Ráda bych vám napsala o svém uplynulém životě. Jeho mozaika je poměrně pestrá. Napřed jsem se vdala za manžela o 25 let staršího. A nebylo to jen tak, ono to tenkrát vůbec nebylo tak jednoduché, jako nyní. Tenkrát se na nás ukazovalo prstem. Ale pak se stalo, že nás manžel zadlužil a my přišli o střechu nad hlavou.

     Rozvedli jsme se, protože i naše manželství bylo v troskách. Nebylo to pro mne vůbec snadné dostat se ze všech těch problémů. Ono se ale najde vždycky nějaké řešení, ovšem to, co následovalo potom, to bylo jak z nějakého špatného románu. 

     Našla jsem si později jiného muže - ale bohužel, vybrala jsem si  zase špatně - alkoholika. Jenomže to nebylo všechno, já s ním byla i v práci. Pracovala jsem na porodně u malých selat a měla jsem svou práci velice ráda... Rok po našem seznámení jsme se vzali, nastěhovala jsem se do jeho rodinného domku. Já tenkrát věřila, že všechno bude pokračovat jako dosud. Ono to nebylo takové hned, zpočátku byl obětavý a snažil se držet zkrátka. Že se bude snažit prožít život důstojně a spořádaně. Jak říkám, zpočátku to tak vypadalo. Jenomže potom nastal zlom a začalo to s ním jít z kopce. Vždy si našel nějaké záminky, proč není doma. Začal popíjet a provokovat. A bylo peklo na zemi. Výčitky, urážky a ponižování. Žila jsem s ním celých osm let.

.

     Nikdy nezapomenu na to ,jak mi sliboval, že chce začít nový život. Jak jsem byla stále důvěřivá a nalítla mu. Nechala jsem se pokaždé opít rohlíkem. Manžel si začal půjčovat peníze na pijatiky. Půjčky se jenom hrnuly. Znáte ty lichváře, co vám půjčí peníze na ruku. Byl v invalidním důchodě a veškerý důchod propil. Na léčení odmítal jít. A já nedokázala oponovat. Nenašla jsem odvahu se od něho odpoutat. Tak se stalo, že jsem se psychicky zhroutila. Manžel pod úrovní lidské důstojnosti a na pracovišti úplně pojem: opilec, který mě šikanoval. Naschvály, primitivní poznámky, neurvalé způsoby. Několikrát jsme tuto situaci řešili se svou vedoucí a vždycky se to nějak zaobalilo. Já jsem zůstávala jenom proto, protože jsem měla slušný příjem a nikde jinde bych se nedokázala vypořádat se svou finanční situací. Bydlím na malém městě a pracovní příležitost je zde minimální.

     A tak jsem snášela tohle vše - doma i v práci. Tak dlouho, až mě to dostalo na psychiatrii. Onemocněla jsem. Myslíte, že se manžel nad tím pozastavil a začal přemýšlet? Ne, protože alkoholik nepřemýšlí o ničem, jen o tom svém pití. Nyní jsem sama, manžel se upil, zkolaboval. Já mám nyní invalidní důchod a plnou hlavu vzpomínek... A tak si říkám: proč my ženy jsme tak naivní? Proč se necháváme tak vláčet životem? Proč ztrácíme důstojnost...

    A tak se na mě nezlobte, prosím vás, když vám řeknu, abyste se nenechávaly uchlácholit taškařicemi, co vás mají přesvědčit o jejich neutuchající lásce. Dokud si neuvědomíme, co následuje potom, nemáme nejspíš jinou možnost, než v tom pokračovat. Ale co z toho plyne? Právě to, co jsem vám napsala na začátku...

Ale - co nás nezabije, to nás posílí.

A proto se nebojte o tom přemýšlet...

Děkuji za vaše stránky.

Takové jsem pořád hledala.

Nashledanou a posílám vám moji úctu.

