jednoznačně zabít(platí pro obě pohlaví) , ušetříte si nervy, yhnete se rozvodun a dělení majetku a ještě budete dědit. Ovšem zabít šikovně, abyste neskončili v kriminále. Pojištěný nevěrník ovšem nesmí "spáchat sebevraždu" - nýbrž musí být a) zavražděn, aniž policie vypátrá vraha (což není v této zemi zas až takový problém, ta ho nevypátrá skoro nikdy, b) musí se stát obětí neštěstí, nebo nešťastné náhody.

dobré by bylo nalákat ho na houbičky, do lesíčka a pak dobrou smaženici! kdo dosvědčí, že to nebylo jen čirou nešťastnou náhodou?? a pak Francze Lehára a jeho Veselou vdovu!

a poslat ho přes rušnou dálnici, že prej tam ležej dvě nahý ženský

Já bych se zeptal na rovinu, ale z vlastní zkušenosti vím, že to nepomohlo, (ex)manželka zapírala i nos mezi očima. I objektivní důkazy smetla se stolu a uraženě se zvedla, že diskuse je pod její úroveň. To je pak těžko radit, přiznám se, že ten Glock mě taky napadl, ale naštěstí jsem to ustál. Ale zapírání, ačkoli je zahlédnete na vlastní oči, to je vážně na palici, zvláště když přísahá

záleží, jak kdo se cítí pevný v kramflekách.
já jsem za, zeptat se přímo. bohužel, zde se riskuje, že když odpověď je kladná, je třeba říct i b. to znamená buď já nebo ona. tady člověk riskuje, že o vše, co budoval, přijde. teď jde o to, jestli by bylo o co stát, kdyby ustoupil.
kompromisy jsou sice v životě nutné, ale nevím, jestli by člověk v tomto případě kompromisem spíš víc ztratil, než získal.

pokud se toho bojím,nebo to pro můj vztah není až tak zásadní, tak je asi lepší neptat se na nic a dělat mrtvého brouka

- abys vyloučil poruchu zraku a pak postupovat, jak již bylo výše uvedeno. Mnoho zdaru! Ale pamatuj! Byť totálně ožralá, Kvůli nahýmu chlapovi ti dálnici přebíhat nebude.

ano to už tu bylo, záleží co vlastně chci já? chci s ním být? chci! tak nepátrat, nezkoumat! nechat být! Nechci dělat mrtvýho brouka, tak vždycky na toho druhýho něco najdu! takže jsem se v podstatě rozhodl, že už ho nechci! jen hledám důvod, aby on byl ten vošklivej lump!
Předpokládejme, že je to normální člověk,.... no a takovýho neznám!

co "třeba bb" ?

no Johana napsala, že je třeba říci i b, no a já říkám bb !!!! už kapito????

nechci se už moc rozepisovat,nechci nějak ublížit těm,kterých se nevěra nějakým způsobem dotkla a moje slova by je mohla bolet.Chápu,že člověk zkoušený nevěrou se cítí zrazený,bolavý.Přesto si myslím,že je lepší se zeptat i s tím vědomím,že pravda bude jakákoliv.Pokud jsem se z jakýkoliv důvodů rozhodla v manželství zůstat, pak za tohle rozhodnutí ponesu také zodpovědnost.

ode mne se asi "normální" komentář neočekává, tak abych nezklamal: Na partnera/rku je potřeba nahlížet jako na kterýkoliv jiný domácí spotřebič. Pokud se porouchá málo, opravíme ho, pokud hodně , opatříme si nový.

opravdu překrásně jsi to napsala! děkuji! všechno doslova a dopísmene je pravda, tolik moc to bolí, že kolikrát ani dýchat nemůžu! Ale máš pravdu je lepší vědět, než když všichni kolem ví a soucitně se na tebe dívají a ty vůbec nechápeš proč vlastně!? a teď tu zodpovědnost nesu, a je to pořádnej balvan, to Ti povím!

No, já bych zase na nevěrného partnera nahlížela jako na domácí nepotřebič. Prostě něco takového k ničemu nepotřebuju.

Jinak k danému tématu nenavrhuju nic. Univerzální návod neexistuje.

když jsme tu psaly na téma dovolených nedávno tak jsem myslela,že jsi šťastná.To mi mrzí,že je u vás taková situace.

děkuji Mio, to Tě nemusí mrzet, je už to dávno a já se moc snažím zapomenout, nějak mi to nejde! Ale někdy je hůř a někdy líp, takže kromě té depky, co si statečně léčím, je pohoda!
Já vím, že teď odbočím, ale potřebuju se Vás zeptat! můžu?
můj nevěrný manžel má jít zas na nějakou firemní akci, kde bude ona dotyčná slečna,
a já nevím, jak se mám zachovat? on s ní prý už nic nemá, jsou prý jen kolegové, ..
co myslíte? on tam samozdřejmě chce jít, já mu to zakázat nemůžu, ale jsem na prášky! poraďte moje kudlanky, jak se mám zachovat?

Na firemní akce se přece většinou chodí v páru, ne ? Tak šup-šup, ke kadeřníkovi, kosmetičce, načančat, kopnout do sebe dávku antidepresiv...a jít s ním.
Aspoň přijdeš mezi lidi, nebudeš se doma užírat a třeba zjistíš (a Tvůj muž taky), že jsi pořád ještě hezká, vtipná a žádoucí ženská.

já bych na tvém místě ho nechala jít,sama si taky někam vyjdi,do kina nebo tak , zaměstnej hlavu na ten den jinak než přemýšlením co asi oni.

tedy to nevím kde, ale u nich se v páru nechodí! Minule když tam šel na kulečník s kolegyněmi, tak mi řekl:" a né, že tam příjdeš!", to víš, to by byl pokořen, že má doma stíhačku, to by se mu chudáčkovi smály - ty jeho kolegyně!

to si nechce udělat zle u své "kámošky". Naopak, klidně s ním jdi, s tím, že už jsi dlouho nikde nebyla a že se taky ráda pobavíš...a bav se. Ta "kámoška" aspoň uvidí, že s tím rozvodem , jak jí furt slibuje, to není zas až tak horký. Buď veselá a roztomilá - ať na něj pěkně ječí ona.

Na rozdíl od Puntíka já bych se mu na tu jeho akci nevnucovala (dnes už opravdu nebývá zvykem chodit na firemní srandapodniky v páru). Souhlasím s Miou, šla bych se někam taky bavit. Kino by mě asi vlezlých myšlenek nezbavilo, takže bych spíš zašla s kamarádkou někam na vínko. A snažila bych se přijít domů dýl než on a v povznešenější náladě.

to opravdu nejde, oni tam partery neberou, tedy prý! já vlastně ani nevím, a on mě sebou nechce, tak proč se tam mám tlačit? asi bych to neustála, ani pod pořádnou dávkou antidepresiv!

Mně to taky přijde jako podbízení se,co píše Ala.Nechce mě,nechce,bude mě chtít jinej nebo si vystačím sama,žádná tragédie.

ale doporučuju ho dokonale "vyčistit". I kdybyste měli být měsíc o topinkách a česnečce. A kup si něco hodně drahýho a dobře viditelnýho - nejlépe zlatého :"To mi koupil manžel - to je hodnej, že jo?". On tam určitě trapný scény dělat nebude a co ti řekne doma pusť jednou stranou dovnitř a druhou ven. Svůj účel to splnilo a ještě máš něco hezkýho pro sebe. Ať je pěkně nasraná ta slečna. Jo a pokud víš o někom, kdo by jí to zatepla donesl - tak se před ním s úsměvem zmiň, jak jste teď šťastný a jak je manžel pozornej, a že dokonce uvažujete o dalším dítěti. To si piš, že mu slečna pak dá co proto. A ty buď laskavá,vlídná a veselá. A žádná rutina nebo pravidelnosti - buď jak motýlek - jednou přijdeš domů ve tři , jednou v pět, jednou v deset, jednou vůbec....hlavně mu předem nic neoznamuj. "Jéjé to je ale hodin!!! hahaha kde jsem byla??? hahahaha já ti ani pořádně nevím, to víš, zakecala jsem se...ale tu neznáš hahahaha" A uvidíš.

tak mě jen napadá, proč se vlastně dál trápíš a ubíjíš? Pokud nejsi ten typ, co se s nevěrou nějak popasuje, srovná, udělá tlustou čáru a začne odznova, tak je lépe se od předmětu pochybností, nejistoty, trápení a depresí oprostit... tedy pustit ho k vodě... jistě by sis taky poplakala, posmutnila, ale zbavila by ses těch vleklých nekonečných pochybností a třeba i našla někoho jiného, kdo by ti všechnu minulost pomohl zatlačit až hluboko do zapomnění... ale raději odumírající orgán utnout a zbavit se bolesti, než ho nechat postupně otravovat celý organismus...
Vyrovnat se s nevěrou je zatraceně těžké a když se to nepodaří, není to selhání, jen ujištění, že jsi prostě jiný typ člověka a nejsi o nic horší než ty jiné ženy, co to prostě přejdou a žijí s tím dotyčným vesele dál...
Zkus o tom všem pořádně popřemýšlet... řešení možná bude stokrát lepší než brát pořád antidepresíva a snažit se vlézt do škatulky, která není ušitá pro tvou osobu...

mně by sice tyhle šachy lezly na nervy, ale vzhledem k situaci chápu, smysl to podle mne má ale jen krátkodobě, pokud by to podruhé, potřetí nevedlo k tomu, že si on uvědomí, že o mě nechce přijít a nevnímala bych změnu, tak ať si nadále puberťačí sám.
Takže bych být tebou požádala kamaráda, ať mě vyzvedne před domem půl hodky před odchodem manžela s tím, že jdeme na partajní akci. Partajní od slova parta. V hospůdce už by na vás čekali další kámoš s kámoškou atd. No a těšila bych se zjevně ale neostentativně, a opravdu bych se snažila si ten večer užít a přijít později než on, to se dá odhadnout, navíc on až tě uvidí odjíždět s jiným, tak bude doma cobydup. Hlavně nepředváděj žádnou křeč, to by věděl proč to děláš, buď přirozeně veselá, těšící se a v příjemné náladě. Nedělej nic, co bys jinak nedělala, takže žádné jízlivé "bav se dobře", pokud mu to jindy nepřeješ. Atp.
Pokud kamarád vlastní záplatovaný favorit, tak ať přijede taxíkem. Z náznaků o manželovi se mi zdá, že je to ten typ, co by mu staré otlučené auto, resp. jeho majitel, přišel k smíchu.

