O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...

Hubnutí s Kudlankou

Hubnuti

Související články

Význam jmen

Význam jmen

Soutěže

Soutěže

Setkání

Setkani

Přihlášení






Zapomenuté heslo
Nemáte účet? Vytvořte jej!

Anketa

VĚRNOST? PODLE MNE JE:
 

PROBUZENÍ Z LÁSKY PDF Tisk E-mail
Středa, 20 červenec 2011

Milá paní Danielo, ani nevím, jak bych začala, sedím tu u vínka, které mi snad pomůže napsat myšlenky, které mám dnes a denně v hlavě. Nejspíš by to bylo na psychologa... Jsme spolu s manželem 11 let, z toho 6 let manželé a máme dvě krásné děti.

 

 

 

 

     Náš vztah byl, řekla bych pohodový, zamilovaný, tolerantní, i když z mé strany zprvu trochu žárlivý, ale manžel si mohl dělat a jít kam chtěl, nikdy žádné zákazy, scény. Vlastně jsem dřív měla důvody žárlit, je hodně společenský, oblíbený, má kamarádky a hodně kamarádů.... Jen jsme si vždy vyříkali, co se mi nelíbilo. Milovala jsem ho a to hodně, ale postupem času jakoby ta moje láska otupěla. To je to hlavní, co mě trápí. Dřív jsem žárlila na jeho kamarádky, na jeho občasné pozdní příchody, ale milovala jsem ho. Dnes vůbec nežárlím a mám ho snad ráda, ale nemůžu říct, že ho miluju. Nějak se ta moje láska obrátila k dětem a na manžela jakoby nezbyla. Nemám už potřebu se k němu přitulit, obejmout ho, políbit, jít s ním do restaurace, na ples..... Stále přemýšlím, kdy k tomu všemu došlo.

 

    Manžel po narození druhého děcka přišel o práci a snažil se půl roku podnikat, pracoval většinou večer a přes den si "užíval" dětí, popravdě doma téměř nic nedělal, jen si hrál s dětmi; podnikání mu nevyšlo, navíc nadělal dluhy, o kterých mi lhal... Pak mu vše bylo najednou jedno, začal být někdo úplně jiný. Možná jsem ho tak viděla jen já?

 

      Dřív jsem na něm byla hodně závislá, zamilovaná... ale s dětmi jsem dospěla, osamostatnila se, odmilovala se. On vidí, že se můj vztah k němu změnil. Už to trvá rok a půl, co se narodilo mladší děťátko. Ano, snaží se, je super táta, vždycky byl, má mě rád a dává mi to najevo, říká mi to, ale já v něm nějak nevidím chlapa. Víš, je také tak trochu lhář, vždycky lhal nebo věci zaonačoval, tak, jak se to hodilo jemu, aby měl co nejméně problémů. A právě hodně i o tom podnikání lhal, hlavně o půjčování peněz.

 

      Nejspíš jsem mu za ty roky přestala důvěřovat a začalo mi být všechno jedno, ochladla jsem. Nežárlím a to u mě znamená, že nemiluji, bylo by mi jedno, kdyby byl nevěrný, je mi jedno, co kde dělá a to je děsivé. Nejspíš na něj kladu moc velké nároky a hledám jen chyby, ale sama nevím, co by mělo být správně. Možná je to tím, že jsem na mateřské, nepřijdu mezi jiné lidi, ale v nitru cítím, že tím to není. Vždycky jsem se bála toho, že mě jednou přestane mít rád (tak jak se to všude píše, jak to člověk vidí okolo) a nikdy by mě nenapadlo, že to bude naopak.

 

     Píšu myšlenky, jak mě napadají, nejspíš to moje psaní nemá hlavu ani patu,ale nebudu to po sobě číst a opravovat, za což se omlouvám. Je to všechno dlouhá doba, možná je tu daleko víc okolností, které to vše ovlivnily. Možná se zdá, že mě pálí dobré bydlo, ale ne, naopak mě všechno trápí, ale změnit to nejde - jen tím, že bych chtěla. Miluju svoje děti, jeho mám ráda, ale potřebovala bych muže milovat - a bojím se, že se někde takový objeví...

 

 

Raději toho nechám a zeptám se, co Vy na to?

