Myslim, že jestli máte nedospělý děti, tak prostě ještě pár let vydrž. Docela bych ji i vzal za slovo. Takže kouknul na net, jak se s tim vyrovnat. Protože skoro jistě tam na netu najdeš nějaký nevybouřený děvče nebo znuděnou paničku (bacha aby to nebyla ta tvá vlastní, protože - co s ní, žejo).
No, a jestli děti nemáte, nebo už dospělý, tak bych teda vycouval, protože - co s ní, žejo.
Vono totiž vůbec nejni důležitý, jak strašně ji miluješ ty. V tomhle případě je rozhodující jedině to, že vona na tebe zvejšky ****! Lásku si nevyloudíš ani nevybrečíš, to funguje uplně kontraproduktivně.

který pálí ? No paní nám asi nenapíše, proč to chtěla zkoušet s jiným chlapem - tys byl její první nebo co ???

Vona zřejmě ví, že nejni bidlo jako bidlo.... (a pak prej, že na velikosti nezáleží)

ženská se musí zaláskovat. A kdyby se jednalo jen o exkurzi - tak jednou stačí? no a když ne, tak pak to začne být na pováženou, to je fakt. Nevíme, jak doma probíhal intimní život.
Tome sorry. To není rýpnutí, jen úvaha.

halt jiná svíčková - tu si taky člověk dá klidně víckrát
Mě teda dostal spíš než samotná nevěra ten přístup po odhalení - to by na mě bylo hodně silný kafe.
Ono to teda vypadá, že Tomáš nemusí spěchat, protože manželka se nikam nehrne a podle všeho chce zachovat stávající stav.
Takže má Tomáš čas na to se vzpamatovat, rozmyslet, rozhodnout a potom teprv začít něco dělat. Nevím, proč by milé manželce nemohl říct, že ta, z jejího pohledu, "blbá nevěra" ho hodně vyvedla z míry a on potřebuje nějaký čas na to, aby si rozmyslel, co dál.
Přinejmenším ďouče zjistí, že se o ni nemusí manžel s milencem jen přetahovat, ale třeba přestrkovat - život je pestrý...

Tak, tak, nechala bych milou záletnou manželku krapítek vydusit v nejistotě. Pokud s ní Tomáš chce do budoucna počítat, nechť dáma taky pozná, co je to strach o zachování vztahu. Pak si příště podobné úlety odpustí.
Tomáš by si zas neměl to jejich 20ti leté krásné manželství idealizovat. Třeba na to manželka nemá stejný názor ?

mohl by přitvrdit, manžel. Ono ale když je jeden rozhozenej...

"Manželka mi jen řekla, že „to není normální, kvůli pos*aný nevěře dělat takový scény, že se zase až tak moc nestalo, ať s tím někam jdu..."
Dáma asi nebude zrovna "křehká cukřenka", že jo ?

podle toho výroku vo scénách kvůli pos*aný nevěře. Taky si může vyzkoušet jinou svíčkovou a budou si kvit, hned to uvidí v jinym světle. Lepší, než doma fňukat a dělat na ni psí voči: Já tě miiiluujuuu, jaks mi to mohla udělat? (Tím to fakt nevypelšíš.) A koukni se na to, Tome, z lepší stránky - shodils 10 kilo, bez diet, bez neúčinnejch předraženejch preparátů, bez stovek hodin v posilovně. Co by za to velká část z nás dala!!!

Krásné manželství 20 let. Za to se dá odpustit snad skoro všechno. Otázka v případě „úletu“ - PROČ - je přímo úděsná. To je, jakoby se ptal mimozemšťan.
Jo, po půl roce by takový nějaký úlet stál za zamyšlení nad otázkou jak dál a zda dál. Po 20 letech krásného manželství, by manžel mohl manželce popřát ať je jí pěkně. Chce to samozřejmě použít dostupných donucovacích prostředků, aby manželka plnila ženské domácí povinnosti (to znamená fungování domácnosti v oblasti úklidu, stravy, ošacení a podobně) s výjimkou sexu. Tím lze zpestřovat vlastní život prostřednictvím nějakého nového příjemného mimomanželského vztahu. A pokud manželku opravdu milujeme, vyčkáme, až nevyhnutelně zjistí, že po počáteční nádherně nové fázi to už je zase jen příjemná rutina, kvůli které netřeba nést následky domácího režimu zostřeného o důslednější vyžadování plnění domácích povinností s absencí domácího sexu.
Těch shozených 10 kg - to má něco do sebe. A co dál? Normálko Tomáši, normálko. Jen se proboha neptej proč.

bych (asi s úspěchem) odhadla, že jí těch dvacet roků, nebo jejich část, zas tak úžasnejch jako Tomášovi nepřipadalo. Ale jestli někde nemá zajištěnej jinej ďolík, tak si musí být manželem zatraceně jistá, když si dovolí tohle říkat bez obav, kde bude zejtra spát.
Tomáš má smůlu v tom, že nic moc dělat nemůže, jestli ji tedy nechce rovnou vyhodit. Jen čekat - protože teď bohužel záleží jen na ní, jak se bude k němu chovat dál.

