moc hezké vyznání do černobíle viděného světa. Držím Ti pěsti, především v tom, abyste všichni zůstali šťastní.

Rekla's to nejdulezitejsi: "nechci nikoho vlastnit, nechci, aby někdo vlastnil mě". Ano, takhle je to u "normalnich" lidi. Proc v uvozovkach? Protoze nas zas az tak moc nejni.... Vlastne vsichni mi partneri za celej zivot mi byli verni (pokud nebyli, tak jsem to proste nepoznala), ale to taky nikdy nebyla moje priorita toho vztahu. Neumim si predstavit nekoho drzet "na kratkym voditku", jenom aby nahodou nezavadil o jinou. At si klidne zavadi, zivot je kratkej a co si uzijeme nam nikdo nevezme, pokud si me vazi a ma me rad, nechci se ani zajimat o to, co dela, kdyz neni se mnou... proc taky?

Pokud o tom všichni zúčastnění vědí a nikdo nemá námitek, nevidím na tom nic špatného.
Pokud ne, je to podvod; je to nečestné a nesportovní.

Monogamie je normou nejen u nás, ale i ve většině světa, převládá dokonce i v muslimských zemích.
Polyandrie je pak zcela výjimečná. Mluvím samozřejmě o společenských standardech, ne o pokoutné praxi.
Touhu po exkluzivním vztahu máme zřejmě geneticky zakódovanou (tj. chceme, aby měl náš partner pouze nás a nikoho jiného, sami na sebe už tak přísní nejsme).

Zrovna "katolická tradice" u nás na růžích ustláno nemá a myslím, že se na tvém dilematu ani moc nepodepsala. Spíš si myslím, že se přece jen ozývá tvé svědomí, které tak nějak cítí, že možná porušuješ zlaté pravidlo.

pokud bude tvůj partner mít pocit, že našel svou druhou spřízněnou půlku, tak ti to nebude vadit? Nebo jinak, pokud by jsi toho druhého potkala jako první, budeš mít potřebu a schopnost se zamilovat do dalšího? Jsi připravená na to, co děláš, přijmout i od partnera?
Jedno čínské přísloví říká: "pusť koně, pokud je tvůj, vrátí se" Vztah je o důvěře. Pokud všem dáváš stejně, všichni o sobě vědí a všichni s daným stavem věcí souhlasí, není problém. Pokud ale někdo ze z nich bude mít pocit, že je podveden, že mu lžeš, bude konec. Na tohle téma nedostaneš asi jednotnou odpověď. Jedni řeknou, užívej si, kde to jde. Jiní, že láska může být jenom jedna. Vybrat si bude na tobě.

občas se to stane. Ale přejde čas a ty se odmiluješ. Teď to je obrovské, za rok za dva už to nebude tak happy...

nechci, aby můj "druhý muž" svou ženu opustil a já nehodlám opouštět svého partnera.

Klidně si rozdávej, co chceš, srdce, intimitu, sex, hlavně když na to budou mít stejný názor tvůj manžel a manželka tvého druhého muže. Jen bych docela ráda vidělo, jak bys přijala fakt, že podobné souznění duší a těl objevil i tvůj muž. Předpokládám, že bys nadšeně souhlasila a všichni byste žili šťastně až do skonání světa.

Na začátku mělo být napsáno, že držím palce, aby tvůj muž a žena tvého druhého přítele měla stejný názor. Pak mělo následovat to o klidném rozdávání čehosi dalšího...
Pak mě začala malá chytat myš a mačkat klávesy, něco se jí povedlo vymazat a já komentář napsala znovu ve stejném smyslu, leč s jiným slovosledem. A už pak na tu citovanou část jakoby nenavazoval zbytek textu. No takže znovu a lépe.

Na to, že člověk musí spát jen s jedním člověkem u nás zákon není, ale při svatbě se většinou něco takového slibuje, takže je to tvůj morální závazek vůči tvému partnerovi. Pokud se s manželem domluvíš, tak není problém... že my to máme také nějak podobně už tu znovu psát nebudu, udělala jsem to asi 2x a pokaždé dostala po hubě...ale fungovat to může.
Pokud je ovšem vaše situace taková, že ty a tvůj milenec sice milujete několik lidí najednou, ale vaši životní partneři mají pocit, že jsou ti jediní na scéně, tak až to jednou praskne, bude z toho dost velkej průser, zničíte de facto 2 rodiny...a každá lež se jednou provalí, na to vem jed.

Jestli o tom vědí všichni zúčastnění (o čemž pochybuji), tak není co řešit. Pokud obelhávaní partneři mají podobný náhled na život, možná se brzy všichni sejdete na kožním oddělení.

Malý výňatek z poezie :
Stěpan Ščipačev - Sloky lásky
"....Jak krušné asi stáří chodí k těm,
co lásku proměnili v tisíc lásek,
a jako pěťák, dávali ji všem".

Monogamie byla zákonem již u antických Řeků a Římanů - dávno před tím, než přišli do kontaktu s Židy.
I u starých Keltů, Germánů i Slovanů byla podle dochovaných zpráv monogamie ještě před seznámením se s křesťanstvím. Výjimky z monogamie samozřejmě byly - ale byly natolik neobvyklé, že byly hodny kronikářského zaznamenání jako zvláštní případ, a proto o nich víme. Výjimky z monogamie pisatelé zaznamenávali jako zvláštnost podobnou příletu komety nebo narozezní dvouhlavého telete.
Zdá se, že evolučně se nám (evropským indoevropanům) monogamie osvědčila.

když už pominu intimity, které patří jen těm dvěma, největší problém v tom obrovském množství možných partnerů. Jde mi o sex. Ty, manžel, Ty milenec, Milenec a manželka, případně milencova manželka a milenec, Tvůj manžel a případná milenka a takhle to jde geometrickou řadou dál a jste najednou velká sexující šťastná rodinka, buď o sobě víte, nebo nevíte. A co zdraví? Nějak bych to asi v manželství nepraktikovala.
Ale možná jsem staromódní...A to vše možná jde, když se nikdo z těch všech zůčastněných nemiluje, nežárlí, je vstřícný a přející. Fakt nevím, třeba to přeháním.

připoměla jsi mi dávné mládí, kdy jsem coby romatický jinoch recitovával dívkám
"Řas Tvojich temných večer tmavý...."
A také první narážku na alternativní způsoby sexu ("O Madelaine, již jsem pánem osmé brány").
A pak že je to vynález moderní doby.

Třeba je to druhá vlna Hippies. Tam se taky sexovalo každý s každým, trochu k tomu fetovali, děti byly všechny všech...prostě taková jedna šťastná vysmátá komunita... Možná je naše škoda, že jsme byly vychovány jinak, a tak ani nevíme, o co jsme v životě přišly ?

je to podobné, jenže hippies se tak promiskuitně chovali otevřeně, všichni do toho šli dobrovolně, byl to životní styl všech. Ale Otiin manžel by s tím zřejmě nadšeně nesouhlasil a milencova manželka jistě také ne. Ale možná až to zjistí, budou štěstím bez sebe. Manžel Otky bude šťasten, že je šťastná ona. Hmm...

Dost dobře si nedovedu představit, že jsi byl někdy romantický jinoch.
Ale jo, člověk stárne a je otloukán životem, až se z něj stává otrlý pragmatik, někdy až cynik.
Na Tobě je aspoň je vidět, že jsi u těch romantických básniček neustrnul...

už byla napsána, já se jen vyjádřím k posledním 2 odstavcům. To, že je překážkou sex, za to nemůže katolická a ni jiná společnost, ale prostě a jednoduše biologie a "todičovské investice". Resp. ten sex je problém u žen (kde muž chce mít jistotu, že když už investuje dost do dětí, měly by být jeho). Představ si svého partnera. Co by ti vadilo víc, kdyby sem tam zasexoval, celkem bez citu, např. v době, kdy by se ti nechtělo. Nebo kdyby měl důvěrnou kamarádku, se ketou by sice nespal, ale trávil by s ní nějaký čas, třeba by jí i finančně pomáhal? Myslím, že to je trochu ten rozdíl, kde vidí problémy muži a kde ženy. Jiank to samozřejmě skoro nikdy není tak jednoznačné, jak jsem napdala a kdyby se můj partner vyspal s někým jiným, tak by se mě to dotklo, city necity...

