Syn matce daroval svou půlku baráku a ona teď jen hledá, jak se ho odtama zbavit. Povedená "maminka." Měl jsem něco podobného a díkybohu, že ji do konce mého i jejího života uvidím jen zcela výjimečně.

Napadlo mě totéž, co Tebe. Ale předpokládám, že Iva má velmi vážný důvod, proč tak jedná. Kdyby studující syn nedělal dluhy, které za něj matka platí, asi by k tomuto kroku nepřistoupila ?
Dost zvláštní je i původní rozdělení RD. Předpokládám, že proběhlo dědění "ze závěti". Jinak pokud by dědění proběhlo ze zákona, vdova by vlastnila svoji polovinu plus čtvrtinu po zemřelém manželovi, a zbývající třetinu syn.
Proč zemřelý manžel odkázal svoji polovinu RD jen synovi ? A proč syn daroval svoji polovinu RD matce ?

oprava : zbývající čtvrtinu.

sepsal zavet,aby syn a manzelka meli stejny podil z baraku. A pokud syn ma dluhy a matka je musela zaplatit,tak ji na zaklade darovaci smlouvy daroval svoji pulku baraku a tim matce dluhy zplatil. Tak by to mohlo byt,ne? A ze ma obavy,ze by mohli prijit exekutori,kdo by nemel v teto situaci.

tak matka má k němu nejen vyživovací povinnost, ale svědčí mu stále i odvozené užívací právo k domu s ohledem na zákon o rodině, a tudíž zrušení trvalého pobytu by nebylo podle mého názoru možné. Něco jiného by bylo, pokud by s tím syn souhlasil a před úřednicí uvedl, že v domě nejen nebydlí, ale rozněž souhlasí se zrušením pobytu a vzdává se svého práva dům užívat. Co se týká přehlášení na adresu, kde bude bydlet, tak v těchto případech bývá velmi často jen podnájemní smlouva a nájemci nebo vlastníci bytu nedávají souhlas k přihlášení k trvalému pobytu. Sami se chrání před případnými nepříjemnostmi.

Ono to ani nemuselo být dědictví ze závěti. Třeba byl dům jen manžela - a pak se dědictví dělí na poměrné části mezi všechny dědice - tedy na polovic...
Celá situace je asi komplikovaná, souhlasím s Laylou že by to tak mohlo být. Až se kluk vyblbne a dostane rozum, určitě ho máma nevyhodí...

Milá Ivo,

zkouším si představit, že by to u vás v domě proběhlo naopak. Tvůj syn by požadoval po tobě převést polovinu domu na sebe, tebe poslal s kamarádkami do podnájmu a nestaral se o tvůj život... zdá se ti to nereálné? Proč? Je už plnoletý, měl své prostředky a plány do budoucna. Kde je psáno, že jsi to ty, která má mít vše a tvůj syn ne? Teď asi na katastru nemovitostí. Možná máš dojem, že je to výhra, takhle se "pojistit" na stáří, ale věř, že daleko větší ztráta je ztráta jeho důvěry k tobě a jeho nechuť společně mít něco společného dnes i v budoucnu. Mislím, že se tvůj syn neztratí, ale ty budeš sama trávit stáří ve velkém prázdném domě. Proto myslím, že pokud jsi ty ta rozumější, s většími životními zkušenostmi, nebudeš přetrhávat další rodinné vazby. Nepíšeš o dalších dětech, jsou-li jaké. Z tvého dopisu nevyplývá, proč se syn zadlužil, a jak hodlá financovat dál svůj život. Ale t o není nejdůležitější v daný momement. Daleko důležitější je, jestli ho máš vlastně ráda a to víš jen ty sama.

