|
 Milá Danielo, doposud jsem si Kudlanku jen četla, ale teď, když mě taky něco trápí, jsem se rozhodla napsat do tvé poradny. Je mi 37 let a jsem už rok rozvedená. Ještě je potřeba udělat majetkové vyrovnání, ale jinak už je vše rozhodnuto. Mám tři děti, kluka 10 let a dvojčátka holky, 7 let. Manžel mě opustil, nebo spíš vyhodil. Jednoho dne mi došla obsílka od soudu a tam žádost o rozvod a taky si požádal o děti do péče.
Byla to krušná doba, teď už jsme naštěstí všichni čtyři (tedy děti a já) z toho venku. Měla jsem naštěstí možnost se vrátit k rodičům, kde máme v domku rekonstruované 2+1 a je nám po tom všem fajn. Bývalý manžel si bere děti pravidelně jednou za dva týdny na víkend. Když se to stalo poprvé, probrečela jsem to skoro celé, vůbec jsem si nedokázala představit, co budu dělat, ale nakonec jsem si zvykla. Taky tomu asi pomohl fakt, že jsem si našla milence. A tady je ten kámen úrazu, s mým milým... Není ani ženatý, ani starší, ale naopak mladší - a to rovnou o deset let. Potkali jsme se na jedné diskotéce, kde jsem se bavila se svýma kamarádkama, vypili jsme pár vodek, trochu zatančili a pak si vyměnili čísla mobilů. Brala jsem to vše jen jako flirt a později i jako záležitost čistě sexu. Řekla jsem mu pak taky po pravdě, jak to je, kolik je mi let, že mám tři děti a jsem čerstvě po rozvodu a taky, že s ním v žádném případě nechodím, ale jen a jen spím. Maximálně mi to vyhovuje. Je mladý, má krásné vysportované tělo, sex je s ním fantastický a to je momentálně to, co mě zajímá asi nejvíc. (Samozřejmě, že by se mi líbilo potkat jednou muže, kterého bych mohla přivést domů a představit dětem, ale ani na tomhle přeci není nic závadného.) Jak říkám, je to fajn, je na mne velmi hodný, je to chytrý kluk, ale - když je o tolik mladší. Nemůžu od něj čekat, že se spokojí s mýma dětma, že nebude nikdy chtít svoje. Kdežto já už nikdy žádné děti mít nechci. Na rovinu jsem mu řekla, že až potká tu, se kterou by mu to mohlo klapat, tak stačí říct a bude konec. A já to tak taky beru - s rezervou, žádné emoce, nic riskovat. Jenže to vypadá, že můj mladší postelový kamarád se opravdu zamiloval a bere to čím dál tím víc vážně; a tady se docela střetáváme. Začal žárlit, uhání mě smskama, dělá si na mne čím dál tím větší nároky, chce opravdu vztah se vším všudy. Nechce se mi to končit, bylo to fajn. Není mi to rozhodně jedno, ale abych si ho úplně pustila k sobě, to taky nechci. Opravdu - ten hlavní a jediný problém je jeho věk a tímpádem moje nedůvěra. Co byste mi poradili? Co byste dělali na mém místě? Nechci riskovat, že za deset, patnáct let by mne pak opustil on... Dorka
|
