Dufam ze sa to poriesi, ale ked niekedy nas viazu city k otcom nasich deti aj ked si to nezasluzia, uz len preto, lebo su otcovia nasich deti.... Potom je tazko pomoct, ak je chlapovi kazde nasilie odpustene. Mozno by v tomto vedela pomoct socialka, alebo to radio do hlavy...

Cit: "Chudinka ženička je určitě totálně bezradná a vyděšená, dost možná, že se bude bát cokoliv i říct, ale přeci jen - co to mají ty děti za život, za dětství?"
To jsem zvědav, jak zase budu napadenej od všech spravedlivejch a soucitnejch, když řeknu, že jestliže jí "příroda poručila", jak se tady s oblibou používá, povít 4 děti do takovýhohle prostředí, s plnym vědomim jim dát do vínku takovýhle dětství, protože tohle musela (!!!) vědět od začátku, tak se u ní jedná o čirý sobectví kombinovaný s bezohledností a nezodpovědností.
No, a teď, když všechno dobře dopadne, děti půjdou do děcáku (skutečně skvělej vklad od ní do jejich života), a ona si s prvnim dacanem pořídí další. A asi se ani moc nemýlím, když si myslim, že to nejspíš bude zase s tímdle samým.
Klidně se do mě obujte, ale mě tenhle příběh skutečně nedojímá, jen otvírá kudlu v kapse.

Pozri sa, je si tiez myslim, ze volebne pravo by mali mat len ti, co maju IQ nad sto a myslis ze sa mi vyhovie?
U nas na sidlisku bola taka zienka. Dost seriozne vymleta. Deti rodila krasne, s peknymi tvarickami, blondavucke, jedno po druhom. Pomaly sme stratili prehlad ci ich ma 5, alebo len 4. Deti chodili po sidlisku a žobrali peniaze a jedlo. Socialka sa musi nahlasit na navstevu, takze vzdy ked prisla kontrola, deti boli doma, jedlo navarene. Nakoniec sa odstahovala niekam na dedinu, deti nechala celu noc a dalsi den same doma, ona sla na diskoteku. Niekto ju udal a skoncilo to sudom. Lenze NC, to nie je len vec zeny, aj chlap by mohol niekedy premyslat, ci to do nej pusti, ked je to vymleta alkoholicka. Nie?

Samozřejmě, aj chlap! Jenže tenhle konkrétní příběh je ale o jejím sobectví. Právě proto, že od něj nic, co by se mohlo podobat přemýšlení, slušnosti, zodpovědnosti, čekat přeci vůbec nemohla. Jenže ona se chtěla množit a bylo jí uplně fuk s kým, protože tak jí to "nařídil hlas přírody".
Jinak si to nedokážu vysvětlit, ledaže by se jednalo o příběh z otrokářského společenského řádu. Jenže se zřejmě nejedná, nýbrž jde o příběh, ze Severní Moravy, přináležející ke středoevropské kultuře (nebo to v Ostravě neplatí?), a odhaduji, že "vztah" (ehm), vznikl někdy po roce 2000 po Kristu.

Je logické, že jedinec se "zdravým" sebevědomým si nic takového nenechá líbit. Možná že tuto paní nepoučila příroda,ale její rodinné prostředí (pokud nějaké bylo), které ji vytvarovalo do nesebevědomé, závislé a poslušné podoby a manžel už jen po svém pokračuje v udržování formy. Tyhle věci se pěkně proplétají a tyto typy se navzájem přitahují. Je lehké soudit,když jsme z takových podmínek nevyšli a neumíme si představit, jak to dokáže "znetvořit" duši. Už jen ty statistiky - týrané děti týrají nebo si nachází týrající partnery - jsou výmluvné. Když to přeženu - z pohodlí teplého obýváku je tohle logicky nepochopitelné.

ale pro pouziti na nasilnicich - at muzskych ci zenskych.
Je mi lito tyranych zen a deti, bohuzel litost ale neni ucinna pomoc. Nekdy si myslim, ze na delani deti a rodiny by melo byt specialni skoleni a povoleni, neco jako zbrojni pas...ale to by jsme pak vymreli.
Je mi moc lito te zeny a deti. Samozrejme, ze je to jeji vina, ze situaci ihned neresila..ale vime my co bylo v jejim zivote a co zpusobilo, ze nema silu k odporu? Mozna vyrostla prave v takove rodine a nevidi, ze to tak nema a nesmi byt? Neni to omluva, 4 deti privest na svet a dat jim takovy hrozny zaklad do zivota...ale kdo jsme my aby jsme soudili?
Vubec se do tebe MC neobouvam protoze mas pravdu - ale myslim si, ze mnoho obeti se obetmi stava postupne, nekdy uz narozenim do spatnych pomeru a nemaji oci videt a usi slyset. A pak je tezko je jenom odepsat jako "nekvalitni material".
Tohle je tak tezke tema...

Speciální školení a povolení. Přesně tak to vidim!
Ale taháš kudlu z kapsy pro použití na násilnících?
Jenže ona si toho násilníka dobrovolně bez nucení sama zvolila.
Ona, bez mrknutí okem, toho násilníka přisoudila svým dětem za tátu.
Kdo se víc na dětech provinil? Ten, kdo je násilnický hovado bez mozku anebo ta, která svejm dětem vnutila život s násilnickym hovadem bez mozku, ač dobře věděla, s kým budou děti mít dalších 18 let tu čest?
Čest.

Clovece, co ak ma IQ 40 a jednoducho jej nedochadza, ze existuje aj antikoncepcia? A mozno na nu nema peniaze. Ja viem, mala od neho odist, ale mozno si povedala, ze lepsie s nasilnikom, ako na ulici. Pricin moze byt milion. Ty asi podla nas na kudle predpokladas, ze vsetky zeny su take inteligentne, uzasne a nadherne ako my, vsak?

ač s Tebou většinou souhlasívám. A vezmu to trochu zeširoka, snad se na mě nebudete zlobit. Zdánlivě se to bude zdát nesouvisející, ale - ačkoli přizávám, že jsem místní politické debaty nečetla nijak pečlivě, tak myslím, že v jednom se my dva shodneme - že politika ražená modrými ptáky o tom, kterak člověk musí být mladý, zdravý a úspěšný a když není, tak má smůlu a ať si pomůže sám, je hnusná. Spousta lidí neměla šanci, není tak dravá, tak schopná atd... nemusím to tu rozebírat do detailu, určitě mi rozumíš. Např. co se týče důchodců, mi náš systém připadá k nim strašlivě nespravedlivý - a myslím, že my - mladá generace (haha, no nic, stále ještě relativně mladá generace ) generaci našich rodičů hodně dlužíme a nějak jim to nedáváme (systémově) najevo. Proč se pouštím do politických úvah? Protože jsem vyčetla z Tvých příspěvků, že v politice máš soucit, máš sociální vidění atd. A právě proto mě trochu zaráží, že ve vztahové rovině opakovaně věci vidíš tak, že kdo je blbej, může si za to sám a patří mu to (ve zkratce řečeno). Jen v těchto dvou věcech jako bys měl zcela odlišné pohledy... Jasně - MŮŽE to být tak, že je to nezodpovědná ženština, která si za to fakt může sama, ale taky to může být klidně tak, že opravdu vzešla z rodiny s despotickým otcem, vychována k slepé poslušnosti, fyzickým trestům atd... A tomuhle se dokázat vzepřít a najít v sobě tu sílu - to je hodně těžké a bez pomoci podle mě nemožné... Nic ve zlém, jen polemizuju, ale nedalo mi to nepoukázat na tenhle v mých očích rozpor v Tvých příspěvcích... Tak teď zase do mě :-)

Ty víš h***o o tom, jak se do té situace dostala. Může to skutečně být, tak jak říkáš, možná věděla, s kým si ty děti pořizuje a doufala, že ho předělá. I tak by bylo to, co prožívá, velmi neúměrným trestem za její naivitu.
Ale může to být i úplně jinak. Manipulátoři jsou velice zdatní v předstírání - mohl se jí klidně na začátku jevit jako ztělesněný "ideál septimy".
Když jí měl ve své moci (po prvním dítěti) mohl postupně utahovat smyčku a odstraňovat vůli k odporu, podobně jako se nechá žába bez odporu uvařit v hrnci. Strach o život dětí ji mohl úplně paralyzovat.
Abych předešel možné námitce "proč si s ním teda pořizovala další děti": myslím, že na její souhlas se před sexem přestal ptát už dávno, znásilňování je v těchto "vztazích" celkem běžné.

k otrokářství nemá moc daleko a o nějaké středoevropské kultuře nemá tuchu

jenže zezačátku to tak třeba vůbec nebylo... oni ti manipulátoři bývají většinou společenští, je s nimi veselo, vezmou ženu sem, vezmou ženu tam a tam objednají, zaplatí... no a ptáček je lapen, příjde dítě, žena doma na mateřské, peněz pomálu a už to začne... ptáček se začne vybarvovat... dřív by si to tak nedovolil, ale jak je ta druhá osobna na něj závislá, nejdřív finančně, no a potom se to převrátí a je závislá i psychicky, protože se začne bát... antikoncepci nebrala možná proto, že na ni neměla, možná proto, že jí to chlap zakázal pod hrozbou něčeho (nejčastěji to bývá ze strachu, že jí sebere děti) a chlap dělá jedno dítě za druhým, aby na něm závislá zůstala a neodvážila se odejít, protože ví moc dobře, že druhou takovou by těžko hledal...a jestli ona ženička nemá ani vzor v rodině, ani podporu a zastání, je to pak pro ni začarovaný kruh...
Jo, kdo to nezažil, tak to nepochopí, a většina z nás je dost silných, aby si to líbit nenechala, nebo spíš ten onen dotyčný by si to prostě k jiné ženě nedovolil, ale tady má tvárný materiál, tak si najednou honí ego a hraje si na chlapáka... a pak se musí stát buď něco hodně závažného, aby se ona odpoutala a začala bojovat (hlavně se svým strachem) a nebo musí uvidět příklady jinde, aby se jí pomalu začaly otvírat oči... a nikdo z nás neví, jak to pro ni může být těžké... ale k tomu, aby začala něco dělat, aby si nenechala se sebou manipulovat a týrat, k tomu musí dozrát sama... do té doby je jakákoliv pomoc marná...

doufám, že dozraje dřív než si děti domácí rituály vstřebají za své. A pomoct se jí může,ale v prvé řadě musí sama chtít ten svůj nynější život stopnout. Může být sociálně pokřivená jak chce, mě jako matce by v prvé řadě záleželo na dětech. Zhruba si představuju co se u nich děje, co se děje před očima těch dětí ...