Chápu, že má Iva strach o střechu nad hlavou, ale syn se v podnájmu s pravděpodobností na 99 % nebude moci přihlásit k trvalému pobytu, takže bude hlášen na MÚ, jako bezdomovec.
Není možná nějaká lidská domluva, aby studující 21letý kluk, který má jenom mámu, nemusel "na ulici" ?
A kolik mu Ivo budeš přispívat jako výživné ? Syn se na denním studiu soustavně připravuje na budoucí povolání. Co když půjde na VŠ ? Se sirotčím důchodem po otci zřejmě nevystačí.
Připadají mi ty vaše vztahy v rodině přinejmenším zvláštní.

tim,ze ma uvery zaplacene,ma vlastne velice dobrou kreditni historii,takze mu budou chodit dalsi nabidky na pujceni penez,a Iva bude kazdy den vstavat s tim,ze mozna dnes prijdou exekutori. Dnes je doba trochu jina. Ja jsem taky dite a nasim bych nic takoveho neudelala. Jenze,ne vsichni jsou jako ja a o to je smutnejsi,ze mama(rodice),ktere tohle musi rvat srdce,proste syna odhlasi,protoze by homelesackou zustala(a navic NE vlastni vinou) treba sama. Kdyby jsi byla v jeji kuzi,udelas to taky.

Naštěstí v té kůži nejsem. Asi bych to raději řešila prodejem domu a koupí dvou malých bytů. Pak už by oba měli svůj domov, a bylo by jasné, co je čí.

syn bude za chvíli maturovat - ukončí školu a snad si najde práci - to bude už jeho problém. Já nevidím důvod, proč by ho měla máma nadále živit. Když chce, at se stará sám (aspoň uvidí, o čem to je). Jenom se bojí, aby si nevzal nějaký "stašně výhodný úvěr" a nepřišli jí vybílit barák exekutoři - protože těm je opravdu jedno, jestli jsou to věci její nebo jejího syna. Barák jí vzít nemůžou, protože je psaný na ni a ne na syna. A proč bych měla prodávat dům, ve kterém jsem roky žila, investovala do něj spoustu práce i peněz aby se měl synáček dobře... Ať se stará sám o sebe, když je tak chytrý a seká jeden dluh za druhým a chudák máma je za něj splácí...
A pořiď si z jednoho platu (když zaplatíš poplatky atd) novou televizi nebo počítač nebo cokoli jiného, co ti exekutor zabaví...
Druhá věc - nevěřím, že pokud synáček dostane rozum a vyroste z telecích nápadů, ráda ho přijme zpátky domů (a barák stejně jednou zdědí,takže nepřišel o nic).

Ano, já tomu rozumím, že se Iva bojí následků nerozumného života svého syna. Je mi jasné, že prodat vlastní dům, znamená prodat i vzpomínky na prožitá léta.
Jenom se bojím, že pokud proběhne vše, jak je v dopise napsáno, že se syn odstěhuje s kamarády někam do podnájmu, zůstane na obou stranách jen hořkost, a Iva ztratí tu možnost na syna kladně působit.
Já si cením dobrých vztahů v rodině víc, než majetku. Proto bych se snažila majetek rozdělit spravedlivě tak, aby se syn mohl jednou, až dostane rozum, k mámě vrátit.

