vždyť jsi ještě mladik! Teprve 50! Co by za to jinej (nejmenuju) dal!
Práci teda v každym případě. Když ne u baráku, tak někde. Ale určitě, pro začátek jakoukoliv. Pak samozřejmě auto. To dneska snad nejni takovej problém, když tak něco z bazoše, jen ne AAA. No, a pak máš kur*a přeci internet, tak se seznamuj internetem (seznamky, chaty), když jinou možnost nemáš. To nejni nic vostudnýho, navopak. Jen vopatrně, nevykecej hned všechny osobní údaje, adresu, chtěj co nejdřív poslat fotku (ale nevynucuj ihned), ať zbytečně neztrácíš čas s nějakou hrůzou. A hlavně(!!!) nebreč a nestejskej si v emajlech. Báby nestojej vo chudinky!

Ja uz tady padam unavou ale musim ti odpovedet aspon trochu. Co se tyce veku - no nejsi zrovna pubertak - ale 50 je stale jeste vek, kdy clovek muze zacit skoro odznovu - i kdyz je to tezke. Ale zase mas zkusenosti. Takze se poradne nadechni a jde se na to! Uvidis, jak ti tady kudlanky a kudlanci budou drzet palce! Neni dobre byt chudinka - ale jak jsem to cetla, tak jsem zadneho chudinku nevidela - stratit zivotniho partnera a praci a zustat sam, to neni prave pericko. Ale mnoho lidi to ma horsi. Kazdy si nese svuj kriz...
Hlavne by jsem zacala hledat praci, jakoukoli, aby jsi vypadnul z domu a mel nejaky rezim, to je dulezite. A pak nejake to hobby, treba s drevem nebo krizeni kyticek, neco k cemu ale tihnes. A taky nejaky telesny pohyb, pokud nebudes chodit do prace mas cas na dlouhe prochazky, trochu behu...a uplne nejlepsi by bylo poridit si pejska - to by ti na smutky nezustal cas a kdyz prece - pes umi byt smutny s tebou a pro tebe, to se vsechno pak lip snasi. Ale to uz je velke rozhodnuti a musis vedet, ze se psem je kupa radosti i kupa povinnosti - ty se ale casem stavaji pozehnanim. A pak - mas internet - seznamuj se s devcicami v nejlepsim veku(nemyslim tim 18tky! ) Jak jsem tak cetla tvuj email - nebyt vdana, hned by jsem se chtela seznamit. Vypada to, ze mas rozum i srdce na pravem miste.
Drzim ti palce a napis zase jak se ti dari.

Kup si domov psika, je to jediny sposob ako si mozes kupit skutocnu lasku. Alebo si zober nieco z utulku, vyber je obrovsky, budes mat dobry skutok, dobry pocit ze si zachranil zivot a este aj spolocnika. Plus bonus, pes je super zoznamka, ja som vdaka nemu spoznala kopec fantastickych ludi.

Místo partnerky čubu????????????????????????????????????????????????????????
To už fakt člověk nestačí žasnout! Jo, to si fakt svěle pokecáte a bezva zasouložíte.

je to kámoš. Ale třeba už má, když žije na vsi. Máš Petře psa ? No ale net máš, tak na něm serfuj. A práce, jo letos to je problém, ale pomohla by ti práce manuální i organizační třeba u vás na vesnici. Nevím jak, jsi na tom finančně, aby tě nezačalo deptat ještě to. Nelámej nic přes koleno, ale hlavně se neuzavírej, děláš dobře, žes napsal třeba i sem, a když nebudeš chtít zůstat sám, určitě se časem nějaká hodná osasmocená paní najde. Škoda, že tam u vás nemáš nějakého dovbrého kámoše, který by si na tebe udělal čas a trochu ti u piva "vynadal" a nakopnul, určitě by se žádný nenašel ? Neboť 50 - to není žádné stáří dnes.

