Je to dost dlouho, co se na kudlance probíralo DOMÁCÍ NÁSILÍ. A jak tak jde čas, přidávají se k oněm článkům nové a nové komentáře. V těchto dnech se přidaly dva, respektive se svými trampotami přidaly dvě - obě nešťastné, obě bez sebemenší naděje do budoucna. A já je opravdu chápu - protože: je nesmírně jednoduché, říct: seber se a odejdi. Ale kam? A jak?

Jak si vzít svůj majetek, který např. představují zdi rodinného domku. Nebo - kam vzít tři malé děti? Do "azyláku"?

     Přečtěte si oboje, zkuste nějak rozumně poradit. Ale asi sami dobře víte, že to není tak jednoduché... Ono je lehké na muže zavolat policii - ale co pak? A sebrat se a odejít, když nemůžu pracovat? Nebo když nemám vůbec nic, jen malé děti?

     Tyto oba dopisy, jak jsem již svrchu psala, byly přidány pod tento článek o domácím násilí, jeden před pár dny, druhý včera...

 o o o o o

     Vždy si myslím, že jsem na tom takhle mizerně sama. Manžel. když se napije, tak pak zažívám doma slovní psychický teror. Někdy si myslím, že se to nedá vydržet. Jindy je pozorný i v domácnosti a kolem domu něco udělá. Ale když ho to chytne, tak je to neúnosné: nadává, vyčítá, zesměšňuje. Vše na mne mu vadí. Klade mi otázky, které nemají žádnou úroveň. Mám již svá léta, je mě 55 let a budoucnosti s ním se dost bojím.

     Neodešla jsem od něho když jsem byla mladší - kvůli dětem.Teď jsme společně za ta léta manželství již nabudovali nějaký majetek a nyní by to šlo těžko dělit. Já jsem postižená s klouby a jsem na invalidním důchodu, tak z toho bych mu asi těžko vyplatila určitou část. A on mě nutí do takové práce venkovní, kterou bych teď, když jsem po operaci kloubu, asi těžko zvládla. Když tu práci dělat nejdu, tak mě nadává.V domácnosti si podle okolnosti svou práci zastanu tak průměrně, podle momentální indispozice, ale vždy má navařeno, vypráno. V této věci újmu, si myslím, netrpí. Již jsem přemýšlela, že navštívím psycholožku, ale on by tam pak stejně nešel. Snažím se vše řešit v klidu, ale někdy co je moc, to je moc. Poslouchat ty jeho narážky je neúnosné. Vždy si ale říkám, že ještě na mne ruku nevztáhl, to bych již nevydržela. Píšu zde na této stránce, tak trochu abych si ulevila od napětí a podělila se s ostatními o mou bolest v duši.

    Jestli mě někdo odepíšete, budu ráda. Alespoň budu vědět, že nejsem v tom sama. Děkuji všem za pochopení. 

Mirijam

o o o o o

Milá Mirijam,

     zažívám doma úplně to samé, sama si nevím rady, a znám to, co zde píšeš. Zažívám urážky, snižování sebevědomí: jsem prý neschopná, hloupá, nedokážu se sama rozhodovat, nedokážu si udělat pořádek co se týče výchovy dětí, jsem bordelářka atd.atd. Je to psychické týrání jak vyšité, já vím, a kdyby jen to. Dostala jsem od něj ze začátku nějakou tu facku, ale zrovna asi před týdnem mě tak mlátil přes hlavu a do obličeje, že ještě dnes, po týdnu, mě brní hlava a mám monokla pod okem. Chci říct, že pokud na tebe ještě nevztáhl ruku, tak se to v co nejbližší době může stát, stupňuje se to.

      Jenže - já mám tři děti, dvě z prvního manželství a jedno právě s ním - a nejsme ani vzatí. Není to jednoduché se s nimi sebrat a někam odejít, protože já nemám vůbec kam; těžko by mě rodiče vzali k sobě. A rozhodně nesouhlasím s tím,že se to ženě líbí, spíš nemá žádné řešení: neví kudy kam a bojí se, že zůstane sama a nezvládne to finančně ani psychicky - to je můj problém.

Navíc už jsem to jednou zažila, zůstala jsem sama po rozvodu se dvěma dětma a bylo to dost těžké. Je mi 31 let, a říkám si - co budu dělat, až mi bude jako tobě a on bude stále stejný? Asi by bylo fakt lepší odejít,  ale já už jsem to po prvním zážitku po rozvodu vzdala...

     Ae ani on takový jinak není, on je druhý den zase úplně jiný. To alkohol z něj dělá maniaka, Najednou má zkrat v hlavě a chová se jak rozzuřenej býk. Jak říkám, vím, že žiju v domácím násilí, ale pro mně prostě žádné řešení není. To snad mám ty malé děti sebrat a jít s nimi pod most?

Mirunka

Komentáře (74)