Ono by taky mohlo dojít k nějaké konfrontaci s dotyčnou slečnou a ve stresu v kombinaci s nějakou tou sklínkou člověk řekne nebo udělá věci, kterých pak může dost litovat.
Takhle šla jedna moje známá na maturitní ples své dcery, kde byl i její bývalý manžel (otec) se svojí přítelkyní. Po půlnoci to dopadlo tak, že se holky mlátily po hlavě kabelkama a nakonec ta moje známá ukradla sokyni střevíček. Sranda vóóóhromná, akorát ne pro zúčastněné, když vystřízlivěly.

vybílit společné konto potom, co odpustila nevěru a on jde pouze na firemní akci, kde bude dotyčná, podle jeho slov bývalá, milenka? tak proč mu pak odpouštěla a rovnou nevykradla jejich konto a nerozvedla se...
Ty bys pořád jen trestala :-))

na večírek s ním bych teda rozhodně nešla... co by z toho bylo? Možná bys jen začala ještě víc žárlit, určitě byste se s mužem i pohádali, protože on by byl naštvaný, že s ním chodit nemáš, kolegyně by si před tebou z něho třeba utahovaly, ona dotyčná by byla na koni a předváděla by se, co všechno on pro ni udělá (a že toho ženský jsou schopny, jen aby se ukázaly) a ty by ses ještě víc trápila a nejspíš i poplakala... ta rada s kámoškou a vínem je dobrá, a třeba ne ve vinárně, ale u kámošky doma a klidně bych u ní i přespala...

známá vyhrála, sokyně (letitá) musela domů pajdat :-))

Pokud ji ovšem bývalý manžel neodnesl domů v náručí

a musí si udělat nějakou radost ....on si jí dělá pořád a taky na ni nebere ohled. A na milence zcela určitě nešetří.To není trest Bíbí, to je odškodnění, satisfakce, náplast na bolavé srdce...má kočičku? Fajn - ale bude ho to něco stát! Každá sranda něco stojí. Jestli je ta jeho kočička bývalá? Toť otázka - ale budiž. Ale on svou ženu zatím nikterak neodškodnil...tak ať se frajer snaží. Kdybych chtěla někoho potrestat, tak razantně - nejlépe s kudlou pod žebrem. Ale tohle trest není.

No samozřejmě, že nevyhrála, akorát se ztrapnila. A následující den si exmanžel přišel pro tu botu a bejvalku pěkně seřval. Kdyby mi ta dotyčná pak neukazovala škrábance a modřiny, co jí po tom lítém boji vznikly, vůbec bych nevěřila, že jsou v podstatě normální ženské něčeho takového schopné. A vono jo

ty jsi opravdu úžasná, já se tady směju u počítače, kdyby někdo vlítl do kanclu, tak si bude myslet, že jsem se už vážně zbláznila s tý samoty tady! Hele my jsme spolu 25 let, tolik k tomu kontu! Tvůj návod se mi mooooc líbí, holka já mít tak tu sílu tohle udělat! to by opravdu bylo kráááásný! Ale na tohle já holka nemám! moc díky, krásná představa! já vůbec o jeho práci pramálo vím, nevím jména jeho kolegů, nevím kde a kdy se pohybuje! že by mě to nezajímalo? to vůbec, ale když se zeptám, považuje to můj manžel za útok a podezíravost a tak se neptám, nepátrám a neslídím, snažím se dostát slov znalých a zkušených kudlanek, snažím se bojovat a najít si něco, co dělá člověku radost nehledě na tom druhém! neviset na něm, jak klíště! jo jo, je to boj!

toho obrázku u článku. Takže ono to na plesech bývá vlastně normálka

tak mu ho schovej!

ať si klidně udělá radost, ale vybílení společného konta je začátek konce, a otázkou je jakou radost. Mně by neudělalo radost vybílit společné konto a nakoupit si cosi ze žlutého kovu a tvrdit, že mi to koupil on. Mně by to udělalo radost jedině kdyby mi to on opravdu koupil a řekl cosi hezkého jako že neznal lepší způsob, než trapnej kousek kovu, jak vyjádřit, že jsem jeho zlato, nebo tak něco...Ale předvádět se před cizí ženskou s tím, co bych si sama nakoupila za vybílený konto, to ne. Koupit si cetku pro radost snad může i tak.

teď jsi mě odbourala

Tebe bych fakt nechtěla mít za nepřítele, tvoje zákeřnost je přímo vražedná

bych snadd souhlasila :-))) to neublíží a o odpuštění může i šišlat :-))

a ještě by šla doplnit další rada ze šuplíku Aleny Bodky: Nemá-li umělý chrup, tak mu jej pořiď!

Kordulko? Za co ty vlastně bojuješ? Za arogantního blba, kterému nestojíš za normální běžnopu odpověď? Když na něm nechceš viset jako klíště, tak se na něj vykašli totálně. Svoje prachy, svůj účet, svůj život. A než to tak uděláš, souhlasím s Alenou, aby jsi si udělala opravdu radost a ze společnýho účtu zaplatila nějakou exotickou dovču, nakoupila si na ni šatičky, korále atd. a manžovi jen tak mezi dveřmi oznámila, že jedeš na dva týdny pryč a ať nezapomene zalívat kytky. Nejlíp kdyby to bylo Last minute, abys odjela, než dostane výpis z účtu a začne ti kazit radost. Koníčky a zájmy si hledej a na toho exota se vykašli. Z tvé strany to už není jen báječná tolerance, ale spíš naprostý podřízení. Ty ho hladíš a von na tobě dříví štípá.

Opište tyhle znaky k i k i s
Mě taky dřív říkali kikina. Takže je to správně.

heled kdybys byla blíž tak tě vytáhnu na nějaký večírek,necháme si zahrát šenkýřku,znáš ...dneska to rozjedem na plný pecky,zpívat a tancovat,prošoupem kecky nebo Přenosilku nechte zvony znít,ta je taky super sice po tanci jsem dýchavičná /mám nějaký ty zdravot.problémy/ ale nálada stoupá strmě nahoru a ani alkohol nepotřebuju /já ho ani pít nesmím./

tak o tom co píšeš už moc dlouhou dobu přemýšlím, děti už máme odrostlý, vlastně ani nevím co mě u něj doprčic tak hrozně drží? fakt to nevím! vůbec to nevím, ..máš pravdu nikdy se s tím nevyrovnám, vím to! ta škatulka pro mě není a já se tak strašně moc dlooouuuho do ní pasuju, že mě z toho už asi vážně hráblo! musím na FÚ je úřední den, tak jdu úřadovat, zítra si to dopočtu! pá moje zlatíčka!

kromě toho se mi zdá, že to s tím společným kontem nebude žhavé

nejlépe tak, aby on vypadal jako totál kretén. Třeba mu zabal k sobě dvě různý, sice podobný, ale různý ponožky. Schovej mu brejle, vyměň mu nenápadně klíč od baráku, obarvi mu veškeré spodní prádlo na nádherě růžovo - to se někdy stane /prostě bylo něco s pračkou hahaha/...prostě něco vymysli dle situace, ty zaměstnáš svou usouženou mysl a budeš se báječně bavit, zatím co on /a chlapy jsou těžký hypochondři/ se bude zabývat sám sebou a svými obavami o své duševní zdraví, takže ho milenka zvolna přestane zajímat. A ta, když ucítí klesající míru pozornosti, znejistí a bude nepříjemná /na něj, pochopitelně/.Jemu pochopitelně současný stav báječně vyhovuje. Tak to změň, prostě ať není nic jako před tím. S těma prachama to myslím naprosto vážně, utrácej za parádu a za věci, které ti dělají radost jak vožralej námořník. Nemysli si, nevěrný chlapi dokážou zatraceně žárlit. Ať pěkně hlídá on tebe....čímž pádem nebude mít pomyšlení a čas na nějaký milenky.

božínku, tak to jediný by mě pomohlo, poplakat si u šenkýřky, znám znám! už mi tady tečou! páá já musím jít..!! ale beru tohle jediný mi pomáhá, ..děkuji vám moc moc

dobře pořiď na FÚ, zaúřaduj si a až půjdeš z práce, kup si nějakou dobrou mlsku (zmrzlinu, vínko, milánskou směs v čokoládě nebo co máš ráda) a popřemýšlej, jaká škatulka by ti nejlíp sedla... no mě je to jasné, taková, kde by ses nemusela přetvařovat, omezovat, snažit se něco zapomenout, co se pořád vrací do hlavy, aby tě nikde netlačila a nebylo ti v ní bolavě... já se taky snažila napasovat někam, kam to nešlo a málem jsem se z toho zbláznila, jak moc jsem se snažila... nakonec jsem zahodila víko, že škatulky vyskočila a jak dobře mi sakra bylo! Držím palečky... ať je všechno už jen dobré...