CHci tě povzbudit,jsem kvůli nemoci doma už skoro 10 let a žiju také na vesnici.Pejsek je výborný kamarád,měla jsem fenku,ted mám psa stejného plemene.Povídám si s ním,chodíme na vycházky.Pakjsem objevila velkou zálibu v zahrádce,v létě mám dům zaplaverný kytkama a i zeleninu,funím odpočívám ale když děláš nemáš čas myslet.To víš všechno mi trvá věčnost.No a pak jsem si vzala takovou milou povinnost a to je psaní kroniky.Mám za to i nějakou korunu.A ještě maličkatý kousek opravdu malinký obecního plácku-zalévám kytky,zametám.Je to nic proti tomu,co musí zastat ostatní lidi,ale pro mne je to vzpruha.Pak mi pomáhá muzika,jednou za měsíc divadlo.Na Kudlance jsem si našla kamarádku,dneska na ní budu moc myslet,čeká ji operace.Někomu pomáhá víra v Boha,já jsem nevěřící.A až si odžiješ smutek,je to stále ještě krátká doba,určitě partnerku potkáš,inteligentní,dobrý chlap jéé to je dnes vzácné koření,po kterém je schánka.Petře drž se!mia

nevim, co je pro začátek. To by taky mohl pro začátek začít třeba rybičkama v akváriju? S těma se taky bezva pokecá. Pes snad (snad!!!) může vyhovět jako společník starý bábě v paneláku, ne ale chlapovi v plný životní síle. Já tvrdim, že potřebuje pro začátek ženskou! Jestli navíc k tomu bude mít u chalupy čubu, to na tom absolutně nic nezmění. Je venkovskej s barákem, předpokládám, že kdyby stál vo čubu, má ji samože automaticky, vo tom se snad nemusí radit na kudle.
Má hlavně nejvyšší čas poslat do pr... celýho psychiatra i s jeho práškama, než z nich zmagoří dočista a nevratně. Je fajn, že si uvědomuje, že jeho děti mají svý životy. Ještě by si měl uvědomit, že jistě i ty jeho dospělý děti trápí pomyšlení, že von se žere někde vo samotě, a jak rády by uvítaly, kdyby vedle něj viděly zase skutečnou partnerku a nemusely mu ji suplovat svou občasnou "povinnou" společností, spojenou s poslouchánim vzlyků mezi polykánim psycho prášků.

Ale je to nějaký program, nějaká povinnost, ale i radost. Uvidíme, co nám napíše. Chundeláč v domě nevylučuje další hledání nějaké lidské spřízněné duše přece. Víš ?

jsi ještě moc mladý na to,abys okopával kytičky a sedával na lavičce. Ano, pro první dobu,než přejde ten nejhorší stesk si musíš najít nějakou činnost, ale uvědom si,že v tvém věku si někteří pořizují ještě potomky.Tím nechci říct,že bys to měl udělat ty, ale rozhodně nezůstávej sám. Myslím,že nebudeš mít nouzi o parntnerky, protože po spolehlivých,slušných a inteligentních je pořád sháňka.

já mám mamku, která je taky sama. Je jí 54, vypadá moc hezky, nechcete spolem pro začátek kamarádit? Chodit na tůry, krmit králiky atd.?

já tuhle situaci prožila a ještě mi zdaleka padesát nebylo. Přežila jsem to v pohodě jen díky kočkám a psovi Alíkovi.Máš-li doma zvíře, tak to už tě přiměje, aby ses o něj postaral, Musíš ráno vstát, dát mu najíst, jít s ním na procházku, postarat se, aby bylo v čistotě...neznám větší utěšitelky, než jsou kočky. Ujišťuji tě, že soulož bylo to poslední, na co jsem měla náladu. Kočka nebo pes s tebou tvé starosti prožívá a cítí s tebou. Přijdeš domů a nelezeš do prázdného bytu..je tam někdo, kdo na tebe čeká a je celej šťastnej, žes přišel. Nehldě k tomu, že na procházkách s pejskem se seznámíš...to bys koukal, jak to jde snadno....kam se hrabe internet. Navíc toho člověka rovnou vidíš a můžeš s ním promluvit.Na internetu ti kdokoli může nakecat cokoli.Já bych toho psa rozhodně nezavrhovala...jo a lepší je fenka, tu dvakrát do roka ohlídáš - a nezdrhle ti na hárajícíma fenkama. Nakonec není nutno si pořizovat drahého hohenlohe s papírama, obyčejnej voříšek - se kterým navíc nebude nutno věčně běhat k veterináři. Jednou ročně dostane pigáro a tím to bude vyřízený. Já bych psa rozhodně nezavrhovala. Víš, on o xse hezky řekne "seber se" - ale smrt manžela je skutečné trauma a trvá dost dlouho, než se z toho člověk vzpamatuje. Vím o čem mluvím - a to rozhodně nejsem melancholický samotář. Prostě nic se nemá lámat přes koleno a chce to prostě čas. Pejsek je rozhodně pomoc.

