Ivoši, vybruslit z toho, abys o firmu nepřišel máš šanci dvěma způsoby- buď exmanželku přesvědčíš, aby se spokojila s tím, cos jí nabidl a firmu ti nechala (nemáš třeba ještě něco, co bys jí mohl nabídnout jako kompromis?)- nebo holt budeš muset zainvestovat do právníka a soudit se, ikdyž se ti do toho nechce. Neexistuje možnost, jak dosáhnout majetkového vypořádání mimosoudní cestou, pokud nejste schopni se dohodnout.

poněvadž tě určitě přijde levněji než tvá exmanželka. Tvoje šance by byla, pokud bys začal prosperovat až po rozvodu a při zákládání firmy a během trvání manželství měl hlavně ty dluhy. Do majetkového vypořádání se samozřejmě počítá i byt a jeho vybavení, to snad víš. Myslím, že se do toho nepočítají předměty nutné k výkonu tvé profese, ale to může být třeba jen nářadí z dílny... Hlavně buď prosím příště opatrnější, nehrň se do dalšího manželství bez předmanželské smlouvy a také případné další děti budou mít značné požadavky, jejich matky jakbysmet...

Dobrého. Zjisti si reference od známých, protože blbý právník je horší než třídní nepřítel (vím, o čem mluvím).
Pokud bude fakt dobrý a budeš mu věřit, tak ani k soudu nemusíš (budě tě zastupovat), čímž i ty nervy ušetříš.

myslíte, že manželka fakt nemá vůbec nárok na část firmy, kterou zřejmě pomáhala zakládat (účetní) a rozjíždět, a která nejspíše dobře prosperuje a přináší více, než je v bytě? No přiznám se, trochu se tu nacházím, ale z druhé pozice.

rozjížděla, zakládala....
jen že dělala krátkou dobu účetní.

taky jsem pracovala jeden čas jako účetní, ale pochybuju, že by mi přiznali, že jsem tu firmu rozjížděla nebo zakládala :-)

Iris, nevím, jak se na to bude dívat soudce, myslím, že zákon bude hovořit spíš v Ivošův prospěch (ale nejsem právník), pak je tu ještě otázka, jestli vůbec má morální právo něco takového požadovat, a to bych řekla že ano, pokud manžel zakládal firmu už za doby trvání manželství, rozhodně se nedá říct, že by se to manželky netýkalo. Zcela jistě tam trávil spoustu času, kdy ona musela převzít i část jeho povinností, zřejmě se museli minimálně uskromnit, ne-li zadlužit, různé nerváky s ním také prožívala i ona a v Ivošově případě tam ze začátku i pracovala- zase, dostávala za to plnou mzdu, nebo to byl způsob jak ušetřit, protože si v začátcích jinou účetní nemohli dovolit?
Takže si myslím, že by se jí to nějak finančně kompenzovat mělo, na druhou stranu by měla být rozumná- požadovat polovinu poloviny je pro většinu lidí likvidační, pokud nemají v záloze kupu peněz (stejně tak prodej 25% někomu cizímu, koho mi vybere exmanželka, asi také není terno) a připravit o práci chlapa, od něhož hodlám čerpat tučné výživné není úplně praktické:-)
To je tedy spíš odpověď pro tebe, než pro Ivoše, protože Ivošovi může být jedno, co si o tom kdo myslíme. Toho musí zajímat jen postoj jediného člověka- jeho ženy, buď si ji nějak usmíří a dohodnou se, nebo se budou dohadovat za drahé peníze jejich právníci.

Klasická svině, no...:-) Držim palec, ať ti to dopadne

ale záleží, na co má po právní stránce nárok, to by cbtělo pořádnou poradu se všemi materiály. A pak ji zkusit umravnit. Protože právníci a soudy - to je zlej sen, a dlouhej a drahej, fuj tajxl, vím o čem mluvím, pokud to jen trochu jde, od nich dál ! Tak snad to vyjde bez nich. Poptej se po nějakém místním dobrém poradci, může být i v penzi...

No já nevím , ale pokud ta firma není s.r.o., ale je to na OSVČ a firma byla založena za doby trvání manželství tak zisk i dluhy by měli jít na oba manžele. Tak to znamená i podíl z případného prodeje firmy. Chce to právníka , nebo se "dohodnout".

a může si vynutit prodej? ne, ale finance v tom případě ano. Jo, při rozvodu je
lepší nemít nic...

jenom doplním, že Ivoše by mohl zajímat i postoj soudu, zejména v případě, kdy by se s manželkou nedohodnul.
Záleží, jestli je postoj manželky podložený nějakým právním vědomím, že má šanci 1/4 firmy vysoudit, nebo si to "jen tak myslí". Což by měl být právník schopen říct.
Představy některých lidí o tom, na co mají nárok a právo jsou velmi překvapivé a velmi mimózní. Nehledě na to, že manželka může spoléhat na fakt, že Ivoš na to, jak píše, "nemá nervy a nerozumí tomu". Ona za zkoušku nic nedá, ne?
Jako dohodu je někdy soud schopen odsouhlasit věci, které by v případě sporu byly de facto protiprávní (např. nestanovení výživného). Mně připadá investice do právníka v tomhle případě celkem výhodná. Akorát musí být schopný.

Irisko, takhle genericky nevím. Asi fakt případ od případu. Je rozdíl, jestli manželka pomáhá rozjíždět firmu víceméně jako společník (se stejným nasazením jako majitel atd.) nebo jestli pár měsíců nahazuje faktury, aby jí třeba vznikl nárok na rodičák. Spíš bych tedy čekala nějaké "odškodné", protože představa, že dva ex spoluřídí firmu, je dost děsivá - jaká je šance, že dosáhnou dohody a že si nebudou házet klacky pod nohy? Nebo že svůj podíl na just neprodá nějakému tuneláři? Spíš bych tedy čekala výživné, odvíjející se od zisku firmy. Z právního hlediska netuším a doufám, že to nikdy nebudu potřebovat vědět.

s kolegou a prodat mu za určitou částku, ještě před vyrovnáním, nebo nevím jestli by to šlo ještě teď tu půlku firmy? a pak to zase vrátit? nevím. Kdybych věděla k čemu se schyluje, tak bych asi takhle nějak soje zabezpečila, i když člověk věří, že ten druhej není hyena, která ze mně sedře kůži. Těžká rada a blbá situace.

