Dobry den, obracim se na Vas s dotazem, vlastne s zadosti o radu. Je mi 24 a 4 roky chodim/jsem chodila s pritelem, ktery je stejne stary, oba studujeme vysokou skolu. Vloni v lednu odjel pritel na semestr studovat do zahranici, vratil se v kvetnu, ja pak odjela na 4 mesice v rijnu, vratila se v unoru 2007 a nyni jsem od brezna zase pryc.  

Zpet se mam vracet zacatkem cervence. Pred mesicem mi pritel oznamil, ze se chce se mnou rozejit, protoze jiz nevi, jestli me miluje....a ze si nekoho nasel... Tedy svou ex-pritelkyni, se kterou chodil uz na gymplu (cca 2,5 roku, 3x se s nim rozesla, ale evidentne ma pro ni stale slabost). Rekl, ze tedy odolaval ruznym jinym slecnam, ale ze byl jiz tak citove vycerpany, ze toto "neustal", ze ona po nem vyjela. Vim, ze je to strasne dlouha doba, co jsme cestovali, ale rikali jsme si, ze to zvladnem a tesili na to, jak budem spolu, az tohle "harcovani" skonci. Cele ty 3 roky, co jsme byli predtim spolu, byly naprosto uzasne a to i pro nej, alespon to tak rikal, ale ze tento posledni rok byl plny nejistoty, co ke mne vlastne citi a jestli je to ono.

     Mel pry takove emocni vlny, kdy vse bylo v poradku a zase pak ne, pry dokazaly zastinit ty roky predtim. A to jsme dokonce mluvili o svatbe ci spolecnem pronajmu bytu, az se nyni vratim... Ted se s nim pokousim jeste "cosi" resit, jestli nepocka do te doby, nez prijedu, abychom videli, jestli k sobe neco citime, ci jestli mezi nami neco jeste je, ale po emailech ci skypu to jde jen velmi tezko. Ale vzhledem k tomu, ze je "cerstve" cca 3 mesice zamilovany, nevim, proc by mel cosi hledat znovu se mnou.

      Ach jo, ja bych o to stala, snad byla schopna prekousnout, co tam dela, ale nevim, jestli mam o to vubec usilovat, takovemu cloveku jeste verit, kdyz mi provedl toto, kdyz ja jsem jeste studijne v zahranici, a sama. A ani ten mesic nedokazal pockat... Se slecnou se pry ted nerozejde, protoze po tom citovem "utrpeni" je ted na tom lepe. Ale ani jsem nedostala jasnou odpoved, jestli budem neco zkouset v lete, az se vratim. Nevim, jestli se da v tomto poradit, mozna do karet nahlednout (bohuzel tu s sebou zadne nemam), jestli se mam jeste o neco pokouset, slepovat to nejak, nebo to proste nechat plavat - je to vse velmi zkracene -tak snad je to trochu srozumitelne.  

     Mne totiz porad prijde, ze ty nase predchozi 3 roky mi za to stoji, ze nas vztah byl tak mimoradny, tehdy i pro nej. Jeste mi stoji za to, zkusit zabojovat, ale bojim se, ze jemu uz ne. Tak jestli to mam nechat byt i ja? Ci opravdu pockat, az se vratim (jestli tedy vubec on bude take chtit) a uvidime...

     Je to tu pro me opravdu nelehke a byl to poradny sok, protoze predtim ani nenaznacil, ze je mezi nami nejaky problem. Dekuji predem za Vas nazor, Bara 

ODPOVĚĎ:

     Milá Báro, čtyři roky... víš, já osobně nejsem velkou přítelkyní dlouhodobého chození, či nějak extra dlouhého "spolužití na psí knížku". Bohužel, jedním z rozdílů mezi "jimi a námi" je i to, že ženská, když je s chlapem delší dobu, tak se mu opravdu oddá, cítí se, že je jeho, miluje ho, snaží se pro něj všechno možné dělat. Ne že bychom se cítily nějak povinovány, ale dělá nám to dobře, uvařit mu něco dobrého, ustlat mu naši postýlku, vyžehlit mu košili... (A ono se to zas až tak moc neliší, když spolu "jen chodí", protože to se jen občas dohodnou, jestli "půjdeme k tobě, nebo ke mně?") Za určitou dobu se ženská cítí zadaná... vždyť i samo slovo "vdaná" má svůj základ "dáti", býti "daná". Ano, v tom je ten rozdíl, oni to tak totiž neberou.