Jenom aby pak za tyhle drobný lumpárničky Kordulince ten její nezakroutil krkem.

ještě zbývá do kafe k snídani před poradou projímadlo...

bb, ty jsi geniální! Ale ne před poradou, anébrž před tou firemní akcí
No vidíš, Kordul, a máš to vyřešený

Omlouvám se za off topic příspěvek, ale všiml jsem si, že jsem si přednedávnem zaregistroval podobný nick jako členka MIA. Promiňte, ale nebylo to úmyslem, rozhodně nechci nikoho mystifikovat. Takže MIO: v 11:07 jsem uvedl příspěvek nikoli jako neznámý, nýbrž registrovaný a jsem pohlaví mužského. A můj nick v 1. pádu č. j. je stejný, jako tvůj v 5. pádu. To jen pro vyjasnění.
Jinak vám všem přeji hezký den - MIO (i tobě, MIO ;-) )

tak tááákhle to je zdravím

... to my si vystacime aj samy... Nina mi pred casom narvala do klucovej dierky na aute drievko.. som sa dlho divila, preco sa mi neda odomknut a pradlo som na ruzovo zafarbila pred par dnami ja. Inac 100 bodov :-))))

ani doma, ani před nevěrou - a jak psala Míša, neexistuje ani žádný manuál. Akorát tu s kolegyní řveme smíchy nad nápady Aleny !
Ono je to ale tak, že když si někdo zvykne na docela vlídné a příjemné domácí prostředí, a najednou má být úplný šlus - tak komu by to nevadilo, že. To už není jen to, že člověk zůstane najednou sám.
V případech, že se partner chová jako debil delší dobu, je však zůstávat na pováženou. Vzpomeňme na případy, kdy nám ženy psaly, jak se jim ulevilo, a jak se jim zvedlo sebevědomí, když dokázaly odejít středem.

ze skusenosti su neprenosne...Inak by som tie svoje poslala Kordulinke, alebo aj Iriske.
Kaslat na chlapa, co si vas nevazi. Baby, fakt - zivot je krasny - napchavat sa kvoli niekomu, kto za to nestoji antidepresivami je straaaasna skoda.
Chlapov je kopec, urcite sa medzi nimi da vybrat nieco lepsie, ako to, co momentalne mate doma.

ale nebylo to naschvál. Můj předešlý muž - jsa vyhozen z paqrtaje a posléze tím pádem z práce, pracoval jistou dobu jako montér při výstavbě Dukovan.Jednou týdně přijížděl do naší zlaté matičky a odevzdal mi pytel špinavého prádla k vyprání. V Třebíči bývala super prodejna nedostatkových ponožek, kam se sjížděli zákazníci z celé republiky. Můj muž si tam tenkrát zakoupil fešácké bílé ponožky nahoře s čeveným proužkem. No a já vzala to prádlo, rozdělila ho dle barev a jelikož ponožky byly původně bílé, šly do stejné várky jako tílka a slipy. Nevím z jakého materiálu ty ponožky byly, hlavně z čeho byla ta červená obruba - prostě tato pustila - a krom těch samotných ponožek, které zůstaly krásně bílé - obarvila naprosto všechno na slaďonce růžovo. Ještě k tomu štepování a nitě v tom prádle se obarvily o něco tmavěji - no bylo to kouzelný, to prádlo vypadalo jak z Tuzexu. Kdybych to takhle chtěla obarvit, tak se mi to nepovede. Byla to krása, ale manžel řval jak píchlý prase, neb se obával reakce ostatních montérů, když se bude ve společných sprchách oblékat do růžovoučkých slipů. Tak jsem to pak celý den odmačovala v savu - ale bylo mi to líto. Ta růžová vypadala tak zápaďácky...

bod pro bodku máš kouzelný historky

ať to dá na papír ! Bylo by škoda neuchovat tyto historky pro budoucí generace.

zda je aplikovatelný návod Bíbí, protože opravdu "kvalitní" manželský partner dokáže odradit spoustu známých a kamarádů od jakýchkoliv společných akcí, takže se jejich seznam tenčí, až zbývá jen "na život a na smrt" a ten třeba nemusí být vždy po ruce. Co kdybys, Kordulinko, zkusila někam si vyjít, i kdybys měla být sama - divadlo, kino, koncert nebo i sportovní akce a tento čas jen pro sebe brala jako odměnu. Ale hlavně se nevracet domů dřív, než on z toho pitomého firemního večírku a samozřejmě s kyticí Tvých oblíbených květů (i kdyby sis ji měla koupit sama). A třeba mně pomáhali bolavé období překonat pes a kocour. A kdyby ses, Kordulinko, přece jen rozhoupala k radikálnímu řešení, říkej si, že by mu bylo možná líp na krchově po té kávě od Žida, protože to by Tě nemusel už potkávat a vidět, jak se Ti ulevilo, jak jen kveteš. rb

moc bych byla vděčná za tvoje dobře míněné a dobře nasměrované zkušenosti. Bohužel jsou fakt nepřenosné. Ale co píšeš, to o tom, že si nás chlap neváží, to je velmi pravdivé a chtělo by s tím umět pracovat A včas. Jen kdyby to bylo tak jednoduché hodit hrdě hlavou a jít dál, středem.
Pak utrhnout nového báječného spolehlivého chlápka a....vesele tančit životem vstříc důchodu s opět novým partnerem.

Co jste tu holky doporučovaly Kordulince bylo místy až zábavné, ráda se také účastním takového blbnutí, Kordulinka se mi jeví jako veselá holka, dovede žertovat i když jí není do smíchu.A potřebujeme rozptýlení, že?

Ale já vím Kordulinko, že Ti je hodně moc blbě, zlato. Drž se.Tady jsme jedna pro druhou pomůžeme si, hlavu vzhůru.

Jo a k tomu popovídání si na rovinu - nevím, jestli tím něco vyřeším, jen přidám svou vlastní nedávnou životní zkušenost. Na nepřímo odhalené nevěry a i přímé dotazy můj manžel vždycky zapíral jako naprostý kretén, vím, že jen plnil doporučení odborníků - zatloukat, zatloukat, zatloukat.....SMS, které bych tu mohla ocitovat, ale je na to moc brzo, zdůvodňoval tak obyčejně a logicky, že vyzněly nakonec jako běžná srandička. Lhal, šidil, zatloukal, dělal ze mne hlupačku.
Nakonec se to vždycky nějak odpustilo,skončilo se to, zapomnělo, zapugétovalo a zadárečkovalo a jelo se dál.Po určitou dobu i přijatelně.

Ale jen v jednom případě hned na první dotaz řekl plnou pravdu, hned a hrdě i s celým jménem a adresou dotyčné. To bylo v tom případě posledním, to byla kvůi té, o které byl a je přesvědčen, že kvůli ní už stojí za to říct pravdu a odejít.Ještě teď cítím ten hnusný mrazivý pocit po celém těle a nevolnost kolem žaludku, když s klidnou tváří na přímý dotaz dalo kamžitou přímou a bolestnou odpověď. Jak se v článku píše - zeptat se a riskovat konec - to bylo přesně ono.Ale skončilo by to i bez toho dotazu, myslím.

Bylo to sice velmi férové a rychlé, ale popravdě - radši vzpomínám na ty předešlé úlety kterých litoval, které se snažil zatloukat, které tajil a kvůli kterým přede mnou klečel a sliboval, že už nikdy takovou blbost neudělá, že jen já a - znáte to.

Myslím, že Kordulinka se k radikálnímu řešení neodhodlá radko-b, tak jako já ne, že radikálně to vyřeší jednou její manžel. Ale kvůli téhle, kterou má v práci to nebude Kordulinko, neboj. To už by se to stalo. Snad se v tomhle nemýlím. A snad se zase v jiných věcech mýlím. Pa

Doporučovala,bych radějí probrat ten pocit, že Ti to vadí a manžel by měl místo večírku jít raději na společnou večeři ve dvou.Nevěra přebolí jedině pokud Ti denně svým chováním bude dokazovat svou lásku k tobě.Ty mu nedělej věci ,které by si mohl vysvětlit jinak.Určitě spolu začněte s přátelstvím.Měla by ses odpoutat z citové závislosti.Strašně se Ti uleví. Staneš se sebevědomou a i když to nedopadne, nebudeš to brát tragicky a bez antidepresiv.Jestli se rozhodne ,přesto že Ti to vadí jít na ten večírek,tak běž do toho divadla ,ale netrap se tím co tam dělá a opravdu si divadlo užij.Takhle si bud´ najdete cestu k sobě, nebo se pomalu a bezbolestně zbavíš citové závislosti a uvědomíš si, že život je bez úskostí a strachu daleko veselejší.

