Byla to romantická známost, obskakoval mě, nešetřil penězi, byl oblíbený ve společnosti; štědrý, zábavný, vtipný, společník, tvrdil jak mi bude pomáhat.  Sám spěchal do sňatku, všechno zorganizoval.. byl pro mě vysněný princ, zachránce. Jak ale jemu přibýval prostor - mě ubýval, až jsem se vedle něj "nevešla".  Asi první "varování" přišlo půl roku po svatbě.

       Začal mluvit sprostě. Chtěl adresy mých kamarádů, že si je dá počítače - prý, abych nemusela psát adresy ručně, pak můj mobil do firmy - prý ušetříme. Pak jim psal dopisy bez mého vědomí, vyčítal mi, kam a za kolik jsem volala - měl výpisy.  Vynadal mi, že jsem bez jeho vědomí dala plnou moc své matce ve věci, která se ho vůbec netýkala. Chtěl absolutně všechno vědět. Nebyla jsem měkká a nenechala jsem si všechno líbit, ale nesmírně dlouho mi trvalo, než jsem ho prokoukla, než mi došlo, jak jedná - že manipuluje, mate, že nejsem rovnoprávný partner.

      Chtěl, abych vymáhala na svých sourozencích peníze za společný majetek, tedy aby mě vyplatili. Vypadalo to nejdřív jako zájem milujícího partnera, ale byl to výslech, každý den jsem "hlásila", co jsem dělala v jeho nepřítomnosti. Sám nikdy o svém dni nic neřekl. Za 7 let manželství mi neřekl, co vlastně dělá, čím živí rodinu a kolik vydělává. Na domácnost nepřispíval, pak nepravidelně. Jak se mu chtělo. Lhal, manipuloval.

      Chtěla jsem změnu, ale tím začal teror. Neměla jsem právo na svůj názor a pocity. Když se mi něco nelíbilo, měla jsem své pocity změnit. Vše do domácnosti musel schvalovat, i výběr záclon! Už si ani na všechno nevzpomínám... Neměla jsem právo jít spát, kdy potřebuju, ale povinnost s ním mluvit a milovat se, když si to on přeje. Když jsem nechtěla, vynucoval si to. Ze spaní mě budil. Různě mi vyhrožoval. Choval se hrubě, sprostě mi nadával. Hulvátsky. Chtěl, abych mu něco podepisovala a nevěděla jsem co. Odmítla jsem, když mě ale bez vysvětlení nečekaně vzal do kanceláře v bance - jako náhodou - a tam mi předložili k podpisu něco, tak já podepsala. Styděla jsem se říct, že nevím oč jde. Pak mi gratulovali, zase nevím k čemu.

    Musela jsem přejímat zvyky jeho rodiny. Na moje nebyl prostor. Jeho matka byla ikona, já nepřítel. Prý jsem jí ubližovala... A tak různě... Mohla jsem i za jeho nadváhu, protože „měl se mnou takové nervy". Tu měl ale i před svatbou. Já mu ze začátku dělala dietní saláty na jeho přání, ale on stejně jedl jinde. Když chtěl, byl grand a koupil mi šaty, třeba patery najednou (měl potřebu se předvádět, co všechno má), tedy i mnou, musela jsem vypadat dobře...

   Nebo naopak, když nechtěl, nedal peníze ani na jídlo. Dělal si vždy co chtěl, chodil s kamarády do hospody, na večírky, mě tvrdil, že je v práci. Moji kamarádi k nám přestali jezdit, nevěděla jsem proč, odřízl mě i od rodiny. Pak mi říkal, že o mě nikdo nestojí.  Vyčítal mi návštěvy u mé matky, rok jsem ji neviděla, nesměla jsem ji navštívit a pomoci jí, ani když si na vánoce zlomila ruku - ve svých 70 letech. Pak mě začal vyhazovat z domu (z domu jeho rodičů) a vyhrožovat, že mi sebere naše tři děti a dostane mě do blázince. Vyhrožoval mi i likvidací. Vyprávěl mi o mafii, u zpráv poznamenával, kde jaké významné i stíhané osoby zná. Vodil domů zvláštní lidi. Zesměšňoval mě, nadával mi, hrál si se mnou. Tvrdil o mě, že se léčím na psychiatrii, rozhlašoval to v mém okolí, naváděl děti, aby mě neposlouchaly. Doma samozřejmě nic nepomáhal, všechno jsem dělala sama. O děti nepečoval, všechno sama. Moji péči o děti zesměšňoval.