Zobrazit/Skrýt komentáře no, je to takový depresivní čtení : NČ ale obě, Miriam i Mirunka, mají jasno. Nechtějí nic změnit, jen se vypovídat. červen 15, 2009 08:02 Tak jo, NýČe, : Vodoměrka a co bys třeba udělal ty? Na místě Mirunky se třemi dětmi? Kam bys šel? Kam bys ty děti vzal? Je strašně jednoduché říct, já bych si to nenechal líbit, já bych to řešil... tak prozraď nevědomým, co konkrétně, kam bys šel, jak bys to udělal, případně jak bys toho chlapa vyhodil a tak... když už máš taky v tom všem jasno... červen 15, 2009 08:24 chtějí, : Eny jen absolutně neví jak. Jinak by tady nepsaly. Kdyby tak existovala instituce, která by tyhle ženy vzala do ochranné náruče i s jejich dětma a přenesla je do bezpečí a klidu a zajistila, aby se nebály budoucnosti, pomohla jim všechno vyřešit a pomohla zapomenout na krásné začátky s jejich nynějšími tyrany. červen 15, 2009 08:25 Je děsivé, co se sebou některé ženy nechají dělat. A nemusely by, vždy je nějaké východisko. : Myška Jediným řešením v obou případech vidím odchod, v prvním případě i rozvod, rozdělení majetku. Vždyť by nemusela vyplácet manžela Mirijam, ale manžel ji, nebo by majetek prodali, a rozdělili se. Mirunko, sbalila bych se a i s dětmi odešla do azyláku, myslím, že tam můžeš žít až rok, než si najdeš práci a bydlení. I když by to bylo těžké se třemi dětmi, já bych do toho šla. Nikdo nemá právo na tebe vztáhnout ruku. Jak to vnímají děti? Vždyť to musí být těžké i pro ně. červen 15, 2009 08:29 Vždyť to tam obě píšou - šly by - a hned - ale kam? : d@niela A Mirjam, po operaci a bydlící ve svém... To má všechno opustit a odejít jen tak...? Co s malými dětmi? Chodí do školy, mají zázemí, i když bídné. Ale co pak, v nějakém tom azylovém domě? Mezi jaké lidi, děti - se pak dostanou? Nebudou mít ani ten domov, svůj pokojíček... Miruna je nechce připravit o ty minimální jistoty, které mají. červen 15, 2009 08:31 to tedy je depresivní, : kordulinka po přečtení se mi spustila krev z nosu, jelikož mi stoupnul tlak až snad k nebi! Moc smutno mi je z Vás děvčata a zároveň i chápu. Moje maminaka žije v takové obdobě už 50 let, a když jí dám klíče od bytu ve kterém už nebydlíme a je volný, aby se odstěhovala od tyrana, tak prostě nejde! Ještě mi odpoví,že kdo by se o něj staral? No děsný! Pak se mi chce jí "praštit hrncem po hlavince" ale jí by se stejně nerozsvítilo, nakonec vždy pochopím, že se chce jen vypovídat, jak jí tyran nadává do "blbých krav"! Ježiši mě je tak hrozně moc smutno! Proč nás strach tak nemožně omezuje, strach z nového a neznámého, strach o děti, strach o co vlastně, vždyť co může být horší, než tohle? radši pod mostem! já vím, lehce se tohle píše, skutečnost je prostší, jdeme prostě dál, den za dnem, hodinu za hodinou ... Někde jsem tady četla, že alkhohol nemění charakter, jen ukazuje tu pravou podstatu člověka,..myslím si,že je to pravda! Lidičky to by jste se divili co z člověka vypadne, když se opije a ukáže svou pravou tvář! Je to tedy někdy pěknej hnus! Je mi Vás holky moc moc líto! Kdyby jste chtěly pomoct, tak řekněte, nabízím Vám pomocnou ruku i nohu! ale vy nechcete, chcete jen si popovídat, tak povídejte dál!!!! červen 15, 2009 08:31 ... : mia tady u nás se postavily sociální byty a s další výstavbou se počítá.Radila bych pisatelkám,aby se poptávaly ve svém okolí na možnosti přidělení těhle bytů.My tu máme v bytech třeba samoživitelky s dětmi také.Přechodně by mohla třeba Mirunka s dětmi být v azylovém domě.Hlavně musí vědět,že neničí jen sebe ale mrzačí psychiku i dětem a to ji snad nakopne.Jinak už se k tomuto tématu tady napsalo dost,takže třeba at si přečtou starší komentáře. červen 15, 2009 08:35 Aha, takže je lepší se nechat mlátit a ponižovat, jen aby nemusely opustit bydlení? : Myška No to je na zvážení každé z nich, Mirijam i Mirunky, co je pro ně přijatelnější. Mirijam by rozvodem získala polovinu majetku, takže tak bez prostředků by nebyla. Mirunka to má horší, nevdala se, žádné majetkové vypořádání tudíž nebude. Ale měla by svým dětem zařídit život bez násilí. Zatím mlátí "otec" jen Mirunku, ale je třeba otázkou času, kdy začne mlátit i nevlastní děti, a nakonec i to vlastní. Holky, vzpamatujte se! Odchod nebude jednoduchý, ale vy budete svobodné, nebudete se muset třást co ten váš zase vyvede, jak vás poníží a zmlátí. červen 15, 2009 08:36 Ale notak Vodomilko, : NČ Vypadá to, že už tě naštve i shlédnutí znaku NČ. Tohle nemá přeci smysl a fakt mě to už nějak unavuje. Všem, zde zúčastněným dokonalým, se omlouvám, že jsem si v pár posledních letech občas troufl napsat, co si myslim o popsaných případech, či co si myslím o nedokonalosti samozvaných "dokonalých". Už si netroufnu. Zvítězily/i jste. Čau. červen 15, 2009 08:37 Teda, NýČe, : Vodoměrka nechápu ten tvůj komentář - tedy ten poslední, já se ptala na konkrétní radu... která by pomohla všem těm, co se bojí... a ty jak vidím, rady nemáš, jen odsouzení, a když se tě někdo zeptá na to, jak bys pomohl, tak si hraješ na uraženého... takže konkrétní radu stejně nemáš, nebo ji možná nechceš dát do éteru zadarmo... nikdo nepsal o dokonalosti či nedokonalosti, jen jsem se zeptala, co bys dělal ty na jejím místě... aha, vidím, utekl od tématu... no, ještě že jsi sem nezatáhl politiku... ale nechápu, co by tě unavilo na napsání jediné konkrétní, polopatistické rady Tak, aby to každá nešťastnice pochopila a mohla udělat... tak nechápu, co se tak čílíš... červen 15, 2009 08:43 Ale Pepo, neblbni... : d@niela vždyť je krásně... A tady ty nešťastnice, které jsou totálně na dně, ty si prostě nevědí rady, no. MIO: Tak si tam ty komentáře přečti: pokud to nejsou komentáře kudlanek, tak jsou přesně takové, jako jsou v tomto článku. vždyť píšu, že jsem je vzala z komentářů! Je jich tam hodně... Je hodně těch, co jsou ve stejné situaci a nevědí si rady!!! červen 15, 2009 08:44 Nemoc, kterou trpíš NČ , má jméno : alena puntíkovaná paranoia. Slovem se tu o tobě nikdo nezmínil, zatímco ty jsi přesvědčen, že celé to povídání je namířeno proti tobě. Tady se fakt jedná o něco a o někoho úplně jiného. Tak se zklidni a dej si pivko - je v něm vitamínm B - což je dobré na nervy. Jo a smiř se s faktem, že není každej tak dokonalej jako ty. červen 15, 2009 08:46 Nč : mia ale no tak. Hele měly jsme tu s Danielou dilema jestli ty tři krasavice co jsou u Kudlího sletu by se Ti zamlouvaly.Já tvrdila,že jo,Daniela že ne. červen 15, 2009 08:46 jestli mohu jemně vstoupit... : Eny Eny myslím si že by se NČ nelíbily, chi...on je přeci na Ty dlouhovlasé štíhlé blond s dlouhýma nožkama a perličkama v pupíku...takže za sebe...myslím že by se mu nelíbily. (humor) červen 15, 2009 08:52 Dani : mia já Tě četla v úvodu pozorně to nepochybuj.Jen si myslím,že už nic nového