Všechno je to jenom o normální lidský slušnosti. Kdybych se já rozváděl s manželkou, nikdy by mě nenapadlo po ní chtít půlku firmy, kterou si ona založila a makala na ní, i kdybych na to měl 100 x právo. Není to prostě slušný. V případě, že bych se na vybudování firmy podílel, dřel na jejím vzestupu, atd, bylo by to něco jinýho. Takže tak.
Jestli je to tak, jak píše Ivoš, a bejvalá ho chce prostě z principu voholit ( nic neobvyklýho u žen ), je to svině a nic jinýho.

právní stránce věci nerozumím, ale na Tvém místě bych se snažila s exmanželkou dohodnout. Buď bude trvat na podílu z firmy, čímž Tě ekonomicky zničí a nebude dostávat žádné výživné na sebe a minimální na dcerku, nebo Tě nechá pracovat v Tvé firmě, na kterou si nebude dělat nároky, a pak bude mít díky Tvé prosperitě i slušné výživné.
Postav to tak, že buď - anebo.
Kdyby ses (nedej Pánbůh) stal bezdomovcem, tak by z toho sice možná měla pocit satisfakce, ale žádné peníze.
A peníze jí zřejmě zajímají v první řadě, ne ?

už jsi nám to řekl dvakrát, myslím, že to fakt stačí. V tomto případě opakování matka moudrosti zjevně není...
jinak s obsahem tvého příspěvku souhlasím, ale to není Ivošovi nic platné. Takže mazat za právníkem, jak už bylo řečeno!

kdybys neměla pravdu...

a pouzije k tomu jakoukoliv zbran.....to neni vubec vzacny typ chovani expartneru. Takova urazena zenska/muzska jesitnost fakticky jakymkoliv domluvam naprosto nepreje...

Jasně, že se dotyčná cítí ukřivděně, a nejradši by Ivoše viděla na prkně. Protože opuštěný partner má pocit zrady, a rád by se pomstil.
Ale pokud začne používat hlavu a ne zjitřené emoce, usoudí, že výživné bude potřebovat ještě dlouho, zatímco opojný pocit pomsty jí uspokojí jen na chvíli, a pak bude mít následně spoustu let vysoko do žlabu.

Ivoši, já si narozdíl od Karlose myslím, že manželka má nárok na půlku podílu ve firmě jak právní, tak i morální. Nakonec to je jeden z hlavních principů manželství, že majetek nabytý v manželství je společný - souhlas s tím jste deklaroval na své svatbě.
Nevím, jakou má reálnou hodnotu poloviční podíl ve firmě zatížené dluhy a jestli nebude třeba přibližně stejná, jako hodnota zařízeného bytu. Pokud ano, vůbec bych se nebál věci řešit soudem, podíl vám zůstane - možná by i stačilo, kdyby to manželce vysvětlil právník, a soud byste si mohli ušetřit.
Pokud ne, a bylo by nutné na manželku převést část vašeho podílu, bude hodně záležet na vašem vztahu s druhým společníkem. Pokud spolu vycházíte, téměř jistě nikdo od manželky minoritní podíl nekoupí - vzhledem k okolnostem by podstupoval obrovské riziko. Takže až byste se cítil finančně jistěji, nebude problém manželku legálně donutit k prodeji - metody zde popisovat nebudu.
Rozhodně ale pro vás ztráta části podílu nebude představovat žádnou ekonomickou hrozbu (jak tu někdo psal), manželka těžko se svým podílem ve firmě prosadí nějaké změny nebo výměnu jednatele.
Takže závěrem jak tu už zaznělo: najměte si právníka a nelitujte za něj utracených peněz - mnohonásobně se vám to vrátí.

Samozřejmě je lepší se dohodnout po dobrém, ale někdy to nejde - přinejmenším ne za přijatelných podmínek pro obě strany.
Pokud se Ivoš "přátelsky dohodne" tak, že de facto přijde o firmu, tak se mu výživné stejně bude vyměřovat podle příjmu z předchozích let, případně z příjmu, kterého by teoreticky mohl dosáhnout podle nějakých soudních tabulek.
Schopný truhlář se asi uživí vždycky, takže na bezdomovectví to nevidím - pokud se z nuly vypracuje znova, výživné o přenechaný podíl na firmě menší nebude.
A pokud vím, tak z hlediska práva vyměření výživného s majetkovým vyrovnáním nesouvisí.
Pokud bych byla na místě Ivošovy manželky a byla mrcha, tak ho utáhnu na tom, ať je malé výživné a dá mi 1/4 firmy.
Podíl na firmě prodám.
Ivoš znásobí úsilí, aby se dostal na stejnou úroveň příjmu jako předtím a dost možná se mu to povede.
Za rok, když půjde dcera do školy (změna opravňující změnu výše alimentů), požádám o navýšení výživného. V té chvíli bude soudu jedno, jak vypadalo při rozvodu majetkové vyrovnání. Takže získám výživné, jaké jsem chtěla původně, plus budu mít peníze za 1/4 firmy.
Pokud bude příjem z 1/4 firmy vyšší, než rozdíl mezi výživným daným dohodou (nižším) a výživným, které by vyměřil soud krát 12 měsíců, tak se mi to krásně vyplatí.
Dejme tomu:
domluvíme s na nízkém výživném 2000 Kč 1/4 firmy;
normální výživné by bylo 8000 Kč (pokud to má být nějakých 10 - 15 % z příjmu, tak Ivošovi přeju);
Přijdu o 6.000 Kč x 12 měsíců = 72.000 Kč za rok.
Podíl prodám za 200.000 Kč (to možná i více, ne? Netuším, jak se oceňuje firma.)
Po 12 měsících mi soud výživné přepočítá (tabulky existují), takže se vrátím na 8.000 Kč.
Na akci vydělám 128.000 Kč.

