Hodně sem si rozmýšlela, jestli ty naše osudy mám ještě takhle „vydávat na pokračování". Ale ono je to vlastně jako kdybych si jen psala deník, jen navíc dostanu vaše názory, a snad právě to mi i pomůže. Jako ostatně pomohlo i minule. Nevím, jestli si pamatujete, co jsem tenkrát psala: prostě a jednoduše jsem čirou náhodou přišla na to, že můj manžel si vytvořil ještě jeden příjemný život bokem.
Že má ještě jeden svět, kam ale my, tedy já a děti, nemáme přístup. Když jsem mu pak řekla, že o tom všem vím, tak nastalo určitou dobu takové zvláštní nepříjemné ovzduší. Snad si to dovedete představit - zajetá domácnost a starání se o děti, to všechno jelo dál, jen mezi námi bylo dusno. Já napřed byla uražená, pak vyčkávací. A to jsem ještě měla doma nešťastného a zklamaného... Nějak jsem se nemohla smířit s tím, že tohle je asi nejspíš konec dosavadní pohody. Jenže on se pak velice rychle otřepal a docela mu to naše „kamarádské" spolužití vyhovovalo. Je to asi deset dnů, kdy mi poslal sms, že bychom se tedy měli dohodnout na nějakém tom vyrovnání a vlastně rozvodu. Protože „si uvědomil, že srdcem je jinde". Nejhůř na mne zapůsobilo, když pak přišel s papírem, kde měl všechno dopodrobna rozepsané: co si vezme on, co tu nechá mě a dětem, kolik na ně bude platit, kdy za nimi bude chodit. Bylo toho vlastně papírů víc. Nejspíš na tom museli zapracovat oba, protože on rozhodně nikdy nebyl na nějaké podobné tabulkování. A tohle měl dokonce zpracované v Excelu... Dal mi kopii, abych si to všechno promyslela, že se když tak dohodnem na změnách, kdyby něco. Nakonec jsem s tím zašla za jednou kamarádkou, já do té doby opravdu nikomu nic, tohle přeci není nic, čím by se člověk mohl chlubit, ale teď už mi to všechno začalo přerůstat přes hlavu. Musím ale uznat, že to měl všechno rozplánované velmi dobře, nemůžu říct, že by ani moc bral, ani moc dával. Taky jsme se dohodli, že to řekneme oběma rodičům, což se pak i stalo. A pak jsem v neděli přijela s dětmi s výletu, on nikde a nevrátil se ani v noci, takže jsem si řekla, že už je tedy po všem, že už se odstěhoval. I když ona bydlí u rodičů. Píše se mi o tom tak mizerně... Protože v pondělí ráno mi do práce zavolal jeho bratr, že můj manžel spáchal sebevraždu, že ho z toho dostali a že je v nemocnici. Ještě mi řekl kde. Tak asi jen stručně, co jsem se pak všechno dozvěděla: on pronajal pro svou jedinou velkou novou lásku byt, který už asi čtrnáct dní zařizoval a když tam v neděli přišel, tak ji tam našel s jiným a ona mu řekla, že ho nechce, že si všechno rozmyslela, že se bude vdávat, a že je i s tím druhým v jináči. Že i ví, že to je jeho, že tedy ať se vrátí zase domů ke své ženě a dětem. A pak ho prý ten její nastávající docela vyhodil z toho bytu. On se prý pak opil a pak se nacpal nějakýma práškama. Pak ještě stačil právě tomu bráchovi poslat nějaké loučivé sms, takže ho našli, odvezli, vypumpovali a teď je v nemocnici... Vůbec nevím, co mám s takovým člověkem dělat. Jak se mám teď k němu chovat? Co řeknu dětem? Je mi z toho všeho strašně mizerně, je to tak nedávno, co bylo všechno úplně jinak, kdy jsme byli obyčejná normální rodina. Jsem doma, vzala jsem si dovolenou. Dana
Našla jsem Danino předchozí psaní: první zde, druhé zde
|