            Věra

Komentáře (30)

Zobrazit/Skrýt komentáře Věro : mia děti nemáš? květen 29, 2009 07:38 mie : Věra pospěchová Mám tři dcery z prvního manželství, ale všechny žijí v zahraničí. květen 29, 2009 07:59 Věro : mia proč my ženy děláme to,co popisuješ?protože máme v povaze ohleduplnost,nechceme druhému ublížit a ublížíme raději sobě.Naivně se domníváme,že když budeme na druhého hodné,on nám bude oplácet stejnou mincí.Jenže mužská logika je odlišná.Už se tu o tom napsalo mnoho.I když máš život takový jaký máš,není dobré se nimrat /neříkám,že to děláš/ v minulosti.Jistě i kolem Tebe je plno krásných věcí,jen tu krásu chtít vidět.Taky je plno lidí,kteří to mají ještě těžší a je dobré i tohle vidět.Možná jsi nějaké přátele ztratila,když jsi onemocněla,ale zase jiné potkala při svých návštěvách u lékaře.zdravím Mia. květen 29, 2009 08:22 mio, to nebude ohleduplností : NČ to je strach z neznáma a nedostatek sebevědomí. Raději takhle, je to sice příšerný ale aspoň to už znám. Než jít sama do uplně neznámýho - co když to nezvládnu, co když to bude ještě horší než teď? květen 29, 2009 08:34 no : mura1 A tak si říkám: proč my ženy jsme tak naivní? Proč se necháváme tak vláčet životem? Proč ztrácíme důstojnost... mluv, prosim, v jednotnem cisle květen 29, 2009 08:37 Nč : mia Bavme se tedy o sebevědomí,hodně se tu o něm píše-jak získat sebevědomí u ženy,která třeba výchovou v rodině žádné nemá.Tímpádem si vybere partnera třeba takovéhoto a věř milý Pepíku,že blbce lze vyrobit z člověka velmi snadno.Když Ti bude donekonečna někdo tvrdit,že jsi špatný,neschopný,tak časem tomu uvěříš.Prostě mnoho žen se ve své výchově setkalo s jedním-at se budou snažit sebevíc,stále je to málo,je třeba neustále být lepší a lepší.To jsem si nevymyslela s tou výchovou,to je názor psychologů.A ted Pepíku jak z toho ven? květen 29, 2009 08:50 ... : Sandra. Muro, ono takových žen jako je Věra bude asi dost, bohužel. Ale je fakt, že do kategorie "my ženy" patří třeba taky Alenka Puntíková a ta by se životem rozhodně vláčet nenechala a důstojnost by neztrácela:-) Má dost kamarádek mezi 20 a 25, co jsou atraktivní i studované a člověk by řekl, že si můžou vybírat...a stejně zůstávají ve vztahu s naprostým kokotem, o němž ví, že je pro život naprosto nepoužitelnej (např. moje nejlepší kámoška, když svému příteli řekla, že cítila, jak moje miminko v bříšku kope, tak řekl, že se mu z toho chce zvracet, že se mu těhotné ženy hnusí...to je, pane, materiál!) Nebo se s ním i rozejdou, on pak přijde zaškemrat, slíbí hory doly a ony se opět vracejí do marastu. Nechápu, ale znám jich dost.. a to si umím představit, že mezi ženami o deset let staršími, po rozvodu a s dětmi je to ještě častější jev, protože tyto ženy mají pocit, že už si tolik vybírat nemůžou... květen 29, 2009 09:00 no muro : Kamila ty taková nejsi, já taky ne, vůbec je tady na Kudle dost žen, který by si to líbit nenechaly, ale taky je bohužel strašná spousta těch, který si to líbit nechaj, obávám se, že množný číslo namístě je... vždyť se podívej co článků tu je jak z jedný bábovky květen 29, 2009 09:02 Ano, zkusme vyjít z premisy, : wendy že ne každý si za to své špatné může vždy stoprocentně sám. Nám, co teď tento problém nemáme, se to někdy dobře teoretizuje...Dostala jsem se dvakrát v životě do nezáviděníhodné situace, poprvé jsem z toho vyšla na štítě a podruhé jsem toho vyšla se štítem. Problém skoro tentýž, pořád jsem to byla já sama osobně, že - a pokaždé to bylo jinak... květen 29, 2009 09:03 wendy : Kamila a nebylo to třeba proto, že