Souhlasím spíš s názory, že pokud to všichni vědí, je to asi fajn. Pokud ne, je mi milencovo ženy a tvého muže líto, že z nich děláte blbce. Dost ponižující.
Taky mám dojem, že právě o tom ten manželský slib je, že budu s tím jedním člověkem, právě z úcty k němu. A když už mi teda nestačí, tak mu to řeknu a dovolím mu (a risknu), že se rozhodne zachovat se podle své svobodné vůle.

hipísáckou promiskuitu s tím, co tu popisuje Otina. Jak jsem tu nedávno psal vo dvojím druhu vztahů, tak to je zase vono - nevázaná konzumace sexu vede k promiskuitě, kdy každej chrápe s každým, kdo ho aspoň trochu přitahuje. Na druhý straně je to potkávání spřízněnejch duší. Nikde nejni napsaný, že je vomezený jen na jednu duši. Dál už je to jen věc hranic, dohody se sebou samým a s partnerem. Ano, férový by to bylo, kdyby vo tom věděli a souhlasili všichni aktéři. Jenže to je utopie, lidí, který nejsou na jedný straně konzumentama sexu (ty se potkávaj třeba na swingers párties a je jich docela dost), ale na druhý straně "to maj jinak" - milujou bez připoutání a vlastnění, těch je jak šafránu a těžko se podaří, aby se takhle potkali a všichni to měli stejně. Takže natuty je v tom popsaným příběhu nejmíň jeden, spíš dva, který jsou podváděný a kdyby se to dověděli, budou nešťastný. To si musí Otina vyřešit se svým svědomím. Votázky na to, zda bys nadšeně souhlasila s tím, kdyby to tak měl i tvůj manžel, s trochou ironie v podtextu a skrytou nadějí, že tahle představa tě zabolí, jsou zbytečný (nechci napsat hlouplacatý ). Protože - a já ti to věřim - neměla bys s tím problém. Jsou takoví lidi, já jich několik (dva) taky znám, jsou moc fajn, mám je rád, nemám důvod je vodsuzovat. Nakonec je to každýho věc, né moje. Pokud bych něco takovýho měl žít já, bylo by pro mě důležitý, aby to bylo dobrovolný a preferovaný řešení pro všechny. Zároveň to považuju v době rozšíření závažnejch, případně nevyléčitelnejch pohlavně přenosnejch chorob za neúnosný riziko pro mě i mou partnerku. Takže pro mě je nejschůdnější cesta k vosobnímu štěstí monogamie. Ale umím pochopit i Otku. A má holka štěstí, že nejni chlap. Protože to by to tu takhle laskavý nebylo, to by chlupy a jiný části těla lítaly a určitě by to vyburcovalo z podzimní komentářový lenivosti i A. sedmitečnou.

"....Jak krušné asi stáří chodí k těm,
co lásku proměnili za vlastnictví,
a jako na truhle seděli na něm
až pohltila majetek jim zem."
(mistra Ščipačeva dovolil si parafrázovat učedník Kr.)

...všecko je úhel pohledu a vlastnění (což, pozor, nejni automaticky každej monogamní vztah) nemusí bejt vo nic morálnější než rozdávání...

Pokud tvůj muž s tím souhlasí, a žena tvého souložníka taky, není problém :-D Jen nechápu hodnotu příspěvku. :-D, Intimitu a sex můžeš rozdávat přece kolik chceš, pokud si nenecháváš za to platit, nejsi prostitutka, nýbrž jen souložnice :-D. Ale tohle přece s polygamií í nemá nic společného. Polygamiee znamená společné soužití těchto lidí a ne jen uspokojení sexu. Otázka je zda ti nebude vadit, pokud se okruh polygamistů rozšíří na souložnici tvého manžela, souložníka manželky tvého souložníka a záleží jaký je ten tvůj druhý borec, možná zvládne další a pak stačí jeden HIV pozitivní a máte po ptákách, ono i syfilis je paráda :-D LOL!!!!!!!!!

na to, že člověk musí spát jen s jedním člověkem zákon je, a to zákon o rodině, kde se píše, že "manželé jsou povinni si být věrní". Je to tedy jen takové deklarativní prohlášení, žalovat to asi úspěšně nelze, ale v zákoně to stojí.

Paralelní vztahy jsou skutečně nepřijatelné kvůli sexu - tedy kvůli tomu, že sexem vznikají děti, které u lidí potřebují extrémně mnoho péče obou rodičů. A pokud se jeden z rodičů paralelně zaměří jinam, tak mají děti z obou paralelních vztahů výrazně nižší šance na úspěšné "vyvedení z hnízda". Prostě lidi nemají tolik síly/času/energie, aby se mohli plnohodnotně dělit mezi několik rodin. Monogamie je možnost, která nejlépe vyhovuje rozvoji druhu. Polygamie vznikla v době, kdy umíralo nepoměrně víc mužů než žen a ženy prostě přebývaly - v takové situaci bylo dobré, aby i "monogamně plonkové" ženy mohly mít děti a někdo se o ně staral. Tahle situace teď není.
Ostatně i v islámu existuje výklad (takový neortodoxní), že Mohamedova odpověď na dotaz "Kolik můžu mít žen?" - "Když se o ně dokážeš spravedlivě, rovnoměrně a dostatečně postarat, tak klidně čtyři," byla zhruba v tónu "Když si na to vyděláš, tak leť třeba na Mars."

Jinak, monogamie není jen tradice katolická, ale obecně křesťanská - evangelíci, pravoslavní a řada dalších vyznání a denominací to vidí stejně. Skoro bych řekla, že je to tradice obecně lidská a polygamie a polyandrie se skutečně vyvinuly za ztížených podmínek a ani v tradičně polygamních společnostech není žádný med být spoluženou.

Ony jsou hezké ty řeči o milování otců a bratrů, ale už v Bibli (když jsme u toho křesťanství) se píše, že kvůli manželství opustí žena i muž své rodiče (nebo tak nějak podobně, Milan by jistě mohl dodat přesnou citaci). Pokud bude hořet barák, tak asi matka nebude čtvrt hodiny váhat, jestli zachraňovat dítě a muže nebo bratra a strýčka. A pokud se někdo - sebeoprávněněji - delší dobu stará o vzdálenější příbuzné stejně nebo více než o rodinu, tak se to na rodině taky projeví, ne že ne. Mluvím tedy o rodině s dětmi, vyžadujícími péči.

Otino, já to beru tak, že každý máme konečný objem energie (pojem "účinná láska" zní blbě, že? přečtěte si Pecka - Nevyšlapanou cestou, tam je to líp), který můžeme vydat. A založením rodiny (pro někoho to je svatba, pro někoho početí dítěte, pro někoho hluboký pohled do očí, to je fuk) partnerovi slibuješ, že maximum téhle energie dáš právě jemu a vašim společným dětem - samozřejmě s ohledem na stávající závazky k rodné rodině a tak. A založením paralelního vztahu tenhle slib porušuješ. Klidně si říkej, že se na mně podepsala evangelická tradice

No a zcela cynicky: Jestlipak budeš milovat stejně intenzivně, až se to provalí, muže č. 1, který se s tebou bude soudit o syna, i muže č. 2, který se pokorně vrátí ke své ženě a dítěti?

napsalas to sice zevrubně a dlouze, ale máš tam malou chybku: Sexem děti nevznikaj (možná v Africe jo), sexem vznikaj děti pouze v 0,023% pohlavních styků průměrný český ženy (pokud tato sexuje 3x tejdně po dobu 40 let). Vo dětech tohle téma vůbec nejni, protože to, jak a s kým budou mít děti, si lidi takhle založený vohlídaj, budou si to hlídat pečlivějc než tradiční páry, tomu věř.
A taky, ačkoli mám Pecka rád, nic takovýho jako vomezený množství účinný lásky neexistuje, láska je nekonečná, má nekonečně mnoho úrovní. Co je vomezený a konečný, je volnej čas, kterej můžeš druhejm lidem věnovat. V Otčině popsaným případě ovšem ani tohle nemusí bejt problém, protože voba milenci budou většinu svýho času věnovat svejm rodinám a vzájmně se můžou vídat jen dost zřídka, aniž by si to vyčítali nebo tím nějak trpěli, protože to maj prostě jinak.

kdy by to všem natolik vyhovovalo, že by prostě žili všichni ve společný domácnosti, nebo domě, třeba na nějakým statku, jako komunita. Pak můžou mít vzájemně dětí kolik s kým chtěj, protože nikoho vo čas a energii nevokradou - budou se věnovat všem najednou . Samozřejmě je to jen teoretickej model, protože tuhle idylku, i kdyby voni sami jí byli tisíckrát schopný, by jim rychle rozmetaly reakce vokolí a bdělý voko sociálních pracovnic.

teď máš dojem, že jsi našla ideální rovnovážný stav, který všem prospívá (ať už "vědí", nebo ne), a takhle to může zůstat na věky věků ámen. Ve skutečnosti se vztahy, dokuď nejsou mrtvé, soustavně dynamicky mění a vyvíjejí. A to všechny, čili v tvém případě je rovnováha ještě mnohem labilnější, jak "normálně". A tak se za čas stane, že zjistíš, že už to není ono. Buď ten nový přestane být natolik zajímavý, aby stálo za to kvůli němu dál podvádět manžela, nebo naopak dojdeš k poznání, že manžel byl ve skutečnosti omylem, protože prostě tenhle nový je fakt, ale opravdu pro tebe mnohem lepší (protože napr. sex s ním způsobuje, že se přestává točit planeta ), nebo se preference nějak pomění u tvého milence. Prostě za pár let bude všechno úlně jinak, bylo by rozumné s tím počítat.