A to nemluvím o tom, že soudu nebo sociálce se výživné může už při rozvodu zdát malé a v rozporu s dohodou může stanovit větší, protože je to v zájmu dítěte...

A pokud se Ivoš potom probere a začne provádět nějaké partyzánské akce typu "jsi potvora, výživné nezaplatím" nebo bude zapírat majetek a čachrovat s daňovým přiznáním, přiběhnu brečet na Kudlanku, jak mi exmanžel - bohatý podnikatel nechce dát ani korunu

Fakt bych se toho právníka držela jak klíště - přinejmenším nastíní varianty, které normálního člověka nenapadnou, protože právník "udělá" desítky rozvodů do roka, zatímco běžný člověk se nerozvede víckrát než 1 - 2 x za život.

Mimochodem, z jakého titulu žádá manželka výživné na sebe? S pětiletým dítětem na MD asi není. Ona není schopna se sama živit? To tedy s představou akční rozjížděčky firmy moc nekoresponduje.

hemží se to tu chamtivými ženskými sviněmi apod. Chtě nechtě na to koukám z pohledu manželky Ivoše, třeba to nemusí být všechno černobílé. Jsem v tom asi strašně naivní.Pomozte mi to pochopit.

Já pořád žiju v domnění, že když manžel už jako můj manžel založil firmu, která nese naše jméno, já se dvacet let podílela na jejím i manželově fungování, prožívala vzestupy i dílčí nesnáze, že je polovina firmy také moje a basta, jakkoliv to může znít chamtivě. Manžel si našel po dvaceti letech jinou ženskou, jestli jsem dostatečně plnila "ženské role" nevím, myslím že ano.Teď ho tato vdavekchtivá dáma již třetí rok nutí k rozvodu, do kterého se mu nechce - proč asi? Ano, jsme dohodnuti, že likvidací firmy, která by mohla snadno nastat, kdybych chtěla půlku zboží, nezískáme nikdo nic. Beru to rozumně, takhle je to pro nás asi nejlepší a nejslušnější.

No ale co s tím dál? Když ONA ho tak strašně osudově miluje a chce ho dostat do chomoutu? Já mám slušně složit zbraně a nabídnout náš podnik slečně osudové, když máme syna, kterého jsem si například představovala po dostudování vedle táty?

Nechci ho zničit, teď nevím, co chce Ivošova manželka - třeba ona za každou cenu chce - ale představa, že na mne vytáhnou a zaplatí schopného právníka abych sklapla, mi připadá tvrdá a nepravedlivá.To by mi pak připadalo, že spíš chtějí zničit oni mne. Tím, že já nic nedělám a nehrotím mám sice pro sebe dost, ale oni také a berou si hodně z dosud společného.

Je to trochu zmatené - ale chci říct, že i když se manželé jakž takž dohodnou, jsou tu třeba ti druzí partneři a štvou je proti sobě. Jak to máš Ivoši?

Hmmm, vidím, že to máš perfektně zmáknutý.
Finance nikdy nebyly mojí prioritou, takže budu do smrti chudá. Naštěstí podobné věci nemusím řešit.

taky sem zírala jak pulec

Pokud se nemůžete dohodnout, jiná varianta než se soudit asi není. A na to musíš mít právníka. Pak nastoupí matematika. Sečte se majetek, zařízení bytu, auto, firma, dluhy a všechno ostatní a podělí dvěma. Jak je to s vlastnictvím bytu?

měla jsem to velmi podobné jako ty. Jak vyřešit majetek po rozvodu? Manžel firmu, na chodu frmy jsem se nijak nepodílela. Ale její vzestupy a pády se promítaly do našeho manželství určitě velmi. Když se nedařilo, tak jsme se museli opravdu hodně uskrovńovat ale když se dařilo, tak se to projevilo i na našem životě. Pěkná dovolená, hory atd. Protože ex se zachoval po rozvodu pro mne slušně. Zůstal mi zařízený byt v našem domě, nechal ještě vyměnit všechna okna, vybudoval verandu, nechal předělat celou zahradu a dostala jsem nové auto. Z bytu si neodnesl nic. Děti už jsou dospělé ale dcera bydlí se mnou. Já jsem byla takhle spokojená a nechtěla podíl na firmě. Ex má sice ještě vlastnický podíl na domě ale zatím mi to nevadí, protože se finančně podílí na úpravách. Bez něj bych to jinak nezvládla. Proč by tvůj syn, až si dodělá školu nemohl s tátou pracovat?

Ivoš se už rozhodl, že si ex firmu nezaslouží, tak jak na to: klíčová je role druhého společníka (není on ten potenciální kupující?). Pokud je to spojenec, situace je bezproblémová.
1) Nikdo nekoupí firmu bez tzv. due diligence, čili hloubkové prověrky ve společnosti. Ten proces vyžaduje tým právníků a auditorů, kteří zanalyzují všechny bilanční i mimobilanční závazky a pohledávky, smluvní vztahy, rizika, atd. A majoritní vlastníci (75% firmy) samozřejmě nikoho takového do firmy nepustí.
2) Společnost dlouhá léta svoje klíčové zaměstnance platila mizerně, takže to teď vykompenzuje, a dvěma hlavním zaměstnancům (shodou okolností spolumajitelům firmy) bude vyplácet výrazně vyšší mzdy. Bohužel, na vlastníky pak moc nezbyde.
3) Společnost zjistí, že je zajímavé prodat obchodní část společnosti eseróčku vlastněnému neznámou společností z Kypru, a dále se věnovat pouze činnosti výrobní, která bohužel má malou marži. Zatímco společnost zajišťující obchod kupodivu prosperuje, včetně jejich neznámých vlasníků...

