Uff, tak jsem si v některých případech opravdu početl. Každopádně děkuji všem. Je jasné, že člověk dokáže většinou poradit všem okolo, jen sám sobě docela blbě. Rozhodl jsem se, že s tím svým problémem něco zkusím udělat; asi to nepůjde hned, ale možná postupně, a pevně doufám, že zase ze mě bude chlap se vším všudy.
Včera jsme měli návštěvu, přišli k nám na víno sousedi, otevřela se jedna láhev, potom druhá a dokonce i třetí, ale tu jsme už s manželkou - když oni odešli - dopíjeli sami. Zkusil jsem toto téma otevřít. Měl jsem už něco vypito, moje žena taktéž. Bavili jsme se docela dobře, než jsem začal o našem sexu. Odložila sklenku a beze slova odešla. Šel jsem za ní. Jen mi kategoricky oznámila, že o tom se se mnou bavit nebude, že takhle žijeme už leta a ona rozhodně nechce a nebude nic měnit. Že jí to nic neříká a skoro nikdy neříkalo a pokud s tím mám problém já, tak si ho mám vyřešit sám. Pak se zamknula v koupelně a asi o půl hodiny později si ustlala v pracovně. Nejspíš měla strach, že bych ji snad obtěžoval. Ráno bylo zase jako by nic. Normální běžná komunikace mezi spolubydlícími.
Došlo mi, že dál takhle už ne. Že chci mít už taky jednou ženskou se vším všudy vedle sebe; a nestačí se jen trápit. Jenže, jak na to? Kolem sebe mám spoustu žen, ale možnost potkat někoho nového je celkem mizivá. Taky to není úplně jednoduché. Nechci bourat rodinu, to už jsem psal i minule, i když jsem si uvědomil, že žijeme čím dál víc každý sám pro sebe. Až nám dcera, která nás už zase tak moc nepotřebuje, odejde, nevím, co společného nám zbude. Asi jen ten barák a ten je stejně už celý manželky, i když jsem ho celý zrekonstruoval a dál na něm pracuju. Tak asi je předčasné dělat jakékoliv závěry, ale stejně doufám, že mi vaše reakce pomohou.
Karel
|