bdělý voko sociálních pracovnic bdí v tomto případě jen nad rodinami neopálených Čechů. V opálených rodinách tenhle model funguje celkem bez problémů, dokonce si babičky berou svoje vnoučata do Pěstounské péče, ačkoliv bydlí pospolu v jednom "statku" všichni pohromadě i s rodiči dětí.

tolerovat a jestli to časově a fyzicky zvládneš.ale holt provdaná můžeš být jen za jednoho - a po tom taky můžeš dědit - po těch ostatních holt ne. Nehledě už k tomu, že jeden chlap kolikrát stačí, aby tě dostal na pokraj blázince a muset kmitat mezi několika...no to by mě zabilo.A taky bych si je pletla. Jinak proti gustu......holt nědo vdolky, někdo holky.....co naděláš.....

jak to vidíme my. Otina není vdaná, žije a vychovává dítě s partnerem, protože "nechce nikoho vlastnit". Ona se tu vlastně jen chlubí, že pěstuje mnohomužství, a že jí oba muži chtějí. Ten první, protože si bláhově myslí, že tvoří rodinu On, Ona a Ono, a ten druhý proto, že je jeho žena momentálně těhotná, tak si holt chodí žašu.at jinam.
Jak prosté...

chtěla jsem spíš říct, že v době, kdy se monogamie ukotvovala, tak i v naší kotlině vznikaly děti jak v Africe
Minimálně jedno dítě Otině už vzniklo - a já konzerva si myslím, že riziko zbořit mu rodinu za vášnivou paralelu nestojí.
Díky za upřesnění s tou konečností a nekonečností lásky - souhlas. Mimochodem, takhle je to vysvětlení, proč srdce rozdávat a jiné orgány radši ne (:
Možná špatně chápu pojmy - když prožívám lásku, tak mám tendenci s tím člověkem intenzivně být, zabývat se jím a tak, prostě žere mi to čas a síly. Hluboce partnera milovat a být s ním v kontaktu jednou za měsíc - dva a netrpět tím - to neznám. Nuž, lidé jsou různé.
Osobně by mi stejně nejvíc vadilo to porušení důvěry.

je tak akorát hezky znějící výrok, aby se vlk nažral. Kór když to není trestné. Ony ani sankcionované zákony se nedodržujou, že.
Zdá se, že Otiny vztah je něco jako hobby - a klidně mě kamenujte. Prostě si oba chodí odpočinout od rodinného stereotypu, aniž by od těch rodin chtěli odejít za hlasem svého srdce či čeho a pravděpodobně dělají oba všechno pro to, aby to doma neprasklo, respektive aby neublížili těm, které mají (rovněž) rádi. Myslím, že po 3 letech už vědí, co chtějí a kdyby chtěli něco jiného, asi by to už měli.

Tak já zkusím dneska večer říct manželovi, že si jdu "odpočinout od rodinného stereotypu", schválně, co mi na to řekne ?

tos vyhmátla dobře další rovinu problému, ano, za pár let může bejt všecko jinak. Ale Otka určitě žije hlavně přítomnost.

Podívej, když budeš chodit 4x do měsíce třeba cvičit, malovat, s kámoškou na kafe a rodina/manžel si zvykne, pak to není až takový problém.

Jo, to je v pohodě, to občas chodím. Ale nechodím si sexuálně odpočívat od rodinného stereotypu. No, mám se ještě hodně co učit...

...četla jsem v jedné nově vydané knize. A asi je to fakt. Lidi jsou děsně nenažraný (sebe z toho nevyjímaje) ve všech ohledech, pozoruju to pořád a všude. A nekonečnej blahobyt jim dovoluje přemejšlet, jestli teda žijou "jak se má" nebo "jak to cítí" a co je teda lepší, jestli né náhodou to druhý...fakt by měla přijít nějaká pohroma, aby se svět otřásl v základech a trochu se srovnaly hodnoty.

někdo plave, jinej sexuje. Endorfiny se vyplavujou stejně - a možná lepší tohle, než vláčet malý dítě k jinýmu tatínkovi jen proto,že mamince ruplo v kouli. Co my víme.

Válku nééé, stačilo by na pár týdnů (radši v létě) vypnout elektřinu, s nejistým termínem, jestli se ještě někdy zapne nebo ne.
To by se hned srovnaly hodnoty tohoto světa.
Trempové by byli ve výhodě...

proto na to upozorňuju, že teď si myslí, že tím bude proplouvat bez následků, jenže pravděpodobnost, že ji časem tohle přestane stačit, a bude chtít být s tím, co z něho zkameňuje, víc, je poměrně vysoká. (Jak píše Maceška, když miluji, je těžké netrpět, když nemůžu být s dotyčným velice často). Pokuď je to tedy opravdu Pan osudový, a ne pouze banální odpočinek od domácího stereotypu, žejo No a pak bude velice rychle po domácí idyle, protože první partner začne být podvědomě a posléze i vědomě vnímán jako překážka a po nějaký době půjde ten vztah, ač teď vnímán jako primární a neohrožený, do kytek.

ale zrovna jsem se dočetla, že Dánové dostali povolení prozkoumat ostatky Tycha de Brahe za účelem stanovení příčiny smrti... cituji idnes:

Ihned po otevření hrobky budou vyzvednuty astronomovy ostatky, které vědci převezou do laboratoří Národního muzea v Horních Počernicích.

Proč né do Dolních??

Chceš si jen tak povídat? Tak pro mě je například žena, která žije 16 let ve vztahu neprovdána a ještě s pětiletým dítětem, tak trochu riskantní záležitost. No a jestli máš další paralelní vztah, tak to si zhodnoť sama, tady není kostel ani soud přece. Prostě ráda balancuješ na ostří nože a potřebuješ k tomu zřejmě ještě obdiv. Můj jsi nezískala. Pokud nejste sezdáni a nectíte monogamii, tak je pro mě jen takové plácání se životem. Od náhody k náhodě. Každý máme spoustu vztahů, třeba na celý život, ani sex ani tělesná rozkoš představuje nejhlubší pouto. Ale čím více lidí v tom chumlu žije, tím je pro mě ten život nudnější a povrchnější...

co když má ten Tvůj idol(původně jsem chtěla napsat bočák, promiň) další milenky.....co když to nevíš?
Co uděláš potom, až to zjistíš?
Co to udělá s Tvým SKVĚLÝM vztahem s partnerem?....je to jen myšlenka.Třeba je Ti věrný až "za hrob". Půjdeš do jiného....skvělého vztahu? Co to potom znamená. Napiš až tam budeš.

nebo tak!

To jsou hlášky
- mamčo, proboha hlavně nevypínat proud! Víš, co by začalo za sodomu-gomoru??? Kam se hrabe Otka
- eny, asi to špatně čteš, jestli je Otka jen trochu názorově konzistentní, nijak jí jeho další milenky nevaděj.
- Magdalenko, "nesezdáni, nectíte"??? Tak to už tu chybí jen zvolání: "Žijete v hříchu!!!" A nepotřebovali jsme ani Milana

Prostě podvádíte.

dávno říkám, že degenerujeme. Před 20 lety bys to úzkostlivě tajila, před 10 lety bys měla potřebu to omlouvat nějakým nedostatkem v manželství, teď lehce kážeš o tom, jak jsme poznamenaní věrností. Myslím, že si něco namlouváš a kapku si říkáš o požehnání. Jo, vím, že budeš a pár dalších tvrdit, že ne. Můžeš cvandat co chceš - jsi podvodnice a coura.

Já bych to, Sandro, nesrovnávala s vámi, u vás panuje dohoda, soulad, vše s ohledem na rozdílnost potřeb, co si pamatuju.

dle mého jsi to pojmenovala bez příkras a trefně.

čemu se vysmíváš? To, co pro Tebe jsou směšné hlášky je pro někoho normální jazyk. Jsme tu na Kudlance různě staří, je zakázán vstup nějaké generaci? Neznám Magdalenku, ale pro mne je to normální mluva, i když nesezdáni se nepoužívá běžně. Jak bys to řekl - nejste vzatí? A "nectíte" je nějak moc archaické? Pro mne je to hodně příjemné slovo, ctít hodnoty je pro mne lahodné slovní spojení. Každý jsme tu jiný,proč to nectít?
Jinak Tě zdravím.

"žijete v hříchu" - jak výše psala bb, že před deseti lety by to Otka omlouvala manželským nesouladem, před dvaceti lety by to Otka úzkostlivě tajila, tak před přibližně osmdesáti lety až několika staletími by skutečně žila v hříchu, to je ten správný terminus technicus. Holt se jako lidstvo vyvíjíme, bb to napsala úderněji

na vztahu úředně nepotvrzeném, který navíc trvá déle, než mnohé počestné svazky? Co je divného na tom, že dítě nepochází z lože manželského tam, kde má o něj otec zájem, zas možná větší, než kdyby byli sezdáni?
Není dlouholeté setrvávání na psí knížku větším důkazem doborovolnosti a spokojenosti, než být otrávení, ale s oddacím listem?