Tak se vůbec nic nebude dít, poněvadž mi nepatří a už ho nemusím nikdy vidět, nebydlíme spolu a tím pádem nemusím nic řešit. Jen řeknu pápá....a opačně, je to navlas stejné. Ano, teď si mohu dovolit ten komfort přehlížet jeho možné flirty s jinýma, nebo on mé úlety a nic, nic se neděje. Nemáme děti, nemáme nic společné...tím pádem je vše absolutně dobrovolné. Ale s rodinným, spokojeným životem je to nesrovnatelné. Je to úplně jiná dimenze. V mé situaci ale nejlepší. Teď už jsem já ten pupek světa.

a pořádně si to užívej, je fajn, že jsi už v klidu a máš to ošklivé za sebou. Horší to maji ty, které se v tom ještě plácají nebo je to teprve čeká. To slavnoastní odhalení. Mám pocit, že nemine týden, abych se nedozvěděla o krachu dalšího spokojeného manželství. Píšu spokojeného, protože to jsou fakt normální svazky, žádní blbouni, ochlastové a tak.

V dnešním odhalení je to velmi krásná mladá ženská a velmi krásný mladý muž, oddaní v kostele, tři děti, překrásný dům s překrásnou zahradou, velký pes, velmi dobré majetkové poměry. A prásk ho - mladá milenka - a pryč od ženy a tří dětí a psa.

Proč nemůže zůstat tedy alespoň "jen" u záletů, jak o tom mluví Krakonoš ? Je to odcházení jinam epidemie? Nebo móda? Třeba je na těch nevěrách jedním z nejdůležitějších momentů převést se se svojí milenkou, ne ji tajit.!!!!
Ach jo, mně to Eny přijde vždycky líto, i když se nejedná o mou maličkost. Každé nové postižené, hubené a zničené ženské je mi líto. A tahle ještě ke všemu není bába, ale relativně mladá mamina kolem 40.

Eny, užívej si, zlato, jsi už dál než my

Jsi svbobodná, citově nezávislá a můžeš se chovat přesně jak Kolemjdoucí.Je to jediný způsob jak se netrápit.

připomínají mi ty smutné roky kdy jsem cítila tu bezmoc a sžíravou bolest. Brrr, už bych to neměnila. Kdy si ex dělal co chtěl a chtěl volnost. Ale jen pro sebe. Teď se svými zkušenostmi bych netolerovala jakékoli podezření a jednala bych ihned a ve svém zájmu a v zájmu dětí. Nečekala bych až jak to dopadne. Ano, odjela bych na dovču, vybílila konto, nakoupila krásné věci, dělala bych si radosti každý den. Našla bych si mladšího přítele. Ještě před pár lety by mne tohle ani nenapadlo, ale teď? Hrdá bych byla, ne ušlápnutá puťka. Ale vím to až teď.

Eny si to ale musela napřed odžít a "vychutnat", proto si toho teď tak váží, užila si jistě svoje.Teď už je svobodná a citově nezávislá - nezbývá, než se inspirovat.
Jen kdyby do toho nevstupovaly ty ublížené pocity, bolest a strach z budoucnosti.
Eny bravo !!

děvčátka jak já bych Vás všechny objala a pomohla. Je to dobou Irisko že muži mění své paní za zlatokopky. Oni mohou. Nikdo je za to neodsoudí. Nikdo se jich nezeptá na důvod.
Ale na druhou stranu, ještě před revolucí, žena, která byla rozvedená, měla cejch. Manželky raději zavíraly oči, uši, raději nevnímaly nevěry svých mužů, protože rozvedená se nenosila, odráželo se to ve všech sférách. Chcete byt? Vdejte se. Chcete mít nižší daně? Mějte víc dětí. Ženy musely být vdané, pokud nechtěly být odsunuty jako méněcenné. Proto je tolik rozvodů, už se nikdo nediví že muži opouštějí manželky. Nikoho ani nezajímá důvod. A hodí se to do krámu těm, co chtějí volnost, útěk od okoukaného A pořád a pořád se to děje. Je obrovskou volností. Samozřejmě jsou i ženy, které ublíží rodině. Znám ten případ.

Těšte se na ni. Není se čeho bát. Přestanete mít plnou hlavu jednoho, jediného chlapa, který Vám působí bolest. Přestaňte se ptát proč to udělal. No, využil situace. Tak ať si to vyžere. Ale Vy s ním tu hru nehrejte. Nemyslete na něho. Oni cítí že je chcete, oni jsou Ti žádaní, Ti o které jde. Díky Vám se cítí na koni. Cítí euforii...tím, že je chtějí dvě ženy. Oni neřeší proč. Oni vídí jen tu (v jejich očích) "atraktivní a mladou" a vidí tu druhou, která je tahá zpátky do toho stereotypu. Oni nevidí mnohaleté, skvělé manželství. To berou jako minulý život, starý život. A chtějí létat, sexovat jinak a pořád a bez dětí které zlobí a pořád něco chtějí. Nevidí to krásné co bylo, nežijí vzpomínkami jako ženy. Nepamatují si že se chtěli ženit a že se taky krásně milovali. Nepamatují si krásné plány a lásku, kterou jsme jim dali.
Oni teď žijí. Nenávidí nás za to, že jim klademe překážky v tom létání. Oni přece mohou, musí...oni jsou přece muži, rozsévači. Oni jsou pro takový úžasný život stvoření.
Děvčátka. Stojí za to Ti chlapi, kteří nám ublížili? Stojí za mnohaleté trápení, nespaní a smutek? Bože, víte kolik je mužských na světě? Nechte je jít, nechte je létat, stejně je nestáhnete zpátky. A když by se Vám to náhodou povedlo, co budete doma mít? To už nebude ten jediný, věrný, milující. Utrápily by jste se stejně. Není cesty zpět.
A jestli se vrátí, jestli bude hodný a bude sekat dobrotu, pak je to jen divadlo. Nevěřím ve šťasté návraty. Zkusil a příště stejně odejde. Ztrácíte svůj drahocenný čas.

...jak výstižné je tvoje vysvětlení. Přesně tak to je, ale každé trvá různě dlouho než pochopí, jak se věci mají. Říkávám, že musí dozrát ten správný čas.
Jsem rok rozvedená, letos bychom byli spolu 28 let. Jak jsem se bála !! a teď ? Jsem spokojená, mám klid a pohodu. Najednou mám čas pro sebe, pro vnoučata i své přátele. Raduju se z každého dne. Už bych toho lháře, manipulátora a nevěrníka nechtěla zpátky ! Ale to vím teprve teď. A jak jsem o něj bojovala a věřila, že naše manželství bylo ideální. Bylo, za jakou cenu... mých ústupků, tolerance, přehlížení. Nechápu, že jsem to mohla dovolit a tak dlouho snášet.
Takže v 60ti odešel kvůli mladé... a role se obrátily.
Už nežárlím a necítím bolest při setkání. Je mi ho jen líto. Ztratil víc než získal.
A proto, cérečky, odvahu a sílu osekat iluze o šťastném manželství s nevěrníky.

Všechny vás moc ráda čtu, jsem tady s vámi, moc pozdravuju - vaše Ahabibi

ale u nás takhle skončilo mé první manželství, manžel po letech co jsme byli spolu najednou změnil zaměstnání, stále byly nějaké firemní akce a předtím jsme vždy chodili spolu a najednou to nešlo, všichni prý chodí sami,tak mu přece nebudu dělat ostudu a nepůjdu s ním jako stíhačka, no bolelo to a myšlenky byly různé.... vždyť víš. Po čase jsem přesně zjistila proč, (řekla mi to jeho kolegyně z práce), protože se tam všichni postupně párovali ať byli ženatí či svobodní a nehodilo se jim, abych do toho viděla a narušovala to. Víš připadá mi divné, že nevíš nic o jeho práci když jste spolu tak dlouho, že neznáš spolupracovníky. K nám chodí jeho kamarádi z práce domů s přítelkyněmi či ženami a my zase k nim, taktéž zná manžel i mé spolupracovníky.
Teď v druhém manžeství chodíme na firemní akce spolu a pokud by jeden z nás nebyl zvaný nejde ani jeden z nás, slušnost je zvát lidi v páru pokud jsou spolu. Ale také se stane, že jde manžel jen s kamarády (pánská jízda), tak to je samozřejmé, že jde sám. I já mám občas s holkama svou dámskou jízdu, ale u nikoho z nás to není nic častého.
Nápad BB se mi zdá prima, aby půl hoďky před odjezdem manžela pro Tebe zajel kamarád, aby ses na to hezky oblékla a přichystala a přišla až po něm a nijak to s ním nepitvala. Jen ať hošan trošku přemýšlí. Ono se chlapům moc zamlouvá mít doma puťku co se nikam nedere (drží hubu a krok) a neruší ho v jeho aktivitách přicházející s druhou mízou, ale hlavně že mu doma funguje domácí servis, má navařeno, napečeno, vypráno a vyžehlené košile na zálety. Asi bys měla trochu přitvrdit, i Ty máš právo na hezký život, lásku a úctu ke své osobě.