ses z toho prvního případu poučila? Samozřejmě nevím, ale je fakt, že hnusnejma věcma jsme si prošli/y všichni a všechny. A asi až na starý kolena jsem pochopila rčení, co tě nezabije, to tě posílí... květen 29, 2009 09:07 Jistěže, : wendy ale někdo je nepoučitelnej snad genově, jsme zaměřený na určitý typy lidí (chlapů) atp. To rčení co cituješ je dobrý, člověk si to ale říká většinou až když to dobře, nebo skoro dobře, dopadne. Nebo myslíš, že si to lidé stopro uvědomují v průběhu dění ? Nevím. Já spíš až post...pěkně si zavzpomínám, porochním se v tom, pochválím se, pokárám se, a tak. květen 29, 2009 09:32 sandro, kamilo : mura1 dobra, tak polomnoznym cisle me tak jenom popichlo, ze to vera tak pekne zavazala do jednoho pytle. a polomnozny cislo nemame. teda uz vlastne mame květen 29, 2009 09:43 Můro : mia Jinak něco málo k Tobě-zdravá a ekonomicky na muži nezávislá žena je přece jen v jiné pozici než žena s malými dětmi nebo žena nemocná.A nikdo neví jak dopadne. květen 29, 2009 10:04 wendy : Kamila Ano přesně, přesně tak. Plný význam tohoto rčení jsem si skutečně uvědomila až po absolvování těch hnusných věcí. A určitě, jsou prostě typy žen, které se vláčet nechají a pak ty, které se nenechají. Kromě genů se na tom jistě podílí i výchova, ale jak z toho ven, to bohužel nevím... A ano, též se chválím a naopak se tedy snažím moc nekárat - on se vždy najde někdo, kdo mě pokárá, ale už méně ten, kdo by pochválil muro - polomnožný číslo je moc pěkný výraz květen 29, 2009 10:06 mio : NČ Jak z toho ven? Třeba přes Kudlu nebo já nevim. Mně je tohle tak nepředstavitelně nepochopitelný, že mi to připadá jak z historickýho filmu. Doporučil bych (už jsem to nedávno psal) novej český film Mr. Johnson. Doporučil bych co nejširší okruh známejch pro vlastní rozšíření obzoru. To je tak všechno. Jenže komu není rady, tomu není pomoci. A já mám čím dál, tím silnější dojem, že ony o rady ani pomoc nestojej. Nakonec ještě začnou toho svýho debyla zubynechty bránit a ty, co to s nima myslej dobře, berou za nepřátele. květen 29, 2009 10:10 Nč : mia no vidíš,taky jsi s rozumem v koncích.Tohle není tak jednoduché,jak by se na první pohled zdálo.Do toho se mísí pocity studu,vlastního selhání,obavy a nejistota z budoucnosti,možná i zbabělost vybrat si tu těžší cestu-být sama,nést zodpovědnost.Každý je jiný,někomu kritika pomůže,jiného zranuje,ale nechci být přechytřelá.čau květen 29, 2009 10:21 Víš mio, : NČ jak stohoven, to už by se i našlo, jak. Já vidim problém v tom, když ona vůbec nechce stohoven. Ty vidíš jak je zničená tejraná, utrápená, ty bys i pomohla jak bys mohla, kdybys mohla. Ale ona o tvou pomoc vůbec nestojí. Ve svý zvrhlý mysli ona je šťastná, neumí si život jinak vůbec představit a ani o jinej život nestojí. Kdyby se ti i povedlo ji ukecat a na chvíli přesvědčit, i kdyby třeba od hajzla odešla, bude se někde trápit k smrti, sama ho znovu vyhledá, vyprosí odpuštění a nastaví záda a obličej k potrestání. Tak tady jsem s rozumem v koncích. Tohle mi nebere! květen 29, 2009 11:13 Nč : mia už tu snah o osvětlení těhle věcí bylo hodně,ale ničeho jsme se moc nedopátrali. květen 29, 2009 11:43 Jo mio : NČ To by chtělo psychiatra, jenže jak? Když právě ten, kdo ho nejvíc potřebuje, řve, že on je jedinej normální? Ale stejně to furt vidim tak, jakože někdo někoho přesvědčuje, že jenom JEHO způsob života je správnej. Asi tak, jako s tim houmelesákem, co vytáhl mimino z popelnice. Voni ho pak za odměnu umyli, dokonce snad vykoupali, čistě ho voblíkli a uložli do postele a ještě ho