NO vždyť to bb píšu, že je to v pořádku, pokud o tom všichni zúčastnění vědí a vyhovuje jim to tak. Jinak být chlapem, co si myslí, že je jediný a vzápětí se dozví, že je jeden ze dvou, ale žádné strachy, protože jeho partnerka jeho i milence miluje oba stejně, chce je oba dva a rozhodně nechce jednoho za druhého vyměnit, hýkala bych blahem.

Ale tuhle jsem na jedněch stránkách pro maminky zabrousila do diskuze o nevěře a tam mj. psala paní, co se se svým přítelem snaží otěhotnět a nedaří se jim, že si našla milence, se kterým má skvělý sex. Takže si užívá skvělý sex s milencem a pak jde domů vyrábět mimino s přítelem...a ostatní diskutérky tomu souhlasně přikyvovaly.....to třeba zase nechápu a nechci chápat já, že se někdo dobrovolně dostává do situace, kdy počně dítě a ani si nebude moci být jistý kdo je šťastným otcem...a v následující diskuzi se všichni vcítí do pozice chuděry ženský, co se jí doma sex zúžil na vyrábění potomka a tak si holt musí chodit zašpásovat jinam...a nikdo nevolá fuj, hanba! protože kdo by přemýšlel nad pocity toho chlapa, který má reálnou šanci, že bude vychovávat kukačku. Přitom prakticky ty samé diskutérky o diskuzi vedle málem ukamenovaly maminku za to, že napsala, že chce odstavit své 11měsíční dítě...to je evidentně nepřijatelná představa, zatímco lež a podvod, kterých se někdo dopouští na svém životním partnerovi, jsou společensky akceptovatelné a pochopitelné.
To jsem tedy trochu odbočila od Otina problému, ikdyž ne moc a k její situaci už jsem napsala všechno, co mě napadlo.

vono ani tak nejde vo slovník, jako vo to, čeho je ten slovník projevem. Proč hned vstup zakázán - už jsem někdy vocuď někoho vyháněl??? To přísluší, když už, jedině Daniele, tak mi prosím nepodsouvej něco, co je mi cizí. Mě to prostě pobavilo, s tebou to třeba rezonuje, vo co de? Že vodmítám pohled na nesezdaný páry jako na někoho méněcennýho, je vo mně dost dlouho známý, takže překvapení se žádný nekoná, ne?

o ten ďábelskej sex jde u tebe především. Kdyby ho nebylo, jsi spokojená s tím, co máš a nezamilováváš se jinde, což je v podstatě jen chemická reakce právě díky pohlavním hormonům. Takže ten sex, který ti to tak komplikuje, je právě to, čím se necháš ovládat. Když je v podstatě stejná láska k otci, příteli i synovi, tak nevím, proč ji hledáš i jinde, když evidentně všechny tyhle lásky už máš a určitě stojí hodně energie je udržet a rozvíjet.
Kromě zlatého pravidla, jak o něm mluvil David, je důležité ještě jedno - v životě není nic zadarmo a za všechno se platí. Otázkou je, čím budeš platit ty...

(a není to zrovna syn, otec nebo brácha), chci s ním i spát a prožívat intimitu ... a to je už pro většinu lidí z nepochopitelného (pro mě) důvodu nestravitelné...píše Otina. Tedy já myslím, že pro mě i pro vás to stravitelné je, hlavně pokud se to týká Otiny, ale že bych to doma chtěla, to užnikdy více. Taky bývávalo, ale nedopadlo, nemohu doporučit.
A právě tyhle Otiny řeči svědčí o tom, že ji záleží na společenském souhlasu jejího chování, tudíž má zřejmě pocit, že ji lidé kolem považuji za hříšnici, Krakonoši. Milan ať se klidně zapojí, čtu ho ráda, jě originál. Zklamaný ženou. A pro mě nemůže žít v hříchu, poněvadž nejsem křesťanka, ale přesto nežije v souladu sama se sebou, tudíž se ničí, a může si klidně tady tvrdit, jak...jsme všichni zdraví ... máme se skvěle. Kdo se má tak skvěle, nemá čas o tom psát zeširoka na Kudlance úplně cizím lidem. To si rovnou může stoupnout na náměstí a přesvědčovat kolemjdoucí.

schopnost na dálku poznat, jestli někdo žije nebo nežije v souladu sám se sebou. To bych chtěl taky umět, ale ne a ne se to naučit, klasik by řekl: "Nemám talent! Kuzma je támhle!"
Nežije v souladu s většinově uznávanejma morálníma pravidlama, nežije v souladu s tvým viděním světa, Magdalénko. To zcela jistě ne. Ale sama se sebou? To se pouštíš na hodně tenkej led...

že to jediné, pro všechny závazné, je zákon, pro věřící navíc Desatero. Všechno ostatní si musíme srovnat sami se sebou, nezávisle na hlasu lidu, i když mnohým uším dobře zní. On totiž není i hlasem božím. Otina možná ani tak nehledá společenský souhlas, ale informaci, ergo potvrzení, že není jediná v podobném hříchu žijící. Mmch, tak by mohla být označena i bez milence, stačí už nemanželské dítě.

No my jsme se brali, asi že jsme spolu chtěli děti, založit rodinu. Otina to bere jako vyjádření touhy druhého vlastnit. Což je pro mě špatná premisa. Vůbec se nezabývá možností, že by manželství měl být dobrovolný závazek k druhému partnerovi, k dětem, které se narodí. To je trochu sobecký pohled. A co se týče náboženství, už vidím muslima, jak doma vítá milence své ženy, společně si připijí, zeptají se manželek, která si kterého vybere a hupsnou do postýlek.

Riskantní pro mě je, že Otina (spolu s mnoha dalšími samozřejmě) nechce převzít zkušenosti, postupy minulých generací, které se nějak osvědčily. Že hledá vlastní cesty je v pořádku, ale bohužel proti proudu musí jít i její syn, který si tuto situaci nevybral. Nejsem tak stará, ale ty děti jsou absencí otců skutečně dost poznamenané, v tom dávám Milanovi za pravdu. A pokud si tvořím vlastní morálku, beru to jako riskatní chování. Řešení neznám, proto se přikláním k tomu, co už bylo vynalezeno přede mnou...

„A lidi si ty vojny zasloužili. Dyť se pánbůh už na to nemoh dívat, jak to všechno zpejchlo. Už jim ani to skopový maso nešlo pod fousy, už vám ho, hoši, nechtěli žrát. Jindá sem chodívali procesím, abych jim nějakýho toho skopce prodal pod rukou, ale poslední léta, žrali by byli jen samý vepřový, drůbeř, všechno máslem nebo sádlem maštěný. Tak se pánbůh na ně rozhněval pro tu jejich pejchu a voni zas přijdou k sobě, až budou si vařit lebedu, jako to bejvalo za napolionský vojny."

Nic není navěky a možná už za našeho života si uvědomíme, na čem doopravdy záleží.

O tom, jak to vypadá, když přestane jít elektřina, zase vypraví skvělý román Ondřeje Neffa Tma. Doporučuji.

ale manželství přece primárně nebylo "vynalezeno" vůli dětem, ale kvůli zachování, případně rozšíření majetku. A Otiny partner jako otec neabsentuje, nic takového ona nepíše; kluk má mámu i tátu doma, nanejvýš se každý jmenuje jinak, což se vyskytuje i u matek znovu provdaných.
Jestliže říkáš, že manželství je DOBROVOLNÝ závazek, pak by i jeho ukončení mělo být založeno na dobrovolnosti, nikoli posouzení státem, tedy soudem. Jistě, stát má rodinu chránit, ale vzhledem k tomu, že to nedělá nijak závratně dobře, pochybuju o jeho právu na podobné zásahy do integrity dospělých lidí. I to může být jeden z důvodů, proč se někteří lidé do tohoto závazku nehrnou.

ale manželství přece primárně nebylo "vynalezeno" vůli dětem, ale kvůli zachování, případně rozšíření majetku.

To se píše kde ? Jaký smysl by to mělo v situaci, kdy žena typicky nevlastnila majetek ani neměla vlastní příjmy ?