Děkuji moc za vaši ochotu, mějte se moc hezky,

 

ZUZANA

 

 

Komentáře (16)add feed
Zuzko, : Ivča
mé manželství umřelo na to, že se z něj napřed ztratila důvěra, pak úcta a nakonec láska. Manžel se utopil v dluzích, byl to gambler a o svých dluzích lhal a sliboval a lhal a sliboval....Jak píšeš, přestala jsem v něm vidět spolehlivého chlapa...a tu důvěru získat zpět nedokázal, protože nedokázal zastavit svůj propad na dno, ač jsem se mu snažila pomáhat...Bez důvěry láska opravdu není a nemůže být...
červenec 20, 2011 21:42
To s těma dětma : Lotka
mě zaujalo, sama mám trochu strach, že kdybych měla jednou dítě, na manžela by láska už nezbyla. Ale snad k tomu nedojde. Jednou se mi totiž stalo, že jsem byla na dovolené se známými, kteří měli asi 3-4 letou holčičku s sebou. A tyhle děti jsou prostě nejroztomilejší. Stalo se mi, že jsem se do ní úplně zamilovala a na manžela jsem v tu chvíli vůbec neměla ani čas ani myšlenky. Trochu mě to vyděsilo. smilies/cheesy.gif
červenec 21, 2011 07:32
je těžké : Kamila
soudit, je to kus od kusu. Na jednu stranu to vypadá, že se zkrátka zamilovanost přetavila na něco jiného a tobě chybí to vzrušení - čili "pálí tě dobré bydlo".
Na druhou stranu musím férově přiznat, že u nás to byl opravdu začátek konce, protože jsme komunikovali míň a míň a nakonec se nebylo k čemu vracet - tak pozor na to!
červenec 21, 2011 08:33
Láska k dítěti je trochu jiná než k muži. : Myška
A věřte, že v srdci je místo pro obě smilies/wink.gif.
červenec 21, 2011 11:30
... : katka *
určitě není na vině narození dětí!!! spíš prostě přišla krize, no smilies/undecided.gif
Vášeň a horoucí láska se postupně přetavila do dalšího stadia, do kterého postupně přejdou všechny vztahy. Je v tom stereotyp, který at chceme či ne přijde vždycky, oba jste už "jiní" nejen vzhledově ale taky duševně, už na sobě vidíte ty vady, které jste dřív neviděli oslepeni láskou (chtíčem?). Vztah se musí postupně překlopit do hlubokého intimního přátelství, ve kterém hraje velkou roli také důvěra... a v tom bude asi kámen úrazu
červenec 21, 2011 13:57
S dětma to jistě nesouvisí. : Krakonoš
Zuzano, má to dvě strany, ten tvůj problém, nic překvapivýho - jedna se týká tebe, druhá tvýho muže. Začnu tebou - "nežárlím, tedy nemiluju", "vždycky jsem se bála, že mě přestane mít rád", to jsou výroky, který svědčej vo tvý jistý emoční nezralosti. Je možný, že neumíš cejtit spokojenost ve vztahu, ze kterýho odejde hormonální bouřka zvaná zamilovnost (a ta vodejde dycky a v každým vztahu). Tohle "umění" přejít ze zamilovanosti do klidný stabilní lásky doprovázený přátelstvím a důvěrou (žárlivost tu fakt nemá co dělat) nemáme daný ani všichni stejně, ani to nejni nic automatickýho. Někdo se to musí učit zkušenostma a mockrát nabitou hubou, někdo to má vod pánaboha hned a někdo to nemá vůbec. Můžeš tomu klidně říkat "talent" pro dlouholetej či celoživotní vztah. Do určitý míry se to dá naučit a získat těma zkušenostma, hledáním, vobjevováním sebe sama a svýho fungování ve vztazích, prací na sobě a i třeba studiem knih vo vztazích a jejich zákonitostech - je jich hodně, hodně z nich je fakt dobrejch a určitě to nejni promrhanej čas zkusit se něco vo tom dozvědět.
Druhá rovina - tvůj chlap. Je vcelku pochopitelný, že pokud dlouhodobě nedokáže naplňovat některou ze základních mužskejch rolí (základních ve tvejch vočích a ve tvým způsobu vnímání toho, co dělá chlapa chlapem), přestává tě takovej chlap přitahovat, přestáváš v něm chlapa vidět a těžko ti to nějak dávat za vinu. Ten problém na jeho straně objektivně je, podle tvýho popisu. Votázka samozřejmě zní, co s tim. Vodpověď zní - komunikovat. V první řadě je nutný, abys mu dala šanci a prostor na změnu. Protože jsis takovýho chlapa vybrala (ano, věta "vždycky lhal nebo věci zaonačoval" mi napovídá, že se nejedná vo náhlou proměnu, ale takovýho jsi ho kdysi milovala, zavonačovacího pábitele smilies/wink.gif ), byl by to vod tebe zcela jistě podraz, kdybys bez možnosti změny tenhle vztah ukončila. Měli byste si vo svým vztahu pořádně promluvit a voba si uvědomit, že jako lidský bytosti se neustále někam vyvíjíte a stejně se musí vyvíjet váš vztah, jestli nemá chcípnout. Je třeba, aby se i tvůj muž dozvěděl, že váš vztah prochází krizí a pokud s tím voba něco aktivně neuděláte, bude po něm. Je potřeba, abyste sami nebo s pomocí nějakýho terapeuta párovejch vztahů začali svůj vztah vědomě znovu budovat a vopravovat, což bude mimo jiný znamenat, že von pochopí nutnost změnit svý fungování ve hmotný rovině, začít něco pořádně dělat (nepíšeš, čím vás teď živí, asi už něco dělá, ne?), převzít zodpovědnost za svý dluhy a za zajištění vaší rodiny a hlavně přestat lhát a pracovat na vobnovení důvěry ve vašem vztahu. (A případně další věci, chybí tu informace třeba vo tom, jak se von chová k tobě...)
Pokud tvůj chlap bude vochotnej se do týhle práce dát a pokud ty jsi vochotná dát vám čas a makat sama na tom, co se tejká tebe, máte ještě šanci. Zamilovanost s podlomenejma kolenama a motejlama v podbřišku už vás nenavštíví, s tim se smiř, ale mohla by mezi váma konečně vyrůst láska. Zaručit se to nedá, ale nějaká naděje tu je. Pokud se ovšem touhle cestou nedáte, protože jeden z vás či voba vodmítnete, je váš vztah vodsouzenej k zániku - tady tu jistotu máš naprosto stoprocentní. Je to jen na vás.
- - -
(nemám čas to po sobě číst, tak se vomlouvám za překlepy a chyby)
červenec 21, 2011 15:29
nojo...už to tak chodí, někdy vás chlap prostě TAK NAHVĚZDIČKUJE, : al�k punt�k
že je lepší vyměnit ho za jinej modej, než se nechat unést temperamentem a jít sedět pro vraždu...
červenec 21, 2011 15:35
komunikace ve vztahu je velmi důležitá, troufla bych si říci skoro nejdůležitější : Inka
ale manželství je jako na kole v tandemu, když jeden nešlape, tak to nejede!

