Daniela usoudila, že mám ještě zbytečně moc času na WC a tak, abych byla vytížená a zbytečně se mi nekrátily žíly, tak mám napsat něco o naší malé rodinné ZOO (jako když už tedy alespoň chviličku sedím..). No předem musím říci, že to není vůbec pravda, protože Bihan, to je ta naše malá kočička, si oblíbila hromadné navštěvování toalety a tak tam chodíme společně, hlavně po ránu; alespoň nemám nikdy pocit, že jsem opuštěná a nebojím se vlka nic.

     Pokud je rychlejší než já, a to je většinou, tak si mi vleze na klín a chce hladit a mazlit; myslím, že to má předem promyšlené, aby to tak dopadlo. Na což se nějak nechápavě tváří naše návštěvy, když se tam Bihan natlačí s nimi a to ještě netuší, co bude následovat. Viděli jste někdy kočku na toaletě??  Bihan se zapře předníma packama za rantlík u té WC bedničky, strašně se natáhne nahoru, asi aby to z ní lépe lezlo, zavře oči a začně se tvářit velmi ale velmi důležitě a při tom dělá různé grimasy a zvuky, je to k popukání (manžel ji dokáže napodobit  a je to dost věrné). (Takže, jak vidíš Daní, nemám klídeček ani vteřinu.) Asi jsem se měla přece jen narodit chlapem, protože manžel má na toaletě časopisy a kreslené knížky s Asterixem a Obelixem a tráví tam dlouhé čtenářské chvíle, zvlášť když se mu přece jen podaří tam nepozorovaně proklouznout a zavřít za sebou pořádně dveře.