nevymyslíme.Prostě sebrat odvahu a poptávat se na bydlení.Nemysli si,že nejsem v tomto směru empatická,už jsem to tady psala tuhle Můře,že pokud je žena nemocná nebo s malými dětmi,tak prostě je ve svízelné situaci a jakékoliv necitlivé narážky v ní jen zvyšují pocit viny.Takže první krok fakt hledání bydlení.A že to bolí a nechce se odejít z vybudovaného to znám z vlastní zkušenosti.Změny jsou bolestné ale bez našeho přičinění nenastanou!! červen 15, 2009 08:54 no jo! : kordulinka ještě, že je venku obstojně, sluníčko se snaží prorazit, ale je teploučko už po ránu! Venku slyším lopaty jak chřastí o betonovej podklad, nakládají suť. Znáte to, takový to chř,chř.chř...! Myslím, že by těm holkám bylo pomoci, kdyby ony samy chtěly, je mi smutno, že nechtějí! Nehledají skutečnou pomocnou ruku, chledají uši! Je totiž mnoho dobrých, skutečně dobrých lidí, kteří by pomohli, ale jde o to rozhodnout se a začít hledat! Vzít jeden slunečný den ty děti ven a zajít na sociálku na charitu a ptát se a zjišťovat a začít konat! červen 15, 2009 08:57 ano, : Eny měly by začít něco dělat, Jen ten strach z těch šílených starostí jim bere sílu. Zvládnou tak maximálně sebe a děti a strach z něj jim otupuje mozek. Nezvládly by ani vnímat, co by jim na té sociálce říkali. Vím. červen 15, 2009 09:03 Myško, : Vodoměrka kousek od našeho bývalého bytu je azylák pro matky s dětmi... a povětšinou tam ty matky sedí venku za plotem (je to z bývalých jeslí, je tam zahrádka s pískovištěm a lavičkami) a tak jsem je mockrát viděla a slyšela, když jsem kolem denně chodívala do práce... po těchto zkušenostech bych asi tisíckrát váhala a raději trpěla jinak, než tam šla i s dětmi... navíc když jsou děti třeba těsně před pubertou a v pubertě, tak si neumím představit, jak by zareagovali... Kromě toho u nás fungují ještě v Samaritánu azylové domy pro muže a ženy, kromě jiného je to v objektu, kde je ještě i denní centrum, kam chodí na jídlo bezdomovci, narkomani atd... soused tam pracoval, já tam občas nosila staré oblečení atd... ale měla jsem pomalu strach, když jsem do toho objektu měla jít... pro to oblečení, starší kočárky, hračky pro děti a podobně si tam chodili hlavně naši tmavší spoluobčané, když jsem tam dávala kočár po synovi, pěkný, zachovalý, jako nový, ale pouze český výrobek, nikoliv zahraniční Hauck, který byl tenkrát v kurzu, tak jsem slyšela, jak nadávají, že takový jim není dost dobrý, že takový si můžou koupit, že jim slíbili přece parádní kočár... s oblečením to bylo podobné... ale to jsem odbočila... to sem nepatří... sem měla patřit jen ta první část... možná je to někde jinak, a možná se za ten rok dva situace změnila... nevím, musela bych se tam jít podívat... ale dovedu pochopit, že azylový dům jako řešení je až ta poslední varianta... když už se to fakt nedá vydržet... červen 15, 2009 09:04 Ještě mi uniklo, : Vodoměrka z toho azyláku... že sociální pracovníci tam ještě museli vyhazovat ožralce a alkoholiky, protože podnapilým osobám se tam polévka nedávala... museli přijít střízliví... no smekám před každým, kdo tam vydržel déle a denně se stýkal s těmito lidskými troskami... to musí být šíleně vyčerpávající práce... červen 15, 2009 09:06 ... : Sandra. No tak v případě Mirjam bych to řešila rozvodem a vypořádáním majetku- ona jeho vyplatit nemůže, tak buď vyplatí on ji, nebo se ten majetek prodá, jak píše Myška. Do té doby se v ideálním případě odstěhuje jinam (konkrétně kam záleží na její situaci- má přátele, rodiče, sourozence? Má úspory, aby si mohla někde něco pronajmout?) pokud to nejde, tak zůstane, ale jako jeho spolubydlící- žádné navaříno, vypráno. Nejlépe si vyhradit nějaký pokoj pro sebe (záleží na velikosti bytu) a tam spát, v noci se tam zamykat. Píše, že ji manžel slovně napadá, když je opilý- takže pokud pije na noc, zamknout se v pokoji, pokud pije i přes den, tak se zdržovat co nejméně doma. Pokud by ji napadl fyzicky, volat policii a nechat vykázat z domu. Ale dost možná by pomohlo jenom to, že by mu ukázala, že se ho nebojí a že už jeho jednání dále nehodlá snášet- tihle šmejdi si většinou troufají jen na slabší. Mirunky situace je horší, protože tam jsou ve hře děti a ten její ji navíc týrá i fyzicky. Právě kvůli těm dětem bych se to ale na jejím místě snažila řešit- co asi budou mít za život s otcem, který má agresivní opici? Jak, to nevím- záleží mj. také na tom, jestli má vlastní příjem, popř. jestli má dostatečně staré dítě, aby si nějakou práci mohla sehnat...Víc bohužel neporadím, protože se v těch různých zařízeních pro matky v nouzi neorientuji. Asi to bude v obou případech těžké, ale věřím, že člověk, co skutečně chce svou situaci změnit, to dokáže. červen 15, 2009 09:14 ..: : kordulinka Miriam píše, že by navštívila psycholožku a že on by tam stejně nešel! Tak si myslím, že by tam měla jít sama, bez něj, on tam přece vůbec chodit nemusí! Do manželské poradny muže jít každý, i sám! Vím, to! Z vlastní zkušenosti! I já tam byla! Nakonec stejně dospěje člověk k tomu, že to rozhodnutí je na něm! Nikdo za nás nic nerozhodne! Spíš je mi líto těch dětí! Je pravda, že pramálo si uvědomují tyto matky jaký to má dopad na dítě a jeho čistou dušičku, oni se nemohly rozhodnout, za ně rozhodujeme my! jsme za ně zodpovědné!!! a konat zodpovědně bychom měly my matky! červen 15, 2009 09:16 Děvčata, ještě jste zapomněly na jeden problém: : d@niela Několik "kudlanek", které by se snad i rozvedly a odešly, se však bojí - víte čeho? Že už žádného muže nenajdou, že zůstanou samy... A tak je jim milejší občasné pomilování od toho "jejich" neřáda, než vidina, že zůstanou už samy, absolutně samy a navždy. Já vím, říkám jim, že to není pravda, jenže přesvědčte je, že to tak není... A ještě k tomu, když tady Mirunka má třeba 3 děti. Je jí 31, je mladá - asi si říká, že kdo by stál o rozvedenou s třemi malými dětmi? Co na to jí poradíte? Nehledě na to - kde si a jak má najít toho příštího? Cožpak ona může někam odejít? Nechat děti doma? Když nemá hlídání? Takže je s nimi, zavřená... a říká si, že by bez toho "svého" asi uschla... červen 15, 2009 09:49 Ježíši Danielo - nejpve je třeba vyřešit problém ponižování, týrání - prostě domácího násilí. : Myška A teprve potom, až bude v pohodě, může hledat jiného chlapa. A i kdyby měla zůstat do smrti sama (což nezůstane - má děti), je to pořád lepší, než se nechat do konce jeho nebo svého života terorizovat. červen 15, 2009 09:59 Dani : mia podle mého je špatné stále přemýšlet,že něco ztratím a NEVIDĚT,ŽE TAKÉ NĚCO ZÍSKAM! červen 15, 2009 10:01 Může mne šlak trefit, když čtu, : Eva jak se dojemně staráte, aby měl agresivní alkoholik navaříno a vypráno! Fakt si, holky, myslíte, že pro tohle jste se sem narodily? Pro takovouhle "službu" nevděčnýmu debi*ovi? Je fakt, že nás nikdo moc neučí, že se musíme stát ekonomicky soběstačnými a nemáme to lehké, neb finanční diskriminace i u nás, v práci i doma, je velmi rozšířená. Což není žádný feministický kec, ale nesporný fakt. A opravdu nadále platí, že musíme podat tak 2-3X lepší výkon, abychom byly hodnoceny podobně, jako průměrný chlap. Mirijam, Ty se i v 55 letech rozveď, buďto se nech vyplatit a odstěhuj se, nebo klidně domek rozdělte neprodyšně na polovinu a hospodařte si každý sám. To víš, že bude chvíli vyvádět, ale nedej se, neb ty to vydržíš, neb k takové službě tě nikdo nutit nemůže a nesmí. Když se chová, jak hovado, nejsi mu povinována absolutně ničím. A když je tak super chytrej, ať se zaobstará sám. Můžeš se mít jen lépe, Ty sama se zaobstaráš úplně s přehledem, to jsem si jistá, a co se bude dít v druhé polovině domku, je výhradně záležitost toho největšího zpitého "chytráka", kterým se tvůj muž stal. AŤ se tam staví třeba na hlavu. Ale větší klid bys měla, kdyby ses odstěhovala, bys to nemusela vidět ani zdálky Není o co stát. No a Mirunko, nebudu Ti psát, co tě to napadlo přistoupit na tak nerovné, pro Tebe výrazně nevýhodné podmínky. Ale setrváš-li, budeš těm dětem stejně houby platná, neb už ve svých 31 letech!!! mi přijdeš úplně vyhaslá. Vykašli se na to, řešit svou situaci ekonomickou zase nějakým chlapem, vybíráš si cíleně alkoholiky a napni všechny své síly, abys postavila děti do života. Fotry ekonomicky nijak nepardonuj,ač Ti náš právní systém nikterak výrazně nepomůže, vyhledej si nějaká zaměstnání, i třeba brigády, zjisti si, co můžeš obdržet za dávky v hmotné nouzi a klidně bych vyhledala nějakou charitu, chráněné bydlení atd., věř mi, nebudeš se mít rozhodně hůře!!! Chvíli třeba budeš v šoku, ale máš šanci se zberchat, i když to zpočátku nebude vypadat úplně ideálně. Hlavně neploď, ani ze sebevětší lásky, žádné další děti, toho se, prosím Tě, vyvaruj. A za psychologem určitě zajdi, může Tě velmi úspěšně nastartovat. červen 15, 2009 10:07 ... : Sandra. Mně tedy přijde problém budoucího nedostatku sexu v této souvislosti zcela marginální. Než se nechat pro chvilku občasného potěšení od chlapa mlátit, tak to si raději zajdu do sexshopu pro nějakou tu pomůcku a udělám si to sama. Ostatně- po dvou nevydařených manželstvích s takovýmito drahoušky, bych pár let nechtěla chlapa asi ani vidět. A za pár let už bude i nejmladší dítko schopné zůstat doma večer samo a maminka bude zase moci vyrazit do společnosti. červen 15, 2009 10:20 Děvčata - Myško - to není můj názor, : d@niela ale jejich "ARGUMENT" - opravdu, věřte mi... ony neopustěj toho svého hulváta, protože NECHTĚJÍ BÝT SAMY!!!!!!! V podstatě TOHLE JE TEN NEJHLAVNĚJŠÍ DŮVOD, proč opravdu neodejdou... sice říkají, že se nerozvádějí kvůli dětem, ale při pozdějších debatách se dozvídám pak tento hlavní důvod... No, a co na to řeknete... Kolikrát jim přímo "mlátím o hlavu", že tím nejvíc jsou potrefeny právě ty děti, na které se vymlouvají, ale ... jak se to říká? "JAKOBY HRÁCH NA STĚNU HÁZEL..." červen 15, 2009 10:22 Danielo, pokud si myslí, že zůstanou už navěky samy, : Eva což: 1. není vůbec žádná tragédie,naopak určité období je to veeelmi zdravoučké 2. fakt nemusí, když budou o to někdy v budoucnu stát, tak ať aspoň bouchnou hlasitě doma do stolu, že takhle tedy dále neeee! Zatím nemají fakt vůbec co ztratit! Bože, co já slýchávala zgruntu neužitečných rad od chlapů, když jsem ovdověla. Stovky!!! A výhradně se týkaly toho, s čím jsem si rady věděla. S tím, kde bych radu i pomoc potřebovala, bylo naprosté ticho po pěšině červen 15, 2009 10:23 No, já bych to mohla přímo citovat... : d@niela že už nikdy... že kdyby měla někoho jinýho, aby nebyla tak úplně sama... Ale, abych jen nenadávala: Ono, když si člověk uvědomí, že ta ženská je už kolik let jen mezi plínama, vařením, foukáním na bebíčka, uklízením, pomáháním s úkoly, praním... a papej, papej, nebo zas je to nemocný.. Věřím, že když má ženská jakžtakž obstojný partnerský vztah, s někým, kdo jí dává jistotu, tak asi těžko může pochopit takovou opuštěnku, co si s už "vymytou hlavou" říká, že stejně nemá šanci na jinýho, že by o ni už stejně nikdo neměl zájem... Bohužel, tady se dá fakt aplikovat přísloví: SYTÝ HLADOVÉMU NEVĚŘÍ Nehledě na to, že třebas ani v posledních letech neměla vůbec čas na sebe, ani třeba možnosti.. takže jít k holiči, nebo koupit něco dětem - to nebylo dilema... červen 15, 2009 10:28 Však, jak říkám, třeba i po boku kreténa na jeho působení zemřít:))) : Eva hlavně nebýt sama, ale pěkně "spořádaně, ve vší úctě vdaná (zadaná) červen 15, 2009 10:30 vy si neuvědomujete, : alena puntíkovaná že tyhlety týpky si nevybírají hoky od rány, co si za každých okolností vědí rady a dkoážou se o sebe postarat. A taky nezačínají s týráním hned první den známosti. první věc o kterou se jejich "miláček " postará - je sebevědomí. Dělají to rafinovaně a pozvolna. Navíc působí navenek jako vzorný manžel - to jen jeho žena je neschopná nána - která nemít jeho...... A dokud ji nezabije, nic se nezmění. I kdyby šla na policii - je jí to na nic. Policajti jsou především chlapi - a všichni víme, co si o ženskejch myslí. Postižená je především v pasti z níž není úniku. Pokud se ona nevzchopí k nějaké razantní akci - a to člověk, který je léta deptán a udusáván těžko dokáže. Jo a dávky v hmotné nouzi dostane - jen pokud je cikánka - jinak ne.(MOJE VLASTNÍ ZKUŠENOST!!!!). Já osobně bych volila výměnu zámku a angažování nějakého (placeného) kulturisty, který by se postavil mezi dveře, kdykoli by se páníček pokoušel dostat do bytu. Zvláště paní, co se svým nepřítelem není oddána, má ulehčenou situaci. Zamknout a postavit mu kufr mezi dveře. Manželé nejsou, tak jaké vyrovnání..... Jenže to chce odvahu. a tu málokdo má. červen 15, 2009 10:34 Daní, : Vodoměrka vždyť víš, že dokud má ženská dilema, jestli zajít k holiči nebo koupit něco dětem nebo koupit cokoliv, tak je v úplně jiné situaci, než tyhlety smutný smutnice... to si ještě doma píská nebo může písknout, ale většinou si tyhlety smutničky nemůžou dovolit ani jedno z toho vyjmenovaného, maximálně co jim ten chlap dovolí... no, někdy se to holt tak nahrne a najednou rup a ony přemýšlí, jestli můžou koupit chleba, máslo, mlíko a jogurty a nebo když koupí chleba a máslo, jestli jim zbude na mlíko... o nějaké parádě si můžou nechat zdát... no a pak už to jede... sebevědomí pryč, chuť pryč, odhodlání v nedohlednu, a když si postěžují, tak jim někdo ještě vynadá, že dobře jim tak a že si za to můžou samy... a přitom určitě většina z nich nešla vědomě do toho, v čem vězí dnes až po uši... a mnohé si na začátku taky říkaly, že jim by se to stát nemohlo... ale druhou (třetí) šanci