Seděla jsem mamince na klíně: "Až řekneš teď, tak ho vytrhnu." Máma svírala pevně rukou v kapesníku můj kývající se zub a dlouhé minuty ubíhaly. Přesně jako před pár dny. Můj syn mi seděl na klíně a já cítila, jak se klepe. Svírala jsem v prstech obalených do kapesníku jeho kývající se zub, za kterým se už prořezal ten druhý, dospělácký. "Mami, až řeknu teď, jo?" ujišťoval se.

     Měla jsem strach. Teď i tehdy, před třiceti lety. Tenkrát, že mě to bude bolet. Tentokrát, že to jeho bude bolet.

    Čas pořád běžel. Pak máma trhla a zub byl venku. Vůbec si nepamatuju, jestli to bolelo. Přesto jsem křičela: "Ještě jsem neřekla teď! Proč jsi nepočkala...ještě jsem nechtěla...!" Byla jsem strašně naštvaná, na ní, že mě ignorovala, že mi slíbila, že počká a nepočkala. "Protože bysme tu seděly do večera, miláčku." Měla pravdu, nikdy bych to sama neřekla. Co se možné bolesti týká, jsem od mala srab.

     Můj nejstarší je celý já. Čas ubíhal. "Tak co, už?" Vrtí hlavou. Bude ho to bolet? Kýve se dost, ale co když..." Tak já budu počítat do tří a pak ho vyrvu, jo? Raz, dva, tři!"  Zub vyletí v podstatě sám. "Vůbec to nebolelo, mami! Dneska jsem nejšťastnější v životě, že to mám za sebou!"

     Jako dítě jsem netušila, že moje máma má z trhání zubů taky strach. Ale jako máma už díky tomu tuším, jak se cítí můj syn. Některé věci bychom si měli odžít z obou stran. Ale přeci jen, další zuby už by mu mohly vypadnout samy. Zoubková vílo, či co jsi to za stvoření, zařiď to, prosím!

Markéta Hrdoušková

Komentáře (11)