k smrti vyděsili, že mu daj práci. A von jim zdrhnul zase zpátky pod most. Tak ho pro jistotu šoupli do blázince. Prosil se jim snad on o něco? Ne. To jen někdo chtěl přizpůsobit jeho život svejm představám o životě. Jenže ten chudák měl jiný představy, a ať se nám zdaj sebepříšernější, tak to byly JEHO představy. květen 29, 2009 12:17 Nč : mia tohle byl moc smutný příběh.A zavřít ho do blázince pod zámek byla poslední rána,takového člověka,který byl zvyklý na absolutní volnost, dát pod zámek.Nedávno tu psala Eny a Daniela o mamince se čtyřmi dětmi,taky se všichni snažili a nějak snaha vyšla do prázdna.Ono jsem se tuhle tak zamyslela,že prostě určité vzorce chování se dědí z rodičů na děti a je pak moc těžké tenhle řetězec přetnout. květen 29, 2009 12:36 halóóóó děvčátka...když už vzpomínáte tu mamču se čtyřma dětma.... : Eny tak jsem ji před týdnem viděla s dvěma dětma a vypadali fantasticky. Krásně, moderně oblečeni, v pohodě. Na procházce. Tak já tomu fakt nerozumím. květen 29, 2009 12:54 Mio, o tom jsem psal : NČ že ty si můžeš stokrát myslet, že ten či onen je nešťastnej, protože žije jinak než ty považuješ za šťastný. Jenže on si žije SVUJ život a nechce to jinak. Teprve kdyby chtěl ale z nějakýho důvodu nemohl měnit, je namístě pomoct. květen 29, 2009 12:55 bylo by to moc dobře, kdyby se vše v dobré obrátilo... : Eny jen kdyby to předtím nebylo tak často a tak drsné. Možná už je sama bez něj, ale jsou to jen spekulace....držím paní a dětem palečky. Vypadali fakt dobře. A paní pěkná, bez modřin...až jsem se za nima otočila. Bojím se radovat, ať to nezakřiknu, jen ať to není časovaná bomba. květen 29, 2009 12:57 Nč : mia Pak ale nechápu proč někdo píše o pomoc a když se mu Ti druzí snaží pomoci tak jsou nakonec špatní a ten partner je king. květen 29, 2009 13:03 to já taky nechápu : NČ ale ono to bude tak, jak jsem zhruba vypozoroval. Že ony chtěj pomoct, ale jedině tak, že: "Poraďte, jak udělat anebo přímo zařiďte, aby ten muj přestal chlastat, začal pracovat a dávat domu nějaký prachy a nemlátil mě. Jen o tuhle jedinou radu žádám! Jiný vaše kecy a rady si laskavě strčte za klobouk, protože ať napíšete co chcete, já se ho stejně nikdy nevzdám, protože on jedinej kterej mě miluje a stejně tak i já miluju jeho." květen 29, 2009 13:15 Nč : mia To ale není případ tady Věrky,aby si to nevztáhla nějak na sebe.Ta už jasno má,bohužel zaplatila dost vysokou cenou-zdravím.Jo píšem si tu,mezitím jsem uvařila něco mezi bramborovým gulášem a perkeltem,jinak zima déšt,venku se nedá dělat nic.Umyju kuchynskou linku,vytřu celý dům a rodina se pomalu začne scházet.Tak pa. květen 29, 2009 13:21 Možná i její případ. Trvalo jí to přece dost dlouho : NČ Na to, že spolu neměli děti. Ale zaplaťpánbu za každej prozřenej den. květen 29, 2009 13:26 Tak já se taky loučím, mějte se všici fajn, je krásný gaučový počasí, : wendy jdu nakoupit mamině, uklízet se mi nechce, mívám v pátek lenivou, a večer jdeme na oslavy. Práce mi neuteče, anóbrž si na mě počká do soboty. Takže tak. květen 29, 2009 13:47 no tak hlavně se k němu nevracet : jar a jinak platí - komu není rady, tomu není pomoci. Bohužel červen 05, 2009 14:39 :-) : petan holky ale vsichni chlapy takovy nejsou napr ja nepiju ani nekourim a kdyz si najdu pritelkyni tak me pokazdy do pul roku zahne z jinym a presto vsechno ji to vzdy pro minu pac ji moc miluji atd a dnes se semnou rozesla bez duvodu proste se sebrala a sla pryc červenec 16, 2009 14:49

Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.

Powered by Azrul's Jom Comment