O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...

Hubnutí s Kudlankou

Hubnuti

Význam jmen

Význam jmen

Soutěže

Soutěže

Setkání

Setkani

Přihlášení






Zapomenuté heslo
Nemáte účet? Vytvořte jej!

Anketa

VĚRNOST? PODLE MNE JE:
 

VYŠÍVÁNÍ, TA POSEDLOST JEHLOU - II. PDF Tisk E-mail
Úterý, 17 březen 2009
Přejít na obsah
VYŠÍVÁNÍ, TA POSEDLOST JEHLOU - II.
Strana 2

Vyšívání je záležitost duše. Musíme být v tom pravém rozpoložení, aby nás to „chytlo". Pro někoho je to poklidná nálada, pro druhého smutek, který ze sebe „vyšije", další zas uvidí nádherný obrázek a prostě ho „musí mít"... Ale rozhodně na vyšívání je potřeba mít tu správnou náladu, chuť. Pak už jen zbývá nakoupit vše potřebné...

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

     Pavla, moje dlouholetá kamarádka, se kterou jsem s kudlankou začínala a která se tehdy obětavě starala o všechny technické kudlančí záležitosti, tomuto kouzlení jehlou propadla už dávno.

 

     Už tenkrát jsem u ní doma obdivovala překrásné zarámované obrázky s precizně provedenými výšivkami. A tak - jak jinak - byla ona tou první, kterou jsem se rozhodla vyzpovídat na téma "vyšívání a já":

    

 

     Já ani nevím, co mě přimělo vyšívat. Moje mamka vždycky a krásně pletla, háčkovala, dělala přehozy z chemlonu (kyž si tak vzpomínám, nebylo to zrovna nejvoňavější obobí - chemlon se dal do verzatilky a koneček se pálil nad svíčkou. Tím  škvarkem se to pak „přilepovalo" k látce. Mamka se také  pokoušela  šít, ale nikdy nevyšívala.

 

 

     Když jsem byla na mateřské s dcerou, tak jsem k vyšívání „přičichla" u kamarádky. Jenže to bylo v době, kdy se předlohy, bavlnky i látka na vyšívání  hodně špatně sháněly. Tehdejší výšivky možná z dnešního pohledu nejsou nic moc, ale nevyhodila bych ani jedinou.

 

 

     Pak jsem měla dlouhou nevyšívací pauzu, ale po objevení „našeho" vyšívačského internetového fóra a zjištění , jaké jsou dneska možnosti, mě vyšívání znovu chytlo a ve volných chvílích nedělám prakticky nic jiného. Mj. na onom fóru - okoun.cz - se bavíme prakticky o čemkoli a takových šílenců jako jsem já, je tam spousta.

 

 

 

      Vyšívat jsem začala stonkovým stehem, a byly to hlavně kuchařky, ubrusy apod. Za první skutečnou výšivku ale považuji obraz vyšívaný křížkem. Netušila jsem, jak se to vlastně dělá a tak jsem sázela křížky, jak mě napadlo.

 

     Až ke konci obrázku jsem čistě náhodou přišla na to, že křížky musí být šité jedním směrem. Takže „technicky" ten obraz nevypadá nic moc. Ale je můj první, takže ho pořád mám a mám ho moc ráda.

 

      Rodina na tuhle mou zálibu neříká nic, jen se shovívavě usmívá, když se rozplývám nad nějakým vyšívaným obrázkem, raduji nad svými pokroky nebo jim vysvětluji, že bez té nebo oné pomůcky „nemůžu existovat".

 

     Vyšívání mě baví tolik, že i já už dokázala překonat sama sebe a zúčastnila se srazu. Protože jsem opravdu chtěla poznat, s kým trávím denně čas na pokecu. (pozn.red.: Ainny je nesmírně těžko donutitelná, aby šla někam mezi „cizí", takže tohle už opravdu je co říct!)

 

 

 

 



 
< Předch.   Další >
[CNW:Counter]