tak teda klidně tu čubu, když myslíš:-)))
Nakonec - je tady ta světová krize, přichází celosvětová bída, živá konserva ještě může přijít k chuti.
Karl. Jo! To je přesně tovono.

před 6 lety mi také zemřel manžel, ale byla to jiná situace v tom, že děti nebyly dospělé.
Prosím Tě, ty 2 stresy: ztráta životního partnera a ztráta zaměstnání, navíc v takovém krátkém čase najednou, jsou považovány za absolutně největší životní stresy. Největší chybou, které se okolí, většinou ale z lásky, na takto dočasně "postižených" dopouští, že je nutí se rozveselovat, rozptylovat a oni pak mají pocit selhání i viny, že to HNED nedokáží.
Petře, bylo by proti přírodě, abys hned začal juchat, to období smutku prostě nejde nějak přeskočit, měl by si ho člověk dopřát. Ty jsi teď stále ve stavu doslova po amputaci, tak nemusíš hned na olympiádu! Čímž samozřejmě nemyslím, že by ses měl ve smutku utápět a prohlubovat ho nesmyslně! Jen na sebe netlač, zřejmě to období potřebuješ, na něco přijdeš. Co je ale nesmírně důležité, že i když se ti případně nebude vůbec chtít, zachovávej úplně prosté stereotypy: pravidelně vstávej a jez, myj se, hol se, pokliď si, atd. a dělej si dlouhé vycházky, protože ten pohyb rozpohybuje i tvé myšlení, aby ses nedostal do začarovaného kruhu myšlení výhradně o stresech. A polehoučku si rozmysli, co dále v tom životě chceš, co by tě těšilo, na cos ještě třeba neměl čas, ačkoliv sis to dříve, třeba i jako dítě přál, poptej se po jakékoliv práci, prohlédni si ty holky na seznamkách, to nebudu opakovat, to už tu napsali jiní. A věř, že lidé, kteří prožijí hezky 30 let s partnerem, nezůstávají sami, na to jsou pro partnerské vztahy moc extrémně nadaní!

pokud se ti ještě nechce navazovat vztah, tak to nelámej přes koleno...ale dělěj, dělěj, dělěj...třeba okolo domu- pro budoucí vnoučata .Zkoušej hledat práci, třeba s potřebou menší kvalifikace, ale práci! Třeba na dobu určitou. A pokud na psychině nepomohli, změň doktora, pomoct se dá, vim to . Ovdověla jsem ve 25 letech, dceři bylo 9 měsíců, vím, jaký to je . Dej se k myslivcum, choď na ryby- je potřeba zaměstnat hlavu, ostatní se poddá, fakt

A ještě maličkost nestyd se za slzy,i když jsi chlap,občas se vybrečet je uleva /samozřejmě ne před dětmi./A děti jsou také velkou motivací,abys šel dál.

Nelámej to přes koleno, člověk si ten smutek musí odžít, a není chyba ze začátku využít pomoci psychiatra. Sám uvidíš, že po tom nejhorším období, které trvá tak půl roku až rok, si najdeš nějaký svůj nový životní režim, a půjdeš dál. Ztráta zaměstnání je sama o sobě hodně stresující, a je pochopitelné, že v tuto chvíli nemáš případnému zaměstnavateli ve svém oboru moc co nabídnout. Zlomený člověk se prostě nedokáže tvářit sebevědomě, zdatně...když takový není.
Možná by Ti fakt prospělo, vzít dočasně nějakou fyzickou práci, úplně mimo obor. Nevím odkud jsi, a jaké jsou u vás možnosti. Ale i za cenu dojíždění sháněj práci, abys nezůstal mezi čtyřmi stěnami. (Na www.golfhostivar.cz třeba shánějí zahradníka na údržbu greenu.)
Jak radí NČ, asi by sis měl pořídit nějaké, třeba starší, přibližovadlo, aby se zvětšil Tvůj akční rádius.
A pokud jsi zatím bez práce, jistě máte u domu nějakou zahrádku. Zkus se věnovat zahradničení, aby to kolem Tvého domu bylo hezké. Připrav si muškáty do oken, jako by tady ještě Tvoje žena byla. Já vím, že teď Ti chybí motivace, že nemáš proč a pro koho. Ale zkus to třeba s tím, že tak by si to byla Tvoje žena přála.
Při fyzické práci se člověk probudí a odreaguje. Jaro je za dveřmi. Budeš mít malé radosti z toho, jak rostou a kvetou Tebou zasazené kytičky. A z malých radostí se skládá velká radost.
Na seznamování se ženami je brzy, ale neuzavírej se světu. Třeba se časem mnějaká příjemná kamarádka najde, a Ty nebudeš tak sám.