moc díky za nápady a názory! Iris, když tak čtu tvoje příspěvky, je to skoro stejný příběh,jen s jiným koncem! jen já lituji, že jsem nedokázala odejít sama a neustále se ptám proč on se mnou zůstal a nevybral si tu svou zlatokopku! my chodili do manželské poradny,samozdřejmě, že on odmítal,on je přece normální, to já mám problém! o tom, že on si našel milenku se nějak přestalo mluvit! Každý Váš příběh mě inspiruje a pomáhá se v tom zorientovat, obdivuji moc Ahabibi, jelikož po tolika letech se rozvést vůbec nedokážu svým blboučkým rozumem pochopit! nakonec tedy se mnou s milosti šel i do té poradny, holky mě je tak blbě, když na to všechno vzpomenu! V té poradně za účasti psycholožky teprve jsem se dozvěděla ten hnus, co mu na mě vadí, proč to vlastně udělal, proč si nenechal jí a vybral mě! A víte, co mu vadilo nejvíc? né, že by řekl, že mě má radši, ale že mu vadí velký věkový rozdíl, ta jeho dívenka má 22 roků! Nebudu už se v tom pitvat, je to fakt opravdovej hnis, co z něj vytekl! ...co teď? onemocněla jsem depresí a uzavřela se před lidmi, opustila všechny kamarádky a jsme přesně jak říká radkab "na život a na smrt"! jen tady jsem si dovolila tu otevřenost! snad aby mi bylo líp! malinko líp!

takže další stejně procitnuvší a šťastná??? Jak já jsem ráda. Ano, souhlasím, musí dozrát čas a pak se probudíš jako ze zlého snu, viď Ahabibi? A žasneš, jak jsi to mohla tomu člověku dovolit. A proč sis to nechala líbit? Ano, v dobré víře, ale proč tak moc a tak dlouho?
Jsem ráda že je nás víc. A věřím, že se i z Kordulky a Irisky a dalších stanou šťastlivky a s radostí nám budou popisovat své euforické stavy. Těším se na to. Jen aby to bylo co nejdříve.

promiň mi tu upřímnost, ale já si myslím, že pokud se partner chce po provalené nevěře opravadu vrátit a dát dohromady těžce pošramocený vztah, měl by Tě NOSIT NA RUKOU A NOSIT TI RUZE, ale to jak se k Tobě chová tomu nenasvědčuje, tak to je jen otázka toho co vydržíš a jak dlouho ještě. Každý z nás má vlastní volbu jak chce strávit zbytek života.

jen já lituji, že jsem nedokázala odejít sama

Tak nelituj. Nečekej, až to udělá on a udělej to sama. Když se ti chce na záchod, taky nečekáš, jestli tě tam manžel pošle a dovolí ti to, nebo snad ano? Taky tam jdeš sama a uděláš to, co musíš.

Každý Váš příběh mě inspiruje a pomáhá se v tom zorientovat, obdivuji moc Ahabibi, jelikož po tolika letech se rozvést vůbec nedokážu svým blboučkým rozumem pochopit

onemocněla jsem depresí a uzavřela se před lidmi, opustila všechny kamarádky

No a co, že je to po tolika letech. Když to začneš pitvat do začátku problémů a všeho, zjistíš, žes mohla být takových deset let už rozvedená, a pochopit rozvod po 18 letech bys tedy nejspíš zvládla. Víš, co zas já nemohla pochopit? Když se někdo rozváděl po roce, po dvou. Říkala jsem si, že to není možný, že se ani nepokusili to slepit. A víš, co říkám teď, rozvedená po 17 letech? Že nedovedu pochopit, proč se ti lidi ještě týrají v jednostranně nevyrovnaném vztahu a svádějí to na společně prožité roky. Je přece jedno, jestli jsem s ním rok nebo deset let, protože když se partner začne chovat jak hovado, a nemíní se změnit a nedá se dohromady, pak je jedno, jestli jsem s ním celý život nebo jen chvilku, protože ubližuje mně, nikomu jinému, a já se musím mít natolik ráda, a snažit se, aby hlavně mé maličkosti bylo dobře a necítila jsem se jak ušlápnutá rohožka, a když už to nezačne řešit on, musím začít já... A když se nemíní změnit a začít chovat obstojně, ke mně důstojně a lidsky, tak holt musím udělat takový tah, že ho ze svého života vyčlením, aby mi dál neubližoval... mé zdraví je to nejcennější a nejdůležitější, a když už na ten zpackaný vztah doplácím zdravím, mělo by mě to sakra varovat! Kordulko, proboha, přece se kvůli němu neutrápíš? Deprese jsou to teď, po nich jaké věrné družky chodí další nemoci... kam až to chceš snášet? Až do první chemoterapie? A pak si řekneš, že stejně to nemá cenu, a na smrtelné posteli budeš myslet na to, že za to může vlastně on, že tě utrápil? A zbytečně tak odhodíš šanci na další krásné roky, které tě můžou potkat v každém věku? Podle těch 28 let manželství ti bude něco kolem padesátky, to je věk, ve kterém člověk teprve pořádně začíná žít, protože má už své zkušenosti, ví, co a jak, která bije, zná sebe a své tělo, ví, co je přednější a má už konečně své priority ve všem, takže dovede zahodit zbytečný balast! Tak to přece nevzdáš... kéž by ti to naše povídání tady pomohlo... já z tebe nějak moc cítím tu utrápenost a zbytečnost, a strašně ráda bych ti nějak pomohla... jenže to nejde, tohle musí každý udělat sám... tak aspoň takhle..

co píšeš je děsné. Ten smutek ze života, jaký žiješ, je akorát tak na nemoc. Nikdy není pozdě začít znovu a lépe. Ale nic se nevyřeší samo, jeden musí chtít. Najít odvahu, udělat první krok a pak to frčí. Já měla pocit, že je mi "shůry" pomáháno.
Také musím napsat, že jsem na sebe pyšná,.... že se mi zvedlo sebevědomí, že jsem dokázala tak radikálně změnit svůj život. V tolika letech (60), kdy jiní si říkají - už to nějak doklepu !
Moje proměna je vidět, vnímá jí okolí a dobře cvičí s mým bývalým mužem. Je vzteklý, že jsem v pohodě, vypadám dobře a že se za mnou otáčejí jiní chlapi - mladší !!
Vážím si své svobody a nezávislosti. Už to nemíním měnit, už nikomu nedovolím, aby mi tak ublížil jako můj muž.

rozveď se. Udělej to. Buď pyšná na sebe, žes to chtěla za každou cenu udržet. Máš svatozář. Jen už je čas. Už jsi na dně. Tak šup, šup za právničkou a dej se do toho. Věř mi, on Tě chce trápit, proto jsi slyšela jeho zlá slova. Víš, já si myslím, že on si něvěří. Bojí se žít s tak mladou. Bojí se že sám sebe chlapsky zklamal a bude teď na Tebe ještě horší. Utíkala bych od něj co nejdál. Ať žije sám a se vzpomínkami co udělal špatně. Jen sebe zachraň. Na světě je tak krásně. A Ty se trápíš. Bobečku, udělej to pro sebe. Vystřel ho ze svého života nadobro. Bude Ti krásně. Věř mi.

díky za Tvoje slova, víš, všechno to nějak rozum chápe, rozum to ví! Řeknu Ti holka moje milá, že všechny moje vědomosti a dovednosti, jakoby to všechno šlo jen tak nějak kolem, okrajově. Nedovedu ho ze sebe vytřást, vymést, vymotat, odpoutat se! Jsem s ním od 17-ti let a jsme spolu skoro 26 let! A neboj jsem soudná, i já mám své chyby a jsem si jich moc vědomá, vím o nich a tak se snažím nad vším získat nadhled, snažím se žít normálně a užívat života s ním! Jen mě ta jeho nevěra, ke které se mimochodem sám přiznal, zasáhla! A spustila jakoby vodopád následných pocitů se kterými musím každý den bojovat! Možná opravdu nezapadám do té škatulky, ve které bych se otřásla a šla dál s hlavou vztyčenou! Je mi z toho pořádně blbě!

já žasnu, mně je tedy 46, ale projevy svobody cítím stejně. Není to děvčátka tedy věkem, je to opravdu tou čistotou myšlenek. Záříme, okolí nám to říká. Ano, cítím se úplně stejně. Vše co se děje je euforické. Nic není obyčejné. Jsem za Tebe Ahabibi ještě šťastnější, rychle holky, ať je nás víc.....

tak poraď má milá, jak se to dělá? jak se to stane, že jsi to dokázala? co ti dalo ten impuls??? ten den kdy jsi se rozhodla?