Také si vzpomeň na slova ve svatební den co jsi slibovala ... v dobrém i zlém ... ve zdraví i nemoci ... ony ty životní trampoty vztah i jejich účastníky prověří jak jsou silní a schopní. Jak se dokáží domluvit, stmelit a pomáhat si vzájemně, aby ruku v ruce s láskou dorazili do důchodku.
Ono je velmi jednoduché si říci, že už toho člověka nemiluješ, nevážíš si ho .... je přílíš jednoduché ho opustit než se snažit mu nějak pomoci a nalézt zase Váš vztah a to co na něm bylo krásné, vzít dětem tátu ....

Zkus si přeložit papír na dvě půlky a jednu si nadepiš Černé zrcadlo a do ní všechny špatné vlastnosti Tvého manžela a to co Ti na něm vadí a druhou Bílé zrcadlo a napiš tam ty jeho dobré vlastnosti a to se se Ti na něm líbí a to stejné můžeš aplikovat na sebe.

Pokud dáváš lásku dětem a ne i manželovi, on to cítí a dej pozor, aby si jí pak nehledal jinde. Láska by se měla umět dávat i příjímat.

červenec 21, 2011 15:39
Láska : RV
Krakonoši, krásně napsané.

Naprostá většina lidí si lásku plete s hormonální bouří, zamilovaností. Láska je ale stav bytí. Nelze říct toho miluji a toho ne. Nelze říct: "Už ho/ji nemiluji!" Nelze lásku podmiňovat. To potom není láska. Milující člověk miluje každý nádech a výdech, každý kámen, rostlinu, zvíře i lidskou bytost. Milující člověk miluje život, samotnou existenci. Milující člověk je šťastný už jen tím, že je. To jen na úvod.