hele,já ti pošlu samici, založíš si chov a budeme se štychovat komu jdou líp, co tomu řikáš?

tak jak ti dupou králíci ? Dupou, dupou ?

Chacha. Pes má bydlet v boudě a hlídat barák.

samozřejmě, že i na vesnici se chodí na dlouhatánské vycházky se psíkem.. A o to jsou krásnější!!! Pro mě i atraktivnější, než v parku ve městě.. Jo a NČ bydlet v boudě a hlídat, nejlépe na řetězu ? Hm.. abych se na něj koukala z okna, to ho nějak nemusím mít.. Jako společník a náplast na duši je čtyřnohý společník naprosto jedinečný lék.. A dává ohromnou sílu do života, já díky němu překonala určité životní situace a jsem vděčná!! Moc Moc Moc

... Ne vážně, je pravda, že tu jsou i modely ala bouda, řetěz a těžký život jedince.. Ale jinak už tu někteří lidé pochopili, že udržovat tělesnou i duševní svěžest (ne pohlavní pro NČ

je teď se mi to odeslalo... se dá pomocí čtyřnohých mazlíků parádně udržovat..

jee.. Fuj jsem ostuda.. Nějak mě to odeslaní se překvapilo, ale moudří kudlíni to zajisté pochopí a omluví

Dobrý den,
chtěla bych Vám říct, abyste nic nevzdával a nepropadal panice, je to hlavně o čase. Nám zemřel táta před rokem a půl a mamka na tom samozřejmě taky není moc dobře, a sama vidím na sobě, že teprve ted jsem schopná se s tím tak nějak vyrovnat (ikdyž to nikdy nepůjde úplně), chápu že i ztráta zaměstnání není zrovna povzbuzující, ale znáte to, když už tak už. Naše máma se snažila hodně zvládat, ale na podzim zjistila že má rakovinu, už je po operaci, má před sebou snad poslední chemoterapii a teprve ted začíná doufat, že zas začně konečně nějak žít, ikdyž moc dobře vím, že taky nemá moc pro co, máme s bratrem také už vlastní život, ale plánujem jí pořídit vnoučata, myslím, že se na to hodně těší. Já vím, že moc neporadím, ale jen píšu, že ještě pořád není nejhůř)

naši chalupářští sousedé, vesničané usedlíci, chodí se svými chlupáči do lesa a do hospůdky. No jistě ro není třikrát denně venčení jako ve městě, ale jedná dlouhá procházka. Je to fajn. A jinak - Petře, ta tvoje situace je ta ze situací, která chce čas...

a na procházky se psem chodím - jó nejen v Praze se žije kultúrně . NČ, trochu moc to hrneš - podle toho, co Petr píše,měl svoji ženu rád a možná ještě není ve stavu, kdy by chtěl zaplňovat její místo. Přesně jak Píše Eva - i smutku se musí nechat svoje, je to psychicky zdravější, přirozeně truchlit a pomalu se dostávat zpět do života (třeba prostřednictvím psa, příjemného "pokecu" na netu,hledání práce..) a později navazovat intimní vztahy než se do toho nasilu hrnout, protože někdo jiný usoudí, že už bylo truchlení dost. Petře v tomto jednej podle svého instinktu a nenech se do ničeho nutit - zkus si jen zavést pravidelnější rytmus, naplánuj si a dodržuj pravidelné denní aktivity. To Tě udrží v nějakém fungování, pomůže Ti to sebírat energii a až si "ošetříš rány", můžeš se víc rozkoukávat po světě.