o tvých chybách to tu není, můžeš jich mít tisíc a nebo žádnou, být dokonalá, je to fuk, ale jak si můžeš užívat života s někým, kdo se k tobě tak chová? Nevěra tě zasáhla, to beru, to zasáhne většinu lidí, kteří nejsou založeni podobně nevěrnicky, ale nesnaž se udělat ze sebě něco jiného, stroj, který by to netrápilo. To prostě nejde. Každý jsme jinak naprogramovaný, a co nevadí tvé kamarádce, může vadit tobě, co nevadí většině, může vadit zase třeba jen tobě a ještě pár lidem, a přece to neznamená, že se musíš otočit o 180 stupňů, abys byla taková jako oni, a ještě dělat, že ti to nevadí. Kdybys byla ten typ, co se otřese a půjde dál, jako by nechumelilo, netrápila by ses teď na ničím a přešla bys to jako každoroční zimní rýmu nebo nachlazení. Jenže ty taková nejsi a není to špatně, není to tvoje vina, není to tvoje chyba a nezasloužíš si za to tohleto mučeníčko a trápeníčko. Víš, o co mi jde, ne? Tak já to ještě trochu přeženu, ale i kdyby tys byla nevěrnice nevěrná, každý týden s jiným, ale vadila ti nevěra tvého muže, tak pokud by ti ta jeho jediná nevěra měla vadit tak moc, že bys kvůli ní už jen přežívala a trápila se, tak bys klidně mohla toho muže opustit a hledat svůj klid. Není to o tom, že já mám tuhle chybu a tak musím přetrpět tu jeho. Je to o tom, jestli nám ty naše vzájemné chyby a nedostatky buď nevadí, nejsou prioritní, důležité, můžeme s nimi žít, a nebo vadí, a to tak, že je prostě nemůžeme překousnout, neustále na nás vystrkují růžky odevšad a připomínají se, a dělají z života peklo a očistec, pak je musíme řešit. Když je nevyřeší ten druhý nebo když je nestrávíme, jediné rozumné východisko je zbavit se původce. Zkažený zub si dáš vytrhnout, nebezpečné mateřské znaménko ti vyříznou, no a s chlapem je jen jediná možnost... odejít od něj... neříkám rozvést se hned, třeba jen odejít na čas pryč, v klidu si utřídit myšlenky, najít si pronájem a žít chvíli jen po svém, bez každodenního kontaktu... a pak zjistíš, jestli to dotáhneš do konce a nebo jestli on začne mít znovu zájem a začne si tě získávat, a jeho chování tě ujistí natolik, že se ti nebudou vracet ty vzpomínky na nevěru (čemuž moc nevěřím, jsi založená podobně jako já, ale nikdy neříkám nikdy a zázraky se taky ještě sem tam dějí)... máš to ve svých rukou... a je to jen na tobě, nemusíš odejít s hlavou vztyčenou, když se rozpadne vztah a ztratíš iluze a naděje, není nic špatného na tom jít a brečet a vyplakat ze sebe všechno to zklamání, smutek a bolest... vztyčená hlava neznamená, že se mnou nic neotřese, ale že jsem schopna vážit si sebe a vyloučit ze svého života všechny okolnosti, které mi ubližují...

no jo holka, máš pravdu i já to z TEbe cítím! Je to moc hezký, to mi věř!

tedy holka Ty mi dáváš! Ale já to vím! všechno tak dobře vím! chtěla bych od něj odejít, já mám dokonce i kam odejít a přesto neodejdu, jelikož v sobě tuhle možnost nemám! Nevlastním sílu k odchodu, to taky bohužel vím! není to o tom co chci já, je to o odevzdání se! pro mě neexistuje já! musel by mě odkopnout on a to on neudělá!

Ty máš kam odejít? A nad čím tedy přemýšlíš? Na co čekáš? Až Tě úplně zadupe. Seber saky paky a maž od něj!

Jak si nevážíš sama sebe a přitom všechno víš. Ty čekáš až on tě odkopne? Panebože a proč? Běží Ti čas, drahý. Plýtváš sama sebou. Svým životem. A Ty to přitom víš!

holka, já bych ti nejraději naplácala... samozřejmě, že ji v sobě máš. To má v sobě každá. Jen si namlouváme to, co nám nejlíp vyhovuje v tu danou chvíli. Je to jen o rozhodnutí. Jeden den se na to necítíš, zdá se ti to nemožné, druhý den hup a jdeš. Jak moc by ti musel ublížit, než by ti došlo, že tu sílu máš i na rozdávání? Kdybys měla malé děti, musel by ublížit jim? Kdybys byla už sama, musel by tě zmlátit? Nastěhovat si domů milenku? Nebo i to by ještě bylo stále slabé kafe? Odevzat se hajzlovi nemusíš... odevzdej se sama sobě... to je lepší varianta... nebo běž k jeptiškám do kláštera, když se musíš někomu odevzdat... i masochismus v sexuální oblasti vypadá jinak, to bys z toho měla aspoň dobré pocity a uspokojení... takhle máš jen vyhlídky na horší budoucnost... ale když si to vše uvědomuješ, tak to asi taky nechceš... tak začni hledat v sobě tu sílu... přijď na kudlí sraz, zkusíme ji najít spolu...

holky zlatý, Eny tohle mi řekla i psychoužka, Ty jsi zřejmě taky psychoužka, viď?
Nemůžeš mi holka rozumět, já sedím ve vlaku do stanice smrt! už kolikrát jsem si říkala, že se nechám někam zavřít, že nejsem normální, tak se jen prosím Tě na mě nezlob! prostě někdo na to má a jinej zas na to nemá! špatný program z dětství!

jsi moc chytrá holka! děkuji Ti, že jsi! děti máme dospělý, dceruška je zdravotní sestřička na oddělení dlouhodobě nemocných, to jsou taky příběhy co vypráví!! mohl by z toho být román o mnoha dějstvích! ..a syn? studuje a studuje, už bude ingenieer,příští rok,..to on je moje dušička!
jo a k jeptiškám jsem opravdu chtěla jít, akorát jsem neznaboh,..!! hi hi!
horší budoucnost? jé tak to nevím holka, jestli může být ještě něco horšího!
oběti se nesou těžce, ale jsou pro někoho smyslem života, jeho údělem, jeho osudem, jeho náplní! každý jsme holt jinak nastavení a něco jiného máme v sobě!
jo, ale naplácat na prdel bych opravdu potřebovala! tak kdy, že je ten Kudlí slet???
jenže vy jste všechny tak daleko!

se špatným programem z dětství se běž vycpat. Já ho měla taky a co? Vystoupila jsem. I když jsem si myslela, že na to nemám. Jen ty se můžeš přeprogramovat. Jen musíš chtít. Ono to jde. Jednoduché to není, musí člověk chtít překonat sám sebe, ale jde to. Každému, co jeho jest. Z tvých předchozích komentářů jsem měla pocit, že ty chceš, že máš nějakou snahu o změnu. Z toho posledního si říkám, že pomáhat ti je ztráta času. Jako bys to nebyla ani ty, kdo napsal ten poslední komentář.
Jinak ve vlaku do stanice smrt sedíme všichni. Nebo jsou mezi námi i nesmrtelní?

Já se na Tebe probůh nezlobím,ani nemám proč. Další projev ženy která se trápí a je trápená, vidí se černě, že je špatná, má chyby, pořád se omlouvá každému a za všechno. Ty ale potřebuješ zvednout sebevědomí!
Nejsem psycholožka, jsem technik elektro, chi a setsakra zkoušený tyranem. To je ta nejlepší škola života. Ale Ty už jsi proškolená taky dost, co kdybys to tam, kde teď jsi zabalila a odešla tam, kde odejít můžeš????? Co Ty na to zlatíčko. Do bezpečí, do klidu, konečně tam, kde Tě budou mít rádi. Ukliodnit se a jednat. Co Ty na to? Odkud jsi kordulko?

holky zlatý, Eny tohle mi řekla i psychoužka, Ty jsi zřejmě taky psychoužka, viď?
Nemůžeš mi holka rozumět, já sedím ve vlaku do stanice smrt! už kolikrát jsem si říkala, že se nechám někam zavřít, že nejsem normální, tak se jen prosím Tě na mě nezlob! prostě někdo na to má a jinej zas na to nemá! špatný program z dětství!

Ne až ten další, co jsi napsala potom... aby bylo jasno...

My, co jsme už za vodou jsme nesmrtelné....alespoň mám ten pocit...
Takže jsi Kordulko z jižní Moravy, doufám že přiletíš do Brna, myslím, že si budeme mít co říct. těším se.

snažím se odlehčit! někde jsem četla, že se nesmíme brát tak vážně! to je takový moje poslední stádium, jen jsem chtěla vysvětlit, že bych to chtěla změnit, ale nemám na to sílu, toť vše! Vodoměrko, já Tvoje slova chápu a rozumím jim, máš ve všem pravdu, jen já to takhle neumím vzít, jakoby se ve mě moje útroby bouřily! já nevím kde se to mění, kde se získává ta síla, kde jsem vadná a potřebuju vyměnit kolečko, aby mi to došlo?? jsem přece ze Znojma!

já sedím ve vlaku do stanice smrt

to sedíme všichni. Jenom holt každý z nás si tu cestu užívá po svém.....