S tím "ďolíkem" a "zatracenou jistotou" to sedí !
Spoléhá na to, že je Tomáš měkota.

mám pocit, že se Tom nechal vmanipulovat tam, kam chtěla jeho žena. Zrovna tohle řeší můj kamarád. Manželka zahýbala, když na to přišel, tak sice udělal bu bu bu, ale ona to všechno svalila na něj. Jak se choval,a že za spoustu věcí může on, vlastně aji za tu její nevěru atd. Podotýkám, že to je chlap vzornej otec rodiny, hodnej, žádná hospoda, rodina na prvním místě. Manželka materiálně velmi dobře zabezpečená, úžasné bezproblémové děti. Když to prasklo, tak ona si spočítala, že by se tak dobře neměla. Navíc její ženatý milenec dostal strach že by to mohlo prasknout u něj doma. A spočítala si,že zůstat v manželství je pro ni výhodnější, pochopitelně. A ted je u nich doma ukřivděná právě ona, to fakt nemá chybu. Navíc si myslím, že to s tím ženáčem taky tak úplně neukončila. Píšu to proto, jestli náhodou ta tvoje Tome, nezůstala s tebou právě jenom proto, že si to spočítala. Ono totiž začínat někde od nuly, navíc sama (když ženatý milenec se distancuje) není už takový rozlet, jaký zažívala předtím. Ty bys jí tu nejistotu měl dát víc zažít, aby to trochu pochopila. Ona je si totiž nějak moc jistá tím, že s ní zůstaneš, a jí zůstane tímpádem vše.

ta ženská se klidně opravdu může cítit ukřivděná tím, že má doma (obecně, prosím )nemožnýho chlapa, kterej jí notabene překazil štěstí. Nepřipustí si, že ženáč se kvůli ní nerozvedl, aby ruku v ruce odešli k zapadajícímu slunci, ale bude tvrdit (některá i věřit), že za to může manžel, kterej na to přišel.
Jsem si vzpomněla na tu paní, co říká mužíčkovi: "Kdyby byla soutěž blbců, tak jsi druhej!"
"A proč druhej?"
"Protože ty jsi tak blbej, že bys ani nevyhrál!"

viny u protějšku vyvolaný je klasická obranná reakce neverníka/ce. Zároveň taky svedčí o jeho charakteru. Takže pokud k tomu dojde, asi už není co lepit a měl by jsi směřovat věci do samostatného konce.

těma reakcema tady. Vidím to tak, že ta manželka stojí za to abys jí odpustil. Asi nepatří do té kategorie kdy manžel přijde domů, načapá manželku se sousedem a vypadne z něho: no Franto? Já musím ale ty?
Co a jak dál...pro začátek bude dobrý připustit si, že se až tolik světobornýho přeci jen opravdu nestalo.

Otázka je, jestli stojí O TO.

Vona ho pošle doprd*ele a ty v tom vidiš, že stojí voto, aby jí vodpustil. No pardón, madame...

"pocit viny u protějšku vyvolaný je klasická obranná reakce" nejen zahýbajících. Málokdo totiž okamžitě sklopí uši, stáhne chvost a v koutku tiše špitá mea maxima culpa. Taky k tomu může dojít, ale prvotní reakce bývá vinu přehodit na jiný objekt.

Ať čtu jak čtu, žádný řádný posílání doprd*ele nevidím. Pravda je, že o odpuštění moc neprosí, nicméně uvažování o rozvodu je zmiňováno v čase minulém. Tomáš je evidentně zmatenej a z toho jeho ...vůbec nevím jak dál... neví co má dělat. Tak mu radím, když nevíš tak nedělej nic a ono se to vytříbí. 20 let krásnýho manželství - to stojí za trocha nicnedělání.

To víš, něžná květinka, jejíž slůvka plynou jako krůpěje rosy z něžných rtíků jak plátky růžových květů...

tedy nespecifikovala tu pr*el, ale jedním dechem mluvila o pos*aný nevěře. Nevidím rozdílu.
O rozvodu neuvažuje teď, ponivač milec upřednostnil jistotu rodinného hnízda a paní nemá buď kam jít, nebo by ztratila ekonomicky. Což neznamená, že si to nezvopákne. Podle sdělených informací si je jistá v kramflecích.