Jednak si dost dobře nedokážu představit, jak by dotyčná paní se čtyřmi dětmi podobné centrum navštívila tak, aby se o tom její manžel nedozvěděl, a druhak si myslím, že pro radu, aby volala linku 158, si tam ani chodit nemusí.
Jedinou možnou pomoc vidím v tom, že by pracovníci "Centra" sebrali tu zmrzlou ženu stojící před domem i s dětmi, naložili do auta, a odvezli do nějakého Azylového domu. Teprve pak by se dalo hovořit o nějakém hledání ztraceného sebevědomí (jestli tedy někdy nějaké měla), a uvědomování si zodpovědnosti za výchovu dětí.
Úplně bez prostředků by paní nebyla, nějaké rodičovské příspěvky a dětské přídavky, ev. výživné od manžela by pro nový začátek měla.
Průšvih je v tom, že ona možná ani odejít nechce, protože ho z nepochopitelných důvodů miluje.

než jí soud stanoví výživné jak na děti, tak na ni, uplyne nejméně pár měsíců, tak asi půlroku, rodičák už nejspíš bere, přídavky možná taky, pokud její muž nevydělá víc než minimální mzdu, nejspíš jí tyto dávky chodí na jeho účet, takže k nim nebude mít moc přístup. Odejít nechce, protože se bojí, protože jí někdo asi pravidelně říká, jestli se o to pokusí, tak uvidí, třeba jí vyhrožuje, že jí sebere děti, že ji zabije (dost možná že jí zabije děti, aby ji tím potrestal). Ne každý je odolný jedinec, který se nebojí a postaví se...
Karl,ale nic nevylučuje, že ona tohle dělá právě kvůli dětem, aby je ochránila... co ty víš, jestli její chlap jí nevyhrožuje, když nebude poslouchat, tak jí začne děti bít, týrat nebo kdoví co, a ona, aby je ochránila, raději se vyhýbá všem možným třecím plochám a slepě poslouchá, aby si on svou zlost nevylil na nich... a jestli z domova nezná jiné zacházení, než tohle, tak jí to prostě připadne normální, jako tobě, že si např. každé ráno uvaříš kafe a dáš snídani... dokud nejsi v její kůži, nevíš, co a jak je...

i to zvíře - matka,chrání především svoje mláďata. Tuhle paní neomlouvá jaké, že má vlastně IQ nebo jaké si v sobě nese pokřivení. Co z jejích dětí vyroste? Děti bych jí odebrala, protože v tom případě není svéprávná a rozumná.

připomínáš mi Marii Antoinettu, která na adresu chudiny požadující chléb, řekla :"Když nemají chléb, proč nejedí koláče?" Ty jsi samosebou nikdy nechtěně neotěhotněl a ani ti to nehrozí. Ona ta žena fakt nemusí být debilní a nezodpovědná, jen zastrašená a vyděšená. Víš, oni je ti chlapy nemlátěj, než si je vezmou.Pak už bývá pozdě. A ty ženy zdaleka nebývají jen primitivky, jsou mezi nimi i vysokoškolačky. A i kdyby šla na policii - policajti jsountaky chlapi am už ze solidarity neudělají nic. To si nevymýšlím - není to tak dávno, co bylo v televizi, jak jedna paní pomalu denně lítala na policii vyděšená, že jí muž chce zabít a vyhrožuje jí pistolí. Policajti to nějak zahrálůi do autu a nestrali se - až jednou s ní teda domů šli, s tím že na manžela udělají bububu, aby je žena už neobtěžovala - no ale vzalo to úplně jiný obrat, protože ten muž zastřelil policajta. Tihle násilníci jsou totiž psychopati a normální slušnej člověk je proti nim bezbranej.

...ale tyhle věci jsou opravdu někdy pro lidi z města nepochopitelné. Pocházím z malé vesnice. Skoro napůl samota. Vedle pár dalších podobně miniaturních vesnic. Naše sousedka, milá ženička, teď je jí asi 37, má tři děti, za manžela takovou kreaturu - vožrala, nezaměstnanej už asi 15 let, mívá agresivní opice, v hospodě vysedává po celou otvírací dobu, ženička vydělává,jak se dá (tam se moc nedá - leda v lese), navíc dělá brigády (v létě vaří na táborech) a tak, a to vše jen proto, aby, pokud někde zapomene hotové peníze ten její všechno prochlastal. Žijí v chalupě s jeho starou matkou, ta nás občas o pomoc požádá, např. když ta vožralá kreatura vyrvala telefon ze zdi, tak si k nám přišla zavolat, a podobně. Proč to píšu: z hlediska člověka z města jsou typickým příkladem někoho, kdo potřebuje pomoc. Z hlediska mě, sledujícího příběh od počátku, pomoc nepotřebují. Tatínek zmíněné ženičky je totiž taky neustále v lihu, házení hrnců u nich bylo na denním pořádku. Kromě tohoto ožraly v naší vesnici nebyl k dispozici jiný partner, ta ženička chodila jednu dobu s klukem z vedlejší vesnice, ale ten byl pravděpodobně ještě příšernější, než ten "náš", tak se k němu zas vrátila. Toto se dálo asi 5 let, pak svatba (nebyla těhotná), děti, a teď to tam takhle stloukaj. Jediná pomoc, o kterou stojí, je ta, o kterou nás sami požádají a je jednorázová (zavolat a pod.), jakákoli jiná pomoc (policie, sociálka) by byla vnímána jako nepřípusné vměšování do rodinných záležitostí...Už chápete, co myslím?

paní z BKB v Ostravě mi včera psala, volala, a dohodly jsme jakýsi postup přijatelný pro všechny. Uvidíme co bude dál.
Ještě bych se vyjádřila k té paní se čtyřma dětma. Myslím si, že je bez peněz a zcela odkázána na svého partnera. Podle toho jak byla oblečena ona a děti, z normální konfekce to není. Ona spíše letní věci než zimní. Ale děti zimně. Tak hodné děti už jsem dlouho neviděla. Miminko celou dobu spinkalo, a všechny ostatní děti si tiše hrály u kočárku a ona...sice kouřila, ale asi je to její jediná neřest. Protože ji potkávám střízlivou. Míjela jsem ji jednou, když šli s tím člověkem, zdálky se člověk diví, dnes a čtyři děti a bílý pár? Ale když jsme se míjeli a i přes tmavé brýle té paní byly vidět v obličeji modřiny, ne jedna, hodně! A Ty její oči! Volaly, prosily, vpíjely se do mých. On tlačil jeden kočárek a ona druhý, za každý se drželo malé dítě. On jel vpředu ona cupkala za ním, on vydával příkazy jako na psa, ona mlčela. Otáčela jsem se a nevěřila.
Vím že se někteří ani nepozastaví. Bylo to divné, pak jsem ji ještě párkrát potkala ale minulá neděle byla něco. 4 hodiny před vchodem na jednom místě, já nekouřím, nevím co cigareta člověku dá, uklidnění? Teplo? Vím že to stojí spoustu peněz. Nevím co si myslet.
Myslím si že pochází ze stejných poměrů ve kterých teď žije, podle odpovědi kterou mi dala proč nejde k rodičům. Myslím si že na antikoncepci nemá, nerozumím tomu, dala bych peníze raději do prášků než do cigaret, ale možná pochází z deseti dětí a nepřijde jí to divné, moje dedukce. Možná otěhotňuje násilím, nevím, připadá mi to tak. Děti jsou tipuji tak rok od sebe.
Možná mne neposílala pryč ze strachu, možná jí to tak vyhovuje. Lidé jsou různí. Taky se mi nelíbí v čem ta paní dovolí žít sobě a svým dětem, ale třeba si neumí vůbec poradit. Myslím si, že svůj život bere jako fakt a neumí si nic jiného představit. Jinak by přece někam zašla. Něco by udělala. Ale ono se to dobře radí. Tak jen se modlím ať se nic zlého nestane a a´t jí svým jednáním neublížím.

aby zjistil, že týrání, vyhrožování, jedny klíče (??!) a tím nucený pobyt venku v jakémkoliv počasí, není normální. Uvědomuji si, že submisivní, zcela nesebevědomé ženě, svázané starostí a obavou o čtyři děti, musí dělat problém jen pomyslet na opuštění manžela. Proto by jí měl někdo na rovinu říct, že to, čemu vystavuje své děti, je špatné. Možná si to není schopná uvědomit. Někdo by jí měl říct, třeba na té ulici, když čeká, až se pán tvorstva vydadá, jaké má možnosti - azylový dům, osamostatnění financí, právní pomoc při rozvodu, ochranu.
Přiznám se, že mi dělá problém se do její situace vžít, mám naprosto jinou povahu, se mnou by si mohl někdo něco takového zkusit.

tedy na obyčejné nitroděložní tělísko, už mohla mít našetřeno vícekrát.

tohle z ní paní Danielo cítím.....

možná že proto, že cigarety doma jsou, tak si může vzít, peníze ne, a možná kdyby přišla s antikoncepcí nebo ji ten její našel, tak by nejspíš dostala doma nakládačku... ale určitě se bála, že ji ten její uvidí, jak se baví s někým jiným a bude z toho taky zle, podle toho, co píšeš... děti musí být hodné, protože by jinak rozčílily tatínka a ten by to už mamince vytmavil.. tyhlety děti většinou jsou hodné, tiché a poslušné, protože ví, co by následovalo, kdyby nebyly... já bych to tipovala, že ta paní ani neví, že to v rodině může chodit jinak, lépe, slušně, s láskou a pochopením, protože to nikdy nezažila a zná možná jen podobné rodiny, protože do určité míry takoví lidé přitahují k sobě zas jen podobné... určitě nemá žádné spřátelené rodiny, kde to chodí jinak a nepořádají spolu výlety, grilování, společné dovolené apod...

asi jí budou muset pomoct skutečně ty výše zmiňované isntituce.
Sociálka v mnohdy sporných případěch rve děti od rodičů, rodiče v šoku, děti řvou, brání se - nic platno. Tak ať se předvedou teď, v tomto případku !