Kordulko na dně nejsi...nebo jsi už ten čas, kdys byla prostě přešla a jsi v tom stadiu "nebytí". Tak to pak chce psychiatra.

takže je ti kolem padesáti. A kolik let chceš ještě setrvávat v tomhle způsobu života a zobat antidepresiva? Deset let? Dvacet? Třicet? Rok co rok jedno a to samé? A tomu říkáš život? Né, ty tomu vlastně říkáš, že sedíš ve vlaku do stanice smrt. Takže jen čekáš až umřeš? A to tě nemrzí, že už nezažiješ nic hezkého?
Hele, když máš kam odejít, tak to zkus. Vždyť si můžeš říci, že to není natrvalo. Zkus to na chvíli. Třeba jen na týden nebo na dva. Uvidíš, co to udělá. Musíš počítat i s variantou, že po tvém odchodu se manžel sčuchne s tou mladou dámou. Ale aspoň budeš vědět, na čem jsi.

stadium nebytí? ale já tady jsem! psychiatr? ano, to jsem si uvědomila přesně ve chvíli, kdy jsem dostala strach ze sebe, beru prášky, ale jinak mi psychiatr nepomáhá v ničem! Léčí depresi jako rýmu, ale já potřebuji přece Vás holky, tím, že jsem zůstala sama, tím trpím nejvíc!
Míšo šíšo, nic hezkého? to né! mám radost z mých dětí, mám radost z kytiček, které mi rostou na zahrádce, mám psa a kocoura a taky papouška! naučila jsem se mít radost z maličkostí!

nežli jsi teď. Až se oprostíš od závislosti na něm, pak nikdy nebudeš sama. Uvidíš. Nepotřebuješ chlapa k tomu abys trpěla. Najdeš si slušného muže, který Ti bude pravým mužem.

To je skutečně to poslední a ztratíte tím i ty zbývající sympatie (pokud u partnera zainteresovaného jinde vůbec nějaké máte). Mám s tím vlastní zkušenost, podvedla jsem a byla jsem pravděpodobně i podvedena. Od rodiny jsem se sice rozhodla neodejít, protože mě manžel citově vydíral(plakal, vyhrožoval mi násilím i svou sebevraždou) ale manželství stejně nefungovalo. Musím podotknout, že jsem nevěrná byla až v momentu, kdy jsem se nepřímo dozvěděla o jeho nevěře (resp.pelešení, protože nešlo o vztah založený na citu) Slíbila jsem, že ten vztah ukončím a svůj slib jsem skutečně dodržela. Nedůvěra mezi námi, neustálé podezřívání a nadávky, mě nakonec donutily podat žádost o rozvod. Než žít v takovém manželství, to budu raději sama. Původní vztah jsem neobnovila, přestože mě to hodně bolelo a dnes žiju jenom s dítětem. Nejsem už nejmladší, ale samota mě neděsí, mnohem strašnější je samota ve dvou.

Sbal své věci, psa, kocoura, vysvětli to dětem, jsou dospělí, pochopí to a budou ti držet palce. Jakmile uděláš tento krok, uvidíš, že se začne svět vybarvovat, z té utrápené šedi do krásných barev, a nakonec bude barevnější než kdy dřív. Protože budeš svobodná. Budeš žít jen sama za sebe, budeš jen svou paní, a věř, že to po čase - ne hned - oceníš.

otázku proč takové megery mají takové hodné muže. Protože si jich váží, protože ony vědí co chtějí a jdou si za tím a kolikrít velmi tvrdě...... Muž si Vás musí vážit, ale pokud od něj skousnete kde co, tak si Vás vážit přestane a bude zkoušet dělat hůř a hůř. Ono všechno má své hranice, záleží jen na tom zda si je dotyčná umí v sobě odhadnout, kam až toho svého v jehio konání a zacházení s Vámi pustíte a kam už ne, kdy už konečně bouchnete pěstí do stolu a řeknete a dál už NE!!!! A pokud s někým žiješ a jsi nešťastný z partnera, tak on ty hranice už dávno přešel, zatímco dotyčná hodná dáma bude se bude se zatnutými zuby, zničenými nervy snažit ve jménu nevím čemu snažit vydržet cokoliv. Holky vy jste zralé na psychologa a to ve vlastním zájmu, člověk přece musí mít pud sebezáchovy, tak se ptám kde je ten Váš???? Člověk má vždy na výběr, tak proč volíte zájměrně trápení??? Co je to za masochismus ve Vás??? Je to nutné???

sto příspěvků to trvalo, nežli konečně někdo napsal to podstatné.

ale znám rodiny, kde si i manžel nechá líbit dost a dost. Obecně - i muži mají své mantinely a ne s každým se dá jednat stejně, že. Kolirát jsme si říkali, že megera si prostě vybere dobrého trpělivého, a muž, který má sklony k despocii, si vybere hodnou trpělivou. I tak je to zařízeno...

zas provokuješ. Hele jak Tě tak postupně poznávám,tak ono to s tou tvojí loveckou karierou nebude tak slavný Mnoho tvých zážitků bude zčásti dílem tvé bujnější fantazie. Tihle muži okouzlení sami sebou zas tolik u nás holek tolik nebodují. hezký den

Já bych ještě doplnila, že když si někdo neváží sám sebe, těžko si ho budou vážit druzí.
Kolemjdoucí - máš taky pravdu.

já vidím docela rozdíl mezi Iris a Kordulinkou.A za Kordulinku se musím trochu postavit.Jestliže je člověk v depresi tak to není,že by se ve smutku vyžíval jak jsi jí včera napsala,on ten smutek skutečně cítí.Deprese je pro zdravého člověka nepochopitelná.To říkám s naprostou zodpovědností.Je to oslabení vůle především a vy si neporučíte mozku napovel,aby účinněji pracoval stejně jako neporučíte třeba břichu aby Vás přestalo bolet,kosti aby srostla za týden.Navíc Kordulinka je k sobě upřímná,ví že má doma zmetka,neomlouvá ho,takových žen je mnoho a prostě nenajdou v sobě sílu odejít.

je jedno, jestli fyzicky nebo psychicky. To, že má Kordulinka depresi chápu. Nemám s depresemi zkušenosti, takže si představuji, že jí lékař naordinoval léky, s kterými je schopná fungovat, myslet. Podle mě je to začarovaný kruh - Kordul má deprese ze zmetka, ale neodejde (neodstraní zdroj, spouštěč, deprese), takže ta deprese nemá šanci ustoupit. Jestliže si to vysvětluji špatně, tak se omlouvám, ale nejsem odbornice, a ani majitelka depresí, takže o tom moc nevím.

ale ani léky přece depresi neodstraní.Přece jedna třetina lidí s depresí se uzdraví,třetina se zlepší a třetině ani léky nepomohou.Takže ona opravdu nemusí mít objektivně sílu něco řešit a vyřešit.

Leda pochopením. Jenže já tenhle dobrovolný masochismus pochopit nedokážu. Je mi líto.

myslíš to dobře,určitě kdyby Kordulinka odešla její potíže by se zlepšily.Ta nevěra byla u Kordulinky asi spouštěčem depresí,protože k nim má dědičné vlohy po otci .Je to začarovaný kruh to máš pravdu,protože manžel z ní tu energii co jí ještě zbyla vysává.Ale to je právě ta svízel,že člověk v depresi se neumí rozhodnout, NEVĚŘÍ SI,ŽE BY TO MOHL DOKÁZAT.

Četla jsem na netu zpověd mladé dívky,která matce oznámila,že otec má milenku a ta v zoufalství skočila pod vlak.Otec dceři vyčítá smrt matky a týden po pohřbu si milenku nastěhoval domů.To děvče s tím vůbec nedovede žít, jen otec je spokojený.Prostě někdo to svědomí nemá a musíme kopat každý za sebe.