Nechte jí vycukat, neodpouštějte, začněte si trochu žít po svém a postavte se na vlastní nohy, zkuste si na zkoušku jakoby žít bez ní, nebylo by třeba od věci milou nevěrnici na čas odstěhovat k mamince (když přijde na nevěru žena, také jí všichni radí ať mu dá kufry za dveře), ať si jí zkusí vysvětlit že to byla jenom pos..ná nevěra. Prostě si od sebe dát na chvilku oraz a pak zajít do manželské poradny, ať se tam rozebere co se vlastně stalo a proč, a co kdo dál od vztahu očekává. Ona by měla pochopit, že je na místě projevit lítost nad tím jak vám ublížila a také se zamyslet nad tím, proč s vámi vlastně chce zůstat, jestli to náhodou není ze zištných důvodů. A ne že si nad tím madam mávne ručkou a bude chtít bezodkladně nastoupit do vztahu tam kde vystoupila. Dejte jí prostě najevo, že pro vás to nebyla jen tak nějaká pos..ná nevěra, ale vážná věc a že vážně uvažujete o tom zda pokračovat ve vztahu. Pokud se jí teď nepostavíte, situace se bude opakovat, vaše sebeúcta padne ke dnu a k lidem bez sebeúcty a hrdosti se ostatní chovají jako k rohožce a pohrdají jimi.

Ty si Tomáši musíš začít sám sebe vážit. Nenechat do sebe kopat od záletné manželky. Jestli stojíš o obnovení vztahu (což já tedy moc nechápu) tak jí musíš začít nějakým způsobem imponovat. A né že jí budeš dělat zázemí pro její úlety.
Vzpomeň si třeba na některé své koníčky, co jsi pěstoval za svobodna nebo v počátcích manželství. Zkus se k nim vrátit, nebo si najdi jiné. Prostřednictvím koníčků se zas dostaneš do zájmových skupin kamarádů, a nebudeš tu zradu manželky prožívat tak intenzivně.
A třeba potkáš i nějakou lepší ženu, co si Tě bude vážit.

Kop bych jí do pr**le, hotovo!

nedej na silná slova. Já nevím co je pod oním - po 20 letech krásného manželství jsem odhalil manželčinu nevěru. Já bych v takovým případě neodhaloval nic. Nemá přeci smysl cokoli odhalovat bezúčelně. Buď odhaluji s nějakým záměrem a vím co potom až odhalím hodlám činit, nebo nepátrám. Kdo odhaluje, sám si ubližuje. Odhalenej-(ná) ublížovat snad nechce, pokud ke svému odhalení nějak zákeřně sám-(a) nepřispěje. To potom by na pováženou bylo. Já z toho mám pocit, že ta tvoje manželka stojí za trošku trápení na rozdíl od těch slepic co ti tu radí.

Nikdo, kdo se chová jako ku**va, zamiluje se do jinýho, souloží s ním, nechá se chytit a pak místo omluvy je ještě držkatej, nestojí za žádný trápení !

hlavně ten/ta, co se nechá chytit

To jsem neřekl, že hlavně Ale důležitý to je. Když se nevěrník nenechá chytit, podváděný se nemusí nic dozvědět a manželství (vztah) nemusí utrpět. Problém je však především u dam, které jsou málokdy schopny netahat do sexu city, hned by se to po prvním čísle zamilovávalo a pak to dopadá, jak to dopadá.

když dva dělají totéž, nemusí to být totéž. Někdo může být odhalen na základě neopatrnosti, někdo na základě lajdáctví a někdo na základě pátracího úsilí svého majitele. Mnohdy je záletnice či záletník zároveň usilovným pátračem. A protože s předpoklady souvisí i talent, velice často se stává, že záletnice či záletník jsou-li zároveň usilovným pátračem, takže to své umí lépe skrýt a skrývat, stávají se automaticky i arbitry morálky. To je na tom všem to nejpůvabnější.

Jo, přímo doprde*e neposlala. Poslala na net, ať se s tim tam srovná.
V tomhle konkrétnim případě v tom poslání nevidim rozdíl.

i já jsem z lidí co nemá rád nakousaný rohlík.

A co poškádlit milence a pěkně mu zatopit?Ví to jeho manželka nebo je připosranej a čeká co bude dál.

Tome,jsme na tom stejně.Já od listopadu měla podezření,změna chování,řeči jako,náš vztah není takový,atd..od Vánoc už napětí a v lednu našla sms,zapíral,ale já se dopátrala dě*fky 1000km daleko,svobodná a o 11 let mladší a o to i ošklivější,což nechápu.tahám muže zpět,spíme spolu,což mezi námi stál úžasně funguje,ale duše je raněná,taky nevím,co bude.rozejít se nechce,máme 3 děti,19,12 a 9 let,ale chce i ji z býalého světského bloku,je zamilovaný a ona mu bulíkuje ,jak nechce,aby odešel,a ať se mnou spí a on jí to žere.Já 7 let čekám,až zaplatí dluhy,s holkama na iv.minimu a teď toto.Nevím,co dál.