- omlouvám se!

budeš se divit, ale i to už se u některých změnilo.. Můj pes (a nejen můj, mám tu hodně kamarádů mezi pejskaři) se mnou žije (jak už jsem nastínila výše) v bytě a opravdu mu nestačí jedna prochajda a posezení v hospodě ( i když tam rád zajde . Osobně chodíme ráno (cca 1h - 1,5h ), v poledne s mojí "venčící" sousedkou ( bývám dlouho pryč) a večer naše oddychová dvouhodinovka (často zakončená hospůdkou v nepracovní dny). Nevím jak přesně ve městě to chodí, já tento režim dodržuji i při mém pobytu v Praze pokud ho mám s sebou Dle mého se život a myšlení vesnických a městských tak diametrálně neliší jak dřív...

Nemyslim, že "tvoje situace" má dost času. Podle mě máš nejvyšší čas. A jestli se ti nechce, měl by ses přinutit.
Když už teda ne kvůli sobě, když ti, jak ostatní raděj, zbejvá ještě spousta času na fňukání a sebelítost, tak bys měl třeba i kvůli svejm dětem. Uvědom si, že jim tvá situace jistě na pohodě nepřidává. Uvědom si hlavně jejich provinilý pocity při prožívání jejich každodenních běžnejch radostí, kdy jim jistě pokaždý přijdou i ty blbý myšlénky: "já si tady bahnim, chechtám se, jsem jednoduše šťastnej a přitom muj táta je sám a nešťastnej".
Kur*a! Dělej se sebou něco!
Co se tejče psí terapie, dělej jak chceš, když si myslíš, že tim něco vyřešíš. Já tomu zjevně nerozumim.
Já mám jedinou zásadu, a to: Člověk je člověk a zvíře je vždycky jen zvíře.

já některé rozdíly docela ráda...
S tou hospůdkou - měli jsme na chalupě návštěvu a šli jsme pak společně projít se po té naší malé vísce. Náše pejsková pochopitelně s námi. Když jsme lehce míjeli penzion a kráčel směrem ke kostelu, Lukyna přeběha silnici, vběhla na schody onoho restauračního zařízení, a obrátila se na nás káravě jakoby říkala : Tak co, dneska změna trasy !? No prostě naši obvyklou trasu takhle napráskala...

máš pravdu, jak v čem.. Ale v tomhle (hurá, hurá) docela jo.. Aspoň tady u nás Můžu se zeptat,kde je vaše chaloupka?

To jsem hodná, že jsem ti to dovolila, viď.

když jedeš hlavním tahem na Trutnov a dál na hory, tak za Dvorem Králové odbočíš na lesní cestu, kousek popojedeš a pak se před tebou otevře veliká mýtina mezi lesem, po pravé straně máš ohradu s koníčkama, po levé na tebe z bývalé hájenky zaštěká pes, je tam celkem 10 chalup, z toho 5 nastálo. Idylka. Hub jak máku, bylinek jabysmet, ostružiny nám lezou od lesa na zahradu, a u sousedů dupou kromě koníčků ještě ovce. Králíky tu bohužel nikdo nemá... a jetu božský klid.

ti dobrá vílo.. Mě stačila oblast,ale jinak děkuji za naprosto podrobný, zničující popis trasy...

a každej k tomu potřebuje různě dlouhej. A půl roku to není dlouhá doba. To se nedá urychlit ani přeskočit. Takže před tou nutnou délkou je zbytečný se do něčeho nutit, nejde to. Ale, ten nutný čas se dá poněkud zkrátit - zaměstnat se prací, takže ROZHODNĚ být mezi lidmi, třeba na přechodnou dobu brigáda, špatně placená práce, ale NĚJAKÁ ČINNOST MEZI LIDMI, NÉ DOMA. Doma možná, po práci, když tu domácí práci nedělají mladí . . . Potkávat přes den lidi i cizí, je MOC důležitý, když je jinak večer doma člověk sám. No a není vůbec od věci začít na sobě pracovat, že ve dvou se to sice táhne líp, ale někdy se to tak v životě přihodí, že je člověk jeden (sám) a třeba to už tak i může zůstat, ALE není to konec světa, ani života, prostě je to JINEJ život, než v páru, v rodině. A tak není špatný si na to případně začít i zvykat – pro všechny případy – každá zkušenost se může hodit, být k užitku . . . A než si tu práci najdeš, ty každodenní stereotypy jsou NUTNÝ dělat, jak psala Eva.