nějaké špatné životní situace, ona MUSÍ začít řešit PŘÍČINU!!!! Jinak se z toho nikdy nedostane!!! A řekněme si to upřímně, pomocnou ruku najde každý na konci svého ramene, takže pokud jsem rozumý člověk, vážím si sám sebe a mám se rád, tak posbírám ty poslední zbytky odvahy a energie a buď ho vyhodím nebo se přestěhuju (třeba i na chatu). A to že s ním končím, stačí napsat v krátkosti na papír v kuchyni nebo poslat smskou, netřeba dlouhého vysvětlování!!! On si je ten člověk setsakramentsky vědom toho co dělá blbě, takže bych si nenechala vysávat energii nějakým zbytečným vysvětlováním, schůzkama o ničem či telefonátama (v případě jeho požadovaného vysvětlení napíšu dlouhý dopis co jsem jak cítila a pošlu, může si ho číst stále dokolečka a nemusí mě otravovat) ..... měl a na to času dost. Na zprávu stačí 10 minut a na odstěhování půl dne a na to se snad energie nasbírá, to mi neříkejte!!!! Znám to sama osobně. A bylo to to nejmoudřejší rozhodnutí, které jsem kdy udělala. A také jsem se naučila bouchnout do stolu a říct rázně tak takhle tedy NE!!!! Umět to můžete, ale nemusíte to nikdy použít!!!
Ono být hodná = být blbá, život je jen takový jaký si ho uděláme, vše záleží jen na našich životních rozhodnutích, tak volte holky dobře jak a s kým!!! A pokud se od něj nemůžete psychicky odpoutat, tak to chce navštívit psychologa, ale stačí jen být důsledná a radikálně přerušit kontakat, změnit si telefonní číslo a dál se jím už nezabývat, ono nechat se cloumat city sem a tam je k ničemu, zkuste si někdy poručit, jde to a dobře a držet se svých vlastních rozhodnutí za každou cenu. Protože jen to zabývání se jím proč věci nejsou ...když by být mohly...Vám bere neskutečně mnoho energie, která by se dala využít jinak k Vašemu potěšení a radosti. Žijte holky v přítomnosti, minulost nezmění nikdo z nás, budoucnost ANO. Podívejte se té PRAVDĚ DO OČÍ, on už Vás nechce, nemiluje, jen využívá Váš domácí servis do té doby než přijde ta pravá a to že mu skousnete kdeco není záslužné, jen mu lezete na nervy, takže je to stejně jen otázka času. Život je krátkej a každý z nás si zaslouží lásku a porozumnění.
Já to dělám tak, že pro odpoutání si dám hezké vzpomínky na ten daný vztah do šuplíčku v hlavě a zavřu ho! Není nutné v sobě mít nenávist! 50% je stejně můj podíl na našem konci. Přeruším naprosto kontakt a to mu i sdělím, nenavštěvuju naše společné známé, snažím se nepobývat v místech kde jsme byli spolu, snažím si vše srovant sama v sobě, snažím se hodně zaměstanat, myslet na budoucnost, něco tvořit, chodit na nová místa, nacházím si nové přátele .... aby se člověk dostal z depresí a začala k němu přicházet dobrá energie a síla do života. Když jsem na tom již lépe, tak se mu vědomě snažím odpustit, abych až to pochopí byla připravená se s ním třeba i potkat na ulici a nemít v sobě nic než přátelství(či shovívavost), ale zároveň mít sílu udržet si hranice své nově nabité svobody a nenechat se nalanařit zpátky do toho srabu z kterého jsem se z vypětí posledních sil dostala. Dál už jde vše samo cestou nahoru ke sluníčku.

moje lovecká kariera již dávno skončila. Poté, co vešlo ve známost, že jsem opět svoboden z lovce se stala lovená zvěř.

hele hoď sem ňáký svý foto,ať vidím,jestli nekecáš? jo a kolik jsi říkal že ti je 65 nebo 56??jestli Ty těm dámám když se Tě zeptají na věk Ty čísla takhle nepřehodíš víš?

Psal jsem kdysi, že 60plus. Jenže tenhle redakční systém znaménko plus nebere, takže z toho vyšlo 60. Pravda je, že to už je o něco víc. Což je právě ten věk, které ty padesátileté dámy zajímá. Neboť ode mne neočekávají, že se na ně budu "milostně sápat" (citát vypůjčený od Dr. Strosmayera), ale jde jim spíše o souznění duší....Fotku nedám, ale věz že jsem naprosto neatraktivní opelichaný kocour.

jééžíš já se směju.Tak z lovený zvěře,jak ses nazval, se nakonec vyklubal opelichaný kocour jo dobrý,ale to milostný sápání je i v padesáti třeba to víš,kdybys mi nabídl pytlík hašlerek a popovídání,no nevim nevim..ber to v legraci

Právě že v tom sexování je mezi padesátkou a šedesátkou obrovský rozdíl. V padesáti to je nutnost, naléhavá potřeba, kdežto po šedesátce už spíše jenom možnost, jenom takové občasné zpestření vztahu, který už musí držet pohromadě něčím jiným...

Byl jsi někdy v depresi, protože Ti nějaká zahla? Nebo měl jsi některou opravdu rád. Jak dlouho trval tvůj nejdelší vztah bez nevěry? Co jsi u žen obdivoval nejvíce?

Kdysi jsem tu psal, že jsem byl workoholik už v dobách, kdy to slovo tady nikdo ještě neznal. Takže slovo deprese nepatří do mého slovníku. Když máš práci, která tě baví a celého tě pohltí, nemáš na podobné pitomosti čas. Svým způsobem mi zahýbala každá (se svým manželem). Opravdu rád - asi každou, opravdu miloval - asi jenom jednu a pak už si dával zatraceně pozor, aby se to neopakovalo - mám rád věci pod kontrolou. Když jsem byl ještě ženatý, nešlo držet vztah moc dlouho, aby se to neprovalilo směrem k mojí ženě, potom zase ze stejného důvodu aby se to neprovalilo směrem k manželům. Ale bylo tam období asi 9 let intenzivního vztahu, kdy o tom manžel nejspíše věděl a nevadilo mu to. Dokonce bych řekl vyhovovalo mu to. Po fyzické stránce je pro mne nejdůležitější vůně. Ne parfém, ale vůně těla (feromony dělají divy). Co se povahových vlastností týká, nepřekonatelný zážitek je hysterka. Ta mi vydržela těch 9 let. Nepředvítatelná, nezkrotitelná, v posteli nedostižná. Jako manželka nepoužitelná, jako milenka perfektní.

Chm-chm...
Znám jednu skutečnou hysterku, a to je teda dílo. To, že jednou vzala manžela po hlavě flaškou a po druhé zase skleněným popelníkem - to je jen taková drobná úsměvná pikantérie ze všech jejích excesů.

tahle mi zase v restauraci převrátila lampu na stole do talířů, praštila mě kabelkou a venku vlítla pod auto....a jinak tě můžu ubezpečit, že skutečná byla. Ono se to nejdřív neprojevovalo, ale postupně bylo jasno. Dokonce bych řekl učebnicový příklad....ale stálo to zato, to mi věř.

No, proti gustu... Ale já osobně bych na to nervy neměla. I za cenu jiných nesporných kladů

jak ho jinak nemusím:

Dejte hysterce Aztéka,
dejte hysterce Inka.
S Aztékem ať se vyvzteká,
s Inkem ať spinká

A taky tvrdí, že hysterky bývají ty nejúžasnější milenky, ale k životu naprosto nepoužitelné.

Jestli tam není nějaká paralela s pány - také prý existují týpky - neřízené střely, pro dámy velmi přitažlivé, ale pro život se naprosto nehodící.

pod auto bych asi nevlítla, protože bych to mohla přežít a pro mě je noční můrou představa, že mě někdo přebaluje, myje, krmí...Ale chrstnout do obličeje horké kafe, vinný střik nebo džus s ledovou tříští, to nebyla hysterie, to byla nutnost, nesnáším scény a zvýšený hlas u mužů, takže když to jinak nejde zastavit, tohle byl způsob. Není to v afektu, v tu chvíli jsem nikdy nebyla vzteklá, jen jsem nevěděla, jak tomu učinit přítrž. Tohle fungovalo:-)

a co takhle odejít?

Neumím si představit, jak chrstám někomu do obličeje horké kafe... co případné následky? A co se tedy stalo po tom chrstnutí? mně tohle někdo udělat, tak s ním končím...

Plzák píše, nikoliv však verše. Toto je dvojice Skoumal - Vodňanský

jo, potom jsem odešla. A díky tomu zákroku jsem mohla odejít v klidu a bez scény za zády. Následky horkého kafe v obličeji mne nezajímaly, ostatně presso po pár minutách už není tak horké:-) A mně bylo krásně.

bb, jak jsi kdysi psala, že u vás bývá taky někdy Itálie, tak už si to dokážu představit. Může to bejt zajímavý

jsem dlouho klidný a smírný člověk, ale když, tak...

Že se na ní nechá dříví štípat. Ale pak... přijde na řadu hadice od vysavače

hezká debata.Ono to asi začíná v mládí vázou a pak už ke stáří člověk zvažuje,vázy jsou dneska drahý, přežít by to nemusel,kus starý hadice najdu na každým smetišti a výchovnej účinek je stejnej

Itálie jo, ale nesnáším vzteklý křik a vzteklé výpady, no a takové ochlazení ledovou tříští v obličeji to umí zarazit raz dva :-)
a ano, hmotná škoda minimální, teda až na ten oblek a sklenici

díky za upřesnění.

Já většinou nejsem klidný a smírný člověk, radši do toho říznu hned na začátku, protože pak ty následky jsou mnohem méně fatální.

Ale pamatuju si na několik situací, kdy se (z mého pohledu) dotyčný choval tak neuvěřitelně, že mi déle trvalo, než mi to došlo, respektive poměrně dlouho jsem se chovala slušně, protože mi nedocházelo, že by ten druhý mohl být AŽ TAKOVÝ rapl, a pak jsem taky pěnila.

Proto si myslím, že prudkost reakce a délka doby, na kterou člověk na sobě předtím nechal dříví štípat, jsou nepřímo úměrné....

Petronilo, být klidný a smírný neznamená neřešit věci hned. Jenže i řešit to lze v klidu a smírně, aspoň já to upřednostňuju. Ve chvíli, kdy na mě někdo zkusí nátlka, vztek, zastrašování hulákáním apod. nezpůsoby, tak to utnu. On takový vzteklý nebo hysterický rapl se nedá klidnou diskuzí zastavit. A odchod druhého je pro něj další rudý prapor, co hysterii nebo vztek nastartuje. Ochladit zafungovalo.