     Uplynula vám už doba prvního zamilování, pomalu to přecházelo do zvyku - sice příjemného, ale zvyku. A čtyřiadvacetiletý kluk je něco jiného než čtyřiadvacetiletá dívka. Pevně věřím, že tě měl opravdu rád, a snad by ještě měl, kdybyste měli možnost být víc spolu. Ale je to v jeho věku asi velmi těžké, vydržet tak dlouho sám, když je kolem tolik jiných pěkných děvčat. Nebylo to v jeho silách, a dokonce si ani nenašel jinou, novou. Šel cestou nejmenšího odporu. Ta bývalka se zasnažila a on se nebránil.

     Nevyčítej mu to a buď ráda, že to všechno dopadlo takhle, a už teď. Řekni si, že ty předchozí tři roky byly krásné a že je fajn, že jste se přeci jen nevzali. Divíš se, co ti to píšu? Ano, jen si to představ, že byste se dejme tomu v létě vzali, ty bys otěhotněla, pak pochopitelně byla s doma s mimíškem, starala se o kašičky, prala, vařila, uklízela - jemu by bylo 26, chodil by někam do práce.... Tam by se kolem něj ochomýtaly nějaké rozverné svobodné - a volné! - dívčiny... Ty bys mu říkala, že dnes měl chlapeček průjem... Kdežto kamarádi by se domlouvali s partou na hory... Byl by doma jak na trní... Přej ho té jeho "ex". Neboj, také po čase zjistí, že neví, jestli ji ještě miluje. Víš, další problém je, že někdo je dospělý v osmnácti, někdo není ani ve čtyřiceti. Ten tvůj přítel se asi ještě hledá, a bůhví, která bude ta jeho pravá.

     Určitě se ti tohle špatně čte, ale povím ti k tomu kousek jednoho příběhu: Jedna holčička žila jen s tátou, oba byli velmi chudí. Tatínek ji od malinka učil, že "všechno zlé je pro něco dobré", že se musí snažit ve všem nepříjemném najít něco, proč by vlastně měla být ráda, že se stalo to, co se stalo. Byl to příběh o malé Pollyaně, asi ho neznáš, je to velmi starý příběh. (Knížka, bylo to i zfilmované.) Taky tam byla situace, kdy Pollyana plakala a ptala se: "Ale já opravdu nemůžu najít nic, proč bych měla být šťastná..." - to si totiž hodně ošklivě zlomila nohu. Ale ono to nakonec opravdu bylo pro něco dobré...

      A tak ti opravdu přeju, abys našla důvod, proč být šťastná, že to takhle dopadlo. Jak říkám - vzpomínej jen (až to půjde, teď ne) na ty hezké chvíle a teď se snaž tuhle kapitolu zavřít. On ti dal všemi možnými způsoby najevo, že pro něj to už skončilo. Pokud bys si nějak vynucovala debaty na tohle téma, řešila, jestli ji opustí a vrátí se k tobě, už by to bylo ohřívané kafe, slepovaná váza... Něco jiného je, když se tohle stane třebas po deseti létech manželství, kdy mají spolu malé děti... To ještě má smysl bojovat. Ale teď?

     Věnuj se plně studiu, zavři oči, zavři srdíčko, nevolej ho, nepiš mu. Dost možná, že se bude ozývat sám, uvidíš. Ale i pak bych se rozmýšlela... Nemůžeš mu přeci na celý život nasadit okovy, nemůžeš se celý život bát, že když nebudeš zrovna s ním, bude někde s jinou, bude přemýšlet, jestli tě má nebo nemá rád... 

