|
 Ahoj Danielo, ocitl jsem se v docela prekérní situaci a momentálně nevím jak z ní ven. Jsem ženatý 15 let, máme dvanáctiletou dceru a moje manželka je momentálně těhotná. Bude to prý kluk a má se narodit na přelomu roku. Těšil bych se, ani nevíš jak, kdyby tu nebylo jedno veliké jenže...
Manželčinu otěhotnění ale předcházela dlouhá krize našeho vztahu. Najednou jsme měli oba pocit, že si nemáme co říct. Bylo mezi námi prázdno a jediné, co nás spojovalo, byla naše dcera. Ale i ta pomalu rostla a měla víc a víc svých vlastních zájmů a tak bylo velmi jednoduché se potkat s jednou krásnou a mladou slečnou a rozjet si mimomanželský románek.
Bylo to super. Hlavně konečně ten čerstvý závan v sexu. Najednou jsem si zase užíval, bylo to báječný. Jenže, jak to tak bývá - moje žena se vše dozvěděla. Viděla nás její kamarádka. Nejdřív šla za mnou, že to ví a pokud s tím něco neudělám, tak jí to řekne. Jenže, já si v té době vlastně i přál, aby to prasklo. Takže to prostě jednoho dne prasklo. Čekal jsem scénu, slzy, hysterický záchvat. Místo toho jsem našel jen prázdnou skříň její a naší dcery. Prostě se z našeho společného bytu odstěhovaly. Měl jsem úplně smíšené pocity. Nejdřív jsem si říkal, že jsem to vlastně chtěl, jenomže jsem si potom uvědomil, že mi chybí. Obě. Ona prostě vůbec nebrečela, nevolala, nedělala scény. Chovala se úplně věcně. Chtěla jen peníze na holku a majetkové vyrovnání a dělej si, co chceš. No chtěl jsem hlavně vědět, co za tím je a přišel jsem na to, že ona má taky někoho bokem. Dostal jsem docela pecku mezi oči, ale tak nějak mě začala víc zajímat. S přítelkyní jsem byl dál, ale daleko víc mě začala zajímat moje žena. Pozval jsem je potom v létě obě na dovolenou k moři a bylo nám fajn. Celé to znovuzbližování trvalo docela dlouho; je to absurdní, ale nakonec jsem svoji přítelkyni podváděl se svou ženou... Řekli jsme si, že se máme i po těch letech vlastně pořád rádi a dokonce jsme se do sebe znovu zamilovali. Bylo to fajn a v té době pravděpodobně moje žena otěhotněla. Ještě před tím to s tím svým bokovkou ukončila; jenže, a teď se dostávám k jádru pudla, já ne. Ne, že bych chtěl sedět na dvou židlích, ale prostě jsem strkal hlavu do písku. Jednou jsem to totiž chtěl udělat a nějak ukončit, jenže - zažil jsem fakt hroznou scénu, demonstrativní řezání žil, klečení a prošení. Prostě hrůza. Tak jsem občas byl tu i tam - a teď nevím co s tím. Chci být se svou původní rodinou. Moje přítelkyně mě ale teď vydírá, že to všechno řekne mojí ženě (že vlastně jsem dodnes i s ní) a já mám strach, že se na mne manželka vykašle. Takže teď, babo (pardon - Kudlanko!) raď... Mirek
|
a drzim manzelce palce, protoze si umi poradit 
