, nebude v nejbližších pár letech určitě nadšená a vytrslá z otcova nového vztahu a už vůbec nebude chtít být "tvou nejlepší kamarádkou"... až bude starší, tak se všechno může změnit a váš vztah bude jiný, ale v tomto věku a v této situaci to nejspíš ještě dlouho lepší nebude... nemůžeš srovnávat svého syna a ji, jsou to dva naprosto rozdílní lidičkové a dvě naprosto rozdílné situace... a jestli s tebou dívenka komunikovat nechce, na smsky ti neodpovídá, tak to klidně přenech jejímu tatínovi... a myslím, že pokud už je nějaký problém s ní, měl by to řešit především on... na tebe se bude vždycky dívat jako na tu "cizí ženskou, co zase otravuje"... jo, puberta je věc... od třinácti do šestnácti je snad to nejhorší období... u kluků je to vše zase trochu jinak, a hlavně to přichází spíš později... leden 02, 2012 09:13 ... : Evaa To je vtipné, jak to každý vidí jen ze svého pohledu a neumí pochopit druhou stranu. A proto jsou tyto problémy... květen 04, 2012 17:42 Mě by zajímalo jak se mají věci z druhého úhlu : Veronika11 Já když to tu čtu, přijdu si jak ta jedubaba, jak psala Euridika:-))Mě by to zajímalo z jiného úhlu, ale nepotřebuju slyšet jak jsem příšerná a zlá, každej jsme nějakej, takže prosím pouze o názory na situaci, ne na mě:-) Mám přítele dva roky, mám dvě děti, holku a kluka. Přítel má dcerku, té je 13. Je rozvedený 8 let, přede mnou měl jinou přítelkyni. Ta prý byla strašně zlá na dcerku, a tak se rozešli. Nu, a teď babo raď:--) Protože za celé ty dva roky, jsem k ní nenašla cestu. A to je mi divný, já mám totiž děti dost ráda a strašně ráda sre jim taky věnuju. Tahle holčička je jiná. Maminka jí opustila, když jí bylo pět, pak se zaSE vrátilA. PŘÍTEL TO nerozdýchal, tak se rozvedli a dali si střídavou péči. Jenomže jim to funguje tak, že přes týden je holčička doma, každý víkend ji má mít tatínek. Tomu pomáhá jeho maminka, tedy hiolka je u babičky nebo u něj střídavě. babička má barák, kde má holka pokojík a ASI SE tam cítila líp než u té miulé přítelkyně. A teď klidně suďte. Protože já k..blbá jsem po rozvodu slíbila své dcerce pokojík, ale potkala jsem tohodle přítele, tak z toho sešlo a je tam pracovna, kde může přespávat jeho dcera. Ta neumí ani pozdravit mimochodem. Když není po jejím, naoučí se, otráví náladu celé rodině. Mé děti ji baví jen občas, číst nechce, protože všechno zná, pohádky všechny viděla, nějaké poznávání třeba hrady zámky nepotřebuje, protože se všechno naučila ve škole..no nářez:-) teď se k tomu nově přidalo i to, že nejí mé jídlo, protože mam přece dobře vědět, že jí to nechutná:-) No jíst jí chutná asi dost, má 70 kilo, tak nevim. Ale beru, že jí teda nešmakuje, no. Nemám ani vteřinu soukromí, protože pracuji ob víkend, takže když mám volno, přítel si ji bere, abysme byli jako rodina. Jenomže těžko někoho nutit k něčemu, co nechce. Když se jí zeptam, jestli jí nějak vadím, tak prej ne. Prej se jí u nás líbí. No a pak se zase napučí, sedí jak rozpík a nic nechce dělat. Ráno vstává o páté, takže mě vždycky pěkně vzbudí, nebo jde vzbudit děti, a tak si to užívam už dva roky. Promluvy jsem zkoušela, nezabíraj. přítel za mnou sice stojí, dokonce i ta bývalá manželka není nesympatická:-) Mám ji ráda:-) Ale vidím to tak, že se jí ráda zbaví:-) No a mě to nebaví. Rozvedla jsem se z vážných důvodů, chtěla jsem klid a s tímhle jsem jaksi nepočítala. prostě jsem si myslela, že si najdu cestu ke každýmu dítěti. Ale nenašla a horší se to. navštívila jsem psycholožku, popsala jí situaci a prý s tím asi nehnu. Další věc je, že si máme stavět baráček. Zatím do toho moc nejsem zapojená, přítel si pracuje na pozemku s tatínkem, je to za jeho peníze. Po mě se chce spoluúčast na hypo, pak mu odečtu co do toho dal a měli bysme to napůl. jenomže mě nějak přešla chuť. Mám totiž důvodnou obavu:-) že tam holčičku budu mít pořád. A ve mě už vyklíčala taková averze, že to nejsem schopna sama vyřešit. Nevím co s tím, proto bych potřebovala radu. Ta holčička se mi časem začala hnusit, to má samozřejmě za následek, že mi začal vadit přítel, který je hodný a chytrý, až na to, že by mě měl nejradši pro sebe. Já potřebuji malinko prostoru, trochu soukromí, abych se mohla nadechnout, to nemám. začalo mi vadit i že je přítel trochu menší než já, že nemá rád mé kamarády, že na mě žárlí. Zdá se mi, že opět vesele směřuju k tomu, abych ten vztah ukončila. no ale mám ty děti a ty ho mají rády, tak jim to nechci udělat. Jsem unavená, podrážděná a pořád v opozici a nedokážu to změnit. Co