     Máš před sebou určitě báječný život. Co ty víš, třeba už za pár měsíců bude všechno jinak... Přeju ti, abys byla hodně šťastná. Co nejdřív. 

d@niela 

Komentáře (21)

Zobrazit/Skrýt komentáře Kurnik! Jsi mladá 24, a máš takovýhle problémy? : NČ Jediný vysvětlení je, že musíš bejt strašně vošklivá, tudíž silně fixovaná na JEDINÝHO chlapa, kterej tě vůbec chtěl. červen 14, 2007 06:44 Teda NČ, : Margot Ty jsi citlivost a empatie sama. Možná Ti uniklo, že obyčejná slušná holka, která je zamilovaná do kluka, se kterým má vážnou známost, je na něj kupodivu citově fixovaná (byť on ten vztah nyní opouští). Mně tedy přijde normální, že pokud je do něj upřímně zamilovaná, tak v ní ten cit ještě nějakou dobu doznívá. Přijde mi to mnohem přirozenější takhle, než kdyby to pojala stylem - včera jsem ho vroucně milovala, dneska mě opustil, tak už ho nemiluju a jdu se, tralala, poveselit s kýmkoli jiným, kdo mi zrovna přejde přes cestu a bude se mi aspoň trochu líbit. červen 14, 2007 08:15 No, asi to hodně bolí, : mamča ale já bych chlapa, co dokáže z pusy vypustit takové perly jako : "... ze tedy odolaval ruznym jinym slecnam, ale ze byl jiz tak citove vycerpany, ze toto "neustal", ze ona po nem vyjela. Mel pry takove emocni vlny..." považovala za hysterika. Sex s ním byl asi úžasný, ale pro život bych ho nechtěla ani náhodou. Copak neumí rovně říct, milá Báro, když jsme se tak dlouho neviděli, našel jsem si jinou dívku. Proč to takhle blbě okecává ? Tváří se jako oběť oblouzněná svojí bývalkou. To není chlap pro život. Možná z toho ještě vyroste až dospěje, ale to Ty už budeš dávno někde jinde, s někým, kdo Tě dokáže ocenit. červen 14, 2007 08:34 Báro, když to nezvládl teď, bůhví, jak by se zachoval později, : monty přitom ty studuješ, s tím přeci byl obeznámem, ale holt nejsi okolo něho, nejsi mu po ruce... To není spolehlivej člověk, buď ráda. červen 14, 2007 08:41 když je někdo "citově vyčerpanej" : AlenaT ve čtyřiadvaceti - co bude až mu bude třicet - nebo čtyřicet? Mně se spíš zdá, že je stále ještě v pubertě. Ty v podstatě nemůžeš dělat nic - ta chyba je v něm. Jestli jer to alespoň trochu možné, přeruš s ním veškerý kontakt. Žádné dopisy, maily, telefony. Je konec - chtěl to, má to.Ty se snaž si najít něco jiného (možná i někoho jiného) - abys neměla čas se tím zabývat. Dala bych ti jednu ze svých předpotopních, leč účinných rad - ale vyvolala bych zas bouři nevole. Ale nakonec, když zkusíš to s tím citronem - budeš mít alespoň dostatek vitamínu C - když nic jiného.Takže hlavu vzhůru a buď ráda, že se to stalo teď a ne třeba za pět let a měli jste spolu děti. červen 14, 2007 09:05 No dobrá, tak znovu: : Sinix Nemáš; nechce, nechce. Snad máš svoji hrdost, čest a cenu, ne? Pokud "neví jestli tě miluje", tak tě nemiluje a pak není žádný vztah - není, co zachraňovat (resp. kdyby tě miloval, tak by to věděl). Takže žádné výčitky, žádné scény, prostě sbohem. Nechce tě tenhle, bude tě chtít jiný, neboj. červen 14, 2007 09:24 Nechci mu křivdit, : saffron ale při slovech citová vyčerpanost mě napadlo, že mu chyběl sex, možná opečovávání... a chtěl to zabalit do něčeho vnešenějšího . Svým způsobem Tě podvedl, nedal Ti dopředu vědět, že