|
 „Tak, pánové, přiznejte se, kdo z vás má něco s blondýnou!?" spustila jsem na ty své tři chlapy. Přítel hned proti mně roztáhl dlaně: „Já ne, já ne - přísahám!" Synové se na mě otráveně podívali: „Cože?" Ukázala jsem na hromadu špinavého prádla, kterou jsem právě třídila. Na tom tmavém se krásně vyjímaly dva dlouhé zlaté vlasy... Zkrátím to - nepřiznal se ani jeden.
O týden později tam byl další. Už jsem to ani nekomentovala. Ne, že bych byla nějaký špión. Prostě kluci nosí skoro samé černé věci a musela bych být úplně slepá, abych si toho nevšimla. V neděli jsem pekla tradiční dva plechy buchet a jeden skoro celý nakrájela staršímu synáčkovi do krabiček s sebou do světa. Je prvním rokem na vysoké a brzy přišel na to, že co doma sbalí, o to víc ušetří na koleji… Bydlela jsem na střední škole v podnájmu, vím, jaké to je…  „Mami, můžu si vzít s sebou to víno, co je ve špajzu?“ zeptal se při balení batohu. Zpozorněla jsem. Víno??? Víno teda fakt nepije. Nechutná mu. „Proč?“ „No, jen tak, možná bude na kolejích mejdan..“ „Portské chceš vozit na mejdan? Trochu škoda, ne?“ Pokrčil rameny.
Udělali jsme si s přítelem kafe a koukali na televizi. Synáček se objevil mezi dveřmi. „Tak si ho můžu vzít?“ Chvíli jsme ho lustrovali pohledem. Nevydržel a přiznal, že si našel holku. Hezkou, chytrou a blond. A že by se mu ta flaška celkem hodila na večer. Poklepala jsem si na rameno, detektiv Vočko hadra. Začali jsme si ho dobírat, včetně jeho mladšího bratra. Otráveně otočil oči v sloup. Že přesně tohle čekal, že přesně tomuhle se chtěl vyhnout… A že jsme děsní. No, jsme. A řádně si to užíváme. On totiž můj starší potomek je strašlivý cynik. Částečně svým pesimistickým založením, možná i vlivem mého manželství s jeho otcem. Přišlo mu směšné, jak na sebe s přítelem (jsme spolu teprve krátkou dobu) vrkáme, jak chodíme ruku v ruce na procházky; on se v životě neožení, on nikdy nebude mít děti… . Zamilovaný byl jednou, v první třídě, do bleďoučké blonďaté spolužačky. Tenkrát mi vyprávěl, jak si ji vezme a budou mít spolu firmu na odchyt divoké zvěře, kterou budou prodávat do ZOO. Za nějaký čas přišel a povídá: „Michalka je pi.a.“ Vytřeštila jsem oči, protože takhle on nemluvil. Upřesnil to: „Povídal to Pepa“. Tak jsem se ptala, jestli ví, co to slovo znamená. Nevěděl. Vysvětlila jsem to a ptala se, jestli tak Michalka vypadá. Kroutil hlavou, že ne. A že už to o ní teda nikdy neřekne. Michalku vzal čas a já čekala, kdy přijde další láska. Tipovala jsem to na taneční… nic. Tipovala jsem to na letní prázdniny a brigády… nic. Vážně mu to vydrželo až na tu vysokou. . A to se prý ještě s Baruškou domluvili, že to nebude nic vážného, nic oficiálního… A vůbec, on se nikdy nebude kvůli ženské nijak měnit. No nevím – první bylo to víno, co s ní pil. Jeden večer si taky vyšel na procházku, podle všeho rozchodit nejakou sms korespondenci. Na procházku!!! Jeden z těch, co od počítače vstávají ve výjimečných situacích, jako je třeba oběd, večeře nebo požár v domě. . Minulý víkend jsem s klukama ve třech koukala na nějakou romantickou americkou ptákovinu v televizi. Mladší bratr si neodpustil poznámku: „A ke všemu romantické filmy. To už je naprostý konec!“ A já vím, že začala doba, kdy se mi první dítě začne vzdalovat. Mámy děvčátek to mají jednodušší, holka přece jen víc tíhne k mámě, často s ní řeší svoje starosti i radosti, sdílí ženské osudy... . Kluci to mají jiné. Vidím to na bratránkovi a tetě, na dospělých synech kamarádek. I když je máma máma, tu roli hlavní ženské v chlapově životě jednou převezme jiná, vztah se změní. Je to tak v pořádku a já se na to začínám pomalu připravovat. Až vyletí, pořád mám ještě jedno kuře v hnízdě… IVA
|
