O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...

Hubnutí s Kudlankou

Hubnuti

Související články

Význam jmen

Význam jmen

Soutěže

Soutěže

Setkání

Setkani

Přihlášení






Zapomenuté heslo
Nemáte účet? Vytvořte jej!

Anketa

VĚRNOST? PODLE MNE JE:
 

KONEČNĚ - JDU DO TOHO... PDF Tisk E-mail
Pondělí, 24 leden 2011
Přejít na obsah
KONEČNĚ - JDU DO TOHO...
Strana 2
Strana 3

Ahojky kudlanky, já vím že téma ROZVOD se tady skloňovalo snad ve všech pádech. No a teď došlo i na mne... Po 40 letech manželství. Rozvod inicijuji já, prostě jsem si konečně řekla A  DOST!  S manželem jsme se poznali během jeho vojenské služby a brali jsme se druhý den po jejím skončení. Museli jsme... Po narození první dcerky jsme se přestěhovali 300 km - do manželova rodiště, bylo mi 18 let, byl to můj první kluk a jediný muž.

 

 

 

      On se tím vrátil ke svým rodičům a kamarádům, ke všemu co měl rád, mne ode všeho odříznul - doslovně. To mi ovšem došlo až později. Změnil se. Pokud jsem chtěla telefonovat domů (dříve to bylo pouze na výzvu na určitou hodinu) stál vedle mne, asi abych neřekla něco, co by se mu nelíbilo, jeho rodiče hlídali děti. Rodiče bydleli ve stejném bytovém domě, jen o patro níž. Radši jsem pak občas napsala mým příbuzným a rodině  dopis.

 

      V době, kdy jsem byla na mateřské, jsem musela hlásit, co jsem celý den dělala (často jsem si to psala, abych na něco nezapomněla). Ne aby se zeptal, jak jste se holky měly, ale: co jsem dělala. Po mateřské jsem musela ihned z práce domů, jinak bylo zle. Hrozně žárlil, na mně a na všechny a všechno. Před svatbou se všude se mnou chlubil, bylo svoláno celé daleké příbuzenstvo, pořád jsme někam chodili. No, nebyla jsem opravdu škaredá. Po svatbě to nějaký čas ještě šlo, ale pak se změnil. Jednou jsem byla tlustá, pak zase hubená, že se o mně popíchá.

 

      Neustále byl naštvaný, např. na důchodce, co má auto a on ne, kde na to vzal, apod. Marně jsem mu říkala, že na to šetřil třeba celý život. Prostě byl permanentně nahvězdičkovaný. Všechno chtěl a hned. Já byla romantička, snažila jsem se ho přimět, ať se podívá, jak je na světě hezky, na krásné kytky...  jak máme prima děti.. Ze mě se časem stala ustrašená, poslušná domácí pipka, maximálně chodící cvičit 1x týdně do tělocvičny, což mně ale bavilo. A nějaká diskuze mezi námi? Hned ho chytnul "nervový záchvat", ležel, třásl se, blouznil... a já mu sedla na lep, litovala ho.. a nevyřešilo se nic. Jednou jsme byli tancovat a on ze žárlivosti (mmj. zcela zbytečné) začal zase blouznit. Byla u toho naše společná známá a ta ho přesně odhadla - duševně mne vydírá!

 

      Od té doby při prvních náznacích jsem mu říkala ať jde k lékaři - a byl klid.

 

      Problém byl, že jsem do něj byla pořád zamilovaná. Odpouštěla jsem mu všechno, i tu pořádnou facku, kdy mi vyhodil krční obratel (dovolila jsem si mu „odmlouvat"). Jeho životní moto totiž je: pravda je jenom jedna a tu mám já! Jsem knihomol, odmalička hltám knížky - on nepřečetl ani jednu. Tím pádem čeština nic moc, přehled minimální...ano, vadilo mu to. Pokud jsme se sešli s někým, kdo nebyl z našeho města nebo továrny, neměl si s ním o čem povídat. Ano, vadilo mu to. A tak mně aspoň před cizími sekýroval a shazoval, aby si dokázal, že je dobrej.  Komplex méněcennosti, já vím. Nikdy jsem mu nedávala najevo, že bych byla něco víc, naopak jsem hledala společná témata.

 

     Nikoho jsem tu neměla, ani kamarádku. To by nešlo, všechny byly slepice apod. Takže jsem všechno držela v sobě. K mým rodičům jsme jezdili 1x ročně, na Velikonoce, na 3 dny. Při dětech jsem 5 let dálkově studovala další školu, starší dcera šla se mnou do 1. třídy, mladší byly dva roky. Nemohla jsem mít zkrácenou pracovní dobu kvůli studijnímu volnu, tak to bylo opravdu náročné. Do školy jsem jezdila vždy v pátek a vracela se v sobotu, tvrdil, že tam určitě chodím tancovat a že mne tam známí viděli, no prostě psychopat.

 

      Dělala jsem tenkrát v propagaci, tedy jsem si jenom malovala, že, to podle něho není žádná práce. Po skončení školy jsem dělala v PAM, tam jsem prý stejně jen vařila kafe, postoupila jsem dál do provozu.. na osobní oddělení, sekretářku ředitele, nic mu nebylo dobré. Později mi nabídli práci z vedlejšího strojírenského závodu a on mne v kanceláři  sledoval dalekohledem z vedlejší střechy! Co kdyby.. že.. Časem jsem si našla práci až v okresním městě a je mi dobře.

 



 
< Předch.   Další >
[CNW:Counter]