tak moc "strádá", že už je to k nevydržení a zvažuje rozchod, rozhodl se sám a Tobě to jen oznámil.Baru, využij té vzdálenosti k srovnání myšlenek. Líbí se mi, co napsala Daniela, taky bych se s ním nekontaktovala (ani po návratu- jen to nejnutnější), víc se ponořila do svého života. Věřím tomu, že pokud pro něj ty čtyři předchozí roky něco znamenaly, bude mu divné, že o něj nebojuješ (jaj to chlapské ego) a možná začne uhánět on Tebe. Ale do té doby budeš mít čas všechno si srovnat v hlavě, rozhlédnout se po okolí a sakra si rozmyslet, jestli se k někomu tak "citově" náročnému vracet. Můj subjektivní názor je, že toho chlapec moc nevydržel- 2 x 4 měsíce mi nepřipadá jako příliš dlouhá doba, ale každý jsme jiný. červen 14, 2007 10:21 Jen mě tak ještě napadlo... : Margot Jistý známý rozhlasový režisér, dnes už starý pán, byl ženatý, jestli se nepletu, snad třináckrát. Zpětně na to vzpomínal tak, že holt dokud byl zamilovaný takovou tou opojnou láskou, tak plápolal, okamžitě se ženil, k manželce se choval nesmírně pozorně a vyloženě si ten stav zamilovanosti užíval. Když první zamilovanost opadla, tak spolu zůstali třeba ještě pár let, které byly hezké a pak už vyloženě nevydržel a honem utíkal do nového vztahu a nové zamilovanosti, rozváděl se, zamiloval, honem zas oženil... a takhle nějak to vedl jako motýlek. O svých bývalých ženách mluvil moc hezky, že to byly solidní a kvalitní partnerky, manželství vždycky boural on, když ho "omrzelo"... a jen tak mezi řádky taky vyplynulo, že měl velmi složité dětství a velmi komplikovaný vztah s matkou, který ho zřejmě ve vztahu k ženám doživotně dost ovlivnil. Tohle je v podstatě chování citově nezralého muže, dost kluků si tím projde v mládí, někomu to může vydržet i celoživotně. Někdo si prostě potřebuje projít tou motýlkovskou fází, (kdy vztah po třech čtyřech letech vnímá jako citově vyčerpaný a jde si city dočerpávat zas někam jinam)... a až když zjistí, že se tím motýlkovským chováním vlastně jen točí v kruhu, tak teprve si třeba dokáže v hlavě srovnat co skutečně chce a co může nebo nemůže mít, pak si teprve dokáže srovnat priority a usadit se. červen 14, 2007 10:37 K výše napsanému nemám už co víc dodat, : Míša šíša takže mi promiňte můj dotaz off topic. Moc se mi líbí ten příběh o Pollyaně, co jej zmínila Daniela. Protože to vůbec neznám, řekněte mi, prosím, někdo, jak se jmenovala knížka a film. červen 14, 2007 11:04 Míšule - vybral jsem Ti z googla: : NČ ....Pollyana byla holčička, která dostala k vánocům místo panenky berličky. Nejdřív byla smutná, ale pak si řekla: "vždyť je báječné, že je nepotřebuji". A od té doby se takhle dívala na svět..... -------------------------------------- Najdeš tam toho spousty, včetně antykvarijátních nabídek knihy. červen 14, 2007 11:15 jé, moc moc moc ráda vám sem dám bližší informace o Pollyaně - : d@niela to vyznění knížky je totiž jednou z mých životních zásad. Mj., další zásadu mám od Marka Twaina: "Jediná opravdu pomocná ruka visí z tvého ramene". červen 14, 2007 11:25 trochu víc o Polly : d@niela Přibližný obvsah knížky (a filmu): Na počátku dvacátého století v Americe, v jedné misii, žil chudý farář John se svou malou dcerkou. Blížily