jsem trénovaná "naší exmanželkou" A poučená z chyb, bohužel, takže i velmi ostražitá.
Chudá jsem už tak, kdybych neměla rozmyšleno, tak se možná už pasem a děti jsou někde v piheli.
Halt ze dvou partnerů může být hodný a velkorysý jen jeden

Irisko, není důvod skládat zbraně. Vždyť můžeš schopného právníka vytáhnout i ty na ně - jde jen o úhel pohledu. Já předesílám, že o podílu na firmách při rozvodu netuším fakt ničehož, ale kdyby se na mě 3 roky chystal rozvod, asi do profesionální pomoci nějakou tisícovku vrazím. Nelze dost rozumně požadovat, aby si jedna strana právníka nebrala, protože druhá ho nemá/nechce.
Jedna věc je morální hledisko, o tom můžem diskutovat do aleluja a protože nemám důvod zpochybňovat tvoje slova, tak se asi i shodnem. Akorát ti to bude k ničemu. Druhá věc je, co lze při dělení majetku rozumně očekávat, na čem se má smysl dohodnout a kdy jít do sporu (nebo aspoň sporem hrozit s vědomím, že se to prostistraně nevyplatí). Nepřipadá mi nijak neslušné nebo tvrdé hájit svoje práva a vědět, na co mám v českém právním řádu nárok a šanci.

díky za odpovědi.
Hodně nad nimi přemýšlím, díky Ivošově problému jsem se mohla svézt i já.

S oboustrannou slušností a domluvou se asi v tomhle případě nejdál dojde. A to by bylo nejelegantnější i u Ivoše a jeho ženy. Pokud jde o mne, snad už se po tak dlouhé době naše komunikace nemůže zvrtnout ve štěkot, nepříjemné dohady a řezničinu. Akutní stadium - jak mé ublíženosti, tak manželova poblouznění - přešlo.

Vlastně mne trochu vyprovokoval Karlos v 10:56. Že by jako bývalé manželky a spolumajitelky měly být všechny chamtivé a pomstychtivé potvory. Když už se ženská nerada stane exmanželkou, nemusí to z ní automaticky udělat ublíženou bestii.Vlastně pak skutečně strašně moc záleží i na chování toho druhého.
A vyprovokoval mne názor, že by se o manželce nemělo vůbec uvažovat jako o osobě, která s podnikem měla a má co do činění.

Zajímal by mne názor Ivošovy manželky - jestli to bylo s tou ztrátou "ženského" zájmu tak hrozné, že to nešlo vyřešit jinak, než novou známostí, rozvodem a velkými problémy po něm. Omlouvám se Ivoši.

Já přece neřekl, že jsou takové všechny. Hezky si napsala, že když se ženská stane exmanželkou, nemusí to z ní dělat automaticky ublíženou bestii. To vážně nemusí a bylo by hezké, kdyby to tak vždycky bylo..

jsem se stala exmanželkou, stala jsem se velmi šťastnou...

fajn, v tom si rozumíme

Na oplátku přiznávám, že pár hodně nesmlouvavých (jemně řečeno) bývalek znám.
Víš, myslím si, že z bolesti, pocitu ublíženosti a podobných emocí snadno vznikne vztek a pomstychtivost, jak psala Eva.Za sebe trvám na tom, že v rozhodujícím stadiu je hodně důležité, jak se chová i druhá strana. To, že můj muž ve mně nenechal rozbujet pocity odkopnutého smradlavého kusu hadru, ale soustavně se snažil a snaží chovat ke mně i zbytku rodiny co nejlaskavěji a s respektem, několikrát rozpustilo už v zárodku dorážející pocit nepřátelství a touhy po odvetě, která se pokoušela i o mně Karlosi, nemám svatozář. Když pak odezní stadium nezkrotných emocí, už to jde snadněji mluvit a jednat s tím druhým slušně a konstruktivně. Pár kudlanek to sem už i psalo.Ale nejsme všechny stejné a chlapi se také liší, že? Ale máš pravdu, bylo by hezké, kdyby to vždycky šlo slušně na obou stranách

Ivčo - Tobě gratuluji

a jak jsou s tou dohodou vzájemně spokojeny. Horší je to, když do toho zasahuje ta nová, která se na ničem nepodílela. A i mě by dokázalo rozčílit, kdyby z ještě nerozděleného majetku žila luxusně i ta nová, komu by to dělalo dobře že? Majetek se dá dělit i jinak než na přesné půlky ze všeho, dá se podnik dát na váhu třeba s bytem, chalupou a autem ... já nevím, ale před rozvodem majetek musí být vypořádaný. A když dva lidé spolu nežijí, je asi i lepší co nejdříve pořešit i praktické otázky. Pak už spolu nemusí o ničem diskutovat, snad jen o dětech a člověk se tak cítí svobodný a může si dělat co chce, kdy chce a s kým chce a už vůbec nemusí řešit co dělá ex, jsme dospělí lidé. No to je jen můj názor.