By si sa divil ake vztahy sa daju vybudovat vdaka psom. Ty mas psika, sexi kraska fenku, ani nevies ako a kraska aj fenka maju napadnikov
Ja mam napriklad dieta s veterinarom, co myslis ako sme sa spoznali?

které jsi mě jako kluk. Nic není nemožné a sny se mají splnit. Prošla jsem si v životě ošklivými věcmi, ztátu partnera, dítěte, rodiny....které mě dostali hodně na kolena. A vždy mě pomohla věta: "mě nikdo živou nedostane" nějak mi to dodalo sílu se zvdvihnout a jít prostě dál, pak procházky v lese - ta ochrana, klid a vůně mohutných stromů kde jsem se hodně uklidnila a srovnala si myšlenky v hlavě, nechala jsem je prostě proudit a snažila se vzpomenout na chvíle kdy jsem byla šťastná a co toho bylo příčinou, jaké jsem měla sny jako dítě a zda mě stále ještě nadchávají a pak jsem se vrhla do toho si je prostě splnit, na své koníčky.... Na této cestě si člověk všechno postupně urovná v hlavě i v duši. V tuhle chvíli myslím není vhodné si hledat nového partnera, jen na sebe navážeš podobně naladěného partnera a to není pozitivní ani ideální. Hodně rodinou atmosféru udělá doma pes a kočka, máš se o koho starat, pro koho žít, přimazlí se, pozlobí Tě....

Moje kamarádka se smrtí tragicky zemřelého bratra vyrovnávala tak,že mu psala dopisy.Je to sice takové zvláštní,ale určitou ulevu od trápení v tom našla.

ty máš pocit, že ti ujíždí vlak - nebo co? Proč ho tak popoháníš? Nakonec ˇSirali Muslimov zplodil syna ve 116 letech - tak je pořád v padesáti dost času. Víš on každej není schopnej honem shánwět ženský, sotva bouchne víko manželčiny rakve. Já tě ujišťuju, že mi trvalo tři roky, než jsem se po pohřbu svého muže oklepala, do té doby mě nějaký chlapi naprosto nezajímali. Prostě chce to čas - neb tento je nejlepší lék.

Ci on nahodou nie je ako ten pes co steka, ale nehryzie

jak o to Petr vlastně i žádal Ale vyznělo to, jako by popoháněl doslova hřebce ve startovní boxu na Velké pardubické
A to fungovat asi nebude, protože předstírání radosti by pohltilo všechnu současnou Petrovu energii. Tohle vzpamatovávání se není vůbec žádný ztracený čas v životě.

No, vidíš, Alenko, a nelze si nevšimnout, že ho máš stále ráda. Moc hezké

Dík za vaše názory. Člověk zjistí, že není sám, jak se mu zdá. Já psa mám , je to typický ořech z útulku, tak bych si připadal trapně, kdybych se promenádoval po ulici s tou naší okrasou ( na vesnici by se na ně dívali asi jak na blázna). Bydlím na Ostravsku a tady je to s prací opravdu špatné (ale snad se něco najde). Zahrada a nějaké cvičení ap. je pro mě taky tabu, jsem po oparaci páteře a stále mám problémy. Ale nefňukám. Jen jsem chtěl znát názor lidí, kteří něco takového prožili, jak se s toho dostávali a s někým si aspoň takovým způsobem vyměnit názory. Takže pište a moc dík hlavně Daniele za tyto stránky. Petr

Máš dost času. Je úplně normální se o samotě užírat, je úplně normální nechat se litovat a "vyvádět ze samoty" svejma dětma, je uplně normální se do ničeho nenutit, je uplně normální tahat se se psem po vesnici a chytat vesnický baby na procházkách se psama, je uplně normální chodit ke cvokařovi, je uplně normální polykat srágory. Takže jsi celej uplně normální.

Tak jestli to není vtíravé sem znovu vstoupit-maminka mého nastáv.zetě zemřela tragicky v autě a otec ovdověl krátce po padesátce.Pak musel odejít z práce kvůli páteři,je to progresivní.Vdovcem je asi 7 let.Jeho možnosti jsou také omezené co se týče možnosti zabavení se.žije sám v domečku.Takže se dal na vaření,má plno kuchařek a jeho hrnečkové knedlíky jsou suprové.Pak má takového koníčka vyřezává ze dřeva a píše povídky.Psychicky na tom stále není nic moc.Důležité je to co napsala Eva,dodržet určitou pravidelnost.A taky někde psali před časem,že kdo se cítí osamělý má si najít někoho,kdo je ještě osamělejší,když ne člověka,tak zvíře a když ne zvíře tak alespon květinu,o kterou s láskou pečuje.Přeji ti Petře hodně síly,radosti z dětí a tady na Kudlance jsou moc fajn lidi,chodím sem asi půl roku,začínám ráno s notboočkem /starší koup.mi ho děti/ a kudlankou.Třeba i ty tu najdeš potěšení a obveselení.