se Vánoce a tak napsal na charitu pro dáreček pro holčičku Pollyannu. Když však pak zásilku rozbalili, Polly se rozplakala: místo vysněné panenky tam byly jen dvě dětské berličky... a ona se na panenku těšila téměř celý rok. Tehdy jí otec naučil, že na všem (i tom na první pohled smutném) se dá nalézt něco radostného: "Polly, uvědom si, jak je nádherné, že je nepotřebuješ! Jsi zdravá... A ta ubohá holčička, co je měla dostat, je teď naopak potěšená panenkou. Neboj, svou panenku také určitě dostaneš…" Když po krátké době její tatínek najednou zemřel, poslala misie holčičku k její náladové a nevrlé tetě – sestře její zemřelé maminky, žijící v krásném zámeckém sídle. Brzy Pollyanna zjišťuje, že spousta lidí v tetině městě (v Nové Anglii) je stejně mrzutých jako teta. Avšak dívčin nevyléčitelný optimismus (například v případě její "radostné hry", se kterou hledá světlou stránku na každé situaci), přináší mladistvou, veselou změnu do usedlého starého města... Stane se však něco, po čem i Pollyanna zesmutní a přestane se radovat… (Ale nebojte, nakonec vše dopadne dobře.) Tenhle příběh není ani tak přímo pro děti jako o dětech. O dobrém srdci, pozitivním přístupu k životu a chuti rozdávat radost těm, co na tenhle pocit už zapomněli. Autorka, Harriet Porterová, svým příběhem potěšila už několik generací. Příběh milé holčičky byl také několikrát zfilmován. Pro Mary Pickfordovou, která byla první Pollyannou, patřil tento film k jejím nejslavnějším. P.S. Jistě, tento příběh je naivní; kniha vznikla na počátku dvacátého století v zemi, která tehdy a vlastně dodnes je poznamenána pozitivistickým myšlením. Pro nás, kteří jsme založením více škarohlídi, je v mnoha směrech nepochopitelná a těžko akceptovatelná. Ale na Pollyanninu hru, kterou jsem už od prvního přečtení téhle knížky převzala za svou, nemohu nikdy zapomenout. Knížku jsem dostala jako malá od své milované babičky. červen 14, 2007 11:36 Pollyana : Bara Knizku jsem necetla, ale film jsem vobrecela cely. červen 14, 2007 11:47 ... : Bara Ja jsem jen zapomnela, ja jsem jina Bara, ne ta nestastna. Ja jsem OK !!! červen 14, 2007 11:49 Barčo, : Ráček pořád jste jezdili pryč, v podstatě se míjeli, ona ta velká vzdálenost dělá se vztahem své Každý máte své ambice a představy, které jistě chcete uskutečnit .... Zkus se na to podívat tak, že Všechno zlé je pro něco dobré ... Opustil tě, chodí s jinou, tak to tak přijmi a nevolej mu a ani se s ním jinak nekontaktuj...Budeš mít čas na to dělat spoustu jiných věcí a až to přebolí, uvidíš,že se budeš cítit svobodná a v pohodě a jsem plně přesvědčená o tom, že se jiný " miláček " brzy objeví. Přeju ti hodně štěstí červen 14, 2007 12:08 To je nádherný příběh - díky za info : Míša šíša Nechápu, že jsem o tom nikdy nic nezaslechla, nečetla. Tu knihu musím sehnat a nechám to povinně přečíst všem členům rodiny. Nějak se mé okolí poslední dobou v tom životě potácí - maminka má neutišitelný splín již delší dobu a teď i dvacetiletá dcera (má zkouškové období a nějak ji to moc bere). Snažím se jim oběma vnutit, že vlastně nemají důvod být smutné či nešťastné, protože pozitiva převažují, ale nějak mě neposlouchají. Třeba lépe uslyší Pollyanu. Ještě jednou