 Já bych asi v mužském kolektivu nevydržela, mě by šly na nervy už jen ty jejich kecy... Vzpomněla jsem si, jak přítelkyni Ivaně vadilo, že její kolega sedící s ní v kanceláři si ozdobil stěny samými plakátky s nahými dívčinami. Ivaně to vadilo a její vedoucí - chlap - jí řekl, že je zbytečně prudérní a že nemá co do toho mluvit, a především si má hledět práce.
Tak abych ji utěšila, vybrala jsem všecky zahraniční časopisy, co jsem měla doma - a že jich bylo - a vystříhaly jsme samé pěkné chlapce ve slipech, plavečkách, polohahé a tak podobně a Ivanka si jimi "vyzdobila" protější zeď v kanceláři. Jejímu kolegovi ani jejímu vedoucímu se to samosebou nelíbilo a dostala okamžitě a striktně nařízeno obrázky sundat! No co, řekla tady svému vedoucímu, že je zbytečně prudérní a že by si měl hledět práce. A víte, co bylo dál? Řešilo se to až na ředitelství a nebýt Ivana skutečně vynikající účetní a nedělat k tomu ještě polovinu práce za svého nahých dívek milovného kolegu, tak ji vyrazili. Skončilo to zákazem vylepování čehokoli. A teď mi odpovězte: 1) kde zůstal pověstný mužský smysl pro humor, kterého se nám údajně nedostává? 2) proč se neměřilo oběma stejným metrem? 3) kde v tomto případě zůstal mužský smysl pro čest a fair play - který údajně nám žebnám chybí? 4) proč nikdo nereagoval hned na přímé a jasné oslovení a přímé a jasné vyjádření nelibosti nad nahými dívkami? Poraďte - jak tedy měla Iva a jednat, aby to bylo čestný, přímý a bez intrik? miciangora
|
je to teda často ne tím, že jsou to blbci, ale tím, že máme každý jiné představy o tom, co je ok a co ne 
