Tohle vám fakt musím napsat: mám v práci kolegyňku, zlaté to srdíčko. Celý život  od malinka mívala kočičky, a zůstalo jí to. Poslední léta má kočičáky tři. Jak se k nim dostala? No, po smrti dlouholetého kamaráda, kocoura Benyho, si s manželem pořídili kocourka Kubíka a užívaly si jeho miminkovství, radůstek a skopičin.

      Před nějakou dobou se kolegyňka zmínila o kočičce, toulavé a kulaťoučké, blížila se už zima a kočičce se zalíbilo pravidelné přikrmování u vchodu, kde kolegyňka bydlí. Pak přišly  šílené mrazy a milá kočička před tím vchodem porodila... Pod keříkem. Jenže, do rána zůstalo naživu jen koťátko jedno. Jasně, že se ho to zlaté srdíčko ihned ujalo, doma vše přizpůsobila a i dovolenou si ona, to zlaté srdíčko, vzala. Krmila a krmila. Jenže, koťátko bylo slabé. Tak co naplat, musíme pro maminku... Mamča Zrzička byla zpočátku plachá, ale mimčo začalo přibírat a všichni si na sebe brzy zvykli. Zrzička a miminko si užívali tepla, pravidelných bašt, klidu a lásky.

      Všichni tři, Kubík - pan domácí, hlava celé smečky , maminka Zrzička a miminko Matěj si na sebe zvykli a kolegyňka má teď doma hodně veselo. Už to jsou všichni dospěláci, vážící každý minimálně 6kg.

     Jak jsem pochopila, Matěj je nejdivočejší a jeho nejoblíbenější doba k hraní si s paničkou, jsou dvě ráno; no jo, když oni po probuzení paničky (pěkně pacinkou na líčko) dostanou keksíky ... Když slyším od ní vyprávět legrační historky, co doma vyvádějí, jak šplhají po záclonách, sedí na dveřích, skáčou klidně "linka - stůl - záda paničky ..." Mají u ní přímo ráj.

     Kolegyňka je spokojená a má je všechny tři moc ráda a když tohle píšu, mám až slzy v očích. Tohle by udělal opravdu málokdo. Klobouk dolů, srdíčko naše zlaté.

ENY

Komentáře (22)