díky! červen 14, 2007 12:28 Margot : bb absolutní souhlas...je to prostě normální zamilovaná holka, studují v zahraničí vysokou, a ne večírková Paris Hilton červen 14, 2007 12:45 ... : bb jinak přes všechno pochopení s Bářinými pocit si nemyslím, že je to nevyzrálý tápající hajzlík apod., ve 24, vlastně jsou spolu už od 21, je opravdu moc brzy na celoživotní vztah prostě se odmiloval a zamiloval, pro rozejitého partnera je to smutné a úplně pochopitelně se cítí blbě, ale jinak je to podle mě úplně normální, přirozené Báro, snaž se nic nelepit,ať neztrácíš důstojnost, nech ten smutek plynout, to musí být, prožij si to, probol, ale nezapomínej - jsi mladá, zdravá, hezká holka co úspěšně studuje a má před sebou léto a prázdniny... co by za takovou vyhlídku jiné daly tak hlavu vzhůru červen 14, 2007 12:50 ad Polyana : AlenaT jak říká staré české přísloví:"všechno zlý je k něčemu dobrý". Nikdy nevíš - třeba budeš jednou ráda, že ses toho "miláčka" včas zbavila. červen 14, 2007 13:13 Dekuju vsem : "Bára" Ahoj Danielo, ahoj vsechny....chci vam moc podekovat za vase nazory, rady...moje prvni reakce byla opravdu podobna jako vase - chces konec, mas ho mit...finito...mazu te ze skypu, icq...ale pak jsme o tom jeste parkrat psali mailem, pak i volal...a znel opravdu, ze nevi, co chce a jak...ale mate pravdu, i ja si rikala, ze mu vlastne muzu byt vdecna, ze se projevila tato jeho "slabina" uz ted a ne jak psala Daniela, az by bylo "pozde"... v dubnu jsme se bavili jeste o spolecnem stehovani...Tak bych mu asi mela opravdu podekovat, ze ty 4 roky byly fajn...a jit dal...je to uz mesic, takze se s tim uz zacinam srovnavat, ale nejhorsi byl tak ten tyden po tom...jak jsem sem i psala..premyslela jsem, jeslti na tom opravdu nebyl tak spatne..a treba me porad miluje..ale je to blbost...nejvetsi "sranda" na tom pro me je, ze ta jeho ex-soucasna odjizdi v zari studovat na rok do zahranici :-)) no,pry za ni bude jezdit...tak nevim...to mi prijde fakt jak s prominutim hovadina...ale asi se opravdu za tech 18 mesicu,co jsme jezdili,se odmiloval...taky meli doma nejake potize, kdyz byl maly, ted zije jen s mati a bratrem...ono je to asi vsechno se vsim spojene...Chce se se mnou v po navratu sejit, ze by mi to rad tedy nejak ozrejmil osobne...nevim..ale musim se u nej stavit doma, protoze tam mam spoustu veci, tak se asi domluvim s jeho matkou... a meli jsme spolecne psa...no jo, ale zivot jde dal...asi opravdu potrebuje vic casu, aby vyzral a mozna nekdy v budoucnu bude "pouzitelny" pro partnerstvi...s nekym jinym...ale rozejit se s nekym po 4 letech po mailu...to opravdu nesvedci moc o charakternosti...i kdyz po ty 3 roky bych za nej dala ruku do ohne, vse bylo naprosto v poradku...jsem se jen opet poucila...moc Vam vsem jeste jednou dekuju a hlavne Daniele...mejte se moc hezky a at se vam vsem dari! červen 18, 2007 09:41 bez lásky a otce mého nenarozeného miminka : migaska Dobrý den můžete mi poradit?Jmenuji se Lucie a jsem ve 4.měsíci těhotenství ale opustil mě přítel,který mě prosil o miminko myslíte že mám šanci že se vrátí? děkuji Lucie duben 15, 2009 18:59

Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.

Powered by Azrul's Jom Comment