Závazek je závazkem proto, že zavazuje, tj. není možné ho jen tak zrušit kdy se mi zachce. To si pleteš s příslibem. Když se dobrovolně zavážu, že vyzvednu dítě ze školky a pak to neudělám, protože se rozhodnu půl hodiny před zavíračkou, že už mi závazek nevyhovuje (chci jít radši na fotbal), je to OK ?

třeba už Otec vlasti takto pacifikoval své odpůrce neb konkurenty. Leč čas oponou trhnul, předmanželské s smlouvy si kvůli majetku pořizují ti bohatí. Ostaní to většinou nepovažují za nutné.
Ono to manželství je kvůli jakémusi zavedenému pořádku a zákonům, treba když se nedejbože něco stane, v nemocnici vám nic neřeknou, taky otázka dědictví, alimentů - ty nemusí rovzedený platit jako nesezdaný, já vím, ale vidm to i na klientech, v něčem to má své výhody. Zase na druhou stranu, matka-samoživitelka mu větší nároky na dávky. Každý se musí rozhodnout sám, ale nerozhoduje jen za sebe, ale i za děti.
A že stát kecá i do rozvodů ? Stát vás sezdal, stát vás rozvede, příp, rozhodne o majetku, hlavně ale o péči o děti.
Druhý člověk to může vidět jinak, já takhle.

Ten, že jednak žena většinou dostávala věno, které až na výjimky přecházelo na manžela, ergo rozšířilo jeho majetek, jednak tento majetek dědily děti z lože manželského, tedy zůstával v rodině a posiloval ji. V tomto případě žena majetek ani příjmy prakticky nepotřebovala, protože manželova povinnost byla se o ni postarat.

tak proto byla prvořadá povinnost manželky povít dědice. Proto se na trvalejší homosexuální svazky nepohlíželo většinou příliš milostivě. Proto byly neplodné ženy zavrhovány. Ono dřív totiž nikoho nenapadlo sepsat normální smlouvu, na fšecko muselo být manželství. Teď jsem tomu srozuměla.

"Sex v rámci manželství je považován za správný a žádoucí, protože jeho výsledkem jsou legitimní potomci, pokračování rodu. Právě manželství je nástrojem, jak dětem udělit legitimní totožnost. Jádrem manželství tedy není pouze svazek mezi dvěma lidmi, ale jeho oficiální veřejné schválení a uznání. Je to právní a smluvní záležitost, což je v mnoha společenstvích zdůrazněno přesuny značného majetku, buď věna nevěsty nebo výkupného za nevěstu."

http://www.odmaturuj.cz/psychologie/vznik-a-vyvoj-partnerskych-vztahu/

i když tou především, ale též nástrojem na ovládnutí ženské sexuality. Pouze v případě, že tuto mají muži pod kontrolou, jsou schopni koncentrovat majetek a tento předávat po meči pouze zaručeně vlastním potomkům.

sjednotit statky a povitím dědice vše mít komu odkázat a dále rozhojňovat. Ono totiž bylo prvořadé mít legitmního, a potvzeného dědice. Proto byly neplodné nebo jinak nepohodlné ženy zavvrhovány, a byly brány za manželky ženy jiné. Byla to taková univerzální smlouva, to manželství, macessko. Už od středověku. Nojo no, lidi jsou holt blbci a jinou smlouvu zkrátka nepřišli...možná poradíš.
Na hmsx se nepohlíželo milostivě z podobných dovodů, a také to byl hřích, jeden z největších, že. To bych do toho ani nepletla.

díky za citaci ze Švejka - nádherný. :-)
A když už jsi tu zmínil Neffovu Tmu, doporučuju i knihu na obdobné téma: "Malevil", autor Robert Merle. Taky hodně dobrý. Člověku je z toho až ouzko.

myslím, že by bylo fajn ujasnit si příčinu a následek. Jak píšeš, bylo prvořadé mít legitmního, a potvzeného dědice. To je myslím přirozený lidský instinkt. Taky je přirozená touha, aby dědic co nejlépe přežil a dál se množil. Hromadění majetku se dělo kvůli zabezpečení těch dědiců a kvůli možnosti mít jich/uživit jich do dospělosti co nejvíc (a samozřejmě kvůli pohodlí rodičů, o tom žádná.) Takže možná přece jen bylo to manželství vymyšlené kvůli dětem, ne?

No a nic lepšího asi nikdo fakt nevymyslel... tak kdo se chce vdát/ženit, hurá do toho, kdo ne, bude singl, nebo úředně singl.

No děti, já jdu zalít kytky a dneska mizím.
Pa

Kdysi dávno se ne/legitimnost potomků až tak moc nerozlišovala a jistá byla jen matka(ostatně existuje i výklad ženské promiskuity zdůvodněné tím, že při nejistém otci se vždycky našel někdo, kdo se o ni a potomka postaral). Teprve když páni otcové zjistili, že majetek by mohla sezobnout kukačka, začli požadovat jistotu paternity. Takže matinku hezky pod zámek (někdy doslova), aby neměla možnost uhnat si jinde; to vše s plnou podporou církve, která se taky o případné dědictví s levobočky dělit nechtěla. Rodičům by jinak mohlo být celkem fuk, zda počali ne/legitimně, kdyby šlo jen o množství potomků či jejich péči ve stáří. Ale to dělení zlata a pozemků, to je svinstvo :-)

imho jde hlavně o pokračování rodu. Což jaksi kukačka nezajistí. Matky si činí nárok na to, aby se otec staral pokud možno jen o jejich dítě, otcové si činí nárok na to, aby to dítě, o které se stará, bylo pokud možno jeho - co je na tom?
Stejně je pozoruhodné, že do manželství se zpravidla víc hrnou a hrnuly ženy než muži, když jím podle všeho tak trpí
Neřešení ne/legitimnosti potomků bych věřila tak v prvobytně pospolných tlupách, později už moc ne. Dodáš zdroj? A jestli si myslíš, že příbuzenskost mláďat by se neměla nijak moc rozlišovat, jestlipak náhodou neupřednostňuješ svoje vnoučata před zbytkem mateřské školky? Ale to bys neměla!
Teda nevim, jestli lvi mají spíš instinkt pro zachování svého rodu nebo touhu po hromadění majetku, když lvicím, se kterými se chtějí pářit, napřed udlachní mláďata z jiných spojení.

..jak se lidé snaží prosté věci zaobalovat do vznešených keců. Viz to: "Prostě se stalo, že jsem úplnou náhodou potkala chlapa, který na mě promluvil, já jsem zkameněla ... a on taky". Po 16-ti letech vztahu je naprosto normální, že vás bude přitahovat někdo jiný. Méně normální už je navázat s ním trvalý paralelní vztah a žvanit o "spříznění duší". Leda tak h...o, jde o sex, o přitažlivost, o nic jiného. Doma vás to až tak nebaví, tak jste si našla zábavu jinde a pochvalujete si jak to máte výborně zařízené. Ano, to máte, ale jen do doby kdy to praskne, a ono to praskne. Vždycky to praskne, dřív nebo později. A vy pak na tom budete bita hned dvakrát, přijdete o otce svého dítěte i o milence, budete muset sama ufinancovat svoji domácnost, synovi vysvětlovat cože se stalo, proč tatínek odešel a s tatínkem udržet přijatelné vztahy abyste spolu mohli dál vychovávat syna, a snášet nevrlost okolí, které si vás automaticky zařadí jako děvku, která kvůli svojí bokovce rozbila rodinu.

a pokud bys chtěla, ať to prdne fakt rychle, hoď sem tel. číslo na manžela. Von už se tu ňákej telefonista - amatér určitě najde, mám pocit, že leckoho svrbí prstík.

Pro mne je nepochopitelné, ženit se, plánovat miminko a přitom mít bokem milenku. Myslím si, že pro jeho ženu to bude taky nepochopitelné.

jestli je to narážka na mě, tak já bych manželovi rozhodně nepsala, osobně mu přeju, aby jeho žena z té "lásky nebeské" vystřízlivěla, ukončila to a on se to nikdy nedozvěděl, takové trápení si předpokládám nezaslouží. A k tomu aby se to provalilo mu nemusí nikdo telefonovat, stačí aby se ona uklikla a poslala něco někomu jinému, nebo aby se provalila její lež ohledně toho kde byla, nebo ji s ním někdo viděl, možností je milion a jednou jedna z těch možností vyjde, na to můžete vzít jed

jsem v tomhle taky taková konzerva nemoderní. Že se něco děje běžně, tím se to nestává normou, i když se to tak může jevit. Podvádět obchodního partnera je špatné a podvádět životního partnera je normální? Obojí se děje, obojí je blbě.
No a podvádět ženu, co si právě vzal a pořídili si spolu miminko, ona je těhotná a určitě se nedohodli na milence, to by Otka asi napsala, mi přijde hnusné. Od obou, Otka by se měla vcítit do situace, ve které sama před 5 lety byla, čekala bych kapku ženské solidarity.