to jo.
Potíž je, když rozvod probíhá ve stresu, pod tlakem, atmosféra nepříjemná (často to tak bývá) - to člověk kývne na věci, které nedomyslí a pak se diví. A logicky je se zpožděním nespokojen. Takové to klasické "kývla/kývnul jsem na cokoliv, jen aby to už bylo za mnou" tu občas na Kudle zazní - ať už se to týká nevýhodného vyrovnání nebo směšných alimentů. Celkem pro to mám pochopení. A myslím si, že je dobré mít někoho, kdo takové kývání, po kterém zbydou jen oči pro pláč, trochu omezí.
Drahý např. kývnul na to, že nebude žádat vyrovnání za zhodnocení nemovitosti během manželství - je to pro děti, budou tam bydlet, jednou to bude jejich... dobrý pocit trval do chvíle, kdy ex převedla půlku baráku na nového přítele. Věnovat polovinu úspor, práce a času za posledních 15 let cizímu chlapovi - to potěší.
Ex se zase strašně divila, že v dohodě o vypořádání, kterou psala její právnička (a ona ji podepisovala), je sporák - a že si ho drahý odvezl. A nemůže to překousnout už druhým rokem. (Technická poznámka: šlo o sporák nově zakoupený, původní jí zůstal, stejně jako ostatní vybavení, na čem vařit měla.)

děkuji A mimochodem, vzala bys ho zpět?

byly doby, kdy jednoznačně "ano", přes "nevím, možná kdyby".....pak období "to bych byla pěkně blbá"..a "není mi náhodou teď mnohem líp"?

Přesto mne nedávno skutečně zaskočil poměrně silný a fakt nečekaný pocit účasti a strach o jeho zdraví, když se ocitl s vážným zdravotním problémem u mně v práci.Zaskočilo mne, jak jsem se o něj strachovala, nevěřila bych tomu.Místo co bych se těšila z toho, jak je na hromadě, což si přece zasloužil, řešila jsem v hlavě a srdci, jak moc je člověk s tím druhým srostlý po všem, co se stalo, i po tak dlouhé době. A řešila jsem, je-li to nějak ohraničené časem, nebo je člověk s tím druhým chca nechca nějak spojen navždy.

Zpět - nooo jiného, poučeného, polepšeného, zmoudřelého,oddanějšího, věrnějšího, krásnějšího, mladšího,F.L.Věkovitějšího, kdyby tohleto,tamhleto a tůhleto... .... asi ano.
Jenže to je stejně utopie,jedná se o vysněnou fiktivní postavu, takže není co řešit. Jen si tak blbnu ..
I když jsem si právě nedávno uvědomila, že zrovna nemocného asi jo, vzala.
Sestra milosrdná.

s tím barákem je to docela síla Tvůj drahý kývnul, protože je formát, ale jak vidno, velkorysost se nevyplatila. No ale mohlo tothle předem někoho vůbec jen napadnout??

právě, že právníka nebo někoho s odstupem a klidem na přemýšlení úplně klidně.
Kohokoliv, kdo si uvědomí, že majitel může se svým domem nakládat zcela libovolně.

aspoň ženský to tak mívají...

ráda Tě vidím, já včera tak dlouho přemýšlela, kde Ti popřát k svátku, až jsem zapomněla, doufám, žes to oslavila krásně.
No asi to tak většinou my ženské máme. Stejně jako třeba nikdy nezapomeneme u těch našich velkých zlobivých dětí na nic z jejich dětství.I když jsou teď na pár facek třeba...

to je pravda pravdoucí.

Ivoš doufám promine, že jsem vstoupila do jeho příspěvku - i Tobě všechno nejlepší k Tvému nadcházejícímu svátku, třeba tu pak nebudeš zrovna, tak Ti přeju dopředu /mám taky kamarádku stejného jména co Ty/.

To je síla , opět apeluji na muže neženit se ! je mne 35 mám 2 byty a parcelu a NA VŠE JSEM SI VYDĚLAL.BÝT ŽENATÝ NEMÁM NIC!!!

Zas tak tragicky bych to neviděl. Oženit po hooodně hluboké úvaze, proč ne Pokud máš majetky, není nic jednoduššího, než ošetřit si to předmanželskou smlouvou. Pravdou je, že se do ženění taky moc nehrnu je mi jen o dva roky míň jak tobě, nějakej byt taky mám, jednou podědim pár činžáků, takže si budu muset dát taky sakra bacha

k čemu ti to je? Pro dobrej pocit, že "máš" a nemusíš se dělit?

O to nejde , spíš že nenechám na sobě parazitovat, nic jsem nedostal a neni důvod o to přijít

je Ti přáno znám taky jedince, který trnuli celý život strachem, aby se náhodou nepředali nebo o něco nepřišli a dnes na stará kolena aby se třásli strachem, že až někde v bytě upadnou nemá je kdo zvednout. Ale na určité věci musí každý přijít svým rozumem a jsou jedinci, kteří k takovému poznání nedojdou nikdy, jen se celý život za něčím ženou - každého volba

to je moc milé, děkuji předem, pozdravuj kamarádku

podle mne máš sice 2 byty a parcelu, ale jinak nic. Ale asi zatím nemáš na to, abys to chápal.

"nenechám na sobě parazitovat, nic jsem nedostal a neni důvod o to přijít".
Kdybys měl holej (_._) a mohl získat /teoretickou/ manželku s 2 byty a parcelou - vzal by sis ji, nebo bys byl stejně zásadovej a rozhodl se neženit, abys na ní neparazitoval?

Protože jste už jednu dceru sám vychoval, tak byste u soudu měl šanci získat druhou dceru do vlastní péče, hlavně s argumentem, že sourozenci se nemají od sebe odtrhávat, ani když jde o polorodé sestry.
to považuji za důležitější než problematiku majetkovou.

samozřejmě také jsem měl holý zadek a nikdy mne nenapadlo se na někoho věšet. Nechápu dámské reakce ,proč máte pocit že se mají muži kvůli vám zruinovat a nechat se deptat. Sex je slabé platidlo

takže láska, partnerství, manželství, rodičovství rovná se věšení na někoho? A vede jen ke zruinování a deptání? V čm jsi vyrůstal?

Vyrůstal jsem v naší krásné zemi.A jelikož se zabývám právem vím o čem mluvím. Fráze o lásce jsou jen lži.