Původně jsem neměla v úmyslu reagovat na příspěvky zaslané k tomuto dotazu ani se nijak obhajovat, protože to nemám zapotřebí. Jak už je ovšem „pravou českou“ povahou, dočetla jsem se od některých a naštěstí jich bylo méně, jak strašná jsem matka. Pro Ty, kteří si dovolují mě soudit,aniž by znali celý příběh,odsuzovat mě jen na základě pár vět vytažených z kontextu přidám tedy další NE nepodstatné informace, aby mě hlavu mohli umýt ještě více !
Padlo tam několik otázek.To já jsem se v dědickém řízení,když zemřel manžel rozhodla, aby syn měl ½ RD ( v té době neměl RD ani 1/10 dnešní hodnoty - stavba ), rozhodla jsem se tak proto,že nemovitost neztrácí hodnotu. Opatrovník i soud s tím rádi souhlasili. Mohla jsem mu dát peníze nebo chatu a vše ostatní si ponechat. Ale já jsem myslela na jeho zabezpečení do budoucna, kromě domu jsem ho zabezpečila i životní pojistkou, kterou zrušil a vybral stejně jako hotovost na účtě v bance, aby měl na VŠ studia. Platím mu školné po celou dobu studia a věřte, že pro vdovu to není žádná legrace. Můj syn se rozhodl žít se svými přáteli. Bylo těžké nechat ho jít do neznáma, ale je to jeho volba, je dospělý a nemohu mu bránit.
Chápu, že se se mnou a mými blízkými, kteří žijí ještě s námi ve společné domácnosti nudí, jistě je mladý. Ale to mu nedává právo dělat dluhy a spoléhat se na rodinu, že je za něho bude platit bez jakýchkoli komentářů. Poté co jsem za něho zaplatila 3.úvěr jsem řekla DOST. Snažila jsem se syna vychovat dobře a jsem přesvědčena, že nebýt party, která ho svedla z cesty, bylo by vše v pořádku. Dluhy jsem vyrovnala s tím, že chce-li syn jít svoji cestou dobře, ale po odstěhování se, což již učinil jak si sám přál, jsme se dohodli, že se odhlásí také z trvalého pobytu a vykročí do samostatného života nyní s čistým štítem bez dluhů a navíc se slušnou hotovostí pro začátek.
A pokud si nadělá dluhy, nebudeme to my , kdo bude riskovat, že nám exekutor zabaví střechu nad hlavou. Synovi vyplácím měsíčně peníze,které mu umožňují žít, platím mu nájemné za podnájem,kde s přáteli bydlí a kupuji mu také legitimaci to vše do doby, kdy ukončí studium. Poté si bude muset najít zaměstnání a začít pracovat a vydělávat si na sebe sám, tak jak si to přál..
Domů se samozřejmě může přijít kdykoli najíst, vyspat, vyprat prádlo, cokoli. Jen zde nebude mít trvalý pobyt. Naše vztahy se tímto nijak nezměnili, syn uznal, že to tak bude lepší, že zřejmě potřebuje tuto životní zkušenost,aby pochopil o čem že ten život je. Právě proto, že ho mám moc ráda ho musím nyní nechat jít.
A pokud by snad měl někdo pocit, že jsem syna okradla, mohu vás ujistit, že můžete v klidu spát, neboť syn je a bude jediným dědicem mého majetku,tudíž nepřijde o svůj díl, nýbrž získá úplně celý.

Tak, teď máte kompletní informace a můžete mě soudit za to, že myslím ne na sebe,ale na druhé, kteří s námi bydlí a hlavně na syna, který až vystřízliví z tohoto hýřivého studentského života získá slušný majetek a s ním velmi slušné zabezpečení, až já z tohoto světa odejdu.
Protože já si na majetku nezakládám, do hrobu si ho nevezmu, jen chci slušně žít v klidu pod vlastní střechou a svým blízkým garantovat klidné stáří.
Těm kteří mě odsuzují bych ráda řekla, že zkušenost je nesdělitelná,takže Vám přeji, aby jste nikdy neprožili totéž, protože ač děti vychováte sebelépe, nikdy nemůžete vědět, co se stane. Suďte mě za to, že myslím hlavně na synovu budoucnost, na dobu až dostane rozum a bude rád, že jsem pro něho před ním samým uchránila střechu nad hlavou.
Na závěr chci říci, že nechápu, jak někdo na základě kusých informací má tu drzost někoho soudit.Těchto lidí je mi opravdu líto. Mé životní motto zní: NESUĎTE, ABY JSTE JEDNOU TAKÉ NEBYLI SOUZENI !

A nyní si o tom piště, odsuzujte, pomlouvejte, je mě to jedno, neboť já se k tomuto už vracet na tyto stánky nebudu. Těm, kteří chápou mé pocity a strach za jejich příspěvek děkuji a všem Vám přeji v životě jen to nejlepší. S láskou Iva

Moc neradím v takovýchto příspěvcích, které se týkají rodinných a partnerských vztahů, poněvadž jsem v životě nedokázala poradit soběm natož abych radila druhým. Chci tě povzbuditm poněvadž jde asi o tvé jediné dítě.
Sama si vůbec neumím takovou situaci představit, děti mám tři a i když jsem dost věcí v životě pohnojila, tak děti mám slušné, rády se vrací domů. Prostě jsou naší radostí. Pokud mohu vyjádřit svůj názor, asi bys měla myslet i na sebe, nevím kolik Ti je ale jen práce a péče o rodiče ti nemůže stačit.
Vyjeď si do lázní,chod do divadla.. Tvůj syn už měl maturovat určitě dřív než letos, tři uvěry jako student je taky trochu silná káva.
Myslím, že tvoje snaha vedená dobrým umyslem, prostě nevyšla. říkat ti ,aby ses tím netrápila asi nemá smysl, tak ti přeji hodně síly v dalším životě.