Alenka P. Hagen: Speciální školení a povolení, neco jako zbrojni pas!

kdo všechno má přístup k informacím? Třeba ten, kdo má internet, kdo má kamarády, co ho mají, nebo kdo ví přesně, kam jít a o co si zažádat... ale jak už vidíš, i tady na kudlanku se obracejí s dotazy normální, vzdělaní a samostatní lidé a ptají se na věci, které se nám ostatním zdají úplně samozřejmé... jo, ti se zeptají, protože mají jednu z možností, jak ty informace získat... ale je spousta lidí, co znají jen a jen svůj byt, nemají internet, nemají třeba ani telefon, aby si mohli kamkoliv zavolat a nebo na to nemají peníze, a žijí v takových podmínkách, v jakých by nikdo z nás nechtěl být ani chvíli, protože to považují za normální stav... a věří, že jinak by to nešlo, že být sami by nezvládli - ono se jinak mluví ženě s dvěma odrostlými dětmi než čtyřnásobné matce na mateřské s kojencem a batoletem a další drobotinou... i to ubytování se lépe shnání pro jednoho, dva, než pro pět osob... a mateřská je stále stejná, ať máš doma dítě jedno nebo deset...

je dost trefný
-----------------------------------

to poznáte když rodina nemá peníze. Třeba ty cigarety bere partnerovi, uvědomuji si že i zuby nemá v pořádku, asi jsou ty rány silnějšího rázu.

Těch informací je zatím málo.Do hlavy druhému člověk nevidí.i tak je jasné,že pomáhat můžeme jen člověku,který o pomoc stojí.A to si nejsem u té paní uplně jistá.Možná je to z toho důvodu,že se bojí a možná proto,že ho i přesto všechno má ráda.Děti jsou ještě malé,aby vyjádřily svůj názor.Ostatním je to jasné,ale ona sama to možná vnímá uplně jinak,o tom už bylo napsáno mnoho a nikdo to nedokáže vysvětlit co ty ženy u těhle chlapů drží.

chápu tvé pohnutky, ale buď velmi opatrná. Aby se tvá pomoc nakonec ve zlém neobrátila proti tobě. Našlapuješ po velmi tenkém ledě.

všechno jde, když je vůle. Jen si představ samu sebe, že máš čtyři děti - sedí za stolem, potichu obědvají a dívají se jak maminku tatínek mydlí hlava nehlava, otlouká jí hlavu o zeď .... a to všechno před nima. Tak co je potom pro ty děti lepší?????

ne internet. Je mi jasné, že na net přístup nemá. Ale jak v TV, tak v tisku jsou občas takové případy, a většinou je také řečeno, nebo napsáno, že se lze někam obrátit a kam.

a proto chci, ať se stará dál BKB.

Na to mám sebe a své děti moc ráda. A hlavně, nebojím se vzít osud do svých rukou. Nedokážu se vžít do situace, kdy mne někdo ovládá, protože já bych se nenechala.

si moc nepočteš a u televize pravidelně usínáš...a patrně u nich tam jde určitě hlavně sport - tam se holka moc nepoučí.

I když mám třeba 15 dětí. Ale ta žena se po ničem nepídí, bere to asi jako svůj osud. A pokud sama nezmění své myšlení, tak jí nemůže pomoci nikdo. Dál bude rodit děcka svému pánovi, dál snášet rány, až jednou třeba bude rána silnější, a z děcek budou sirotci. Poloviční, že, vždyť budou mít tatínka!

napsala jsi to správně... na to máš sebe moc ráda... ne každý má to štěstí... proto v takové situaci nejsi a nejspíš nikdy nebudeš, ovšem to neznamená, že všichni lidi na světě se narodili s takovým sebevědomím a sebeláskou a hlavně s takovou životní sílou a jistotou...
Mimochodem, ne každý si kupuje noviny a podle prostředí té paní, ve kterém žije a ve kterém nejspíš vyrůstala, bych řekla, že pokud bude mít peníze na tisk, určitě to nebudou Hospodářské noviny, Reflex, Koktejl magazín, Marianne nebo Betynka... spíš bych viděla Blesk, Aha nebo Rytmus života... a tam se toho kromě ukrutných senzací moc nedočteš...

Jinak jediné, co mě napadlo jako komentář situace, bylo známé: " ... neboť nevědí co činí..."

Předpokládám, že ani v HN, ani v dalších tebou vyjmenovaných časopisech o podobných situacích nic moc není. Nevím, nečtu je. Tedy krom Reflexu, ten jo, občas. Občas čtu Blesk, ale jen na netu, a tam občas něco k tématu je. I v TV bývá, občas.
Z tvých slov cítím až výčitku, že mám ráda sebe a své děti. Jestli je to výčitka, nevím proč. Ale i proto, že se mám ráda a že mám ráda své děti, mám i tu sílu. Není to o štěstí, je to o životním postoji, taky jsem byla na dně, ale nenechala jsem se srazit na kolena. Nikdy jsem nerezignovala, to žena z příběhu zřejmě ano. Nemůžeš pomoci někomu, kdo o to nestojí, nejdříve se mu to musí přehodit v hlavě, musí začít vnímat svou situaci jako neudržitelnou, musí se probudit. Pak teprve může přijmout nabízenou pomoc.

právě naopak... protože člověk se z téhle patové situace dostane až ve chvíli, kdy začne být konečně sobecký a pochopí, že musí začít milovat sám sebe, aby se mohl oprostit od veškerých pocitů bezmoci, viny a teprve potom může začít budovat nový život...
Těmi časopisy jsem chtěla jen naznačit rozdíl mezi "seriozním" a "neseriozním" tiskem, v TV toho taky nic moc nedávají, a když už, tak určitě ne na Nově nebo Primě, které jsou asi nejsledovanější, a když už to tam dají, tak např. ve zprávách to zavání jen obrovskou senzací a méně už radou, jak z toho dál.
Já si taky prošla podobným obdobím, kdy jsem se "neměla ráda" a z té sebevědomé veselé usměvavé dívenky, co vylezla ze školy s maturitním vysvědčením se postupem času, poznenáhla a nenápadně stala ustrašená myška, a můj v té době manžel taky na začátku nebyl takový, jako o pár let později. Zpětným pohledem nechápu, jak jsem si mohla nechat líbit všechno to jeho psychické týrání... dnes už bych se nenechala manipulovat a to je dobře... právě proto taky píšu, že se jí nedá pomoct, dokud nedozraje do situace, kdy si to uvědomí a bude o pomoc stát... a že hlavní roli hraje strach, o tom nepochybuju...

dál bude snášet rány....
A přesně s Míšou Šíšou to vidm tak, že jakákoliv snaha o pomoc se strašně snadno může obrátit proti nabízejícímu. Zvlášť pokud tou nabízející bude žena.
Je totiž docela pravděpodobný, že mu to hned začerstva doma vykecá, pro jistotu taky dostane hned přes dršku aby na podobný nápady zapomněla hned v zárodku, a pak si to debil půjde ručně vyřikat i s tou, co chtěla pomoct.

že máme chodit po světě a všímat si jen sebe? Jen proto, aby si to se mnou nepřišel vyříkat ručně stručně nějaký primitiv? Šla jsem do toho ikdyž vím, že jestli v BKB zradí co slíbili, jsem v ohrožení. Ale zatlouct to mohu vždy, ne?
Naštěstí nejsou všichni tak nevšímaví a zahledění do sebe. Co je to za dobu?
Představ si NČ že jsem v mládí zažila i situaci, kdy muž mlátil ve městě ženu a jí se zastal jiný muž. Ta žena se obrátila proti tomu, kdo ji chtěl ochránit...a přesto jdu do toho. Já vím, komu není rady.....uvidíme.

Je dobře,že jsi nebyla lhostejná.Ani ne tak kvůli té ženě jako kvůli dětem,které jsou ještě malé a musí tohle snášet.Vždyt i těm křiklavým případům z Rakouska napomohla lhostejnost.Natascha K.taky chodila se svým unoscem ven a vysílala prosebné pohledy,byla zoufalá.A což ten případ ze sklepení.Tady jde o to,že ses možná vystavila nebezpečí.Jednou v autobuse jsem se zastala staré paní,nikdo ji nepustil sednout.Paní mi děkovala,ale řidič byl ještě sprostej.Když ta ženská stojí u vchodu jak pes s dětma a nedovolí si zazvonit,tak to vypovídá o mnohém.Kdyby to chtěla nebo mohla stopnout asi by nečekala a udělala to dřív než tu byly 4 děti.

děkuju

a to i v tom případku, kdy riskujeme, že se pomoc obrátí proti nám.
Může se stát, že lidi jen s odporem překročí někoho, kdo upadl na chodník - myslí si, že je opilý. A třeba taky není.
Vídám v poslední době jednu paní - dlouhý kabát model charita, tři igelitové tašky = bezdomovkyně, tak jsem si řekla, že až ji uvidím příště, pozvu ji někam na jídlo. A pak jsem se dozvěděla že je jenom "šáhlá" má byt na předměstí, penzi a po městě nosí tašky s cennostmi a penězi, neboť má utkvělou představu, že když je nechá doma bez dozoru, tak je nkdo ukradne. Jsou různé případy.
Ovšem ty nejhorší jsou, když tam figurují malé děti. A tento od Eny je. Žádná z nás si neumí představit, že by s ní a s dětmi muž zacházel podobným způsobem. PAní je z nám neznámých, ale vytušitelných důvodů na dně. Snad jí bude pomoženo, instituce to nevzdají, muž ji mezitím nezabije...

nemusíme si hrát na žádného spasitele, ale není vyloučené, že tu může jít doslova "o krk". Když už násilí rozjede, agresivit geometrickou čarou stoupá.
NĆ, já sice vím, že pomáhající žena je ve větším nebezpečí, ale jsem si teda nemohla nevšimnout, že všechny tyto záchranné akce, i profesionálně, téměř 100% iniciují ženy. Ne, že by to všem chlapům bylo jedno, to ani náhodou, ale se nepřetrhnou, včetně policie
Ený, v BKB nejsou žádní trapní amatéři, aby tě oni prozradili. Úplně nejakutnější, aby se vzpamatovala trochu, bude totální izolace od agresora. To někdy s myšlenkovými pochody obětí udělá vysloveně divy. A někdy taky ne..., ale naděje a pozitivně se vyvíjející případy existují.
Jinak se mi moc líbilo, jak přesně situaci, i když pro nás stále trochu hypotetickou, vyhodnocovala Vodoměrka, šikovná holka

děkuji že v tom názoru nejsem sama, ....pomáháte....