Mimo tebe, teda. Mně zajímalo, jestli bys jako majitel holýho pozadí akceptoval jako manželku majitelku realit. Ne kvůli zakrytí onoho stydkého místa kvalitním textilem za stejně kvalitní sex, ale třeba proto, že bys s ní chtěl prostě jen být. Ergo jestli bys při svém rozhodování bral v úvahu, že jsi v pozici toho, kdo nemá?

Fráze o lásce jsou jen lži.

nejsou, ale slepýmu barvy nevysvětlíš.

Nebo - zná někdio - kdokoli - z vás chlapa, kterej, když zahýbá manželce, nebo, když ji kvůli jiné ženě opustí, přizná svou vinu? Co já vim - tak takovej - co by neházel všechnu spínu na manželku a nestavěl se do pozice nevinné oběti - tak takovej se ještě nenarodil. Tak ať si ten okradenej chudáček dojde za právníkem, aby ho ubožáka ještě nakonec neokradli, když on si chtěl jen zasouložit, na což má svaté právo>...nebo znáte někdo chlapa, kterej nelže NIKDY!!!! - a kterému lze stoprocentně věřit??? Já takového ještě nepotkala.,,,oni chlapi obšcně dost kecaj...

Podívej manželství je de facto smlouva nazveme to založení podniku. Dvě strany se smluví a vkládají kapitál do projektu (rodina).Nad tím bdí Občanský zákoník a ten vymezuje pravidla hry. Lidé se domluví a uzavřou projekt.Strany by měly být vyvážené a to i majetkově . Je li vztah nevyvážený není to dobré. Vždy lidem radím před svatbou si prostuduj zákon který tento svazek řeší, lze koupit i s komentářem. S úplného znění nelze vše pochopit.Takže na tvou otázku odpovím že člověk musí zvážit svou pozici i pozici budoucího odpůrce. Bohužel předmanželská smlouva není všelék.

pokud jde o Ivoše, také mám ten dojem.

na otázky tady není nikdo povinný odpovídat, ale iris se tě vodníkráli ptala, v čem jsi vyrůstal a ne kde. Ve své praxi se setkáváš s lidmi ublíženými nebo ubližujícími, špatné zkušenosti, možná i ten cynismus z toho vyplývá.

je to možné nejsem cynik spíš praktik. Ale jistě tu hraje roli okolí.

- ovšem majetkově vyvážený svazek /nejen manželský/ je poněkud utopie, že.
Ovšem vstupovat do jakéhokoli svazku s představou, že ve finále budu ať již navrhovatel nebo odpůrce, se na jeho kvalitě nutně musí odrazit. Máš pravdu, že ani předmanželská smlouva není samospasitelná - ale na druhou stranu, pokud se druhý partner pro blaho onoho svazku angažuje nemateriálně, mělo by to být zohledněno.
A mimochodem - ne všechny ženy používají sex k tomu, aby se nadosmrti zajistily

pokud to vnímáš takto, je to zajisté Tvoje právo.

Ale zajímalo by mne, co z toho máš, zda Tě ty majetky dlouhodobě spíš neomezují a nesvazují, než naopak.

Mě by nebavilo syslit si doma pro sebe a jen pro sebe, a u každého vztahu uvažovat napřed o tom, že bude lepší žádný nenavázat, aby mne ten dotyčný náhodou neokradl, případně ještě před jeho navázáním uvažovat o svých pozicích u soudu, až mě okrade.

Jistě, že je potřeba uvažovat, koho si "nasadíš do kožichu", o tom žádná, jistě že je pravda, že někteří lidé se "vybarví" jako vši, až když si je tam nasadíš.

Ale partnerství s osobou opačného pohlaví stejně jako přátelství mají ještě mnoho jiných rozměrů, než ten čistě obchodní.

Pokud to vnímáš jen takto čistě z obchodního hlediska a raději si nikoho nepustíš k tělu, abys nepřišel o majetek (v tomto případě spíš majeteček), tak si připadám proti Tobě a Karlosovi strašně, nesouměřitelně bohatá, i když nemám ani dům, ani parcelu, ani nezdědím žádné činžáky, a říkám si, zaplať pánbu za ty dary a za můj holý zadek.

něco tak fádního, jako je láska. Jak jinak totiž zdůvodnit něco, co nemá význam, ani účel...

Paráda, Aquakingu. Tipnul bych to: 1) provokaci, 2) kyselé hrozny.

Osobně se kloním k 1) .

a pleteš si Vobčanskej zákoník se Zákonem vo rodině? Čéče, tebe bych si najal...

Alenko, co tví synové? Taky jsou to takoví prolhaný sobecký parchanti?

Z určitého úhlu pohledu máš pravdu , bohužel život v tomto systému mne donutil myslet i ekonomicky či obchodně. Nedělám z toho přednost ale za nedoporučováním svateb si stojím. Ženy si tento postoj mužů zavinily částečně sami.

Mluv za sebe...

Takže kyselé hrozny...

žádný systém, co jich na světě je, nikdy nebyl o moc lepší.

To, že se neženíš, protože si to ženy zavinily samy, je úsměvné (mimochodem, takovéto zobecňování mi ze zkušenosti signalizuje, že od člověka takto uvažujícího raději dál, protože má tendenci uvažovat tak, že všechno špatné zavinili ti druzí/systém a to je mi velmi nesympatické a zpravidla z toho plynou i další rysy, které považuji za neslučitelné s partnerstvím).

Ženit se, potažmo mít děti, není přece žádná povinnost a z mého pohledu tím svět neutrpí ani žádnou nevratnou škodu. To, jak si uspořádáš své rodinné záležitosti, je zcela a pouze Tvou věcí. I zisky a ztráty z toho plynoucí.

