Jakmile někde napíšu o militantnosti islamistů, ihned se ozve řádná dávka nevole ze strany muslimských představitelů v Česku. Naštěstí nejsem natolik zběhlý v arabštině, aby si mé názory mohli přečíst též příznivci Koránu v zemích, kde dostat červenou kartu s názvem fatwa, tedy de facto rozsudek smrti, je činnost skoro tak běžná, jako tankování benzínu.

     Pro začátek anekdota, co mi včera poslal kamarád Tomi z Tel Avivu: "Kráčí po ulici Gazy mladý muslim a kus před ním jde jeho manželka. Uviděl to muslimský stařešina a rozhořčeně ho napomenul: "Děláš ostudu Koránu a všem islámským mužům. Žena má jít pokorně kus za mužem, který je neomezeným pánem, a ne obráceně. Tak to stojí psáno v Koránu!" "Jo, vážený kmete. Máš sice pravdu, ale nevíš, že v dobách Proroka, kdy se psal Korán, nebyly ještě podminované silnice..."

     Islám je prý to nejmírumilovnější náboženství světa. Povídat by o tom mohly zejména afghánské ženy.

     Asi tři stovky z nich ve středu protestovaly v Kábulu před šíitskou mešitou kvůli zákonu, který jim nařizuje být muži po vůli minimálně každý čtvrtý den. Organizace pro ochranu lidských práv (i když tato instituce ve mně vyvolává smíšené pocity) označila tento zákon za legalizaci znásilnění v manželství. Po ženách přesto házela kameny mnohem větší skupina zastánců zákona.

     Ženy protestovaly před šíitskou mešitou Chatám Nabí, v jejímž čele stojí iniciátor tohoto právního zmetku - ortodoxní šíitský klerik Mohammad Asif Mohsení. Ten podporuje také nařízení, že ženy nesmějí ven bez dovolení muže.

     Když se ministerstvo spravedlnosti Afghánistánu rozhodlo zákon přezkoumat, opět se ozvali ortodoxní klerici: jde prý o politický tlak západních vůdců a „kulturní invazi vedenou ideou, že jedna kultura je lepší než jiná". Zákon byl nakonec změněn, týká se jen šíitů a přikazuje ženám podvolit se muži minimálně každý čtvrtý den, pokud nejsou nemocné. Čtyřdenní lhůta souvisí s tím, že muslim může mít až čtyři manželky, takže by absolvoval takové "koitní kolečko".

     Co víme o muslimských ženách, jichž žije nyní v Evropě řádově asi deset milionů? My, bezvěrci, toho moc nevíme, ani vlastně vědět nemůžeme. Trefné pro popisované situace jsou některé citáty, které se objevují na serveru Eurabia: „Šaríja je nekompromisní - ženě je dovoleno (jak se praví v Koránu) odhalit tvář a ruce před mužem, který jí nabízí sňatek, aby ji mohl vidět bez toho, aby s ní byl sám anebo se jí dotýkal, jelikož tvář svědčí o kráse či ošklivosti, a ruce zjevují, zda je tělo hubené či boubelaté (což poskytuje představu o její plodnosti)."

     Šanci tedy máte, pokud zamýšlíte konvertovat k islámu a vybranou muslimku počestně pojmout za manželku, a hlavně máte-li kapitál (abyste jí koupil výbavu a stačil ji celý život živit a šatit). K tomu vás však ještě zavazuje několik příkazů, podle nichž zjistíte, která žena je ta pravá: Za prvé, musí být zbožná, což má přednost před vším, poté následuje její inteligence, dobrý charakter a stav (zřejmě věk, neopotřebovanost i zdraví), z čehož plyne i ženina plodnost, na pátém místě je nutnost, aby byla z dobré rodiny, musí být panna a teprve na konci je její krása.