Je zajímavé, že nad hnusy politickými se tu zhusta blinká, velebnosti, ale nad tímhle hnusem se mhouří oko o stošest. Ještě si pamatuju na poprask kolem mladých milenech stárnoucích politiků, které se poté staly manželkami. Ten soucit s původními ženami.
Tady je ve hře těhotná novomanželka a pohoda, jazz.

a kdopak tu napsal to památné doporučení - pokud se nám něco v diskusi nelíbí, není třeba hned druhého napadat. Vždyť je to tak prosté, stačí buď vůbec nereagovat nebo napsat krátkou větu - nesouhlasím, vidím to jinak. Tak si halt někteří vzali Tvé doporučení k srdci.

doteď jsem si o sobě myslela, že se umím srozumitelně vyjádřit a ono ne.
Tím komentářem nahoře si přece nestěžuju na to, že se to tu málo řeže:-) a i když určitě nikoho nenabádám ke stručnosti, to by jaksi ode mne, chápeš...:-) tak jo, jasně, jsem pro to, abychom spolu diskutovali asi tak, jako kdybychom se setkali v reálu. V kanceláři si asi taky lidi neříkají Ty demente, co za kravinu si to myslíš, určitě tvý starý smrdí nohy a tobě se už nepostaví.

Takže v této diskuzi ani v jiné mi to fakt nechybí:-)) co tu trochu postrádám je důraznější nesouhlas s tím, co dělají ti dva milenci svým partnerům, navíc jedné těhotné skoro novomanželce. Kdežto takovou paní Paroubkovou kdysi litovali, obhajovali a bránili kudlánci plamenně.

(nenažranost) některých nezná mezí ! Mám se dobře, ale proč se nemít ještě lépe. Bez skrupulí a ohledu k druhým. Chápu to jako absenci mravního přístupu k životu.... prázdná duše.
Také věřím, že "co zasejeme i sklidíme".
Výše popsaná nevěra je zahrávání s ohněm. Teď pohoda, ale když výjde najevo, rozmetá rodinné vazby kolem. Dlouho, moooc dlouho trvá léčení té bolesti ze zrady a zklamání.

mě přiznám se tenhle příspěvek Otiny neoslovil, vůbec ty vztahové příspěvky patří k těm, na které reaguji málokdy. Chodím se na Kudlu bavit, poučit a jestli se tu někdo má potřebu holedbat tak mi to celkem nevzrušuje. Co se týče obecně nevěry - nikoho nepřiměješ, aby byl věrný, pokud to tak vnitřně necítí. Už vůbec ne slovy jsi poběhlice , coura jak jsi otině napsala mimochodem taková citace se v diskusi vůbec nemá používat tj. jsi takový a takový.

Co se týče paní Paroubkové a dalších postižených. To je vždycky riziko, že pokud jdeš do vztahu, může krachnout. Pokud si bereš člověka, který nemá ve svých citech jasno je to riziko ještě větší. Nevidím rozdíl mezi Otinou a třeba Sandry Medvědem. Ten si akorát drze nechal od manželky to s prominutím honění /Sandro promiň/ posvětit. Ta holka bude věčně sama s dětma a on se bude kurvit kdovíkde. Maximálně ji utěší nějaký kámoš. A to Sandře schvaluješ, to zas mě hlava nebere. Ale zas mi to nijak zvlášť nevzrušuje, co si nějací mně naprosto neznámí manželé domluví.

bych napsala to, co všichni nade mnou. Ale.. Jsem 25 let vdaná za muže, který je velmi hodný, laskavý a je mojí první láskou. Vychovali jsme dva syny, máme malou firmu, která nás uživí, dům. Nic mi nechybí ke štěstí, vždycky jsem si říkala, že zamilovat se do někoho jiného je pro mě zcela nepochopitelné a nemožné. Najednou se objevil muž, do kterého jsem se zamilovala a nechápu sama sebe. Nechci zranit svého hodného manžela, nechci šlápnou synům do jejich přesvědčení, že vyrostli v harmonické rodině, nechci ze svého muže dělat trotla, ale strašně moc toužím po sexu s tím druhým. Zatím jsem odolala, za celý svůj život jsem nepoznala jiného muže než svého manžela, ale po tom druhém toužím, buší mi srdce, když ho vidím a nemůžu si pomoct. Po dlouhých letech mi najednou někdo dává najevo, že se mu líbím jako žena, že po mně touží.... Myslela jsem si, že civilizace na mě zanechala dost hluboké stopy, ale teď se najednou ze mně stala samička, která strašně chce... Umí mi někdo poradit, jak odolat, jak se odmilovat ??? Nikdy jsem podobnou situaci nezažila, cítím se bezradně a nevím, co bude dál.

protože ať napíšu co napíšu, stejně budu "ten, co vobhajuje nevěru". Ale napsala Beáta - jsem rád, že napsala, tak než se dozví, že jestli to udělá, je děvka, udělala hnus, zradila a její duše se bude smažit ve vohni pekelným, chci napsat, že ji chápu. Prostě takhle člověk funguje a žádný vodsudky a milióny morálních pravidel tomu nezabráněj. Někdo má to štěstí, že se mu to nestane, další má tu sílu, že tomu odolá, ale spousta jinejch, často v situaci okoralosti a únavy z dlouholetýho vztahu, spousty problémů atak dál, zbytečný to sem psát, podlehne.
Neříkám, že je v pořádku podvádět partnera a už vůbec neříkám, že je v pořádku mu ublížit nebo ho vopustit. V případě lidí, jako je Otka, by bylo samozřejmě jediný správný řešení, kdyby si za partnery nacházeli protějšky, který to maj stejně, což ona nebo její milenec asi neudělali, a to je blbě. Ale nebudu jí vodsuzovat, že to má jinak. Beáta to celej život měla jako většina, ale najednou je na stejný lodi s Otkou. Beáta si nemohla vzít za muže chlapa, kterej "nechce vlastnit", kterej to má jako Otka - před 25 lety by vo takovýho chlapa nevopřela kolo, nebyl by její krevní skupina. Jenže po 25 letech je tam, co Otka, může to bejt splašenej hormon, může to bejt i jinak, něco víc, to ví jen vona a ukáže čas. Ano, měla by si to vodříct, zakázat, to je jediný morální řešení. Protože jinak podvede muže a pokud to praskne, tak mu ublíží. Neubližovat je základní princip, kterej je pro mě svatej. Potud by to bylo jednoduchý, většina by mohla říct - Krakonoši, jsi teda na naší straně, řekni, že jsou to děvky.
Nejni to tak jednoduchý. Vodkud pochází to "ublížení"? Pochází z toho "vlastnění", z toho pocitu, vyjádřenýho tisíckrát v různejch podobách: Jsi jen moje. Nikdo jinej tě nebude mít. Radši tě zabiju, než aby tě měl někdo jinej (to je pane láska - až za hrob). Tohle nějni triviální problém, to je problém filosofickej, jeho rozebírání přesahuje možnosti diskuse na internetu. Tohle vlastnění, ten princip "radši tě zabiju, než by na tebe sáh někdo jinej," má několik rovin a několik důvodů, u každýho člověka. Za naprostou většinou z nich stojí strach - z opuštění, z toho, že zase budu sám, že zase budu muset někoho hledat, že přijdu o "spřízněnou duši", že ten, koho miluju, mě přestane milovat, nebude se mnou chtít sdílet, (případně přestane mi dávat prachy, abysme se nevznášeli jen ve výšinách ). Jenže co když všechny důvody ke strachu pominou, protože to tak můj partner nemá - nevopustí mě, nepřestane sdílet. Co když - aspoň některý z nás - můžou posunout svý principy za tohle vlastnění (kterýmu se fakt nechci vysmívat, nepovažuju to za méněcenný, je to prostě jen jinej "level"). Hodně z nás to určitě zažilo, jak se mu v průběhu života posunuly hranice - z mladýho janka, kterej má tendence hlídat holku na každým kroku a představa, že jde na večírek s kamarádama bez něj, mu způsobí nevolnost vod žaludku a chuť vraždit, až po zralýho chlapa, kterej nemá problém, když jeho žena jede s kýmkoli kamkoli, nemá problém s tím, že má vopravdu hluboce ráda ještě spoustu dalších lidí vobou pohlaví, má tu hranici, kdy je mu ublíženo, posunutou až k tomu sexu - teprve až se s někým vyspíš, ublížíš mi. Kde je napsaný, že nejde posunout tu hranici dál? Jde, je to tisíckrát dokázaný lidma, který to udělali, dokonce vědomě, né náhodným vývojem, ale tím, že je zaujala třeba tantra. Ty lidi nejsou děvky, dobytci, nemorální hajzlové.
Vrátím se k Beátě. Představme si, že nevodolá. Podlehne. Je to dost pravděpodobný. Pak to musí utajit, aby neublížila. Jenže třeba neutají. Ublíží, protože její muž to jako ublížení a zradu pocítí. Bude následovat manželskej rozvrat, jek hlubokej, nevíme, třeba až takovej, že se rozejdou. Zničej těch 25 let. Ale museli by je zničit, kdyby muž dokázal posunout svý hrańice až tam, kdy by mu to neublížilo? (Né, já vím, že pro vás je pachatelka Beáta a že mi řeknete - neničej voba, zničila to jen vona; ale to je jen jeden pohled!) Nestojí těch 25 let za posun hranice? To není votázka pro vás, to je votázka pro toho, kdo vo těch 25 let právě přichází.
A zkusím to ještě jinak. Když mě vopouštěla moje žena, byla to (a zůstává dodnes) ta spřízněná duše a společný roky jsou jedny z nejcennějších, který mě v tomhle životě potkaly, to říkám i přes krásný a stejně cenný roky s mou ženou současnou. Tenkrát za tím nebyl jinej chlap, vodcházela, protože nemohla jinak dál, rozbila to, co jsme budouvali - rodinu - a úplnou rodinu s tátou a mámou, co se maj rádi, už nejni možný nijak mejm dětem vrátit a nahradit. Zničila tu blízkost a sdílení, ne tím, že by to zažívala i s někým jiným, ale proto, že řekla, že to pro ni nejni taková hodnota, aby zůstala, že už to dál žít a sdílet nechce. Ublížilo mi to tenkrát a nejen mně. Dnes, né tenkrát, se svým stavem duše a poznání, bych radši měl na jejím místě Otku, radši bych si posunul tu hranici, pokud by výměnou za to bylo, že neztratím takhle blízkýho člověka a děti mámu. Pokud by to skutečně byla žena, která dokáže milovat víc mužů, jak tvrdí (a já jí to věřím) Otka. I já bych uměl milovat víc žen, kdybych chtěl a rozhodl se pro tuhle cestu. Nejdu po ní, protože ubližovat nechci, jak jsem řekl na začátku. Ne proto, že bych si myslel, že to nejni možný a že taková cesta neexistuje. Jdu monogamní cestou čistě ze svýho vlastního rozhodnutí, s vědomím, co za to získávám i vo co případně přicházím.
Uff, to byla dřina. A stejně jsem to asi nevysvětlil. Beáto, držím palce!

