|
 Ahoj, potřebuju poradit... Je to všechno tak zamotané, že mi snad ani nebudete věřit. Strašně v tom lítám a trápím se! Tři roky jsem měla nejlepšího kamaráda, byli jsme spolu skoro denně a trávili spolu hodně času.
Nikdy mě nenapadlo, že by nás vztah přerostl v lásku, nikdy jsem nad ním jako nad potencionálním partnerem nepřemýšlela. Až jednou, někde jsme něco slavili, pili a tak... Nechtěla jsem večer zůstávat sama a tak jsem ho poprosila, jestli u mě nechce přespat... Spali jsme na jedné posteli, poznala jsem, že je vzrušený, že by mě chtěl a mě se to líbilo, hrala jsem si s nim, sváděla ho a potom jsme se poprve polibili... Bylo to zvláštní, věděla jsem, že je jen kamarád, ale něco mě k němu táhlo, tak jsme spolu začali spát a pak i chodit. Asi po měsíci vztahu se mi to přestalo zdát, nevěřila jsem, že to bude na dlouho a tak jsem to chtěla raději ukončit s tím, že se vrátíme do starých kamarádských kolejí. Bral to těžce, ale rozešli jsme se. Začal mě ignorovat a ještě mě všude pomlouval. Tím, jak si mě nevšímal, mě ale psychicky rozežíral... Napsala jsem mu, chtěla jsem ho zpátky, byla jsem ochotna předstírat, že ho miluju, jen aby se mnou byl. Tak jo, vrátil se ke mně, bylo to krásný a já se opravdu zamilovala, bylo to dokonalé a byli jsme šťastní... Ale asi po půl roce jsme začali mít neshody; drobnosti, ale hádali jsme se. Pak jsme šli pít a rozhodovali jsme se v partě, kam půjdem. Půlka chtěla tam, druhá jinam... rozdělili jsme se, já se cítila ublíženě, že mě nechal jít samotnou, s těmi druhými, že mě nepřemlouval. No, a opila jsem se a spustila se s jiným. Druhej den, když mi všechno došlo, jsem věděla, že ho stále miluju, že s ním chci být - jenže, on se to dozvěděl a rozešli jsme se. Postupem času se to urovnalo a my se k sobě zase vrátili. Bylo to zase hezké, ale nebylo to jako dřív, cítila jsem, že je tam rezerva, že mi nedává vše. A řekla jsem mu, že mám pocit, že mě nemiluje naplno - a on místo toho, aby řekl, že se bude snažit, se naštval, řekl spoustu hnusných věci a nemluvil se mnou, cítil se najednou zhrzený, a že mě miloval jak mohl, a já mu nevěřila. A teď o čarodějnicích jsme měli být spolu, ale já neočekávaně musela do práce a nemohla s ním jet na sjednanou chatu, tak jel tam s kamarády, kteří zase vzali kamarádky, on se tam s jednou na truc vyspal! Kudlanko, pořád ho miluju, chci ho zpátky. Vždyť o ní si celé město vykládá, že je "laciná", on mě ale neposlouchá, chce ji prý poznat sám, řekl, že chce pauzu, čas na to, zkusit to s někým jiným, že se pak třeba vrátí. Vůbec nevím co mám dělat - trochu se to urovnalo, řekl že by chtěl mít tajný vztah, aby nás stále nikdo neřešil, nevymlouval nám jeden druhého a tak... A když jsem se ptala na ni, řekl, že s ní se bude bavit dál, říká, že jen kamarádsky, stejně jako mám já přeci kamarády. Myslím, že to dělá jen pro to, aby mohl mít mě, když se mu nabízím jako jistota, ale taky i ji v záloze. Miluju ho, neumím ho opustit, neumím ho ignorovat, nepsat mu, mám to tak - mám to zkoušet dál? A hlavně - můžu mu věřit? Říkám si - oplatil mi jen to, co jsem provedla já jemu, já vím, ale má takový vztah cenu? No, nevím si rady, jen se utápím v slzách... IVČA O D P O V Ě Ď : Milá Ivčo, Kdybych nevěděla, že „tento stav pobláznění" není poměrně běžný, tak bych si snad myslela, že si to někdo vymyslel. Jenže - vím, že v tom skutečně lítáš a že si skutečně nevíš rady... Podívej, já začnu přirovnáním: - když budeš v práci a bude tě to tam otravovat, tak určitě nepráskneš se vším a neodejdeš - to bys už příště nikam chodit nemusela; - když ti bude na ulici horko, určitě se nesvlékneš do prádla, i když by ti pak zaručeně bylo líp... - když se ti bude chtít čůrat nebo na velkou - a taky budeš na ulici, v obchodě, v kině... taky jen tak nepřičápneš a neuděláš svou potřebu tam, kde se ti právě zachtělo...
A tak bych mohla pokračovat. Asi už víš, co ti chci naznačit - člověk prostě musí za všech okolností brát ohledy na druhé. Když to nedělá, tak se mu to většinou šeredně nevyplatí... Ty jsi ten váš vztah mršila už od samého začátku. Podívej - že sis ho „svedla", OK, jemu se to líbilo, tobě se to líbilo, vše v pořádku. Ale pak ses rozhodla, že už tě neba a že ho pošleš k vodě... Tak se nediv, že nejásal. Jenže, když už zase byl z tvého dosahu, tak ti to vadilo a znovu jsi ho přitáhla. A po určité době jsi byla zase nespokojená... Kdo z vás vyvolával ty drobné hádky? Holka, nevím nevím, jak dalece jsi tolerantní. Ono ustoupit někdy znamená spíš vyhrát, zapřemýšlej o tom! Ten truc během toho flámu s partou - o tom ani nemluvím. Takhle se přeci svéprávný člověk nechová... To jako myslíš, že když se s partnerem pohádáš, že je OK mu hned nasadit parohy? Není divu, že ti od té doby moc nevěří. Ostatně, on na tom není s „výchovou k serióznímu vztahu" taky moc dobře, protože ti provedl totéž - mj. jak ses to dozvěděla? To jako byla věc veřejná? Nebo to dotyční hned vykecali? Dost trapné... Ale - teď doma pláčeš a opakuje se situace, jaká byla ze začátku: jenže on už ti nevěří a spíš tě opravdu už nebere moc vážně. A taky proč by měl? Pokud bys ho opravdu chtěla - ale nejprve si rozmysli, jestli to zas od tebe není jen, že ti někdo sebral hračku - tak pokud bys ho chtěla na opravdový vztah, tak bys asi musela velice slušně přijít, říct mu, že je ti toho všeho hodně moc líto, ale že ho máš ráda a že bys to chtěla zkusit znovu... Každopádně ho nepronásleduj esemeskama, ani telefonem, ani jinak, snad bych mu jen napsala tenhle jeden dopis, který bych si napřed, než ho pošleš, několikrát přečetla... A počkala si na odpověď. Víš, důvěra se ztratí velice lehce, ale získat ji znovu je už hodně těžké. A o lásce to platí tuplem. Tak doufám, že si už příště všechno promyslíš, že nebudeš takhle vyvádět jak malá - pak by tě totiž vážně nebral nikdo... Ahoj, držím palce, ať ti to vyjde, d@niela
|
Tak odhadem, jestli rozmezí 25-30, tak v té době jsem na takové výstupy neměla ani myšlenky, ani čas.