Přečet jsem si jasně, že "Ona jakoukoliv pomoc odmítá...".

když jí to vyhovuje nebude se dít nic. Nevnucuji. Odešla jsem. Jen jsem vznesla dotaz na paní Danielu. Odpověděla. A co bude dál? Třeba nic.
Třeba všechno.

pokud se ta žena bojí svého muže, je vystrašená a my nevíme, čím ji drží v šachu, tak nějaké to tytyty od úřadů jen způsobí, že bude na něm ještě víc závislá a neudělá už nic, protože on to použije proti ní - stylem, vidíš, jsi neschopná, sociálka tě má prokouknutou a když ti neseberou děti oni, tak je stejně dají mně, kdybys náhodou chtěla vzít kramle... pokud si je vědoma toho, že tato situace je pro ni i děti špatná a stejně s tím nic neudělá, protože jí to vyhovuje, tak by je to mohlo trochu vyburcovat... ovšem podle toho, že děti jsou čisté, upravené, hodné a nejsou celý den bez dozoru, řekla bych, že jde o tu první variantu a zájem sociálky ji jen zastraší... kromě strachu začne mít pocit viny, že je opravdu tak špatná, že si nic jiného nezaslouží, než chlapa, co na ni dohlédne a řekne jí, co má dělat a co je správné...
Myslím, že si ale už uvědomuje, že něco není v pořádku, jak psala Eny, že se dívá a má v očích prosbu o pomoc... pokud by si myslela, že to tak má být, tak podle všeho by neměla ani odvahu se podívat lidem do očí, spíš by slepě hleděla na svého tyrana a neodvážila by podívat jinam... chci věřit, že včas otevře oči, než se stane něco horšího...

ano, ano, ano, ano, jste génius!

"Mj. dostala jsem od vás pár soukromých e-mailů, popisujících, že dotyční si něčím podobným jako děti prošli.
A podle všeho nezažili nic hezkého, dodnes to na nich zanechává stopy! a kdyby tomu mohli zpětně nějak zamezit..."
Zajímal by mě názor právě těchto lidí, kteří si něčím podobným prošli, v jaké formě teď vidí tu pomoc. A jestli by brali raději pobyt v děcáku, než v takové rodině. Vím, že je to citlivé téma, a nemyslím, že byste někdo chtěli odpovědět přímo, a samozřejmě to chápu, propasírujte tedy prosím odpověď přes Danielu. Snad Daniela dovolí.

Přesně nad tím jsem se zamyslela, když se tu probírala ta petice proti řízení pod vlivem.. Smyslnost x nesmyslnost, formulace pro právní přepis a kdo ví co ještě.. A přitom pro mě osobně to byl způsob vyjádření nespokojenosti a tudíš snaha NĚCO dělat a podpořit ty, co se to něco dělat snaží.. Nezavřít oči a přikyvotat argumenty o špatné formulaci,nevyužitelnosti x o tom, že když nechce,tak nic nevidím.. Mě se to neděje,tak co.. Když jsem jela do Prahy do školy, pomohla jsem paní s kočárkem (mordovala se s ním do metra). No byla v šoku už jen z toho, že jsem "neběžela" s davem a dokonce "zabučela". Na můj dotaz,jestli chce pomoci se tvářila nevěřícně. Tak jsem kočárek bafla a šlo se.. Celou dobu mě sledovala upřeným pohledem a při děkování se přiznala, že měla strach,abych jí ten kočárek nevytrhla a nezmizela s ním, nebo z něj něco nezmizelo.. Ptala jsem se,jestli vypadám tak hrozně a ona na to: Ne,ale v dnešní době lhostejnosti a neochoty pozdravit, nebo pomoci, je krajně podezřelé, když se někdo sám nabídne..Tady člověka ušlapou a okradou,když upadne a ne aby si ho všimnuli, pomohli (pokud si ho nevšimnou ve smyslu negativním).. Takže naprostý souhlas s Danielou, Eny, Wendy a ostatníma s podobným pohledem na věc...

Podle mě je jednou z možností ji odchytit venku na vycházce a pokusit se ji přesvědčit, že život jaký žije není život pro ni, a hlavně pro děti, a dát jí kontakty na subjekty pomáhající stejně postiženým. Pokud ale je pod vlivem tyrana, má z něj velký strach, tak ani nebude naslouchat, komunikovat na toto téma, natož aby si vzala kontakt na pomoc. A jsme tam kde jsme byli a o čem jsem psala - dokud se jí to v hlavě nepřehodí, bude pomoc marná. Nebo ne?

mohla jsem vytočit 158, oni by přijeli, ale ublížila bych. Mohla jsem si ji vzít i s dětma domů na kafe. Hraček je doma hafo. Bála jsem se. Ale kdyby projevila jen trochu chuti mluvit a jít neváhala bych, ikdyby se pak dělo bůhvíco. Alespoň mluvit s ní jsem se snažila. I s dětma jsem mluvila. Povídala jsem jí o tom, že si tohle přece nesmí manžel dovolit. Ona krčila rameny, nechtěla nic. Ano souhlasím, ona bude muset chtít! Ona. Měla jsem mobil v ruce, že zavoláme kam bude chtít a nebo zavoláme policii. Nechtěla. A já v tu chvíli žádný kontakt neměla, proto e-mail na paní Danielu, mně kudlanka strašně pomohla.
Ano, nechtěla, sice trochu komunikovala, ale ode mne jako cizí ženy nechtěla nic. Možná, kdyby viděla že jsem z nějaké organizace, která by mohla opravdu kompetentně pomoci, že by se dala. Ale ne, nevím....kam to dojde, bude mít další děti a bude chodit s modřinama a dělat fackovacího panáka zakomplexovanému idiotovi?
Dát jí kontakty? Jak se s těmi subjekty spojí? Těžko má mobil. Co by měla říct, bije mne manžel? Ona nemá čas chodit po doktorech a peníze na ně taky jistě nemá. A když nemá potvrzení od doktora že je bita, tak co? Nikdo se s ní nebude bavit, a aby jela do města se čtyřma dětma? Vždyť jistě ani na jízdenky nemá. Co když narazí na sociální pracovnici, která něco rozjede a vezmou jí děti....je v pasti.

myslím, že když se jí odeberou děti snad jí to aspoň docvakne. Děti mají taky snad nějaké práva ne? Co třeba klidně žít - bez psychické újmy. Nejlepší na tom je to, že ty starší děti už určitě považují tento stav za normální tudíž pro ně zřejmě asi přijatelný, co taky jinýho ... žít v tom od malička, že. Odebrat děti co nejdřív, ať mají šanci aspoň ony, když matka to vzdala

Ta žena je svázaná strachem a v pasti. Jediné řešení vidím v azylovém domě, kde by byla v teple a pod střechou i se svými dětmi, mimo dosah svého manžela. Teprve pak by bylo možné s ní pracovat na změně.
Je pochopitelné, že se bojí cokoliv podniknout. Jednak na to nemá peníze, a se čtyřmi maličkými dětmi ani čas. Ona se snaží všechno vydržet, aby se aspoň mohla starat o své děti. Kdo ví, čím vším jí manžel drží v šachu.
Pro tyhle případy snad byly azylové domy vybudovány, ne ? A stejně tak veškeré organizace, které mají pomáhat a chránit právě takové týrané ženy.

Týrané ženy jsou strašně pasivní. Ony si vůbec nevěří, respektive věří tomu, co jim říká manžel a slepě ho poslouchají, protože se ho bojí. A jsou přesvědčené o tom, jak jsou nemožné, hloupé....atd. A myslí si, že když bude ještě poslušnější, tak že bude líp. Ta paní možná přijde a vyhledá pomoc v případě, že útok bude nějaký větší nebo bude despota bít děti. Ale bylo by dobře, aby věděla kam se v nouzi obrátit. Třeba jí nějak ta telefonní čísla vnutit. Nebo jí slíbit, že kdyby potřebovala ať zazvoní, že pomůžu zavolat, sehnat pomoc.

oni se snaží maximálně vyhovět významně stupňující agresi. Jsou ve stavu jisté rozumové nepříčetnosti, jako dlouhodobé oběti.
Psala jsem už v poledne, jediné fungující řešení je totální izolace od agresora: azylák nebo už existující institut vykázání agresora z bytu.
Akorát, že se díky té získané snížené příčetnosti k tomu často dokopou teprve, až když jde o život jim nebo dětem.
Nicméně, Ený, ty kontakty jí rozhodně dej!
Je to paradoxní, ale škoda, že ty děti nechodí už do školy, tam by bylo možností řešení mnohem více.

Kdo bude dohlížet, aby se tam ten agresor nevrátil, a jak se může oběť bránit, když se tam ten násilník objeví, nebo jí špehuje a napadá venku ?
I kdyby po tu omezenou dobu už do bytu nevkročil, venku je přece nikdo nechrání. A navíc je ta doba omezená, násilník má v bytě své věci...prostě je to téměř neřešitelné, a strachu to tu ženu nezbaví. To je jako když někoho odsoudí k smrti, ale odloží mu popravu o pár měsíců.
Úplná izolace ženy s dětmi je jediná možnost, a to ještě tak, aby se ten "hodnej tatínek" nedozvěděl, kde jsou.
Jedině až se ta žena zbaví neustálého strachu, a dokáže se postavit na vlastní nohy, může uvažovat o rozvodu, vlastním bydlení, práci...a to je moc dlouhá cesta.

ale zaplať příroda za něj v jiných případech, kdy má více rozhodnutá žena i podporu svého širšího okolí a jako 1. pomoc v akutní dramatické krizi. Dlouhodobě neřeší nic. Jen třeba máš odklad toho "trestu smrti", abys sebrala nohy na ramena i s dětma a ukryla se v azyláku, jak píšeš dále už ty....
Dohlíží policie, ale teprve se to rozjíždí
Všechno je to na dlouhé lokte, nicméně jinou alternativu snesitelné budoucnosti pro ní nevidím.