jen bych chtěl říct, že Otina /pokud jsem dobře četl/ měla také na začátku podobnou situaci jako Beáta a je to drahných 13 let (dobře, ne tak drahných jako 25), co to měla monogamně jako Beáta. Takže myslím, že ten popis platí sejně dobře pro ni, jen toho člověka potkala o 12 let dřív.

Jediný, co bych k tomu ještě řekl je to, že k tomu, aby dvěma lidem fungoval (zcela proti přírodě) monogamní vztah, potřebují omezení, který vzájemně kladou jeden na druhého. Pakliže se člověk rozhodne jít cestou jinou, nemusí nikoho omezovat a jediný, co potřebuje je vyrovnat se s tím v sobě (s tím, že musím unést svobodu svého protějšku, kterého miluje). Je to imho náročnější cesta, ale v podstatě není na nikom závislá. Je to jen práce na sobě sama.

děkuji Ti za Tvůj pohled. Můj manžel je tak hodný a má mě tak rád (a já jeho), že jsem si jistá, že by mě za žádných okolností neopustil. Vím, že by mi nevěru odpustil, ale zcela jistě by se rozbilo něco moc pěkného, co by se už pak možná nedalo vrátit zpět. Samozřejmě bych se snažila dělat všechno tak, aby se to nikdy nedozvěděl - ale náhoda je blbec. Manžel mi zcela bezvýhradně věří, mám jeho absolutní důvěru a volnost chodit kdy chci, s kým chci - nikdy jsem to nezneužila. Asi mě pálí dobré bydlo, asi mě láká něco nepoznaného, zkusit alespoň jednou v životě, jaké by TO bylo s jiným mužem. Na druhou stranu si neumím představit, že budu sdílet intimno s někým jiným, než s tím svým. Vím, že ten druhý by pro mě nemohl být partnerem pro život, jeho životní styl je úplně jiný, než můj, je svobodný a o 14 let mladší. Myšlenky mi víří, mám toho druhého plnou hlavu, tak, jak jsem měla naposledy před 30 lety svého muže, když jsme spolu začínali chodit. Náš vztah s manželem se přehoupl z třeskuté lásky do hlubokého přátelství, porozumění a úcty. A najednou je tady třeskuté zamilování, stejné, jako když mi bylo 15, nevěřila bych, že se mi něco takového může stát. Vím, že je to jenom chemie, chci vydržet čekat, až to přejde, ale dá se to vydržet? Jak dlouho?

Davide, dik moc za ten link na Tmu!!! Uz ctu...

v "říjen 30, 2010 12:17" jsi to rekl uplne presne. Kdybych to tak dokazala vyjadrit jako ty! Kdysi v mladi jsem se rozhodla, kdyz jsem zjistila, ze me dohani k silenstvi snahy mych partneru me mit pod kontrolou, ze nikdy nikoho ovladat a omezovat nebudu. A taky se nenecham. Vysledkem byly vyhradne monogamni vztahy, aniz bych se musela nejak ovladat ci nutit (a nejspis ani mi partneri ne).
Kazdej to ma jinak a me je nejblizsi asi to pojeti jak jsi ho vyjadril ty: mit ty hranice nastaveny tak, aby mi chovani nekoho, kdo mi za to opravdu stoji, neublizilo. A to je v moci kazdyho z nas...

Mio, pokud nevidíš rozdíl mezi tím, že se dva na něčem dohodnou a oba s tím souhlasí a tím, že někdo dělá něco, co čímž ví, že by jeho partner nesouhlasil a že by mu to ublížilo,ale je mu to buřt, takže se nehodlá ve svém rozletu omezovat, tak nevidíš. Já v tom rozdíl vidím a podle toho žiju. Ale v pohodě, nemusí chápat každej všechno, každej jsme jinej, každej to máme hozený jinak a každej si taky žijeme svůj život...akorát že je člověk zodpovědný za to, co k sobě v životě připoutal, jak se píše v Malém princi a podle toho by se podle mého názoru měl chovat. To je můj trochu OT příspěvek, který jsem si ale nemohla odpustit, protože to, co jsi napsala se mě trochu dotklo.

přijmi moji omluvu , nechtěla jsem se tě dotknout.

v pohodě

Napsalo se toho tady hodně a docela mě překvapily reakce některých čtenářek. A zase, jako obyčejně, se mi líbila reakce BB2, s kterou se ztotožňuju. Werich řekl, že vydařený manželství, je osmý div světa a asi nebyl daleko od pravdy. Řekl bych, že je to všechno dáno celkovým pojetím života, výchovou, inteligencí a hlavně tím citem, který má každý nějak jinak nastavený. "Pravá" láska přece něco takového nepřipouští, takže jsme vlastně "ochuzeni" o ten dar, umět toho druhého milovat se vším všudy, beze zbytku. Takže by nám to pak asi nešlo, "zaskotačit si" s někým jiným, než jen s tím svým druhem. Protože však ta naše citová "výbava" je poněkud chudší, tak se to někteří snaží všelijak omluvit a "ospravedlnit", ale skutečnost je taková, že je to jenom cizoložnictví a podvádění svého partnera. Ať už jsou ty pohnutky jakékoliv. Jenže ona ta "chemie" je taky někdy dost potvora, ale rozum snad má každý dost vyvinutý natolik dobře, aby si uvědomil, že to není fér a tudíž - nečiň druhému to, co nechceš, aby bylo činěno tobě samému.

Nevím, proč by měl Beatě někdo nadávat natož tak, že je děvka, zamilovat se je přirozené a Beátě to motá hlavu starostí o svůj vztah i tak dost. S Otinou to nemá nic společného, to je jiný případ.
Otina, tak jak to předkládá - a většinou reaguji na to, co se tu píše, ne na to, jak se domnívám, že to ve skutečnosti je - prostě coura je. Ne proto, že miluje dva, ale proto, jak to bere. (Když dám prostor domněnkám tak napíšu, že dva nemiluje, že jen žije s tím, kdo přišel první z těch dvou a s kým jako s prvním otěhotněla a kdyby nebyl ten druhý, byl by jiný druhý a kdyby nebyl ten první, byl by jiný první.)

Lehkost s jakou se přijímá devalvace všech druhů vztahů mi prostě vadí a nejde oddělit vztahy partnerské od jiných. Často slyšíme a i tady čteme stesky na to, jak je pro lidi čám dál snazší chovat se k sobě hůř a přitom ve jménu tolerance, vcítění pochopíme jednání takových Otin?

Je docela divné, IMHO , že je horší nazvat někoho courou než se jako coura ke svému partnerovi a k těhotné novomanželce svého milence chovat (a tím nijak nesnímám odpovědnost za vztahy z Otčina milence).

Nejlepší výchovnou metodou je podle mého názoru, jak se rádo píše IMHO, osobní příklad. Jak může zásadám, pravdivosti, upřímnosti, ohleduplnosti, zodpovědnosti k lidem přistupovat Otina a jak tomu naučí své dítě?