když není žádná velká šance na zaměstnání, čím by ses uživil sám? Chápu, že to je nezvyklé, po 30 letech, ale určitě je něco, co umíš nebo se dokážeš naučit a v čem bys mohl uspět. Těžko se konkrétně něco radí, když nevím, co je tvým původním povoláním, jaké máš záliby, sny...tak třeba si zřiď kozí farmu, nebo pronajímej nějaký srub na své zahradě, nebo se ti třeba kdysi líbily co já vím třeba lodě, fajfky, cokoliv, tak je zkus vyrábět, nebo něco opravuj, nebo si zřiď nějakou country hospůdku Prostě se tvůj život změnil, tak zkus změnit i myšlení. Za to přemýšlení nic nedáš a může tě to vytrhnout z letargie.

a raději u toho chvílema choď, to je ověřené, že ten mozek pohyb potřebuje

s co nejbláznivějšíma, fantastickýma možnostma, to se pak i pobavíš

jestli jsi spíš humanitní, nebo technický typ. Ale: co třeba nabídnout svoje služby nějaké škole? Vést nějaký kroužek? Určitě mají takových lidí málo. No, asi by za to nic moc nebylo, ale jednak bys nečučel doma sám, taky bys přišel mezi lidi, a třeba bys se tak seznámil i s někým, kdo by ti k nějaké té opravdové práci pomohl - víc lidí, víc ví.
Taky nápad, no, přidávám.

...JÉ, JAK JE TAM U TEBE? tady právě začalo zase šíleně sněžit..

kdyby aspoň nebylo tak teplo, aby to hned netálo. Letošní zima nějak zlobí.

ještě mám jeden nápad. Když už máš ty problémy s páteří, a jsi t.č. bez práce - tudíž volný jako pták, co si nechat napsat lázně ?
Né, že bys tam balil "lázeňské povalečky", ale přišel bys mezi lidi, v lázních by se zabývali jen Tvojí pochroumanou tělesnou schránkou, a třeba by to trochu pomohlo i pochroumané duši.
Já mám také zdravotní problémy po operaci páteře, ale o zahradu a o kytky se v rámci možností starám. Sice pak následně chodím pár dní jak Quasimodo, ale radost z vykonané práce mi to nekazí. S těžšími zahradnickými pracemi mi vždycky pomůže někdo z rodiny. A Ty přece taky bydlíš s dcerou ?
Třeba by uvítala nějakou Tvojí užitečnou činnost, se kterou by Ti občas pomohla. Taková doma pěstovaná rajčata jsou s těmi kupovanými nesrovnatelná, a práce je s nimi minimálně.

hlásím, že tady v Brně nesněží. Na víkend hlásí taky teplo. V králikárně čekáme každým dnem přírůstky.

a už by to tak mohlo zůstat.

hnus fialovej...tak snad už konečně přijde nějaký to jaro. Králičicím gratuluji a přeji lehký porod a hodné a zdravé děti.

hlásí husté sněžení...

tak tady taky už leje, jak, že to zpívá Mládek v té písničce o jaru? - zas je tu to pitomý jaro ...já mám ráda jaro, hlavně, protože začínají košty vína takovej králik na víně hm

Ona jásá: Kos, kos, lumpík malý, sedl si nám pod okno. Je jaro! A já potřebuju zasejc novej kabát...
On, pod vidinou dalších a dalších výdajů do garderóby: Kos je vůl!

Jak jako zlobí? Jako že v lednu a v únoru sněží? Já sem rád, že je v zimě zima a sněží. Jinak by se to nemuselo menovat zima, ale třeba "chčima", kdyby teda jenom chc*lo a chc*lo jako v někerejch jinejch zemích .

ale zase ty jarní košty...

Ovšem na druhou stranu - já mám i zimní košty

teplota, tlak, rosný bod, hladina řeky, okluzní fronta na všech místech, kde kudlové žijí?