Neházím je samozřejmě všechny do jednoho pytle,jsou tam určitě i lidé,co dělají,co můžou ,ale:
Do jedné malotřídní vesnické školičky chodily starší dvě ze tří dívenek,nejmladší pobývala v týdenní interátní školce. Maminka nezaměstnaná nebo krátkodobě zaměstnávaná absoloventka zvláštní školy,tatínek nemakačenko.Nebylo na školní pomůcky,školní výlety,divadelní představení...na cigára a pivo denně ano.Holčičky tichounké,hodné,skromné,vděčné. A taky hubené a hladové.Paní doktorka však podvýživu neshledala.Když se sociálka dotazovala na obci na rodinu: bezproblémová. Paní učitelky ve škole podaly přesnější informace. Na to jim bylo řečeno,že: a) nelze nijak donutit rodiče,aby ze sociálních dávek platili dětem obědy,mléčné svačiny, nápoje(ve škole funguje pitný režim...)
b)kdo z nezasvěcených může vědět,jak ta rodina funguje,proč např. matka raději koupí otci alkohol a cigarety nez dětem ovoce,možná k tomu má nějaký důvod, možná mají s otcem uzavřenu nějakou dohodu(chápete tohle někdo???)Když pak paní učitelky začaly už nahněvaně mluvit o tom,co se povídá,že jedné z holčiček maminka strká hlavu do vany se studenou vodou,že podle sousedů jedí holčičky strouhanku a zapíjejí to vodou z kohoutku...paní ze sociálky se zarazila,řekla,že tohle ale nemůže dát do oficiálního spisu, když to je jen z doslechu,že udělá ještě jeden neoficiální,ať jí to všechno paní učitelky napíší a pošlou.Ty se na to vykašlaly,protože pochopily,že té paní nejde vůbec o děti,ale pouze o to,aby byla sociální pracovnice krytá,kdyby se NĚCO stalo...načež přišel ze sociálky výhružný dopis, že nereagovaly na žádost a hrozí jim až,tuším,statisícová pokuta....
No napsaly to,situace holčiček se ovšem ani v nejmenším nezlepšila...Pro neplacení nájemného se pak musela rodina z obce vystěhovat,maminka s holčičkami do azyláku,tatínek na ubytovnu...jak je jim dnes,nikdo v obci neví...

něco o tom vím - kamarád dělá u policie - domácí násilí /je právník /,a 95% případů,který řeší nedojdou konce,protože týrané osoby nedají souhlas s trestním stíháním - a že to jsou případy ,on sám - jako "silný chlap" zvažuje odchod od policie,protože mimo vykázání na určitou dobu nezmůžou nic.A psychicky to i ti chlapi těžko snáší - beznaděj řešení - pravidelně po měsíci - v lepším případě - a přesto,že dávají těm týraným iformace co a jak okamžitě udělat - vždycky slyší jenom - já mu to nemůžu udělat,ta ostuda a pod. A to jde poslední dobou i o týrání seniorů - no,toto jim nezávidím.

Tejrání seniorů? To mě, vzhledem ke stáří, zajímá. Jak to je? Abych věděl.

nesmíš se dívat na TV zprávy a další komediální seriály, na vycházku jen s vychovatelem a penzi odevzdáváš nejpozději každého 15. dne v měsíci...jinak budeš bit jak žito.

Co se našeho případu dotýče, taky nemám valnou důvěru v sociální pracovnice, ale jsou další instituce než jen sociální odbor-péče o děti. Ovšem - pokud ta paní nebude chtít, jak ji násilím i s dětmi vystěhovat do azyláku ? Podle mě by bylo nejlepší řešení to radikální, jako s dalšími závisláky. Vyhodit z domu na mráz ať padnou na hubu, to by je mohlo vzpamatovat - pamatujete na příběhy s dětmi-feťáky ? V tomto případku - odebrat děti, třeba pro zanedbání péče. Vždyť přece trpí. Jsem zvědavá, co na to paragrafy. Já bych teda v tomto oboru pracovat nemohla, jen koukat bezmocně na podobné věci, to bych se asi neudržela a vyhodili by mě...

..ono je lahko posudzovat niekoho, ked sme psychicky v pohode. Mna z takehoto srabu vytahovala prave Daniela, ked som si nevedela poradit s ex a sama so sebou. Ninka v brusku rastla a ex na mna neustale utocil pre milion dovodov, vsetkemu, snad aj globalnemu oteplovaniu, som bola na vine ja a ono, ked Vam to dostatocne casto vykladaju, tak tomu uverite. Mozno aj tato zena co riesime si uz pomaly namysla, ze sa bije sama.

ale pořád je to o tom stejným - posuzujeme její situaci našima očima. Kdysi dávno jsem už na Kudlanku ohledně domácího násilí psala, právě z tohoto důvodů - že je to tak nepředstavitelné - viz. http://www.kudlanka.cz/index.php?option=com_content&task=view&id=209&Itemid=32
Těžko se chápe, proč ty ženy odmítají pomoc, ale nezapomeňte, že tam hraje obrovskou roli, že se za to stydí a že se cítí viny - vždyť je jim soustavně sugerováno, že je mlátí, protože si to zaslouží- tak tomu prostě uvěří. V lidské psychice funguje spousta paradoxů - jen si vybavte např. stockholmský syndrom, kdy oběti únosu "sympatizují" se svým únoscem a pomalu jej chrání před policií. Nebo třeba sektářské vymytí mozků. Psychika manipulovaného/týraného člověka je prostě mimo naše chápání, tak to aspoň neodsuzujme. Eny,udělala jsi dobře - můžeš být pro paní velmi důležitá - jen netlač na pilu, snaž se s ní komunikovat a pomoc nabízet, ale do ničeho jí nenutit, aby věděla, že pokud se rozhodne, má se na koho obrátit - víc asi v aktuální situaci nezmůžeš. Doporučuju se poradit s BKB - vědí co dělají a můžou Ti dát lepší rady než my tady.

Jsem jedna z těch,co psaly Daniele včera soukromý email,z těch co si domácím násilím prošly jako děti.Přála bych každé ženě,aby našla odvahu vzchopit se.Za jejich nerozhodnost a slepou lásku platí děti i ony samy vysokou dan.Když je dítě svědkem situace,kdy jde matce doslova o život tak se to na něm odrazí.Ty pocity strachu ze smrti,obavy,nejistota.Nejhorší je ten pocit osamění,obavy co bude??Snažila jsem se na to zapomenout,nemám potřebu se k to vracet.člověk má tendenci se obvinovat,že je slaboch,protože těhle stavů uzkosti se nikdy nezbavíte.Naštěstí se dají minimalizovat.Těžší je zbavit se nejistoty,tam to "drhne".Hodně toužím po pocitu bezpečí a jistoty.ale nedokáži se partnerovi otevřít takže manželství nic moc.Myslím ,že pro tu ženu a její děti by byl nejvhodnější azylový dům,rozvod dokud z ni a dětí nebudou trosky.

I voblíbenýho plyšáka vodeberou????
No, hlavně aby nechali voblíbený děvčátko!

tě bude mlátit!

Je mi líto, že mnozí máte takové vzpomínky na dětství. Ještě otázku - myslíš, viděno dnešníma očima, že bys byla radši v dětském domově?

Ještě na doplnění alkohol tam nikdy nebyl.Nejrozumější a nejschůdnější si myslím je,pokud se žena rozvede a vychovává děti sama.Dětský domov nevidím jako štastné řešení,tam je silná citová vazba na matku!!!!!Velmi silná!!Píši to jakoby se jednalo o někoho jiného a ne mě,protože tak je to pro mne snažší.A co se týká těch žen,myslím,že ony svého partnera vidí takového jakého by ho chtěly mít a ne takového jaký je a proto asi v těhle vztazích setrvají nebo setrvávají.Já jsem se taky snažila pochopit nebo porozumět,co člověka formuje,že se uchýlí k násilí.Myslím,že jsem si na to dokázala zodpovědět.Ale psát to nebudu.Jen dodám,že lásky je v životě moc třeba,její nedostatek může člověka hodně utvářet.

Ať ti život vynahradí, to, oč tě v dětství připravil. Držím palce.

http://zpravy.idnes.cz/rodice-se-neumeli-dohodnout-jedenactilety-david-skoncil-v-ustavu-pyv-/brno.asp?c=A090218_202733_brno_krc

že třeba i soud přihlédl k nešťastnému dětství pachatele, to se na člověku hodně podepíše.
Dítě potřebuje hodně lásky, jídlo a teplo. A ne vystresované stát s matkou na mrazu a nemoci domů...

Děkuji za zajímavé přání,jsem v životě přes veškeré těžkosti štastná.Vždycky,když jsem si myslela,že už mě nic hezkého nepotká tak mi něco krásného život přinesl.A abych z tebe Myško nedělala hlupačku,jsem z kudlanek,potkáváš se tu se mnou,ale tohle je citlivé tak proto víš.

I já bych zůstala v anonymitě. Vážím si toho, že jsi mi odpověděla. A opravdu ti přeji štěstí a spokojenost.

Jsem moc ráda,žes to takhle pochopila.Kdyby si tak můj příspěvek přečetla taky některá z těch týraných žen a uvědomily si,že tím setrváváním ve vztahu nikomu neprospívají tak by to bylo fajn.Jinak asi snaha okolí je marná.

dovol mi indiskrétní otázku - jaký je tvůj dnešní vztah k otci? Samozřejmě pochopím, pokud nebudeš chtít odpovědět.

ale zaráží mě ta zcela chybějící ochrana obětí, ať už domácího násilí, tak obecně trestných činů. Pokud někdo spáchá násilný trestný čin, automaticky bych ho šoupla pod zámek, aby nemohl svou oběť zastrašovat a ovlivňovat okolí. V případě domácího násilí je to ještě složitější, většinou se násilník po uplynutí doby, po kterou je ho možné vykázat z bytu, vrací. A může nastat teror daleko horší, než kvůli kterému byl vykázán. Říkám si, jak je to vůbec možné?