Vypsala jsi důvody, které Tě "odmilovaly". No, řekněme, že jsou to pádné důvody, o tom nepochybuji. Jenže v tom případě jsi nemilovala svého muže jako bytost takovou, jaká je, ale milovala jsi pouze iluzi, kterou sis o něm vytvořila. Iluze padla a padla i láska. Je ještě něco, co na svém muži obdivuješ? Byť je to maličkost? Můžeš začít milovat onu maličkost? I lavina začíná od malé kuličky. Jen Ty můžeš udělat onen krok a můžeš svůj stav změnit. Spolu s Tebou se pak začne měnit i Tvůj muž.
červenec 21, 2011 19:30
RV : Kamila
je to na mě nějaký složitý...
Nelze říct toho miluji a toho ne. Nelze říct: "Už ho/ji nemiluji!"

proč ne?
červenec 21, 2011 19:52
Prohodit si role : MipeX
Píšeš že je fajn táta, tak ho nech doma ať se stará o domácnost a začni hákovat pořádně sama. Vždyť po tom pořád ženy křičí rovnoprávnost atd. No tak máš příležitost a navíc jako bonus zachráněné manželství.
červenec 21, 2011 23:49
MipeX : kolemjdoucí
to bych neriskoval, mohla by pak začit říkat "Neživíš, nepřepínej..." smilies/grin.gif smilies/grin.gif
červenec 22, 2011 07:00
akorát mě napadlo, : alík puntík - škeble 1
jestliže začne holka dělat třeba dvě zaměsatnání, aby uživila rodinu, zda postuně nedojde k názoru, že by bylo jednodušší, kdyby živila o jeden krk (a to pěkně náročnej) miň?
červenec 23, 2011 07:38
důvěra : mm
Jde o dlouhý proces narušování Vaší důvěry, kdy jste dospěla na bod nula a důvěru už k němu Nikdy nenaleznete. Mluvím z vlastní zkušenosti. Zřejmě jde o obranu organizmu, aby nedocházelo ke stálému zraňování Vaší dušičky.
červenec 23, 2011 09:36
Máš kam jít? : Ari
Je tady jedna zásadní otázka. Máš kam jít? Budeš mít z čeho žít? Pokud ano, odejdi. Nehleď na to, jestli ti bude vykládat, jak se změní, případně vyhrožovat sebevraždou. Nezmění, jen se to bude zhoršovat. Teď vůbec nereaguji na tvoje povídání o lásce. Láska je sice hezká věc, ale občas si nerozumí s rozumem. Taky by stálo za úvahu /pokud to ještě půjde/ uvažovat o zrušení společného jmění manželů. Jinak nebude trvat dlouho a zůstaneš se dvěma dětmi v poloprázdném bytě. A taky si začni pomalu zjišťovat, co vám exekutor nesmí zabavit.
červenec 24, 2011 14:13
milá Zuzko, : magdalenka
tak to na světě chodí. Je vidět, že jsi přemýšlivá ženská a že tě nová situace trochu děsí. Proč? I když máš dvě malé děti, poznala jsi, že můžeš být na svém muži nezávislá. A to i citově. Někdy se člověku z té představy zamotá hlava a přemýšlí, co s domněle nabytou svobodou. Možná se tvůj muž proměnil, možná se proměnil váš vztah, možná ti spadly růžové brýle, nejspíš to bude od všeho trochu. Ale tak to prostě v manželství na dlouhou dobu bývá, aby se mohlo vyvíjet i lidi v něm, jinak by to byla předem odhadnutelná nuda. Beru to tak,že teď momentálně máš trochu ve vztahu navrch, necítíš se tak připoutaná. Tak dobře zvaž své další kroky, scénáře máš ve svých rukou sama. Já bych se ptala, jsou manželovy dluhy rodinu ohrožující? Dokáže mi být oporou v budoucnu? Zvládnu a chci dělat vše bez něj? Budu se mít lépe, když toto manželství ukončím a jak to udělám? Protože vás dobře neznám, stále mi vychází, že stojí za to ještě trochu zabojovat a ne rozbíjet. Ale to si musí každý rozhodnout sám. Kdybys byla s mužským jako některé z nás skoro 30 let, věř mi, že by tě trápilo něco úplně jiného.
červenec 25, 2011 12:37
Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.


busy
 
< Předch.   Další >
[CNW:Counter]