Orlických hlásí pršochumelení...

kde je výška, tlak, teplota, rosný bod? To je "materiál, todleto!

výška je cca 700 m/n m. Tlak asi nizoučký, páč mám hroznou chuť na kafe a rosný bod jsme již překročili, páč už jen prší Se omluvuji, příště poprosím jiného materiála

u nás: 385/nízký/4/sucho. Lepší počasí jsme si nemohli přát!

Pozri, ja byvam tiez sama, mam len dcerku, jej otec ma opustil ked som bola tehotna, ver mi, ze som si svoje odplakala. Ale este ked som bola tehotna ma z najhorsieho vyhrabala Daniela a som jej za to velmi vdacna. Pripadam si ako zavislak ( som dnes zistila, ze nie som jedina ), idem sem nakuknut niekolko krat v priebehu dna, precitam si co sem dopisali vsetci ti ludkovia ktorych mam velmi rada aj ked ich nepoznam. Vies, su tu skutocne uzasni ludia, tak sa pridaj. Urcite najdes niekoho kto Ti sadne

Pan Petr se obrátil do této poradny s potřebou diskuse a pomoci, ale jistě nečeká na vaše kecy o počasí. Je to od vás celkem sprosté diskutovat o počasí v odpovědí na jeho článek. Proč jste tak necitliví a třeba si nepokecáte na toto téma někda jinde. Pane P/etře Vám přeji hodně síly. Radek

1. My tady nejsme od plnění nějakých pracovních úkonů.
2. Že bychom byli vůči panu Petrovi necitliví, nediskutovali s ním a nesnažili se mu pomoci, může napsat snad jen člověk negramotný nebo těžce ignorantní.
3. Nevšimla jsem si, že byste Vy osobně kdy někomu poradil, vyjádřil soucit, podiskutoval s ním. Kritizovat ovšem umí každý.
4. U všech témat se stane, že se lidé odchýlí od tématu, po pár příspěvcích se to vrátí samovolně k jádru problému.
5. Svou "kulturní vložkou" o počasí nikterak nesnižujeme vážnost Petrova problému, se kterým má navíc mnoho z nás opakovanou osobní zkušenosti a věřte, že to byl většinou humor, co nás z toho vysekalo.
6. Předpokládáme, že pan Petr je inteligentní chlap a tudíž to přesně podle výše napsaného pochopí.
7. Nejsme zvyklí a nemáme důvod si ani zvykat, aby nás tu někdo úplně zbytečně "rovnal do latě". To si zkoušejte maximálně doma, pokud se jim to líbí.

těm se dopředu omlouvám

Prave to odbocenie od temy je na Kudlanke prijemne. Clovek nikdy nevie co sa docita v prispevkoch, musim poctivo citat vsetky, aby mi neusla nejaka zaujimava tema

Na Žižkově je ráno. A ščije a ščije

Tak proč si nezapnete ICQ a nedebatujete tam s takovýma , co si potřebují jen napsat nějakou blbost. Bylo by to vhodnější. A paní nebo slečno Evo , je mě 26 let, neřadím se tedy mezi staré, nepovažuji se za moralistu, ale taková děbata se myslím vede na jiném místě . Internet nabízí hodně možností.Proč nepíšete do debaty např. o banánové bábovce. Jinak sorry. Radunek

Posypeme si hlavy popelem.
Jestli se ti to tady nelíbí, tak to jednoduše nečti. Najdi si na netu něco, co tě bude opravdu bavit.

a co tedy konkrétního radíš Petrovi? Zatím jsi ve svých komentářích jaksi nenapsal nic, co by Petrovi pomohlo, pak tedy patříš k úplně stejným lidičkám, co lehce odbočí od tématu... hmmm... jinak sorry....

Na Žižkově je 8:06 hod. Už neščije!!!!! Vobloha bez mráčku, modrá jak šmolka, slunko svítí:-)))

už i taková diskuze pomáhá co ty víš třeba to tady Petr čte, aspoň příde na jiný myšlenky
hlásím brno slunko jasno, mraky, slunko jasno, mraky - von totíž fouká vítr

někdo je starý věkem a někdo myšlením, valná většina z nás by Ti tu mohla dělat maminku nebo tatínka, no někdo i dědečka a babičku, ale bavíme se jak se bavíme, máme to tak rádi a pevně doufám, že to tak i zůstane.