|
 Jedna rána a je konec, je po všem ... Čtu tady vaše příběhy a myslím na vás a i na mě. Chtěla bych vám napsat svůj příběh: jsem holka z normální, celkem v pohodě fungující rodiny, mám vystudovanou školu, dobrou práci a spoustu přátel. Měla jsem přítele; čtyři roky vše bylo super, ale poslední rok se začalo vše měnit.
Začalo podezřívání, zákazy, hádky, nadávky typu ku*va, pí*a a ještě další a horší - a už i na veřejnosti; začal jednoduše psychický teror. Ale já jsem zase taková, že jsem si to nikdy líbit nenechala, takže se to stupňovalo. Ještě horší na tom bylo, že se tohle dělo vždycky, když se někde opil, pak byl opravdu hnusnej. Časem, když takhle vždycky přišel z hospody, tak mě budil v noci a dožadoval se sexu, což mi bylo v tom případě odporné, takže následovaly šílené hádky, že proč s ním nechci spát a že někoho určitě mám... Ty příchody k ránu z hospody se konaly stále častěji a pořád se ty noční scény opakovaly. Ráno se ale pak choval jak beránek a jako že se nic nestalo; objímal mě, hladil a tak. Před nedávnem zase přišel takhle v noci, ale to už jsem měla ráno zabalené kufry a zmizela, protože jsem týden chodila s monoklem - a to už byla poslední kapička, než můj pohárek trpělivosti přetekl. Dneska za mnou chodí, ať mu ještě dám šanci a jak mě miluje, ale už nikdy!! Svojí šanci propásnul. Neměl na mě sahat. Dokud to bylo psychický týrání, tak jsem ho omlouvala, ale zařekla jsem se, že na mě vztáhne ruku, tak už mě neuvidí.Když bych ustoupila a přijmula omluvu, tak by vyhrál a věděl, že když to udělá zase, tak mu to znovu projde. Jeho škoda, ale chlapů je jak máku. Tak už pokukuju po jinejch pr*elkách... Jsem ráda, že jsem to zvládla. ITY
|
Přeju š´tastnou ruku při výběru nové prdelky 