Zobrazit/Skrýt komentáře Kočičky jsou fajn : wendy my jsme našli kotě ve sklepě, maličké a opuštěné. Teda manžel je našel. Chodil se na něj dívat, bylo pořád samotné, hublo, maminka od něj nikde. Tak ho vzal nahoru. To jsem se právě vracela z jedné ze svých okružních cest, když jsem to chlupaté třesoucí se klubičko našla ve vaně, kde zrovna probíhala hygiena. Známí si pak dělali legraci - prý jen vytáhnu paty z domu, muž má doma novou kočku ! Vzali jme ji pak na chalupu, byla to nejlepší myšilovka, kterou jsme kde měli. Za rok ji přejelo auto...to jsou osudy. prosinec 09, 2010 07:00 Eny, moc krásné : Iris jsou všechny ty tři kočičí potvůrky i celý ten příběh. Po mně delší dobu vyjíždí velký mourovatý kočičák, prý se jmenuje Karel, snad patří někomu v ulici. Ale čeká na mně denně u vchodu do domu, otírá se o nohy, hlasitě zdraví. Mám vždycky problém zavřít dveře, protože chce jít se mnou.Asi na kávičku. Eny ahoj prosinec 09, 2010 09:22 Dík Irisko, : Eny však to bylo pro Tebe. Od jednoho dobrého človíčka druhému, dobrému.....ať víš, co tě krásného čeká. prosinec 09, 2010 09:40 černobílý je Kubík, : Eny ležící je Zrzička...maminka. A se zvědavě zvednutou hlavičkou je Matěj. prosinec 09, 2010 09:41 Jo, to jsou příběhy, : mamča jak člověk jako slepý k houslím, ke kočce přišel. Máme se synem celkem čtyři kousky, povětšinou nalezence, vyhozence, jen jednu kočuli z vlastního (neuhlídaného) odchovu. Kočky jsou bezva. Mazlivé, chytré a hlavně soběstačné. Né, že by pohrdly kusem syrového masa, miskou šlehačky nebo superprémiovými granulemi, ale když jsou v létě na chatě, dokážou se i samozásobit. Když ve tři ráno přicházejí otevřenou ventilačkou a přinášejí nám z lásky živou myš, býváme z jejich láskyplného činu dost rozmrzelí. Zatímco my všichni přítomní člověci šťouráme ve všech koutech, kam myš zpravidla zaleze, tak kočky sedí na vyvýšených místech se založenýma packama, s výrazem : Já už jsem si pohrála, tak teď jsem přinesla hračku i vám. Po nějakém čase, když vidí, jak jsme neschopní, kočka laskavě seskočí, a myš zakousne. Pak jí musíme chvíli chválit, aby za půl hodiny nepřinesla další. Jo, s kočkama je sranda. Povahy a inteligence jsou různé. Nejlegračnější je synův "Briťák", který je jako správný aristokrat, trochu opožděný... prosinec 09, 2010 10:09 Nejsmutnější je, když pak je zvířátko nemocné, : mamča nebo vám předčasně umře. My jsme takhle přišli o kočičku, kterou jsme našli jako kotě s rozbitou hlavičkou na silnici. Napřed jsme mysleli, že jí odrazilo auto, až pak jsme se dozvěděli, že jeden z místních buranů zabíjel 5ti týdenní koťata sekerou, a naše Kačenka jediná to přežila. Žila s námi hezkých 8 let, až pak najednou začala línat, občas blinkat, a my s ní začali docházet k veterináři. Měla rakovinu jater, a ani operace už jí nezachránila. Moc nám po ní bylo smutno, a jak tak jdu s brekem po cestě k chatě, vidím sousedova kluka, jak hází toulavou březí kočku jejich psovi. Hned jsem tu mrňavou hladovou kočičku vzala k nám, a za dva dny nám porodila krásná koťata. Oběma jsme našli nový domov u hodných lidí, a kočička bydlí s námi už druhý rok. prosinec 09, 2010 10:17 Všem milovnicím : Linda1 a zachránkyním koček děkuji za všechny zachráněné kočušky. prosinec 09, 2010 14:59 Linda1 : mamča To nemusíš. Myslím, že soužití s kočkami je pro nás všechny kočkomily spíš obohacení. Kočky jsou totiž tak laskavé, že nám dovolí s nimi bydlet... prosinec 09, 2010 17:20 jsem smutna : Polarka mela jsem dva kocoury, jeden cernej, ktereho mame uz asi 8 let a kocici mlade...prekrasny siamacek. Jenze cernej kocour silene zarli, siamacek navic strasne vyrostl a porad ho pronasledoval a utocil na nej. Midnight z nej uz mel uplnou fobii.Neslo to dal...predevcirem jsem siamacka dala kamaradum zijicim vedle nas.Madness ziskal zase ztracenou dustojnost. ale mne krvaci srdce pro meho siamaka.... prosinec 09, 2010 18:34 mamca :O : Sipik 1 Ja by som toho susedovho sprosteho chalaniska chytila za ucho a posepkala by som mu take vyhrazky, ze by sa od strachu posral, fuj, ale som sa nastvala prosinec 09, 2010 22:12 vždy jak sednu k Pc mám Quez : Inka v náručí, teď také, vůbec jí nevadí, že píšu a klepu jí s hlavou. V noci chodí ke mně spinkat, je stočená na peřině, vždy když se chci otočit a cítím, že mám někde těžší peřinu než normálně, spí tam Quez. Ráno mi dost často skáře po hlavě, ale už to omezila, ví, že to nemám ráda a jsem nevrlá. Ráda dovádí, ale na stůl a na kuchyň nesmí, to nemám ráda a tak tam nechodí. Jakmile si