Mekty o neubližování jsou v této souvislosti trochu mimo, leda byste snad vážně měli za to, že v tomhle 4úhelníku, kterému šéfuje Otka s milencem, se nikomu neubližuje.
A co když se tu objeví za pár týdnů jiný dopis, jak budete odpovídat mladé budoucí mamince, která napíše:


Milá Danielo z Kudlanky, už nevím, co mám dělat, tak se Vám aspoň vypovídám.
Jsem rok vdaná, donedávna moc a moc šťastně. Můj muž je bezvadný, moc ho miluju a teď spolu čekáme miminko. Víc štěstí jsem si přát nemohla. Jenže teď jsem na hadry, jen brečím, je mi zle a nejradši bych usnula a už se nevzbudila. Náhodou jsem přišla na to, že můj milovaný partner má celou dobu, co spolu jsme, druhý vztah. Když jsem naléhala, přestal zapírat a potvrdil mi to. Prý se nemám ničeho bát, normálně pokračujeme, on mě celou dobu má moc rád a na dítě se těší. Ale ji taky miluje, nechce se jí vzdát a má s ní stejně skvělej sex jako se mnou. Nemůže prý za to, že se na nás ti katolíci tak blbě podepsali. To tedy nevím, proč to říká, katolička nejsem a on taky ne. Jen chci ten vztah, do kterýho jsem šla, když jsem si ho brala, my dva a naše děti, ne milenka. Ale on prý má srdce jak panelák a vejdeme se mu tak obě, a tak spí v pondělí, čtvrtek a o víkendu se mnou a v úterý, středu a pátek chodí k ní.
Já to tak nechci, jsem z toho nešťastná, zoufalá, nechci takovou rodinu s milenkou a nechci říkat našemu malému Tatínek jde dnes hrát volejbal a přitom budu vědět, že jde za ní. Ale on se rozvádět nechce, nechce bourat rodinu, chce nás obě. Ale mně se to hnusí! Je mi z toho zle a nechci to tak. Kdyby mi to řekl včas, sice by mi to rvalo srdce, ale aspoň by to bylo fér a rozešla bych se s ním. On tvrdí, že nedělá nic zlého, ale nepochlubil se tím a teď, když čekám dítě, mám něco začít řešit?
Tak mi poraďte, prosím.
P.S. odkaz na Kudlanku mi dal brácha Krakonoš.

to je příjemné, Sidone, že aspoň někdo to vidí podobně

ani jsme to nevěděli . . .

svět je prostě složitej sám vo sobě a některý lidi si v něm dobrovolně dělají život ještě složitější a tím ho dělají složitej i těm, co vo to vůbec nestojí, ale nemůžou jim v tom zabránit to dělat.

ještě se vrátím k příběhu Otky. Prošel jsem tady spoustu diskuzí a vidím, že Otina původně nechtěla nic řešit ani si nežádala radu ... její příběh jsem našel se starším datem jako příspěvek do diskuze u článku "Kdybych tak mohl mít obě ..." (nějaký borec Martin touží po dvou ženských zároveň).
Já jsem se narodil do rodiny ovládané žárlivcem. Kdo to poznal, nemusím nic vysvětlovat, kdo ne, stejně by nepochopil. Já jsem se už jako puberťák zařekl, že NIKDY nehci žít jako můj táta, který ke konci vztahu s mou mámou (rozvedli se, když mi bylo 21) už u nás všech budil svým chováním směsici odporu a lítosti. Pak jsem potkal svou první ženu ... a zažil to stejné peklo, jako zažívala moje matka - vzal jsem si stejnou žárlivku, jako byl můj otec. Vydrželi jsme spolu rok a na pokraji sil (mých i jejích) jsme se rozešli. A pak jsem potkal ženskou, která byla trochu jako mimozemšťan. Dovolila mi - a sobě taky - chovat se a žít jako svobodný jedinec, neomezovala mě, nevyslýchla, nepokoušela se mi nic zakazovat (kamarády, zájmy, kamarádky ...) a totéž chtěla ode mě - s úsměvem, bez křeče, naprosto přirozeně. Nikdy ze mě nepáčila sliby typu "Miluju tě navždy a nikdy jinak" a sama mi jej nikdy nedala. Když to tak vidím napsané, vypadá to, jako bychom žili singl vedle singlu, ale to je právě ten omyl, sdílíme společný život, oba jsme ochotní naslouchat a spolupracovat a hledat kompromisy a řešení a v tom já vnímám tu naši svobodu. Zpočátku jsem z ní byl v šoku, pak jsem prošel fází nadšení (celkem pochopitelně se svou minulostí:-)), pak fází, že jsem jí to nevěřil (dokonce jsem se jí jednou, debil, zeptal, jestli na mě někdy nežárlí a ona se pak asi 10 minut smála) a nakonec se to usadilo do klidu.
Jsme spolu 14 let - dobrovolně (nejsme manželé) a oba rádi. Věřím jí - mám k tomu spoustu důvodů - že i ona stejně jako já chce společně žít, vychovávat děti a společně zestárnout. Miluju ji takovou jaká je, i s tím jejím "srdcem velkým jako panelák", ona ho má totiž velké i pro mě a naše děti. Krakonoši, vystihnul jste to přesně - jde o můj postoj k tomu, co mi bylo nabídnuto, nikoli vnuceno. Přijal jsem to dobrovolně a její "široké srdce"(a vše co s tím faktem souvisí :-)) mi neubližuje. Přál bych Otce, aby to měla s jejím partner stejně jako my (a myslím, že je vysoce pravděpodobné, že to tak nějak mají)
Otina je jako moje žena.

PS: Myslíte, bb2, že Otina jakkoli figurovala v rozhodnutí páru "milenec a novomanželka" mít dítě ?? Nebo ho snad zplodila ona ???

PS 2: Jsem tady nový, ale jsou to skvělé stránky, které jsou obydlené normálními, soudnými, tolerantními lidmi, kteří fakt chtějí něco vědět nebo sdílet a dokážou si to slušně říct :-))) Na webu věc nevídaná... Přijdu zas, když dovolíte :-) Petr

tak jestli nemam chybu v databazi, tak tenhle clanek, presneji komentar, napsala tusim macesska jako fiktivni "otina" pod ten vyse zminovany clanek "Kdybych tak mohl mít obě ..."

Muro, a dali jsme jí to sežrat?

PetrM - ne, opravdu si nemyslím, že v rozhodnutí páru mít dítě figurovala Otina, ani že to dítě zplodila. Ale jsem názoru, že si měla uvědomit, že to ONA VSTUPUJE do životů jiného člověka, jiné rodiny, a pokud to všechno nebyl triumvirát, tak měla vycouvat.
Ale ber to tak, že pro mě je tohle všechno tady diskuze, kterou si užívám, kde se vycancám, vybrebptám co si myslím, nemyslím, líbím, nelíbím - a tím to končí. Do života lidem nekrafu, když druhým něco funguje, tak to nehodnotím, máme dobré známé, o kterých víme, že si jako dárky nakupují hezké zdobné obojky a nám se to líbí, jak jim to klape a je nám s nimi fajn. Jenže, jak jsem nastavená, považuji je za slušnější, mravnější (v moderním slova smyslu - teda asi poctivější, férovější, neubližující) než Otinu. Byť fiktivní

PetřeM vítej, slušných lidí není nikdy nikde dost. Protože Kudlanky mají velkou spotřebu samečků, tak tu jistě rády přivítají dalšího . . . :-) Tady je ale většina hodných, tak možná ti neukousnou hlavičku.

je to peklo, takova mura, co, toulavej, pro lidi jako já, co i svůj vlastní příběh vyprávějí pokaždé jinak, protože podružnosti si nepamatuju a ona si tu vybaví, že Macesska kdysi psala cosi s Otinou

a to má čtyři děti!

:-)
zdá se mi to logický, musí si pamatovat, který kde kdy je, co kdo chce a nechce, prostě trénink :-)

Databázistka roku
a jinak je to zábavné rozuzlení zápletky kolem Otiny, hihi

abych i já přivítala nového kudlánka petraM. Mohu se zeptat, z kterého konce republiky jsi ? Nemusíš žádné město !

buď vítán

koukám, je tady sice převaha ženských, ale já je mám rád (i ty kousavé, fakt), takže díky za přivítání a moc rád sem občas zabrousím. Nemám sice tolik času jako mnozí z Vás, ale na zajímavé lidi (škoda, že jen v kyberprostoru, ale i tak chvala bohu za něj !!) si rád udělám čas :-)
Tož, zdravím Vás z Valašska :-))

koukala jsem na článek "Kdybych mohl mít obě", příspěvek Otiny tam je a je čerstvý (26/10/2010). Tipla bych, že ho Daniela vyhodnotila jako zajímavý a dala ho sem.
Proč z téhle tvorby podezíráš mě, netuším Jediná moje "fiktivní" akce tu byl Pépa u rozervané Nialy, fakt. Na udržování dvojí identity na jednom serveru jsem moc líná.

bb2, zkusit mi něco dát sežrat můžeš, ale uvědom si, že umím plivat jak vembloud - trénuju to na těch svých čtyřech dětech