od života dostane každý, kdo o ni bude stát... jen to prvotní rozhodnutí s tím začít něco dělat je strašlivě těžké... ale pak už to jede samo... no a některá děvčata prostě k tomu to prvotní vypovídání, postěžování si, vypsání se potřebují... bez toho si nezačnou uvědomovat, že i jim lze pomoct a že si můžou pomoct samy... červen 15, 2009 10:36 Evi, teď z jiného soudku... : Vodoměrka už jsi četla o tom kudlím sletu o pár článků níže? Nemáš náhodou cestu sem do Olomouce, že bychom s Danielou udělaly ďábelsky fajnový srazík? Určitě se ještě nějaká další moravanka přidá.... červen 15, 2009 10:37 Evi : kordulinka1 je to pravda, i ta moje matka prohlašuje, že radši než být "sama", ovšem sama by nebyla má dvě děti, že? ona se za ty léta s tyranem úplně ztratila, ztratila svou důstojnost, vzdala se svýho života, úplně rezignovala na všechno! dokonce jí on zakázal jedinou kamarádku co kdy měla! prostě je služkou, pečovatelkou, plnička ledničky, ....děsný,...není jí pomoci červen 15, 2009 10:46 Danielo, pokud jsem dnes sytá, i moje děti, : Eva tak to je jen naše vlastní zásluha, že jsme se sakra oháněli a nadále oháníme, abychom to ustáli. Taky jsem dětem mohla "dojemně" vysvětlit, že na žádné VŠ nepůjdou, protože je "maminka chudák vdova" V životě mne to nenapadlo a líčit tady, že to vůbec nebylo jednoduché, je zhola zbytečné. Ale nebyla jsem tak zpozdilá, abych to od počátku komplikovala nějakým "rádobysponzorem" Za všechno nutně zaplatíš, takhle jsme měli aspoň klid. červen 15, 2009 10:48 no Dani : Kamila to pak bohužel má pravdu NČ, který napsal, že se stejně ty nešťastnice přišly jen vypovídat... je mi to celé hrozně líto, protože to je beznadějné - ovšem jak praví známé přísloví, které už tu též bylo v této souvislosti zmiňováno - kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody... červen 15, 2009 10:51 Evo, musím ti oponovat: : d@niela Tyhle holky kolikrát mají sotva základní vzdělání, případně jsou jen vyučené. V dnešní době, kdy těžko shání zaměstnání kvalifikovaná bezdětná středního věku, myslíš, že nekvalifikovaná matka od tří dětí (budou přeci často nemocné, že?) má nějakou šanci najít zaměstnání, aby měla výplatu, ze které by zaplatila činži, jídlo, věci pro děti a případně ještě hlídání? ¨Nehledě na to, že by občas musela koupit i něco na sebe a zajít i jednou za půlroku k holiči, aby ji šéf nevyhodil? Nebo žijí v oblastech, kde je nezaměstnanost - no, co na to, dámy? Ono je to jednoduché napsat: jdi do azyláku... Ale co pak? Kam s ní? Kam s nimi? Kamilo - dobře, alespoň že to sem napsaly: ale jaká by byla tvoje KONKRÉTNÍ rada, v případě, že se jedná o nekvalifikovanou matku tří malých dětí? červen 15, 2009 10:54 Daní prosím : Kamila nečil se... já to nemyslím špatně. Konkrétní rady tu zazněly - i azylák je lepší než nic. Já jsem si dovolila poukázat na to, cos napsala ty a sice, že ony odejít nechtějí, protože i tohle je LEPŠÍ NEŽ ŽÁDNEJ CHLAP... dokud si tohle ony myslejí, tak žádná rada není. A je mi z toho strašně smutno, ráda bych poradila - ale bez psychologa to u nich určitě nepůjde, protože to celé mi připadá jako ten symdrom těch unesených, že vlastně ony pak ty únosce ještě brání.... červen 15, 2009 11:03 ono : Kamila se mi to může radit, když já jsem založením prostě jiná. Tohle jsou ženy, které si v podstatě ani nic lepšího představit nedovedou.... U Mirunky situace opravdu moc ošklivá, ale u Mirjam to už je dost o pohodlnosti a o tom, že to vlastně až tak moc změnit nechce - vždyť má půlku baráku a velké děti! červen 15, 2009 11:05 Mirunko : Pavlina-XXX Je špatné hledat proč něco nejde, je nutné hledat cestu jak by to šlo. Proč má člověk děti? Aby měly hezké dětství a aby jsme je dobře vybavili do budoucna pro další generace..... Můj otec taky pije, já jsem si kvůli němu vzala v 18 hned prvního "hodného" borce na kterého jsem narazila abych utekla z domu.Byl tak hodný že neuměl na nabídnutý alkohol říct ne. Tehdy jsem si řekla že tu šňůru zastavím za každou cenu. Ne úplně vše se podařilo, ale to je zase jiný příběh, to sem nepatří. Mysli na své děti, děláš jim ze jejich současného a budoucího života peklo. Protože se musí naučit odpouštět křivdy, včas nerozpoznají partnera agresora. Dost let jsem nad tím přemýšlela a nenašla jsem jediné pozitivum, které plyne ze společného života s pijanem. Je prokázáno že pokud je otec alkoholik, jeho syn bude taky na 63 procent, což je dost vysoké číslo.Nevím co k tomu více dodat :-( červen 15, 2009 11:06 ... : Pavlina-XXX Konkrétní pomoc - já bych přece jen volila azylový dům. Pokud to míníš ještě vydržet a je to aspoň trochu schůdné, začala bych si rozhodně hledat místo, kde se uživím. Možná nějakou rekvalifikaci. Určitě psychologa, pokud to špatně zvládáš. Je to běh na dlouhou trať, mě to trvalo 4 roky a ve chvíli když mi zvedli platový dekret na uživitelné minimum jsem si okamžitě vzala volno a podala žádost o rozvod u prvního právníka na kterého jsem po cestě narazila. ejhůř se žije závislačkám a nakonec možná i ten partner to vycítí.Pravdou je, že i když jsem se v daším vztahu opět netrefila(výše popisované zatížení z rodiny, omlouvání partnerova divného chování a urážení), byla jsem už poměrně svobodná bytost a bylo to už úplně jiné. červen 15, 2009 11:16 Kamilo, : Vodoměrka tím napsáním to možná začíná... když už sebraly odvahu to ze sebe dostat ve formě komentáře, tak to je skoro jako první malinkatý krůček k tomu dalšímu... víš, kolik je takových, že by se neodvážily to ani napsat, ani to nikomu říct? Takže teď napíšou, lidi poradí, někdy stačí nakopnout, někdy to musí být pořádnej kopanec, ale někdy taky fakt nepomůže nic, když už je ta žena tak na dně, že nemá síly už vůbec na nic, když už rezignovala a myslí si, že ji stejně v životě nic hezkého nečeká a že jsou všichni chlapi stejná hovada, tak proč si zvykat na jiné hovado, když už to svoje zná a ví, co od něho čekat... a když ji okolí masiruje siláckými řečmi typu: co bys dělala sama se třema dětma? Vždyť bys je ani neuživila, kdo by tě chtěl, buď ráda, že máš chlapa... a nikde poblíž žádná kamarádka, která by ji podržela a poradila a pomohla... červen 15, 2009 11:25 Dani : kordulinka jistě, že to souvisí s výchovou a vzděláním i inteligencí. Tyhle mámy se neuvědomují jaký dávají příklad dětem - dcerám, a jak skončí jejich dcery? vždyť jedna facka vlastně nic není, vždyť je to lepší než máma, která jich dostávala přece víc! mají hranice a vzorce chování mimo naši normu! Jak píše Puntíkovaná, tyhle týpky si nevybírají sebevědomé, samostatné inteligentní ženské, tam by neuspěli! Ano závislačky, tam mají terno! a tak to pokračuje dál a opakuje se to pořád dokola! červen 15, 2009 11:27 Ano : Milene asi jsem sytá, protože opravdu nerozumím