-mimochodem vysokoškolačka - měla za muže taky takovýho hajzla. Když ji jednou zmlátil, podařilo se jí utéci a tak se konečně odhodlala jít na policii. A hádejte, co jí řekli? Že je to její slovo proti jeho slovu a že by musela mít svědky. A tím to pro ně skončilo.Bílý kruh bezpečí a podobně tenkrát ještě neexistovali.

To čeho jsem byla doma přímým svědkem ovlivnilo více můj vztah k mužům obecně než vztah k otci,náš vztah nebyl nijak dramatický.

k čemu ženská potřebuje hajzla. Proč s nim zůstává? Proč s nim tvoří další a další děti?
A dobře. Po zdejším nátlaku jsem ochoten připustit, že jedna z deseti z nich se zkraje mohla nechat oblbnout přetvářkou.

ještě by to asi chtělo nějak zdokumentovat, popř. vyfotit si paní s modřinama ..

Pokud mohu ještě vstoupit tak z mého pohledu vidím jako největší problém to že dítě se nemůže obrátit na nikoho se svými starostmi,obavami,problémy.Vše si musí pořešit tak nějak v sobě,protože otce se bojí a matce nechce přidělávat starosti,spíš se o ni ještě bojí.

To jsou tak malé děti. Neumím si představit že by je mamince vzali. I ona i děti se navzájem k sobě chovali moc hezky. Tak malé jsou, že by neuměli oslovit nikoho a něco po cizím člověku chtít. Ale, když jsem se jich přímo ptala a s upřímným koukání do očí odpovídaly. Nepřipadaly mi zraněné. Extrémně samostatné a hodné. V dobrém slova smyslu. Karl....nevím zda si děláte legraci s tím vyfocením. Víte co to bylo za sílu se k nim jen přiblížit a promluvit? To bych měla říct "usmějte se" a vyfotit? Ne že ne?

Jasně mužský pohled. A logický. Absolutně logický.
Muži takhle přemýšlí a je to správně, ženy jsou extrémně citové. A pořád doufají, chtějí toho, kterého si braly. Je ale hloupost doufat že když si nechám líbit jednu facku že nepříjdou další a další.....Jenže když se nechala spoutat čtyřma dětma.
Naději mu dávala a sobě taky.

tak mám trošku pocit, že to milá Eny zbytečně rozjitřujete, bohužel takových případů je tady v ČR víc než dost a jak tady už řečeno bylo - obět sama musí chtít a mít vůli, takže Vaše další popisování toho jak ty děti jsou mírné a hodné ....čeho vlastně chcete tímto konkrétně docílit?

co ji týrá,omezuje,bije. Často jí takový člověk věnuje spoustu pozornosti a lásky.Tolik moc,že ji tou láskou až zahltí,že se odstřihne od rodiny,přátel,svých koníčků,aby mu to mohla oplácet...a ve chvíli,kdy už nic jiného nemá,není kam odejít,komu si postěžovat nastává to masírování,snižování sebevědomí,shazování....V srpnu jsem si tady na těch stránkách uvědomila,že se do podobné situace dostávám taky.A to nejsem nějaká ušlápnutá chudinka...díky kudlankám jsem se dokázala podívat na svou situaci s nadhledem,srovnala si proïority a už 3 měsíce bydlím s dětmi sama.A je mi fajn....

jsi tady jediná Karl! Která si myslí a podle mne neguje to, o čem je psáno. Jak víte že je v ČR takových případů více, hodně? Bylo toho řečeno už hodně a co?????Je to k něčemu????Uvidíme.To že ta maminka musí chtít sama, jsem uznala a uznalo to i více dopisovatelek. Nikdo Vám Váš názor nebere.
Co tímhle psaním chci docílit? Už nic! Já udělala co jsem uznala za vhodné. Zeptala jsem se paní Daniely a jen koukám a divím se. Já už udělala asi vše. A to, co jsem napsala o těch čtyřech dětech....že jsou hodné. Tím chci docílit toho, aby lidé jako Vy pochopili že odebrání takových dětí do dětských domovů není vůbec řešení....že to je to nejhorší, co se těm dětem může udělat.

despoty a je mi božsky. Božsky. Bez "kudlanky" bych si to sice uvědomovala, ale s "kudlankou"jsem v té euforii na plné pecky. Takže ano, brala jsem si úžasného kluka, odešel jako někdo kdo byl méně než nula, díky svému chování k ženě a dětem. Díky "KUDLANKO"....funguj prosím na plné pecky!

....

"rozjitřujeme" to proto, že dítě do 3 let má tyto životně důležité potřeby: biologické (jídlo atd.) a psychické, ve kterých dominuje BEZPEČÍ a LÁSKYPLNÉ PŘIJETÍ!
A když je prostě nemá uspokojeny, táhne se to s ním doslova celý život! Dokonce je už dávno známo, že většinu svého dětství i dospělého života to navenek obdivuhodně zvládá, ale ho to, v různé míře, nakonec nějakým způsobem dožene, nejčastěji až v 5.-6 dekádě života! A to je pak mazec. Tak proto nám třeba všechny ty děti nejsou jedno, lhostejný!

A zpravidla není vůbec řešením děti odebrat někam do děcáku. Proč? Máma se i v absolutně nenormálních podmínkách o ně stará skvěle. A když toto zjistíme, tak jí odebráním dětí naprosto zlikvidujeme, neb jí potvrdíme to, čím jí masíroval celá léta agresor, že je úplně nemožná!

"Musí chtít sama, musí mít vůli sama": to jsou často ty nejobludnější NAŠE výmluvy, proč nic nedělat! My tady hledáme, pokud to někomu ještě porád nedošlo, možnosti, situace, jak tu mámu nechat někde na neutrální půdě vydechnout, netřást se, jak ratlík, kdy tedy nikdo ani s IQ 180 nic konstruktivního nevymyslí! Proto tady o tom furt trapně meleme, Karl! Vysloveně životu škodlivých modelů rodin je hafo. Co když ta máma žádný jiný ani nezná? Nikdo jí nepomůže, ani z příbuzných, Ona bude pro ostudu celé rodině! Navíc, spousta ženských je skutečně na chlapovi natolik ekonomicky bytostně závislých, že přetěžko hledají východisko. A vůbec je zcestné to označit za nějakou výhradní jejich vinu.

No a o odhadech budoucího vývoje partnera tu jsou fakt občas srandovní věci. Zatím jsou považovány za rizikové jednoznačně: alkoholik, feťák, absolutní netáhlo a chorobný žárlivec. To ostatní se dopředu zjistit nijak spolehlivě NEDÁ! V tom máme mnozí přečasto víc štěstí, než rozumu.
Má cenu pomoci i třeba jen těm 5%, protože to pro ty oběti představuje neuvěřitelnou sílu, kterou musí v sobě najít. A stále se budou potkávat s takovými jalovými řečmi, které se i tu objevily.....to by porazilo i proslulého v*la

Snad mě neukamenujete,že sem pořád vstupuji.Ale máš naprostou pravdu.Já jsem se vždy za své pocity uzkosti vždycky styděla,skrývala jsem je,byla jsem pyšná,že na mě nikdo nic nepozná.Jeden psycholog mi řekl "víte,co mne na vás nejvíc zaráží?že mluvíte o pro vás velmi těžkých věcech a přitom se usmíváte" nechápavě jsem se na něj podívala,protože mě na tom nic tak divného nepřišlo a on mi řekl"protože kdybyste se nesmála už byste dávno brečela".Psala jsem Daniele aby se o tomhle tématu hodně mluvilo,kdyby se pomohlo jedné jediné ženě a její rodině,tak to smysl má.A ono násilí může být i psychické,omezování financí atd.

A přesně jak říká ar, tyhle ženy se za to stydí, nechtějí si jednak připustit, že zklamaly, že se jim vztah nevyvedl a že je to jejich vina, jejich neschopnost, a také se snaží, aby to nikdo nepoznal.
Mnohem horší je ještě psychický teror, který není vidět jako modřiny a škrábance, a proto těmhle obětem mnohdy ani nejbližší lidé nevěří a zlehčují situaci. A týraná žena by stokrát raději dostala tu facku, která pleskne a je konec, než aby neustále poslouchala správně načasované jedovatosti svého partnera, kterým není schopna se bránit.
Opravdu jedinou pomocí je asi o tom mluvit, třeba tisíckrát dokola, ono si nakonec nějaké to slovíčko najde cestu a pomůže...

Jen pro přesnost,já to zažila coby dítě.

Jsem už sice hodně starej, ale donedávna, než jsem začal s magacínem Kudla, by mě ani ve snu nenapadlo, že i dnešnim tisíciletí chce někdo dobrovolně podstupovat tohle, co znám jedině z historickejch a cestopisnejch knih a filmů.

nenechám se otrávit lidma, kteří v ničem takovém nežili a vůbec netuší. Lidma, kteří by si ostatních ani nevšimli, natož pro ně něco udělali. Takoví lidé sice berou chuť se angažovat, ale když si pak přečtu názory "normálních, lidských bytostí". Řeknu si jo, dělám dobře a budu dělat více. Ono je to povahou. Mne partner deptal psychicky a to všemi možnými způsoby, nebudu se rozepisovat, vydírání ve VŠECH směrech. A já šlapala jako hodinky. Naštěstí přicházel domů večer, a často odjížděl na služebky , klidně na 14 dní v kuse. A to pro mne a děti bylo, jako by chom byli na nejkrásnějších dovolených, v lázních...v pohádce. A já to brala. Já to přijala jako normální vzorek rodiny. Když mi bylo nejhůře, vybrečela jsem se mamce na rameni, ale to je tak všechno. Všichni lidé kolem mne si mysleli jak se máme nádherně a všechno, i toho tatínka nám záviděli. A já se usmívala. Pořád. Protože jsem si myslela že ho to přejde, až bude mít víc tak bude líp, přestane být takový. A když už vydělával tolik že se nám s dětma fakt nechtělo věřit že stále nejsou peníze. Tak odešel. Jako blesk to přišlo...
Vím už kam ty peníze šly, jeho dluhy jsem i z 14000,-platu splatila. A je nám s dětma fantasticky. Mám tak klidný a pohodový život. Jen on se hroutí. Chybí mu zázemí, nemá se kde vyřvat, nemá koho deptat. Nemá teplé jídlo a vyprané prádlo. Je sám. Chvilkové milenky, ....cha, všeho se člověk přejí. Ano, i dobrého bydla.
Takže Vy, kteří jen negativně komentujete snahy jiných, zkuste si uvědomit, že Ti, kteří chtějí pomáhat vědí co činí, neboť ví, jaké je to být bez pomoci. A sami.
A ještě k těm "hodným dětem". V dnešní době jsme si zvykli vídat kolem sebe děti rozežrané, trucovité a absolutně nevychované. Proto "hodné" děti a čtyři působí divně. Proto jsem si jich všimla.