byste mi poradili? Díky Verča srpen 05, 2012 10:30 ... : Veronika11 Omlouvám se, zlobí mě klávesnice srpen 05, 2012 10:32 Veronika 11 jak poradit? : Jitka S Ahoj Veroniko11 píšeš že když to tu čtu, přijdu si jak ta jedubaba ???? Začni u toho jestli máš přítele vůbec ráda , vyjmenuj si všechny klady a zápory , píšeš že je chytrej a hodnej : to je v dnešní zvrhlé době plné alkoholu drog a hnusného chování od mužů k ženám docela vzácnost!!!! že žárlí? kdo nežárlí ten nemiluje !!! ale nepíšeš proč žárlí ??? nedáváš mu k tmu třeba důvod s těmi kamarády??? protože pro neshody v dalších věcech přeci nemůžeš zatracovat někoho o kom celkem hezky píšeš a hledat důvody pro rozchod !!!! , co přítel a tvé děti? také to bere tak jako ty? má k nim averze ? nebo to bere tak že děti jsou součást tebe a tudíž nědělá rozdíl? to je asi to podstatné , ač tu píšeš o sobě velice málo zapřemejšlej třeba nad tím jaká jsi byla ty když jsi byla malá a vží se do té situace a porovnej to . A že je přítel menší? přeci jsme ve světě kde se tohle takhle nebere starší žena / mladší muž - menší muž / větší žena a opačně takové věci se dnes přeci neřeší a to samé je u vejšky a věku přeci . . . potom nám začnou vadit jiné barvy pleti ???? , barvy vlasů jiná postava , národnost etnikum ???? nějakej ten centimetr není přeci důvod k rozchodu , ber to tak že si v sobě hledáš zámínky pro zboření vztahu a toho co máš , tak to prostě je taky jsem si něco podobného prožila ale s tím že tohle řešil partner vůči mě hlavně po posílení alkoholem . A že nemá rád tvé kamarády jak píšeš ? Která žena bude tolerovat u přítele / manžela / kamarádky ????? šáhneme si na srdce holky . . . . !!!! která z nás nežárlí ???? natož u přítele trpět kamarádky ??? horší jsou snad jen kamarádi co přítele nabo manžela tahaj po hospodách a podobně , prostě se vyrovnej s tím že zadaná žena s dvěma dětmi má mít takt chování , přátelit se je normální ale některé věci prostě nedělají dobrotu nikdy .A dcerka ? ve 13 je pubertální každej . . . prostě to ignoruj a žij protože lidi které milujeme neposuzujeme podle pohledu našeho okolí ale podle vlastního srdce , když se nechce účastnit tak ať se neúčastní , nechce jíst tak ať nejí od 15let bude mít jiné zájmy a brzo dospěje a bude žít vlastní život . Přeji ti hodně štěstí a rozum do hrsti a neboj dobře to dopadne S pozdravem Jitka září 03, 2012 10:08 Veronika11 nevěš hlavu : Květulinka Ahoj Veru , nevěš hlavu nikdo tě linčovat nebude ale rada sa kolikrát hledá těžko , pravdu má každej v tomhle fóru protože popisuje vše ze svého pohledu a podívej se kolem sebe kolikrát je to mnohem horší . Musíme to v tomhle světě přežít a to nejlepe po boku hodného a šikovného partnera nebo partnerky , což ty i píšeš. Děti mají bejt radost. Někdy se nevyvedou ty vlastní natož ty co si přivede partner , někdy je to od nich jen truc , jindy vzdor a jindy nepochopená hloupost . taky jsem byla dítě z rozvedené rodinny a dnes vím že tatínek ač nevlastní mě měla a má rád a když jsi vzpomenu jak jsem trucovala a co tropila tak se musím červenat . Proto je nutné rozlišit partnera a jeho potomky nikdo si je přeci neodpáře , když má někdo podobný problém v životě tak taky , třeba pro pokutu v autobuse nebo sprda od šéfa , vyhazov z práce nebo jiné životní propadáky , přeci nepřestane milovat partnera a zatracovat ho že se něco nedaří . To je pak fakt sobecké. Dost mě zajímá jak to co popisuješ bere tvůj partner ? píšeš že stojí za tebou atd. to je přeci to nejdůležitější když máme oporu !!!! mě spíš příjde že si jen potřebujeme na někom svlažit žáhu a bezmoc . Dobré je to ignorovat a né to soustavně řešit , nechce jíst ? ať nejí , nebaví jí to tak ať se neúčastní . prostě žije tak se nechte žít . radujme se raději z maličkostí . A pozor na to kamarádství s muži ,občas při podobných neschodách doma a s partnerem to pak končí lítáním po zábavách nebo v posteli s kamarádem a průser je na světě , nic to nevyřeší jen to přivodí konec . Takhle se rozumné ženy nechovají , to je pod naší úroveň.Rozum do hrsti . Taky držim palce a písni ahoj Květa z Teplic září 03, 2012 10:39 někdy je to tak a někdy onak : Tomášek někdy je to tak a někdy onak vzít rozum do hrsti je dobrej nápad září 03, 2012 18:31 to teda jo : Lenička září 03, 2012 20:09 Veronika11 nevěš hlavu : Květulinka : Květulinka Tak co je nového Veroniko? září 11, 2012 18:12 ... : . září 12, 2012 14:38

Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.

Powered by Azrul's Jom Comment