tomu, že si ty postižené myslí, že zůstanou sami. Ano sama bez toho, kdo mě deptá ale s dětmi! Vždyť ty děti s nimi žijí a vidí všechno a vytvářejí si už zase svoje pokřivené hodnoty. To je na tom to nejhorší. červen 15, 2009 11:46 Milene, : d@niela ale neumíš si představit, jak TĚŽKÉ je o tom je přesvědčit... Protože každá říká:"musím to vydržet kvůli dětem... Nebudu brát dětem tatínka..." červen 15, 2009 11:48 pro Mirijam : Milene A jak to budeš holka řešit, až uhodí, až přejde od urážek k fackám? Budeš říkat jedna facka, to je dobrý, to ještě jde. Zajdi za psychologem, uvažovala jsi o tom, tak ho navštiv. Třeba tě nastartuje. Ty máš děti velké a opravdu nevím, proč se máš takhle trápit. Majetkové poměry jdou vždy !!! nějak vyřešit. Je to třeba zdlouhavéa a složitější. Nežiješ v domě společně s dětmi? červen 15, 2009 11:52 teď : kordulinka v sobotu byla na slovákách "pošta pro TEBE" s jednou takovou týranou maminou,..pozvala si svoji "pomocnici" z nějakého krizového centra, která ji v odchodu od tyrana moc pomohla! Byl to moc dojemný příběh jedné zachráněné, bylo na ní vidět i zdálky čím si musela chudák ženská projít, ale dokázala to a utekla od něj, jiskřička v jejím oku dokazovala obrovskou úlevu a znovunalezení něčeho tak krásného, jako je svoboda a nezávislost! Jakoby se probudila z hlubokého kómatu! a za to to vážně stojí! to bolestné a těžké rozhodnutí za pocit vítězství sama nad sebou opravdu stojí! Bylo to moc krásné! červen 15, 2009 11:58 Danielo, ale vždyť já to nebagatelizuju, ani se nad to necítím povznesená, : Eva už někdy zrána jsem psala, že je ekonomická závislost a ta je tím silnější, čím je zpravidla vzdělání extrémně nižší (plus ty modely z původní rodiny jsou častější nevyhovující pro ženu). Nikde jsem neuvedla, že neexistují regiony, kde je to dnes složitější. Po pravdě, celá ekonomická recese, včetně úplně umělého, nenažraného primárního původu jejího vzniku, mi už taky leze krkem. Samozřejmě, že na to doplácí vždycky ty nejslabší. Ale, vždycky existuje řešení, je třeba složité, strastiplné chvíli, nepohodlné, leč jistého výrazného zlepšení se člověk opravdu může dopracovat!!! Na tom fakt trvám i když nevím podstatné věci pro zcela konkrétní radu, rozhodně to nevidím, ani díky své "sytosti" tak, že se mají holky seznámit, vzít se za ruku a skočit společně z mostu! červen 15, 2009 12:00 pro Mirunku : Milene Ty jsi zase ještě tak mladá, že máš život před sebou a jestli s ním nic neuděláš, tak takhle budeš žít ještě hodně dlouho. Píšeš že "Ale on takový jinak není, on je druhý den zase úplně jiný." Nemůžeš ho tedy když je střízlivý a jestli je vstřícný, přemluvit k léčení. Ale zkus taky vyhledat odborníka, psychologa. Měla by jsi myslet na děti, v čem žijí. Proč by jsi nemohla jít alespoń načas k rodičům, nebo společně s nimi zkusit najít nějaké řešení. Těch informací o tobě je velice málo. Zkus ještě napsat. červen 15, 2009 12:00 A co tak rodiče, : lp možná je to stud a obavy, co tomu řeknou, ale proč by maminka 3 dětí, která je v takto těžké situaci, neměla nalít čistého vína svým rodičům (předpokládám tak mezi padesáti a šedesáti lety) a říci jim, že šlápla vedle. Že ten, po jejím boku není princ na bílém koni, ale hulvát co ji a její děti týrá. Možná k tomu budou lhostejní, ale třeba se budou snažit a chtít pomoci. Je to těžké se takhle rodičům přiznat, ale možná by spolu mohli najít řešení. Pomoci najít podnájem v blízkosti jejich bytu, finančně podporovat, nabídnou hlídání vnoučat.... proč to nezkusit u těch nejbližších. Stejně jako invalidní paní. Děti má zletilé, co jim tedy říci, co ji tíží. Ony situaci znají nejlépe, tak co kdyby ony o tom věděly a znaly pocity, které maminka prožívá ?? červen 15, 2009 12:04 lp : Milene Já si taky myslím, že nikdo není sám, i když si to třeba myslí. Rodiče, děti, kamarádka, sourozenci... Ale když čteš příspěvek Kordulinky, tak je to stejně pořád o tom, že musí chtít ten dotyčný!!! červen 15, 2009 12:25 Milene : kordulinka jo jo, přesně tak! rozhodnout se! Když vidím věk té Mirunky, no páni! Takový mládí a takhle to vzdát? to přece není možný? Celej život před sebou a ona rezignuje? v 31!!!!!?? fakt tohle nechápu, vždyť s ním nemůže být ani moc roků!? Mirijam je přece jen v jiné situaci, ale i tak? panebože! červen 15, 2009 12:47 nebát se : hipav V mládí začal manžel pod patronací spolupracovníků koukat skleničce na dno a doma pak měl tendenci dělat rotyku.Po prvé jsem to obrečela,po druhé se naštvala a po třetí při prvním sprostém slově jsem po něm hodila velký broušený popelník a perfektně se trefila do té jeho opilé makovice.Zařval jak tur a já zařvala ještě víc,jasně a zřetelně mu naznačila,že klidně se může opíjet a ničit zdraví ,ale doma se bude chovat slušně a zaleze do postele a vyspí se z toho.Příště si dal pozor a pak raději opustil "kamarády".Ono mít doma štěknu se mu nelíbilo a já nehodlala mluvit na něj hezky,dokud byl cítit alkohol. Letos budeme spolu 50 let. červen 15, 2009 13:00 ... : mia kdybych já se měla možnost stýkat s těmi ženami ,řekla bych jim asi tohle-Milá Mirijam,nejsi vůbec tak neschopná,jak téměř denně slýcháš.Dokážeš uvařit,uklidit,vyprat.Jsou ženy i zdravé,které nedokáží ani toto.Vím,jak ses nadřela na domě,s jakou láskou sis všechno budovala.Toužilas po uznání,kterého se Ti od Tvého muže nedostalo.A tak možná sis v sobě vytvořila představu,že uznání získáš za to,jak všechno příkoří dokážeš snášet.Když Ti druzí říkají,že bys měla odejít a Ty jediná si myslíš,že ne,tak se zamysli nad tím,jestli přece jen nemají pravdu oni.Věř,že člověk vydrží víc než si myslí.Znám osobně ženu,která přišla během roku o jediného syna a pak o manžela.Znám jiné ženy,které přišly tragicky o své manžely a táty od rodin,musely taky najít v sobě sílu jít dál.Nezůstávej doma,chod mezi lidi,pak zjistíš,že lidí,kteří jsou na tom ještě hůře než Ty je víc než si myslíš a je dobré i tohle vidět.Je jen na Tobě jestli ze sebe budeš dál dělat mučednici nebo zvolíš změnu. červen 15, 2009 13:20 mio: : kordulinka tedy to zní skoro jak z pohádky! ano léčba extrémem se tomu říká! nebo taky jsou metody, které se zdají být naprosto "proti mysli" ale fungují! Stoupnout si před zrdcadlo a každý den si tlouct do hlavy: Jsem krásná, mladá, samostatná a schopná se uživit! nebo něco podobného! Taky jsem strach "fobii" vyléčila říkala psychoužka naprosto úžasně, nosila jsem na prstu kolík, ano opravdovej kolík na prádlo! Fyzická bolest potlačila bolest duše, tedy strach! Možná to zní blbě a dalo by se o tom polemizovat, ale prostě každému pomůže něco jiného a každý si musí najít to své! Ale pořád zůstává to hlavní: Musí chtít! červen 15, 2009 13:30 kordulinko : mia z pohádky to snad ne? A ještě Mirunce bych