Milý Tome,
je zvláštní, kolik dobrých duší ti tu radí to hned utnout a hrdě a uraženě odejít a najít si někoho, kdo si tě bude víc vážit. Je s podivem, jak lehce se něco takového radí jiným. Musím říct, že mluvím z vlastní dost nedávné zkušenosti. Já byla ta potvora, co si začala s jiným, a taky jsem byla ta, co to utnula a zůstala s manželem. A to po taktéž velmi dlouhém manželství. Podle toho, co píšeš, je to jak přes kopírák to, co jsem zažila. Takže to vidím takto: po tolika letech manželství se nedá mluvit o nějaké vášni, ne že by tě manželka nemilovala, ale přece jen zamilovanost je něco úplně jiného a pěkně to člověku zamotá hlavu. To jak to rychle proběhlo taky svědčí o tom, že to není nic, co by hrozilo, že se bude dál vyvíjet, ale taky se prosím nediv, když na to bude ještě dlouho vzpomínat, i když s ním přeruší kontakt a nebuď hned zase zničený, když zjistíš, že spolu třeba mluvili. Ono totiž chvilku trvá, než se zklidní hormony a celou situaci bude vidět zase jako normální ženská, kterou sis vzal a kterou znáš tak dlouho, a která předpokládám ti tohle nedělala celou dobu manželství, takže nakonec i ona sama nebude chápat, co to vyváděla a vezme to jako úlet na který bude vzpomínat a bude z něj poučena do konce života, když jí konečně dojde co málem způsobila... To že je na tebe teď hrubá taky neber moc osobně, i když je to chápu skoro nemožné. Zkus prostě o této věci nemluvit. Musí se to usadit a musíte si oba srovnat myšlenky, než o tom budete mluvit, jinak se budete urážet a to vztahu nijak neprospěje. Ona na tebe teď ani milá být nemůže, nejde jí to. Protože ať dělá co chce, tak teď prostě cítí něžné city k někomu jinému, prostě hormony no. Těm neporučíš, ty se z těla odplavují pomalu a postupně. Důležité je, chovat se k sobě hezky, slušně. Cestu si k sobě zase najdete. Ono to není bez důvodu, že jste spolu byli tak dlouho, máte určitě hodně společného, máte se rádi, i když je to teď těžké si přiznat. Já se na manžela nemohla ani podívat a moc hezkého se ode mně taky nedozvěděl. Denodenně jsem mu říkala, že i když s ním teda zůstanu, tak ho nemiluju, vlastně už pěkně dlouho a bůhví, jestli se to někdy změní. A ten můj anděl to vydržel. Hormony odplavaly a já o tři měsíce později naprosto nechápu, co jsem to vyváděla a strašně se stydím. A nejhorší je, že manžela miluju, milovala jsem ho i předtím a když si uvědomím, v jakém jsem byla zblbnutí mysli a co se mohlo stát, kdyby byl taková prudká povaha, jak většina chlapů a kdyby se třeba nedejbože řídil takovýma skvělýma radama jaké jsem tu zaregistrovala... Ale byla to pro mne dobrá zkušenost, na žádnýho chlapa se už ani nepodívám a tomu svému to budu vynahrazovat do konce života. Takže, nejsem tvá manželka a ty nejsi ten můj, ale jestli to máte tak nějak podobné, tak by se to mohlo srovnat. Rozvést se je vlastně tak jednoduché...a tak zbabělé. S každou další zažiješ klidně zase to samé, na to ti nikdo žádnou záruku nedá, že už sis odtrpěl své. Tak vydrž, bojuj(nejlépe kytkou) a jez, poslední co potřebuješ, aby se o tebe musela starat jako o maroda, to by teď asi nebyl ten nejlepší způsob, jak jí zaimponovat. A neboj se vzít si třeba něco na uklidnění, ať seš v pohodě. Třeba homeopatika, nebo bylinky, hlavně se neutápěj v alkoholu. Napiš jak se to vyvíjí, držím palečky :-).

dobrý příspěvek

Má manželka je nyní ve stejné situaci, jako jsi byla ty. Po 23 letech skvělého vztahu je zamilovaná do rozvedeného o 5 let mladšího milence. Už 4. měsíc se snažím milým a hezkým chováním ji přitáhnout citově zpět. Před týdnem jsem nad tím sám v sobě zlomil hůl a rozhodl se odmilovat a čekat až to nevydrží, oznámí to dětem(skoro dospělým) a pujde. Konečně jsem tedy slyšel někoho, kdo s tím má vlastní zkušenost a zkusím to tedy ještě vydržet - asi to nemusí být ještě ztracené. Je to velmi inteligentní žena (asi jako ty), tak si to možná srovná v hlavě.

drndo, jestli sem zavítáš, moc by mě zajímalo, jak to nyní u tebe funguje.