Počítač po mně chce heslo "tvdej". Doufám, že se tím nechce vyjádřit k tématu, že ženy jsou takové potvory, že si chtějí odnést i televizi

..určitě jo, koukej ji navalit

že ono "částečné zavinění si" je jen hezká omluvenka pro to, že spousta chlapů z jakéhokoli důvodu do chomoutu nechce? Ještě před pár lety nebyla pořádná antikoncepce, hambince ani lehký děvy pro našince, takže pravidelný sex nacházeli převážně v manželství, kdežto dnes k tomu ten papír nepotřebujou. Ale ono je pohodlnější implantovat dámě pocit viny z její "chamtivosti a snahy pána očesat" a vysvětlit jí, že proto žádná veselka nebude, než si přiznat, že se dělit nechci a nebudu. Ani bratrsky, ani napůl. A nedej Bože, aby se díky ženině neodpovědnosti vylíhnul nepominutelnej dědic, kterýho je navrch ještě nejmíň 1á roků třeba živit.

Psal jsem částečně zavinily , ale to jen pro pořádek. Jinak laskavě nesuď koho neznáš , také tě neposuzuji.Vyjadřuji se zde k článku a ne ke čtenářkám.

já mohu posuzovat koho se mi zlíbí, i s tím rizikem, že se zmýlím.

Neříkala jsem, že Ty jsi takový nebo makový, pouze jsem konstatovala, že se mi nelíbí určitý způsob uvažování a vyvozuji z něho důsledky, přičemž není nikde psáno, že správné.

Ty ostatně také uvažuješ analogicky k situacím, které pravděpodobně znáš (manželka by mne okradla), tak wo co go?

a tradovanýho mýtu: Manželství nevyhledáváme s vidinou pravidelnýho sexu, aspoň ti z nás, kdo už aspoň trochu moudří jsou, ne. Pravidelnej sex je daleko jistějším průvodním jevem ve vztahu na "psí knížku" nebo prostě ve stavu předmanželským. Manželství taky ani nikdy nebylo myšlený jako nějaká instituce zajišťující pravidelnej sex, a kdo si to myslí a vočekává, je zle zklamanej. Manželství je tady kvůli ouplně jinejm věcem, sex, tím spíš pravidelnej, je jen bonus. A je vobrovská spousta manželství, kde na bonusy nezbejvá.

To je také názor, ale proč o to manželství tak stojíte? Když údajně o majetek nejde.

asi jsem měla na chlapy obecně docela kliku, některý komentáře pod tímhle článkem jsou opravdu drsný. Tak tak, někteří jedinci prostě pro partnerství stvořeni nejsou, každý jsme nějaký...

mýlíš se, já osobně bych nestála o manželství a dokonce ani partnerství s člověkem, který má na to podobný názor jako Ty (tj. nepustím si tě k tělu, abys mne náhodou neokradla).

souhlas. Co taky s lakomým sobcem, že?

Já také o žádné manželství nestojím Ale je třeba varovat mladé muže před vábením , pak se stanou obětí Harpyjí.

varuj si koho chceš, ale pak se nemůžeš divit, že budem taky zevšeobecňovat. Je moc dobře, že o manželství nestojíš, protože ty se pro něco takového rozhodně nehodíš.

Harpyjí.. tak vidím, že jsem se nemýlila, pán je kazatel a bude kázat o zkaženosti ženské, aby spasil nevinné mladíčky.

je to s vámi legrace , jak člověk řekne názor je stádně odsouzen na lakomce, sobce ap.Ale vy jste čestné , rovné a máte jen kladné vlastnosti.

Já bych řekla, že to Matka Příroda zařídila celkem rozumně. Není žádoucí, aby se jedinci Tvého typu množili. A protože fyzicky jsi toho nejspíš schopen, vložila Ti do hlavy takový mozek, který svým uvažováním nežádoucímu množení zabrání.

ale ani to netvrdíme. Jak se říká, jaký šel, takovou potkal....
Já jsem šťatná...

já třeba se čestně a rovně chovám nebo se snažím, a nikdy jsem žádného muže nepodrazila, nepodvedla ani neokradla.

Ostatně proč ti záleží na tom, co si o tobě myslíme? Když si nás teda stejně nevemeš a budeš držet od těla?

A to je argument?

Nač argument ?
S Eskymákem si o pěstování datlí nepokecám...

aha , no nic moc. Ale respektuji to.

čistě pro zajímavost, umíš si představit vztah, ve kterém všechno, co oba mají, OBA (čili ne jen parazitická žena) považují za společné, prostě proto, že sebe považují za jeden celek? (Skoro jsem napsala něco o splynutí duší a těl, ale to v tvém případě nemá smysl). A nejen to, představ si, že existují vztahy, dokonce i "v tomto systému", ve kterých by jeden pro druhého dal život. Jak hloupé, nerozumné, a právně neuvědomělé...

To jsi četla v nějakém románu?

žiju to.

Pak ti gratuluji a pánovi také.

že při takovém přístupu člověk může přijít o všechno (protože všechno nabízí).
To se holt tobě nestane.
Mně to riziko ale stojí za to, protože když člověk narazí na toho pravého, dostane víc jak si umíš představit (a fakt nemyslím nemovitosti).

Je to tvá volba ,a jsi jsi-li spokojena je vše v pořádku.Ale budeš ve velmi úzké skupině spokojených a vyrovnaných žen. Přeji ti ať vám to vydrží.

pokud je to v manželství. Pak Ti to přeju Eriko dvakrát.

že to riziko stojí za to. Stonásobně.

a kde jsi vzala jistotu 100násobku?

když chceš?

Láska nejsou fráze, ale hluboký citový prožitek, který někteří z nás dokáží žít a je mi moc líto toho kdo to neprožije. Ale samozřejmě stejné přitahuje zase stejné a pokud své myšlení i cítění nezměníš, tak ani nemůžeš přitáhnout a poznat někoho kdo miluje velmi hluboce a nezištně.

