Obdivuju úžasnou schopnost mnoha lidí řešit nejrůznější průšvihy humorem, vtipem. Ona je to konečně mnohdy jediná věc, která nám zůstane... Protože proti některým záležitostem asi nemáme obrany, nemáme šanci. Na jedné straně chybí peníze, na druhé se vyhazují přímo gejzírem. A konečný výsledek? Stejně se děje to, co si usmyslí pár "vyvolených".

     MŠMT ujistilo vládu, že na přípravu a pořádání MS 2009 nebudou požadovány prostředky státního rozpočtu. Přesto v dalších letech opakovaně žádalo o jejich poskytnutí a následně i navýšení. K 31. říjnu 2008 byly v souvislosti s pořádáním MS 2009 ze státního rozpočtu uvolněny finanční prostředky ve výši přes 1,6 mld. korun. Kontrole byly podrobeny finanční prostředky ve výši přes jednu miliardu korun.

     Činnost MŠMT provázela řada pochybení. Ministerstvo zahájilo financování podprogramu Podpora rozvoje a obnovy materiálně technické základny pro pořádání MS v klasickém lyžování v roce 2009 v ČR, přestože nebyl zřejmý celkový rozsah investic, které mají být pořízeny. Jednotlivé akce nebyly dostatečně připraveny a v průběhu realizace podprogramu docházelo ke slučování a zařazování dalších akcí.

     Ráno mi zazvonil budík v  5.30. Přes žaluzie jsem nabyla dojmu, že je krátce před polednem, taková bělost se linula zvenčí. A otevřenou okenicí také mírný mrazík... nějakých -4 stupňů Celsia.  

      Nerada jsem se vyštrachala z postele. Rychle jsem se oblékla a vyrazila na tramvaj. Buch, málem jsem si zlomila ruku a rozbila nos o zamčené venkovní dveře. Ach jo, zase jdu první z baráku. Ježíši.... ta bělost... nojo, sněhová vánice. Schody jsem v podstatě sjela po zadku, nebylo, vidět kde začínají a kde končí.... a z baráku jdu jako na potvoru první!

     Sakra, kde je chodník? Liberec je plný údržbové techniky, jenž má zajistit schůdnost cest pro návštěvníky šampionátu a já se brodím po kolena sněhem.

     Vlastně, vždyť já nemám nárok, nejsem návštěvník. Šmankote, v duchu se omlouvám, já také zapomněla, že technika odváží sníh z  Liberce, že by to byl vratek do Jizerek za ten minulý rok? Na tramvaj to mám normálně 2 minuty. Dneska stylem krok-zapadnutí-podkluz- snaha o udrženi rovnováhy, se sunu celých 10 minut. 

    No, ale nebudu přeci naštvaná, vždyť mám tramvaj ZDARMA! No jo, ale co mi  je to platné... mám přeci předplatný kupón a MHD Liberec už dopředu  varovalo své účastníky dopravy, aby nepřerušovali nákup měsíčních jízdenek,  protože by přišli o poskytované slevy! Utěšuji se alespoň, že si v tramvaji sednu, když mají děcka prázdniny. Omyl. Tramvaj je našlapaná nevrlými spoluobčany, kteří bydlí pod Ještědem v blízkosti skokanského areálu, který je díky silničním uzavírkám "městem ve městě" a stejně jako několik dalších částí  města zcela uzavřený. No dobrá, postojím tedy a budu si hóóódně hlídat kabelku. Hlavou mi letí plno otázek, jaký přínos pro mne šampionát vlastně má. 

Vzpomínám na zpravodajství v TV:

- šampionát nebude stát  daňové poplatníky ani korunu! (kruci...jak to, že  ta paráda spolkla 2 miliardy  a o finančních injekcích ze státního rozpočtu  jednala vláda???)  A ta ostuda - na zastupitele města bylo podáno trestní oznámení za machinace s pozemky ve Vesci! (jak to, že všichni teď sedí na radnici a dumají, jak do budoucna  nevyužitý areál rozprodají na parcely??? - pro tuto  hypotézu totiž svědčí položené inženýrské sítě); 

- organizační výbor je potřeba vyměnit, čachry v účtech! (výbor se tedy vyměnil, nic prokázáno nebylo, jen když nastoupili konečně praví odborníci - po kontrole NKÚ - chybí pár desítek melounků);

- Kateřina Neumannová managerkou MS! (naše zlatá Katka se pro většinu Liberečanů stala nenáviděnou Kateřinou Hroznou).

      Přijíždím do centra  města a vystupuji. No prosím, tady na mě kouká dokonce zámková dlažba na  tramvajovém ostrůvku! Moje srdce zaplesá.  Konečně můžu jít jako člověk. Ejhle - ale stačilo 20 kroků a už se zase brodím  špinavou břečkou. Zamířila jsem totiž směrem, který nevede k nástupišti autobusů do Vesce. Nojo, musím dávat velký pozor. Jindy poloprázdné město se hemží  automobily PČR. Než přejdu, projedou 2, na rohu potkávám hlídku městské policie a o kousek dál stojí tři příslušníci "security". To vše na 30 metrech mého pochodu. Blížím se k práci. Opět mě míjí auto PČR. Panečku, připadám si jako vládní činitel. Ti kluci ale umějí pomáhat a chránit!