ta týraná "musí chtít sama, musí mít vůli sama". To teda znamená, že jí lze pomoci proti její vůli? A JAK? Pořád se tady píše, že pomoct ano, to jsem psala taky, ale JAK nenapsal nikdo. Takže JAK pomoci někomu, kdo pomoc nechce?

ta paní pomoc odmítá, ale když ví, že se někdo zajímá, a už to ví. Už není sama, i zeptání je strašně moc. Pro "takového" člověka strašně moc. Třeba začně mluvit více, třeba si o pomoc řekne sama, TŘEBA! Když už ví, že se o nich VÍ. A to je ta pomoc kterou ta paní už má, ikdyž sama nechce. Třeba jí to někdy v noci, jak to jistě všichni známe, DOCVAKNE.
A jestli ne, tak snad BKB dosáhne víc.

A jsme zase u toho, další kroky budou záležet na ní, na její vůli. Pokud další krok neučiní, násilím jí pomoci nelze.

.

lišíme se absolutně v pojetí, co je a není pomoc. Úplně nejdůležitější pro budoucí celkové řešení situace týrané oběti je, abychom jí poskytly psychickou podporu, dali jí najevo sounáležitost, dát znát, že to není její vina, že existují konkrétní možnosti řešení, jak z toho vybřednout, že to nemusí snášet, že se chová agresor opravdu špatně a že si toho vůbec nezasluhuje, vzbudit její důvěru. Což jsou nezbytné podmínky k tomu, aby se mohla sama rozhodnout. Bez nich se prostě často nerozhodne, na to je v příliš špatném psychickém stavu.

Jak se oběť cítí

V první fázi domácího násilí je oběť zcela ochromena. Ženy, které se staly cílem psychického násilí uvádějí, že nebyly schopné se na nic soustředit, měly zcela prázdnou hlavu a cítily se naprosto zmatené. Nejzávažnějším faktem při psychickém nátlaku je u domácího násilí úzká vazba mezi obětí a agresorem. Oběť má dojem, že může situaci změnit, když se bude více přizpůsobovat přání agresora. Tak vynakládá obrovské úsilí na to, aby byl agresor spokojen, dostává se do kolotoče nesmírného stresu, který ji postupně zcela vyčerpá. Spouštěčem násilného chování agresora přitom není chování oběti, ale její existence.

Nejvíce stresu přinášejí situace, kdy si sama oběť není jistá, zda za jednání agresora skutečně není odpovědná a zda jej oprávněně nevyvolává. „Oběti se většinou stydí, často obviňují samy sebe, že za situaci mohou a pachatel je vlastně v právu, popřípadě ospravedlňují pachatele jako člověka, který měl důvod k tomu, aby je napadl. Ujišťují samy sebe, že se to už víckrát nestane, i když se to opakuje stále znovu a znovu,“ dodává Lenka Gazdová. Oběť navíc pochybuje, zda si vše nevymýšlí, protože násilí někdy vypadá jen jako neškodné drobné narážky, jež ale dohromady vytvářejí ničivý proces. Proto je také pro posouzení situace důležitá přítomnost nezávislého svědka, který by dokázal odhalit manipulující chování agresora.

Ačkoli výzkumy ukazují, že neexistuje typická oběť domácího násilí, je pro manipulaci agresorem nejvhodnější svědomitá osoba s nižším sebevědomím a se sklonem k sebeobviňování, tedy takzvaný predepresivní typ zdůrazňující řád v oblasti práce a sociálních vztahů. Takto disponovaná osoba se ráda obětuje, naopak nerada přijímá službu a má někdy naivně a důvěřivě dojem, že pokud agresorovi své prožívání vysvětlí, pochopí to. „Většinou jsou mezi oběťmi lidé s nižším vzděláním a z nižších sociálních vrstev. Existuje však možnost, že ve středoškolském a vysokoškolském prostředí bude domácí násilí dobře chráněným rodinným tabu, proto často tyto případy nevyplynou na povrch,“ říká Lenka Gazdová. „Podle našich zkušeností nesouvisí přítomnost domácího násilí nijak s dosaženým vzděláním oběti. Celá polovina klientek Bílého kruhu bezpečí, které se svěřily s problémem domácího násilí, mělo alespoň středoškolské vzdělání,“ doplňuje Petra Vitoušová. „Z hlediska vzdělání lze vysledovat odlišné chování u vysokoškolsky vzdělaných obětí. První výbuch násilí nepodceňují a začnou ihned hledat pomoc u odborníků. Nestydí se problém přiznat a ptát se na radu.“

Řada obětí svou situaci zpočátku tají. „Mnohdy jim to trvá i léta, než se rozhodnou s věcí něco udělat a v mnoha případech to nejsou ani samy oběti, ale někdo z okolí, kdo se jim snaží pomoci, někdy se sama oběť stane pachatelem násilného trestného činu, protože agresora zavraždí,“ říká Lenka Gazdová. Jakákoli agresivní obrana proti násilí je však ze strany oběti většinou velmi obtížná. Obvykle se výbuch hněvu setkává s chladem agresora, který jej použije k další viktimizaci a přenesení pocitu viny za konflikt na oběť. Oběť se pro agresora stává věcí, tak se ho její utrpení netýká. Hněv oběti se postupně přetváří do úzkosti. Narůstající stres a postupné vyčerpání se začne projevovat i na tělesné rovině. Začnou se objevovat psychosomatické poruchy, nejčastěji žaludeční potíže, kardiovaskulární problémy nebo kožní onemocnění, jako je ekzém. U oběti se rozvíjí generalizovaná úzkostná porucha a deprese. V této situaci si již oběť nemůže pomoci sama. Násilí i přes její veškerou snahu neslábne, ale naopak se stupňuje. Vyčerpání z neustálého stresu může být přitom způsobeno spíše než dramatičností situace pocitem bezmoci. Oběť je bez energie a žije v trvalé úzkosti. „Kdybych si mohla vybrat mezi tělesným a slovním týráním, vybrala bych si bití,“ uvedla jedna z obětí. „Po něm zůstanou alespoň viditelné následky, máte důkaz a lidé vás možná politují. Slovní týrání vás může dovést na pokraj šílenství, ale nikdo vám neuvěří, protože rány nejsou vidět. Žijete v permanentní hrůze, kdy klapnou dveře a partner se vrátí domů.“

Protože se u oběti jedná o opakované a mnohočetné násilí, je pravděpodobné, že se u ní rozvinou příznaky posttraumatické stresové poruchy. Ty se někdy mohou objevovat ve formě opožděných psychosomatických obtíží nebo flashbacku i dlouho po vyřešení problému. Častou obranou, po níž oběť sáhne, aby dokázala pod tlakem násilí žít, je disociace. Oddělí snesitelné prožívání od nesnesitelného, to odfiltruje a zapomíná, aby se alespoň částečně mohla chránit před vnitřní bolestí. Ne zřídkakdy obrátí oběť svou agresi proti sobě a rozhodne se uniknout nesnesitelnému tlaku sebevraždou.

Shora uvedeným jsem chtěla říct, že tento problém musí řešit odborník. Nedá se to smést ze stolu s tím, že pro nás je to nepochopitelné, že když nechce sama pomoct, tak ať se v tom dál babrá. Eny udělala dobře, že na to upozornila.

Zkontaktuje tu paní BKB, či jiná organizace?

ale mi tvůj dotaz přijde, jako dětská otázka při výletě: "už tam budeme?????"

To ji jako k tomu odborníkovi dovlečeš za vlasy, i když ona nebude chtít? Protože ty přeci víš nejlíp, co je pro ni nejlepší?

Jediné, co mi z toho všeho zde napsaného vyplývá, je to, že pomoc, která by přicházela v úvahu už byla poskytnuta, nebo brzy bude (informování paní o možnostech pomoci), a další tah je na ní. Proto ten dotaz. Třeba tuto diskuzi čte někdo z BKB, třeba existují nějaké postupy, možnosti. Zajímá mne to. Stejně jako vy bych byla ráda, kdyby se podařilo pomoci paní i dětem co nejdřív, a aby se tyto případy obecně nestávaly.

se vším všudy, budou se tyto případy stávat....

to, je jako bys psala o mně. Já mám středoškolské, ale ex měl vysokoškolské vzdělání a to, jak si mne omotal kolem prstu a na konci jsem mu byla totálně ukradená a opravdu jen rohožka. Mne přivedlo k rozhodnutí už nikdy nespojit svůj život s mužem. Kamarád, ano, ale doma? Manžela? Partnera? Nikdy! Ano, klaply dveře jeho auta a já běžela pro prkno a žehličku, brala vysavač do ruky a děti se zavíraly v pokojíku. On to neví, vše jsem v sobě dusila, protože když to vše začalo, když jsem to s ním chtěla řešit, bylo ještě hůř. Sebevědomí mi nechybí, ale já se mu chtěla zavděčit aby byl už konečně hodný. A bylo hůř a hůř. Když už se to nedalo vydržet, ano chtěla jsem vše zaspat. Tam se to zlomilo. Vzpamatovala jsem se, protože následovaly 3 dny v nemocnici a povinné popovídání si s psychologem. A představ si, to jediné popovídání, vlasně jsem k tomu byla donucena, mi pomohlo k tomu, abych se odrazila a konečně přestala dělat to co chtěl jen on. Už mne neměl, ztratil a já jednala. Stačilo že mi odborník řekl..."on Vám přece za to nestojí, jste krásná, sebevědomá žena, máte děti". To všechno jsem věděla, ale neuměla použít. Začala jsem se chovat tak, že přede mnou začal utíkat on, nedala jsem mu už ani korunu a přestala mu sloužit. On to nezvládl a podal žádost o rozvod. Teď je troska on.
To co popisuješ je přesné. Dokonce jsem ho těsně před rozvodem zmydlila, ale jak. Kdyby mne syn nedržel. Nevím. Dovedu si představit že kdyby tam někde ležel nůž. Za to všechno.