připomněla,že když to zvládla jednou s dvěma dětmi,není důvod,proč by to neměla zvládnout znovu.Násilí,v kterém děti vyrůstají je poznamená.A mohou i oni samy mít sklony k násilí v dospělosti. červen 15, 2009 13:41 Mio, bohužel, to, co pomůže Mirijam, nepomůže Mirunce. : d@niela Sama sebe může jak chce přesvědčovat, ale když nenajde bydlení ani zaměstnání, je jí to drek platný. V tom je právě ta největší potíž... Ona si velmi dobře uvědomuje, že by brala tři mrňata do absolutní nejistoty. Podle všeho nemá kam jít, nemá žádné zajištění. Od toho současného grázlíka nic nedostane, tam, kde byla předtím, se asi vrátit nedá. To je má naložit na kárku a "jít světem a po žebrotě"? Tohle všechno si určitě uvědomuje a proto je tak totálně bezradná. A pokud jim nebudeme umět poradit v této základní situaci, nemůžeme jim "zvedat sebevědomí". Bohužel. červen 15, 2009 13:46 Dani : Milene a rodiče by jí nemohli třeba trochu pomoci? Pohlídat? Nevíme, co by mohla dělat, jak staré jsou děti? Jestli může jít pracovat? A co třeba někde poblíž bydliště zkusit navštívit nějakou oganizaci, která se problémem domácího zabývá? ROSA nebo nějakou, která je nejblíž. Je jich určitě víc. červen 15, 2009 13:55 Mirunka by měla udělat první krok - kontaktovat Bílý kruh bezpečí. : Myška Myslím, že tam může hledat pomocné ruce a cenné rady, které my, tady na Kudle, nejsme schopni dát. Nevím, jak jsou velké její děti, jestli to nejladší už může do školky, pokud ano, měla by si Mirunka začít hledat práci. Tím zlomí závislost na partnerovi. Jinak samozřejmě záleží na tom, kde nyní bydlí - zda v jeho domě, bytě, nebo ve společném, nebo v jejím (to asi ne), to tu myslím nezaznělo. A taky bude (po Mirunčině odchodu s dětmi od partnera) její partner povinnen platit výživné na své dítě, stejně tak, jako platí Mirunčin bývalý manžel na své děti v Mirunčině péči (aspoň tedy předpokládám, že platí).Další kroky budou záležet na okolnostech, které neznáme - to bydlení, možnost jít pracovat, pomoc nejbližších, atd. červen 15, 2009 13:59 Dani : mia Ty mě tlačíš do kouta a já Ti říkám,že se tam zatlačit nenechám /úsměv/.Když bude sedět doma a hořekovat nad sebou patrně se nezmění absolutně nic.Dneska sem byla ve městě,jdu si nabít telefon a v trafice paní,kterou znám od vidění z minula.Bývala krásná,člověk vždycky tajně těmhle holkám záviděl,ne že by jim to nepřál,ale taky bych bývala chtěla mít tak perfektní postavu.Dnes má tuším třetího manžela a určitě čtyři děti.Vyšlápnuté sandály,mastné vlasy,po těle boláky a zlomená ruka /kdoví jak k tomu došlo?/ kupovala cigarety a zapalovač,prodavačka jí dávala levný,ale ona chtěla dražší.Nejspíš manželovi.Přitom má evidentně hluboko do kapsy,v obličeji strhaná.Tak si tak říkám není na tom lépe maminka tady u nás v obci v sociálním bytě? červen 15, 2009 14:05 Dlouho jsem premyslela : Ani radsi neuvedu zda napsat ci nenapsat... Jsem jedna z tech, ktere nechaly manzela, aby je tloukl 13 let. Nebylo to casto, tak 1-2 rocne. Vim, ze to bylo 13 let prilis dlouho. Ale to vidim dneska, tehdy to bylo vsechno jinak. Chodila jsem s nim 4 roky, ale nikdy nebyl agresivni, vypadal jak nejlepsi budouci tatinek i manzel. A po svatbe to zacalo. Poprve jsem si myslela, ze to bylo nejake hrozne nedorozumeni, vyboceni z normalu. Odprosoval, odsuzoval sam sebe - az nakonec jsem ho ja prosila, aby jsme na to zapomneli a zacali od zacatku. A pomaloucko to sklozavalo to pozdejsi situace - nejak jsem se nechala 'zmasirovat' do pozice, kdy ja jsem byla vinna za jeho vybuchy a trable. A nechtela jsem brat tatu nasemu diteti, protoze na to byl hodny milujici tata a nedelal to pred nim. Vsechnu duvody, proc jsem to znasela tak dlouho jsou jenom chore vyplody, kterym jsem ale nejak verila a dnes nechapu, jak jsem v tom tak dlouho zila. Snad protoze jsem vlastne nikdy v zivote nasili v mem okoli nevidela a tak jsem se bala, ze to je muj produkt, ze ja ho nejak a necim provokuji, protoze nikdo jiny neco takoveho nedelal...zni to smesne? Ano, dneska uz i mne - ale tehdy to bylo 'pravdou'. Nikdo nemuze presne chapat obeti, pokud se tomu fakt nevenuje treba jako psycholog, nebo neni obeti sam. Pritom jsem vysokoskolacka, vydelavala jsem vic nez on, me IQ neni nejnizsi... Dneska jsem z toho venku. Ale cenou je ztracenych hezkych par roku zivota, do ktereho se uz nevracim ani myslenkama. Proste to nejak vnitrne gumuju, protoze nechapu sama sebe z toho obdobi. Ja jsem nekdo jiny nez ta zena z me minulosti. Nekteri z vas nevidi, jak zeny sklouzavaji do techto situaci, slysela jsem uz i odsuzovat, ze jsou to zeny hloupe, nevzdelane, bez osobnosti atd. Ale za zavrene dvere nevidite - je to jak deprese, kdy clovek nevi jak dal a bez nejake lecby to proste sam nezvladne...nezalezi ani na inteligenci ci vzdelani, ekonomicka situace je jen jeden z faktoru navic. Skutecna 'zavislost' zeny na svem trapici je neviditelna pro ty venku... červen 15, 2009 14:09 Dani. : lp Miriam má velkou výhodu. Bydlí ve svém, a proto při dělení majetku má nárok na polovinu. Buď ji musí manžel z poloviny vyplatit nebo nemovitost prodají a rozdělí napůl. Myslím, že v tomto případě má velmi slušnou šanci pořídit si odpovídající bydlení (například družstevní byt). Pokud ji jde více o hmotný majetek než o pohodu, tak bude muset dále trpět. Opravdu je to jen její volba. V případě, že o dům by měly zájem děti a ty jsou již nejen zletilé, ale hlavně práce schopné s vlastním příjmem, tak ať se nechá „vyplatit“ jimi a svůj podíl jim přepíše. Opět má finance na slušné bydlení a nemusí mít pocit, že majetek, ke kterému chová jistě citový vztah, končí v „cizích rukách“. Mirunka to má podstatně složitější. Neznáme to nejdůležitější, a to rodinné prostředí, odkud pochází. Zda by rodiče, pokud by byli požádáni a znali skutečný stav věci, byli ochotni pomoci a v jakém rozsahu. Je-li to jen hrdost, která ji nedovolí o pomoc požádat či zda pochází z rodiny disfunkční, která nemá možnosti či nechce pomoci. Pak opravdu musí sama zvážit, zda domácí šikana má více kladů než azylák. Navíc si myslím, že pokud byt je jejího druha, se kterým má třetí dítě a ony tam jen bydlí, aniž by měli skutečné právo byt užívat, tak se může kdykoli stát, že jim přítel zbalí uzlík a pošle pod most. Přijde mi, že pokud je někdo schopen týrání, pak jeho jednání je nepředvidatelné, a ani tuhle možnost nejde vyloučit. Je to, jako by seděla na sudu s prachem. To je už více jistoty snad v tom azyláku než v takovém to nesourodém a nevyrovnaném vztahu červen 15, 2009 14:25 ... : KKK Na případy domácího násilí se specializují Intervenční centra,ty obětem poradí co a jak, zajistí spolupráci s policií a případné vykázání násilníka. Takže to opravdu není tak že si oběť musí hledá