O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...

Hubnutí s Kudlankou

Hubnuti

Související články

Význam jmen

Význam jmen

Soutěže

Soutěže

Setkání

Setkani

Přihlášení






Zapomenuté heslo
Nemáte účet? Vytvořte jej!

Anketa

VĚRNOST? PODLE MNE JE:
 

PO SEDMI LÉTECH NA ROZCESTÍ... PDF Tisk E-mail
Úterý, 09 březen 2010
Přejít na obsah
PO SEDMI LÉTECH NA ROZCESTÍ...
Strana 2

 Dobrý den, ráda bych se s vámi podělila o svůjpříběh, ve kterém se plácám už pátý měsíc.  Před sedmi lety jsem se bláznivě zamilovala do krásného kluka a on do mě; nastěhovali jsme se do společného bytu, kde jsme spolu vychovávali mého tehdy tříletého chlapečka. Snad bych ještě měla dodat, že nežijeme v Čechách (jsme v EU) , byt je napsán na mě a můj syn tu chodí do školy už od první třídy.

 

 

 

 

     Život byl tehdy krásný a plný nadějí, jak si ho společně zařídíme. Samozřejmě, že vše nebylo idylické, hlavně strašně scény žárlivosti, kterými mne trápil a které jsem nikdy moc nechápala, vždyť on byl pro mě jediný...Věděla jsem, že si není sám sebou moc jistý, ale nechápala jsem, proč pochybuje o mě. Také práce v domácnosti mi nikdy moc neulehčoval, nepomáhal mi, ale i to by se ještě dalo zvládnout. Před asi dvěma lety si začal stěžovat, že není nikdy sám, že všechno děláme společně a že potřebuje prostor; dobrá, říkám začni podnikat něco samostatného. Začal tedy chodit do sportovního kroužku a trávit mnoho času s kamarády. Já zatím hodně chodila do práce a tudíž mi to moc nevadilo, jenže můj pracovní čas se po roce zmenšil, já začala pracovat na poloviční úvazek a tehdy jsem si uvědomila, že můj milý už nechce ten nás volný čas trávit společně a že se stále vymlouvá aby nemusel dělat to či ono. Já ho stále brala takového jaký je, a milovala ho.

 

     Jenže, před pěti měsíci jsem přišla na to, že má v životě někoho jiného. Nejdříve jsem to poznala na jeho chování a později i na smskách, které se ani nesnažil tajit, říkal mi nejdříve, že o nic nejde, že to nic neznamená a já mu věřila... Říkala jsem si "úlet" a že všechno zajde do svých kolejí, že to zvládnem. Jenže po několika týdnech všechno znovu, můj milý vypadal děsně ztrápeně a bylo jasné, že neví kudy kam. A začal se mi svěřovat se svými pocity: že neví,  co k té dotyčné cítí, že by potřeboval čas na rozmyšlenou, že nás sice miluje a že jsem jeho životní láska, ale že cítí, že s ní by měl také něco zažít... No prostě hrůza, celý můj milostný svět se zhroutil.

 

     Mně je 32, jemu 35 a jí 25 let - holka bez závazků, volná jak pták .... Říkala jsem mu, ať si důvěřuje, ale ať neházíme naši lásku za hlavu kvůli nějaké maličkosti (protože já ho stále milovala), ale viděla jsem na něm, že o žádnou maličkost nejde. A tak jsem se začala stahovat do sebe a dávat si pozor na své city. Takhle to trvalo ještě měsíc, jenže - stále nevědět, na čem jsi a jak se ten kluk rozhodne - už jsem to nemohla vydržet a požádala ho, aby odešel „rozmýšlet" jinam, protože mě děsně trápilo, jak váhal.

 

     Čtrnáct dnů uběhlo co je pryč, a já si pomalu ujasňovala, co vlastně chci: aby se vrátil, hned, a jestli ne, tak konec. Protože dál čekat už nemůžu, moc se trápím... No, on se vrátil, s tím, že pokud je tady, tak to znamená, že tu s námi být chce, a že tím to skončilo. A dál už se mnou nic rozebírat nechce a nebude, rád by, abychom na všechno zapomněli a své otázky si musím vstřebat sama. Také jsem doufala, že pokud se tedy vrátí, tak to udělá pořádně, snad že by mi vyznal lásku? Že by přišel s kytici květin? Se slovy útěchy, že jsme pro něj jeho rodina a důležití pro život...

 

     Asi chci moc, že... Nějak mi to po tom všem trápení nestačí. Ale bojím se na něj moc tlačit, nevím co je správné a jak se zachovat.

O svatbě byla občas řeč, ale vypadá to, že jsme z generace, která nepotřebuje ten „svatební papír" na potvrzení své lásky. I když bych ráda nenosila celý život jméno svého otce, ale ke svazku nikoho nutit nemůžeš, že?

 

     Ale - stejně se bojím jít do toho s chlapem, co stále váhá a v podstatě mám pocit, že mu náš společný život nevyhovuje, i když mi říká opak...

 

Nevím si moc rady, milá Danielo,

Pavla

 



 
< Předch.   Další >
[CNW:Counter]