Pokud mohu hovořit sama za sebe, tak bych nikdy nikoho nenutila aby si mě vzal a zároveň bych nikdy neměla dítě s někým, kdo si mě vzít odmítá, ale děti by se mnou mít chtěl. Já jsem vždy měla štěsí na muže, kteří si mě vzít chtěli a jsou hrdí na to, že můžou se mnou založit rodinu (ať už děti přijdou či ne) a zastřešit jí svým jménem.

šmankote, to je diskuze:-)
Pokud mám majetek a nechci o něj přijít, tak se dá přeci sepsat předmanželská smlouva a zúžit SJM...

je tu jeden kousek ode mne, je již čerstvě v důchodku, má domek s dvojí bytovou jednotkou a velkou zahradu. Odjaživa měl takový strach o svůj majetek, aby ho náhodou nenapsal nějaké hamiždné, že od něj každá po čase raději utekla. Když zjistila, že je jen dobrá pro to, aby mu zhodnocovala majetek, dělala služku, uklízela jeho zvířatům, kočce, psovi, králíkům a praseti, aby do něj jen strakala peníze, vařila a zavařovala ... dneska je sám, je nešťastnej, smutnej a závistivej a hlavně je úplně sám, pro jídlo si jezdí do vyvařovny do vedlejší vesnice. Kolem něj chodí lidi na procházky do lesa, lidé v páru ať už staří nebo mladí se vodí za ruku, chodí tam rodiče s dětmi a vnoučaty a on je jen víc a víc navztekanej a závistivej, že je sám. Leč zvolil si to a nechce pochopit, že v něm je něco špatně, když s ním nikdo nechce být i přesto, že je taková partie.

je to tak že každý to má jinak, nikomu nic nevnucuji.Ale instituce manželství by se měla reformovat. Momentální stav nepovažuji za vhodný.Hlavně pro muže.

asi bys lépe udělal, kdybys mluvil jen za sebe, ne za jakési imaginární "muže".

Pokud ti instituce manželství nevyhovuje, nikdo ti pistoli u hlavy nedrží. Jestli se ženit chceš, ale obáváš se, aby Tě žena neokradla, tak je to sice divný, ale můžeš uzavřít předmanželskou smlouvu. Nebo si vem bohatou nevěstu a nech ji, ať se strachuje a sepisuje smlouvy ona

ptala jsem se proto,že jsem z těch tvých příspěvků během času měla pocit, že společně prožité roky nedokážeš jen tak odhodit, že i když ti strašlivě ublížil, máš v sobě sílu odpustit...to každý nedokáže...a on asi ví, jak výjimečná jsi ženská....viď?

ani mýtus. Všimni si, že jsem psala o době minulé - a nepopřeš, že dost lidí /pominu-li ty, co jim ujely nohy/, zvláště mladších, do manželství šlo i kvůli tomu sexíku, protože ještě v mý generaci byla veselka jaksi společensky přijatelnější, než psí knížka - co by tomu lidi řekli, probůh? (Vzpomínám spolužačky, která měla povoleno přespávat u svého hocha ve městě a chór nás ostatních "to by naši nedovolili".) Jasně, pak tam ještě byla třeba možnost bytu po babičce, výhodných půjček a pod., ale tenhle "bonus" nebyl zrovna nezanedbatelnej. Ono to zmoudření přichází až s věkem, bohužel.

necítím se oprávněna odpovídat na dotaz "To je také názor, ale proč o to manželství tak stojíte? Když údajně o majetek nejde." i za ostatní holky, ženy, dámy. Takže jen za sebe - vdávala jsem se, v době osmnáctiletých gravidních nevěst, až po pětadvacítce a poměrně dlouhém vztahu, aniž bych manžela potřebovala kvůli majetku. Dokonce bych řekla, zůstanu-li jen u těch pekuniárních záležitostí, že po svatbě a dětech jsem na tom byla hůř, než jako svobodná holka se zajištěným bydlením a vejdělkama jen pro svoji potřebu. Tudíž ne "údajně", ale skutečně mi šlo o něco jinýho, než zrovna majetek.

nejspíš napíšu jen to, co mnozí přede mnou, nečetla jsem komentáře.
Obvykle - obchodní podíl patří do společného jmění manželů, které se při rozvodu vypořádá. Obchodní podíl na majetku společnosti je samozřejmě daný společenskou smlouvou. Majetek společnosti v době rozvodu a tedy hodnota obchodního podílu, která se zahrne do SJM, se zjistí účetním oceněním při mimořádné závěrce, která se udělá kvůli majektového vypořádání při rozvodu.
To jsou věci, co vím.
Následující je moje dedukce: Dejme tomu, že majetek společnosti bude 1 milion, tvůj podíl 40%, tj. do SJM se započítá 400 tis.Kč. Pokud nemáte zúžené SJM právě v souvislosti s tvým podnikáním, nebo nemáte předmanželskou smlouvu atd.
Netuším, jak to bude v případě ztráty, která nebyla krytá ziskem z minulých let, apod. To jsou otázky pro účetního specialistu, kterého by si měl na pomoc, odbornou konzultaci vzít tvůj rozvodový právník.
V nejjednodušším modelu by se podle mne sečetla hodnota bytu a ostatního majetku v manželství plus hodnota tvého obchodnío podílu, odečtou se závazky, které se ženou máte, a zbytek se rozdělí - s přihlédnutím k tomu, kdo se bude starat o dítě.
Ale praxe bývá složitější než model, takže radím právníka a dobrého účetního.

Jinak jak snížit hodnotu majetku firmy co nejrychleji asi víš. Proč to dělat, to musíš vědět taky ty nejlépe. Úplná mrcha tvá žena asi nebude, když jsi u ní nechal malou dceru...

Ivoš tu asi už není, nezareagoval ani jednou, jestli se nepletu. Ale já Ti děkuji za odpověď, je srozumitelná, věcná a pomohla mi. Ahoj

Iris, dík, jsem ráda, jen zdůrazním, že v tomhle případě považuju za nejlepší část rady tu o právníkovi a účetním