ubytování. červen 15, 2009 15:17 pro Ani radsi neuvedu : Milene Je opravdu moc dobře, že jsi napsala. Jisté je, že kdo takovou situaci nezažil, bude těžko chápat. Pochopila jsem správně, že může pomoci především odborník, psycholog? Možná, by jsi mohla třeba jenom napsat, co byl ten impuls, kdy jsi se rozhodla něco dělat a jak jsi řešila ten úplný začátek. Víš, jen jsem myslela, že by takový příklad mohla přečíst třeba Mirunka. červen 15, 2009 16:40 Zůstanu sama, nebudu brát dětem tatínka. : Dáša Chápu obě ženy, chtějí se vypovídat, chtějí, aby jim někdo řekl, že se to urovná, že on přestane chlastat a dostane rozum. Mají strach ze samoty. Lepší být občas profackována nebo něco horšího než být sama. Mirjam si asi myslí, že v 55 něco řešit je zbytečné. Není. Zajímalo by mě, jestli o tom vědí děti, co na tatínka říkají a jestli jí to nemohou pomoci řešit. Ale opravdu nemohou. Když moje maminka onemocněla a v nemocnici řekli, že buď zůstane v ústavu nebo musí být nějakou dobu v rodině, protože nesmí zůstat sama, prodali jsme jednolůžkový gauč, koupili dvoulůžkový a odstěhovali se do obýváku. Ložnici dostala maminka a upravili jsme jí to tak, aby to byl JEJÍ pokoj. Dětem jejich pokoj zůstal. V 55 není konec života. Že zůstane sama - a teď snad není sama? Bude mít svůj klid. Pomůže jí snad manžel s něčím, když je nemocná? Chápu, že si občas člověk potřebuje postěžovat, ale jsou hranice, které nelze překročit a pokud jejich překročení hrozí, je nutné začít řešit. Mirunka - on chudáček takový není, on je zvíře jen když se ožere. Jestliže tohle řekne 31 žena, která je týraná manžou, protáčení se mi panenky. Tady je jediná pomoc. Zažalovat, vynutit si jeho odchod z domácnosti na 10 dní a řešit. Buď se půjde léčit /další doba v klidu/ nebo rozvod. Moc se mi líbí ty ohledy na děti. Jaká je to, proboha, výhoda pro děti mít tátu, který mlátí mámu. To je opravdu vzor. Klukům to říká - vidíš, takhle se to musí a děvčata to učí, že je nutné to trpně snášet. Tady jedině léčení a pokud nepomůže, rozvod. Největší ostudou tohoto státu je, že není schopen zajistit těmto ženám, aby dostávaly výživné. I za cenu toho, že muž bude zavřený někde, kde je práce a peníze se budou ženě posílat. červen 15, 2009 18:22 NČ : Dáša Chápu tě, tvoje uvažování je mužské. Vyskytne se problém, řeším. Známe to asi všechny ženy, že se občas potřebujeme vypovídat. V podstatě na to máme svoje kamarádky, které vám mužům někdy tak úžasně vadí. Jenže vy se svým racionálním uvažováním nám je nedokážete nahradit. Prostě někdy se potřebujeme ze své bolesti vypovídat a komu jinému než zase ženám. Bohužel, některé skutečnosti potřebují řešení, vypovídání samo nepomůže, jen na chvíli potěší, že nás někdo chápe. Oba tyto případy to řešení potřebují. Říká se, že zoufalé ženy dělají zoufalé věci. Problémem je, že pro obě ženy je zatím zoufalejší odejít než zůstat. červen 15, 2009 18:31 sme same a spokojne : Sipik Po narodeni Ninky som byvala 1 a pol roka u rodicov. Bolo to velmi zle obdobie, v podstate som od mamy dostavala to, co Mirijam od jej sucasneho. Mala som na krku male babo s ktorym mi nik nepomahal a sustavne som pocuvala kritiku od mamy. Vo vsetkom som bola ja ta najhorsia. Nakoniec som si povedala, ze toto skutocne nemusim, zbalila sa a odstahovala do vlastneho bytu. Neolutovala som to ani raz a ani na sekundu. Je to podstatne tazsie co sa tyka financii, pretoze taham vsetko zo svojho, ale ta sloboda a volne dychanie mi stoja za to. A nemam ani chlapa a nechyba mi. Robime si s malou co chceme, nikomu sa nemusime prisposobovat, mame uzasnu volnost. ... takze zienky, ak ste sa docitali az sem... verte mi, vzdy je nejake vychodisko. Da sa byvat aj v prenajatom byte, uskromnit sa a nemusiet pri tom znasat tyraniu nejakeho zakomplexovaneho alkaca. červen 15, 2009 23:11 nadšeně souhlasím děvčátka.... : Eny musíme se uskrovňovat, ale nemám doma chlapa a nechybí mi. Ta úžasná svoboda a možnost si bez omezování a přizpůsobování se chlapovi, který mne má jen pro buzeraci, je nádherná.....Už si neumím ani jedinou myšlenkou představit že bych se do něčeho takového v čem jsem tolik let žila měla vrátit. Nikdy, NIKDY. Můj život je jen můj, nikdo mi nebude říkat co mám, nebo musím, dělám jen co chci! je to strašně moc. Vůbec mi nechybí ty černé myšlenky plné smutku a žárlivosti, slzy a otázky "co jsem udělala špatně"....Nic, já dělala vše perfektně....a pořád to bylo málo. Tak utíkal do vzrušení a nejistoty...ještě že utekl. Děkuju osudu. červen 16, 2009 08:33 Správně Eny, Sipiku, cítím to taky tak. : Myška Jenže jak Mirijam tak Mirunce chybí takové to sebeuvědomění si vlastní ceny. červen 16, 2009 08:41 Taky : Silvie Kožichová jsem dlouho snášela psychické týrání. Byla jsem tak ubitá, hluboce přesvědčená, že jsem úplně nemožná, že nejsem schopná řádně se postarat o děti, že to nezvládnu... Pak jsem se jednoho dne "pochlapila" a odstěhovala se i s dětmi. Nikdy, ani na minutu, jsme toho nelitovali. Pamatuju se, když jsem byli asi měsíc odstěhovaní, že jsem přišla domů a dcera mě vítala s úsměvem jako sluníčko s tím, že jsme zapomněli koupit sirup. Říkám jí: jé, to je hloupý. A ona na to: ale ne, mami, ty to nechápeš!!! To je tak krásný! My jsem něco zapomněli, a ono to nevadí, nebude z toho průšvih, táta nebude nadávat! To je tak skvělý!!! No, a o tom to je. červen 16, 2009 09:20 Silviiiiiii, : Eny Eny to je tak přesný příklad totálně uhozené buzerace za každou ptákovinu. Ano. A ty šťastné výrazy na tvářích našich dětí, když si i ony uvědomí to malinko, ten klid "že se vlastně NIC neděje když se na něco zapomene", nebo příjdem později, nebo se nám jen něco nechce, nebo když si děti uvědomí, že můžou jít jen spát kdy chtějí. Nikdo je, ani mne nebuzeruje. Ty pramalinké zbytečnosti, za které nás oni trestali řevem a moralizováním. Za ten klid a pohodičku stojí být za to "být sama". Holky, je to ve všem lepší, nežli být s řvounem. Cítíte ten uvolněný žaludek, žádná křeč a obavy, strach....vlastně z ničeho...jen bouchnutí dveří jeho auta znamenalo stažení žaludku. červen 16, 2009 10:38 nasilí : justynka Moje známá byla po celá léta manželem otloukaná jako píšťalka. Když jí došlo, že už nemá co ztratit, našla v sobě sílu, popadla židli a rozbila jí manželovi o hlavu. Je to už přes pět let, dnes je jim skoro 60let a konečně maji normální manželství. Akorát, že on se jí trošku bojí. červen 23, 2009 09:54 justynko - : Myška normální manželství? To je fór? červen 23, 2009 10:07 Myško : justynka Konečně žijí jako normální lidé, asi se mu po té ráně rozsvítilo v hlavě, je tam klídek. To je všechn co vím, vypadají spokojeně, oba. červen 23, 2009 18:54

Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.

Powered by Azrul's Jom Comment