lehnu k televizi, už jí mám na břiše, vrtí se povrťuje a za chvíli leží na zádech nohama nahoru a spí, občas je na ní neuvěřitelný pohled prosinec 09, 2010 22:20 noi, tak já jsem známý kočkomil - to je o mně známo - : puntik a zdá se, že i mezi kočkami. Moje maminka měšla chatu v Barchovicích, kde obvykle trávila léto. Její sousedi měli statek a chovali kde co - a taky kocoura. Venkované se mnohdy domnívají, že kočka žije ze vzduchu a nalovených myčí a neobtěžují se s nějakým krmením. Zvláště když kočka nesnáší vajíčka a nelze ji podojit. Tak toho kocoura krmila naše máma. Když jsem tam byla já, krmila jsem ho i já a mazila jsem se s ním. Jednou byla hrzně horká noc a já nemhla v místnosti usnout - tak jsem si vzala polštář a deku a šla si lehnout ven, na lavici pod jabloní. V noci se mi zdálo, jak na mě najíždí náklaďák s rozsvícenými světly. Probudím se, a na prsou mi seděl ten kocour,předl jak o život, oči mu zářily a v tlamě měl ještě živou myš a dával mi kousnout.Mě to tak dojalo, že jsem pro slzy skoro neviděla, tak jsem kocourka pohladila, poděkovala mu a i s tou myší jsem ho šoupla pod lavici, na které jsem ležela. Jak jsem usínala, tak jsem ještě slyšela chroupání, jak ten kocour tu myš porcoval. A pak prej, že jsou kočky nevděčný. prosinec 10, 2010 03:44 Já nosím v kabelce : Míša 2 vždycky nějakou kapsičku pro kočky a kudy chodím, tudy krmím. Jednu kočku celkem pravidelně, sedí vždycky na lavičce na autobusové zastávce a jak mě uvidí, už se mi motá pod nohama. Musím říct, že vůbec nevypadá hladově, teď v zimě je to doslova chlupatá koule, ale kapsičku vždycky vyluxuje, jako by týden nejedla. Děti se mi smějí, prý si mě dokážou představit, jak jako stará babka chodím ulicema, krmím kočky a povídám si s nima. No, možná, že jo, s naší Lejlou si povídám už teď prosinec 10, 2010 08:29 puntik : mamča Kočky jsou vděčné kamarádky. Moje babička bydlela s rodinou na samotě u rybníka. Měli krásnou kočku zrzečku, která občas lovila malé kapříky, vyhřívající se na mělčině. Dědeček se zlobil, že mu vychytává násadu. Jednou babička onemocněla, a kočka jí naskládala vedle postele myši a ryby, co za celý den nachytala. Bylo to od ní dojemné gesto, a dědeček se už na kočku nikdy nezlobil. prosinec 10, 2010 08:39 Sipik 1 : mamča "Chalanisko" má 2 metry a metrák ve svalech, jen na rozum se "hmoty" nějak nedostalo. Hlavně že jsem stihla kočuli včas zachránit. Je to moje potvůrka pruhovaná milovaná. prosinec 10, 2010 08:41 Míša 2 : mamča Lepší než kapsičky, jsou "vaničky" s kočičími paštikami. Cena i obsah je stejný, a je to i se servírovací miskou. Já zas na vycházky nosím v ruksaku krom "vaniček" i kočičí salámky. Vždycky se najde nějaký kočičí tuláček, co si rád smlsne. Kočky nějak poznají na dálku ty "svoje" lidi... prosinec 10, 2010 08:44 granulky : Sipik 1 som rada ze nie som sama ja nosim v aute granule a aspon tie nasypem. Je mi ich luto, ked su na ulici, hladne, zijuce v strachu. Je to velmi zly zivot Nasim tulackam do kolonie nosim aj masko, ale teraz je velka zima, je to zle, co nezjedia hned, to zamrzne, ani voda sa neda pit... zajtra dostanu granulky a zohriaty jogurt prosinec 10, 2010 20:29 Sipik 1 : mamča Když je hodně velká zima, vezmi pár pet-lahví s horkou vodou, zabal do hadru a dej jim je tam kam se chodí schovat. Pár hodin je to zahřeje, no a zítra zas... prosinec 12, 2010 19:07 mamčo, : bb2 jo, na pet lahvi s horkou vodou jsme loni s dcerou odchovaly kotě:-) Původně jsem ho vezla na veterinu uspat, zdálo se polomrtvé, nemňoukalo, hlavičku nezvedlo. Ale v hadrech se zahřálo, vykoukla střapatá hlava a řekla Čau, jak se máš, jedeme domů? mám hlad...No a bylo. Dneska je z něj statnej, drzej, krásnej kocour. Přesně ten typ, co po něm pak bývalka bude tady na Kudlance vzdychat No a nějak se to sešlo a máme tři. Naši veterináři nás milujou, jak vjedu k baráku, vybíhají zvědavě i asistentem, aby se mrkli, co nového jsem dovezla..Můj milý svatozářičový prý doufá, že nepotkáme ubohou, opuštěnou, zanedbanou žirafu. prosinec 14, 2010 00:20 bb2 : Eny moc hezké. prosinec 14, 2010 07:46 ... : bb2 Eny, dík. Občas ale nadávám jak špaček, že celý ten zvěřinec půjde z domu i s dětmi :-)) prosinec 14, 2010 14:01 nepůjde z domu, : Eny to se v Tvém případě nebojím.Přirozenou cestou ano....ale zřejmě máš limit vyčerpán a až se ozve příroda, doplníš opět počet. Když ne dětí tak vnoučat a zvířátek..... prosinec 15, 2010 10:56

Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.

Powered by Azrul's Jom Comment