Zobrazit/Skrýt komentáře můj táta měla na ten případ nové kombinačky : Inka a já jdu dneska za chvíli k zubaři, ale snad mi nic dělat nebudou jen nakouknou a paní zubařka jako obvykle řekne "na ten věk máte nádherné, bílé a zdravé zuby", moc si přji, aby to tak bylo ještě alespoň 30 let leden 21, 2011 05:19 Závidím : Aknela že to s prvním zoubkem šlo tak snadno. U nás byl řev několik dnů, zub držel na posledním vlásku, ale ten vlásek byl očividně silný jak silonové lano, protože nepustil a nepustil. Když jsem po několikahodinovém přemlouvání syna uklidnila a docílila toho, že si sedl na klín a nechal mě tahat zub kapesníkem, nešlo to. Ten zub snad byl přilepený vteřinovým lepidlem. Trápili jsme se takhle chvíli oba, pak jsem to vzdala. A jak to dopadlo? Přišel domů tatínek, začli blbnout a lochtat se na zemi a při těch hračkách co z nich bývají plačky synkovi jeho otec omylem loktem vyrazil ten kývající se zub. Řev to byl příšerný, ale na konci vlastně vítězný. leden 21, 2011 06:44 ... : Sandra. Šmarjá, on se ten zub musí trhat? Já žila v nějakém omylu, že vypadne sám...tak to se ještě máme na co těšit... leden 21, 2011 07:04 ... : mia I u nás se projevil jako hrdina synek. Poprvé , když mu v zubní ordinaci někdy kolem devátého roku nastříhávali retní uzdičku. Zákrok se dělá v lokálním znecitlivění z důvodu, aby nevznikla mezera mezi předními zuby. Stála jsem za zubařským křeslem a když jsem viděla , jak rána krvácí říkala jsem si v duchu "kluku, jsi statečnej". Podruhé mu asi za rok ze dne na den otekla tvář, měl ji jak míč. Dětská zubařka měla dovolenou, vzal nás jiný zubař, chlap jak hora. Trochu omluvně pravil "do otoku mu injekci dát nemohu, musím trhat bez umrtvení". Myslím, že šlo o mléčnou stoličku. Vyndal kleště, v mžiku stoličku vytrhl a když viděl , jak syn zamrkal bolestí a překvapením se slovy "sorry kamaráde" ho jemně pohladil po opuchlé tváři. Přes mírnou vážnost situace mi slova sorry kamaráde přišla úsměvná a milá. Kluk si pak jako bolestné vybral v papírnictví velký blok a fixy. leden 21, 2011 09:04 Když jsem byla malá, : mamča tak mi první kývající se zub vytrhla sestra. Zub mi uvázala na tlustou niť a druhý konec přivázala za kliku dveří. Pak se nenápadně vzdálila, oběhla byt, a ty dveře s mým uvázaným zubem razantně rozrazila. U svých dětí jsem to řešila tím zoubkem v kapesníku a lehkým vykroucením. Jen jednou zub držel sveřepě, a přestože výkyvy byly už velké, zub ne a ne jít ven. Tak jsem vzala nové malé sikovky, a ten zoubek vytrhla. Šlo to lehoučce, ale synátor ve školce všem vyprávěl, jak mu máma rvala zub sikovkama. A mně bylo divné, že si mě ty učitelky tak podezíravě prohlížely... leden 21, 2011 09:29 ... : mia I na zoubky se vzpomíná s úsměvem. Já si svůj první vytržený zub schovala do krabičky a když ji pak někdo omylem vyhodil, přišlo mi to moc líto a málem jsem kvůli tomu brečela. Jinak vzpomínám ještě na jednu kouzelnou příhodu, už jsem ji sice na Kudle myslím psala, ale snad nevadí. Nejstarší dceři bylo asi rok a půl a moc ji bolelo ouško. Dětská lékařka nás poslala na ušní. Holka jak viděla bílej plášť už ječela. Pan doktor, odhadem čtyřicátník, mi vysvětlil, jak si ji mám posadit bokem na svůj klín a nožičky jí dát mezi svá kolena. Jakmile jí zasunul takový ten malý kovový trychtýřek do ouška , malé se to zas nelíbilo. "To dítě na sebe nedá sáhnout, holka to dělej až Ti bude osmnáct. Je tam zánět, budu muset píchat", pravil doktor a šel pro další náčiní. Malou jsem pevně držela, nicméně ve chvíli , kdy ji to bolelo nejvíce stiskla pevně mé triko s výstřihem a trhla takovým způsobem, že jsem byla odhalená parádně. Byla jsem rudá až za ušima , pan doktor mírně škodolibě , nicméně se zájmem shlédl, mlaskl a pravil "to nám tu holčičko nedělej, svlékat maminku". I když je to příhoda letitá občas se jí doma zasmějeme. leden 21, 2011 09:51 Se : Milene zoubkem mám teď taky čerstvou zkušenost. Vnoučkovi se kýval zoubek, tak jsem řekla, že ho vytrhnu. Docela vyděšeně koukal, když jsem se blížila s kombinačkama. Ale kupodivu držel. Ale držel i zub a kleště klouzaly, tak jsme jsem ho nechala. Za chvíli si vzal malej housku a zub byl pryč. Jen byl nešťastný, že zoubek snědl. leden 21, 2011 14:56 Jako malá : Ivča jsem si na zuby nechala šáhnout jedině od táty. Měl na to šikovné kleštičky, možná právě ty zmiňované sikovky. Měla jsem tenkrát pocit,že žádný zubař mi zuby nevytrhne tak ,jak tatínek. Nikdy to nebolelo. Zoubková myšička tenkrát za zuby nic nenosila, ale spoustu let jsem hrstičku svých mlíčňákú ochraňovala jako poklad... Letos učím první třídu a je ohromně zábavné sledovat padání zubů 17ti malých drobků. Není týden,aby se mi některý nepochlubil,že se mu kýve zub nebo mi hrdě nepřišel ukázat díru po včera vytrženém zoubku. Jejich diskuse nad tím,jestli nosí myška nebo zoubková víla dárky či korunky jen za první nebo každý zub, jsou taky zábavné. .. leden 22, 2011 23:40 Mojí dceři se začala kývat : Rozmarýna jednička vpravo na hoře, kývala se fakt hodně. Dcera požádala tatínka, aby jí zoubek vytrhl. Tatínek zabral a zub vyrval zrovna i jedničku vlevo, která se ještě ani kývat nezačala. Sice trhal jen ten kývající se zub, ale vyrval oba dva a ty zuby i po vytržení byly spojené kouskem tkáně. Dcera i já jsme byly v šoku. Trvalo snad půl roku než jí vlevo začal růst nový zub. leden 26, 2011 09:12 Och ten pravopis, : Rozmarýna Chtěla jsem napsat "nahoře" ne "na hoře" leden 26, 2011 09:13 Mám : kim asi 14 dní nové keramické korunky na všech zubech a zaplatila jsem za ně 61 tisíc. Jaké jsou prosím ceny u vaších zubařů? březen 01, 2011 09:56

Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.

Powered by Azrul's Jom Comment