Proc, Danielo, kratis ty prispevky- dotazy od lidi? To uz tu bylo nekolikrat, ze pisatel(ka) musi veci vyvracet a dovysvetlovavat, nebo ty je vzdycky uvadis na pravou miru, protoze jsi tazateluv dotaz zkratila.
Ma to vubec cenu, aby tu lidi neco radili, kdyz poradne nevi jak se veci maji?

za ty svoje rychle "silacke" soudy,jak by jsi,co by jsi a jaky kdo je??
Ivo,ano mas pravdu,nemas za potrebi vysvetlovat svoje rozhodnuti tem,kteri hned po par radcich dotazu( ten se vlastne tykal postupu,kam se obratit pri odhlasovani syna z trvaleho m.bydliste) zacnou chrlit jed. Preji hodne stesti!

Každý se na věc díváme ze svého pohledu a podle svých vlastních životních zkušeností. Iva si své jistě dokáže obhájit, a její syn je již věkem dospělý. Asi má jinou představu o zabezpečení během studia, když zrušil životní pojištění, kterým ho chtěla zabezpečit matka do budoucna, a vybral i hotovost na účtě, aby měl, jak píše Iva "na VŠ studia".
Její syn tedy není nějaký asociál, co kašle na vzdělání, jen ještě nepochopil, že když mu peníze od matky nestačí, musí si přivydělat sám, třeba na brigádě.
Je mnoho studentů, kteří při denním studiu pracují třeba na částečný úvazek.
Dovysvětlení Ivy objasňuje spoustu věcí. Je dobře, že se syn postaví na vlastní nohy. Jen s tím "vystěhováním" mohla Iva ještě do května do synovy maturity počkat, a pak už by neměla pochyby o tom, jestli je syn dostatečně vzdělán, aby se v životě neztratil. Studium VŠ se dá dělat i dálkově, a nikdo nemůže nutit matku-vdovu, aby syna na studiích živila do 30ti. To už je věc dohody dvou dospělých a zodpovědných lidí.

jen mi nejak hlava nebere,proc Mamco tolik jedu a nepochopeni,kdyz mas nastesti svuj pohodovy zivot....

A do mého "pohodového" života je Ti houby.

ma pritelkyne zije s ex-pritelem ktery ji i po prichodu z vezeni za ublizeni na zdravi neustale atakuje slovne,naschval se ji nevyhyba tim ji odstrci.Ona se ho potrebuje zbavit,ale je tam problem vuci nemu,financni nevyrovnani majetkove.Ona ma strach ze i pres to se ho nezbavi.je mozne ho nejak tam odsat dostat poradte prosim-dekuji.

Dobrý den,
potřebovala bych poradit, jak mám dále postupovat. Ještě nerozvedení manželé - manželka odešla ke svému novému příteli a v domě nebydlí. Majitel je sám manžel, který požádal o zrušení TP manželky, bylo zahájeno řízení a manželka se dostavila na OÚ s tím, že nesouhlasí se zrušení TP. Jak dále postupovat?
Děkuji za odpověď

Dobrý den, jsem dospělý pracující muž, který žije ve 2 1 bytě se svoji matkou.
Matka je majitelkou bytu, a chce me vyhodit (odhlásit z trvalého pobytu), přesto že ji platím polovinu nájemného tak jak jsme se domluvili.
Žádné problémi ji nedělám, exekuce či neco podobného mi nehrozí.
Přes tohle všechno se rozhodla, že se mnou bydlet nechce.
Prosím o radu, jak postupovat, aby nedošlo k odhlášení trvalého bydliště moji matkou?
A jaká je pravděpodobnost, že by se jí to povedlo?
Díky za odpověď