|
 Milá Kudlanko, mám trápení. A nevím jak začít... Manžel před 3,5 měsícem od nás odešel. Máme pětiletou dceru. Jeho postoj k tomu všemu je asi takový: rozvádět se nechce, prý to řekl i milence. Snubní prstýnek nosí pořád.
Před týdnem mě začal uhánět ohledně sexu (už jsme si 3x za týden milovali), pozval mě i na oběd, ale na druhou stranu tvrdí, že neví, jestli se vrátí, že ted žije jinak, že na něj rozhodně nemám čekat... Už mě bylo trochu líp, ale teď jsem do toho zas nějak spadla; vím že jsem blbá, že jsem s ním měla sex, ale i já ho chtěla. Proč má chuť mít se mnou sex, když má doma teď milenku, kterou chtěl, pro kterou nás opustil? Proč se nechce rozvádět, když tvrdí. že neví, jestli se ještě někdy vrátí? Co myslíte, je lepší takhle udržovat ten vztah, tedy spíše na bázi sexuální a možná doufat, že by to přerostlo zas v něco víc? Nebo myslíte, že by bylo lepší ten sex s ním nemít? Myslíte, že může být v tom jeho vztahu s milenkou spokojený, když uhání na sex mě? Moc prosím o radu, jak to nějak zvládnout. Dojdu do fáze, že už ho nebudu chtít? A když tak - kdy? Vím, že je to asi hodně zmatený, ale i já jsem z toho hrozně zmatená. Zajímal by mě na to váš názor, Hanka O D P O V Ě Ď : Milá Haničko, než tě začnu utěšovat - zkus si představit opačnou situaci. Dejme tomu, že jsi ještě svobodná a chodíš s někým. Takový docela obyč příjemný ale nijak nevzrušivý vztah. No, a najednou potkáš správnýho chlapa, pravou „ozdobu dámských ložnic". S ohnivým okem, žhavou náručí, úžasnýma okecávacíma větičkama.... Sice ti bude všechno v duši říkat NE, NE, TO SE NEDĚLÁ .... Ale najednou bum, prásk - a zahučíš do toho... Ale - tím okamžikem se přeci současně neodmiluješ od toho svého přítele, naopak, budeš mít dokonce i výčitky svědomí... Jenže... tamtomu bude stačit nesmírně málo, abys okamžitě zatřepetala křidélky a vletěla na požádání do jeho náruče. Jojo, holka, to se stává... Tak se budeš snažit to původní nerušit, budeš si uvědomovat, že on tě má rád, že si to nezaslouží - ale současně nebudeš schopná ten nový vztah ukončit, vyškrtnout, zapomenout... To ti říkám jen na zdůvodnění - rozhodně ne na omluvu!!! - jednání tvého manžela. Ano, on tě má rád, ono se mu s tebou hezky miluje, ale - není to „to", co má s tou druhou. A teď, jak bys se měla zachovat: máš dejme tomu dvě-tři možnosti: přestat si smutit, říct si jen - OK, je pryč, není on, bude jinej... (což jednoznačně nezvládneš, alespoň ne hned); přestat si smutit alespoň před ním, frekvenci sexu s ním jednoznačně určovat ty a chovat se k němu asi jako k myčce nádobí (nějak se to umejt musí, nebudeš to ty, byl by to jinej, takže - zatím tedy ty...- ale víc v tom, chlapče, nehledej) - no, to bys byla frajerka, kdybys to zvládla, a snad bys měla i dost velkou šanci na úspěch; sbalit jeho krámy třebas do prostěradla (žádné úklidné rovnání do kufru!) a při nejbližší příležitosti mu to hodit na hlavu - taky řešení, ale na to asi též nejsi dost silná...
Takže, jak neustále píšu znovu a znovu: nemá smysl něco rozebírat, debatovat nad tím, vyzvídat, vyčítat - tím se nikdy nic nezvládlo, žádnej chlap se kvůli výčitkám nevrátil a od milenky neodmiloval. Uvědom si, Hani, že on se k vám oběma chová jen jako kohout ke svému slepičímu harému. A vy dvě, štěbetalky, se snažíte jedna víc než druhá... Je opravdu tak unikátní? I s tou nevěrou? Nad tím se zamysli. Ale v každém případě, i když se rozhodneš vašemu vztahu ještě dát šanci a o manžela zabojovat, nesmíš se ponižovat, škemrat, nadbíhat mu. Vrátím se zpět k onomu příkladu, co jsem ti uvedla (že by to bylo obráceně) sama si uvědom, jestli by ti zhroucený, skučící a vyčítající chlap byl přednější (a víc tě přitahoval) než ten „úžasný milý a zábavný frajer", co jsi ho nedávno poznala... Tak už víš, jak se chovat? Jako vždy, držím moc palce, d@niela
|
v krajním případě lze otestovat i jiné modely, kupodivu někdy vyhovují stejně i více, ač si to člověk nedokáže dopředu představit. Ovšem doznávám, že v praxi jsem to nikdy neřešila, znám tyhle problémy pouze z vyjádření spřátelených myček a jejich uživatelek.