Ano, Bkb se zkontaktuje se sociálkou a vymyslí postup. Doufám, že pro všechny přijatelný.

díky za odpověď.

děti bych jí odebrala, v dětském domově je přece může libovolně navštěvovat, co bude nebo nebude větší psychická újma pro ty děti nechť posoudí odborníci, ale na to normálně myslící bytost příjde sama. Jako matka by měla mít aspoň pud sebezáchovy, když nic jiného. Děti si vtisknou rodinné chování a pak se lehce může stát, že ve svém osobním životě se stanou taky pasivními vůči nasilí. To je v pořádku. Promiňte, ale pro mě je to neomluvitelné - do téhle situace se dostala sama, středověk už dávno není. Se vší úctou k těm, co si něco podobného prožili a dokázali se odpoutat. De facto u soudu se pronáší tato věta " chyba ve výběru partnera" ......

se vší úctou, ty si fakt myslíš, že bude dětem v děcáku lépe a matka se tím zvetí a začne bojovat? Hahaha... jasně, tím ji potrestáš nejvíc, vlastně jí tím dokážeš, že opravdu je ona ta špatná a ten její agresor je vlastně skoro anděl, že to s ní a dětmi vydržel tak dlouho... nejsem zvyklá psát cynické a jedovaté komentáře, ale teď udělám výjimku... co kdyby ses raději starala o to, jak ti dupou králíci? Vysvětli všem těm hajzlům, co bijí své ženy a děti, že není středověk a zařiď, aby se chovali jen slušně a nebo raději odešli od svých partnerek a potom bude tvůj poslední komentář možná aktuální... chápu tě, že nevíš, o čem vlastně píšeš, je těžké vžít se a pochopit, ale dát děti do ústavu - ty bys mohla být ukázková sociální pracovnice... hádej, koho bys tím potrestala nejvíc???

toho všeho zde napsaného vyplývá, je to, že pomoc, která by přicházela v úvahu už byla poskytnuta
Nebyla [/b (a ví bůh, že to není kritika Eny)]Musí nastat bod zlomu v psychice té oběti, tomu pomoci lze! Prosím tě, že ti někdo něco 1x řekne přece nezmění tvůj názor, nezmění tvé vnímání sebe nebo situace, nezíská si takhle rychle tvou důvěru atd. to různou chvíli trvá....
Přesně, jak to napsala Ený, u ní ten zlom nastal po totální rezignaci, kdy chtěla "už jen spát", tak potom byla až teprve na "příjmu". Oni v hloubi duše vědí, že to je všechno nějak špatně, ale žijí v takovém setrvalém nebezpečí, že nestíhají něco rozetnout.

Tahle přípravná fáze je do značné míry rozhodující pro budoucnost a právě i proto často záchranné akce selhávají, protože se významně podceňuje psychická připravenost oběti něco se životem udělat. Jakmile necítí podporu, nemají důvěru, nezdůrazníš jim, že to není jejich vina, tak sebelepší akce mají malou naději na úspěch.

umístěním dětí do děcáku nezvratně poškodíš nejen matku, ale i děti (pokud není matka alkoholička, feťačka atd.). Jednak ty děti mají v dosavadním životě JEDINÉ bezpečí v matce,což jim sebereš! Ve vztazích dospělých se orientovat nemohou, ale doposud měli jedinou jistotu, a tou byla máma, soucítí s ní, v rámci svých možností ji často brání, vědí, že ona brání je a odebráním jim způsobíš těžké trauma, protože začnou o matce také pochybovat! Tudíž narušíš těžce jejich vztahy s matkou!

A to, že k chtění pomoci musí ta žena dospět, protože nelze pomáhat někomu, kdo pomoc odmítá, to tady omílám, a nejen já, neustále. Podle tebe tedy je třeba za tou ženou chodit, odchytávat ji venku a hustit do ní, že dosavadní život je špatně, a že s tím má něco dělat, do doby, kdy konečně prohlédne a začne aktivně pomoc vyhledávat, nebo do doby, kdy změní trasu vycházek, aby měla pokoj. Je to tak?

Vodoměrko, tyhle ženy si své muže vybraly dobrovolně, každý psycholog ti řekne, že se dají rozpoznat násilnické sklony a to vím i ze své vlastní zkušenosti. A že si dokonce dovolí mít potom s nima děti?!! Možná za totáče se to tutlalo, ale v dnešní době, kdy jsou informace, výstrahy na každém kroku a přesto ty ženy do toho jdou? A když není normální ten chlap, musí být aspoň ta máma a nedopustit tyhle věci. Možná, že odebrání dětí jí donutí jednat, zatím to řeší jen zapálenou cigaretou a postáváním venku. A zatahuje do toho právě ty děti.

ty upřednostňuješ technický postup akce, jehož hodnotu nikterak nesnižuji. Akorát dodávám, že úplně stejně důležité je klima technologického postupu akce.
Proto se to i často nepodaří, ačkoliv ty kritické scénáře existují. Ten pomáhající musí být autentický a maximálně důvěryhodný, což teda určitě nebude, když budeš někoho stíhat a číhat na vycházkách
Dělám to nerada, ale jako ilustraci si vyberu poslední příspěvek Karl: když s těmi lidmi budeš jednat stylem: paní, zatím jste teda nic jiného nedokázala, že hulit a zatahovat do toho srabu i děti", tak Ti bude znalost jakýchkoliv krizových scénářů úplně na.....NIC

A po pravdě musím říci, že v tomto případě, na základě jen toho, co víme, to nikterak úplně příliš optimisticky nevidím. Prostě ostravsko karvinnský model vztahů v rodině u jistých vrstev obyvatelstva, spojená s modelem výchovy dívek tamtéž, doposud předávaná těžká ekonomická závislost na "živiteli" atd. nelze dost dobře přehlédnout. Snad bych jen malinko chtěla chránit Eny, aby do toho nevkládala žádné extrémní naděje, protože tam jsou asi tyhlety silné faktory

Naprosto s Tebou souhlasím.Když jsem coby pětiletá byla svědkem těch hrůz,tak mamka pro mě byla jedinou jistotou a neumím si představit,že by mi ji někdo vzal.Pak už coby starší tak kolem desátého roku jsem se s problémy obracela na starší sestru.A jinak jsem taky skeptická podle toho jaké mám zkušenosti,si myslím,že se od něj neoddělí.Naopak se může stát,že ho bude ještě bránit a zastávat se ho.A to i před dětmi až budou větší.A ty děti i když pak se třeba špatně vdají tak je to stále lepší než to,co zažily doma.Uvidíme.

pokud budu tvůj pohled na věc aplikovat na jinou situaci, třeba na znásilnění, tak dojdu k tomu, že ta ženská si za to vlastně mohla sama už jen proto, že byla ženská a měla ji na správném místě a že, jak tu myslím říkal NČ, když říká ne, tak stejně myslí ano - kdyby se vyhla kontaktu se všemi mužskými elementy ve svém životě, tak by se jí to nestalo... stejně tak jako muž, co znásilní ženu po společném posezení v baru u sklenky a je bezva společník a není na první pohled poznat, že je násilník, může pozdější ne pochopit jako ano a prostě si své vezme, stejně tak (a u těch, co pochází ze stejných podmínek v rodině to ani odhalit nedovedou, protože jim to připadá normální) se ženě nejdřív zdá ten její partner normální, a taky může být, ne vždy to začne hned na začátku vztahu, spíš až později, až přijdou děti, zhorší se finanční situace apod. a žena se opravdu stane závislou na svém muži - a když všude okolo slyší, že si nemá na co stěžovat, že jsou všichni chlapi stejní a že má být třeba ráda, že on nehraje automaty, nekrade atd. A ona si řekne, že by to fakt mohlo být ještě horší a co je jedna facka za to, že se děti smály moc nahlas a rušily ho při fotbalu, že by to mohlo být horší a že vlastně je ráda, že si ji vzal a vydrží... a smyčka se postupně utahuje...
Nemusí to být opravdu jen mezi "tou ostravsko karvinskou skupinou", ale děje se tak i mezi ostatními, i vzdělanými a do té doby sebejistými osobami. Ono stačí maličko - a když se to neutne hned v počátku, když se problém bagatelizuje, případně přehlédne a neřeší,tak narůstá a narůstá, až toho dotyčného pohltí... a když už jsi v tom lapená, tak se těžko, přetěžko hledá cesta z toho ven... ono se to snadno napíše, ale tisíckrát hůře se to řeší...

A já si myslím, že právě to je nejdůležitější. A domnívám se, že ze začátku to jinak, než na vycházce nepůjde. Pěkně pomaličku jí nalévat do hlavy, že to není u nich v pořádku, že to snášet nemusí, a že tím ubližuje dětem. Ale pomaličku pomalu. Možná ale ta žena vůbec nebude naslouchat.

určitě se ho zpočátku bude zastávat, že on není zlý, že je jen nevyspaný, že měl v práci špatný den, že on to tak nemyslí, že ona za to vlastně může, protože např. nevynesla odpadky včas, utratila za oblečení pro sebe a děti, i když jí to zakázal, nebo prostě neudělala něco, co měla... a dokud bude vybíjet svou zlost jen na ní, tak to bude snášet, ale může ji vyburcovat skutečnost, až když obrátí svou agresi na děti... a teprve potom se začne probouzet z té zakleté situace... někdy to trvá hodně dlouho, než si dotyčná žena sundá růžové brýle a uzná, že žádný otec a manžel je lepší než špatný otec a manžel...ale pokud je na to zvyklá z domova, vidí to u všech svých známých a příbuzných, potom ta její cesta bude hodně trnitá, ne-li neuskutečnitelná...

Jestli tohle NČ někdy někde, kdekoliv a kdykoliv řek, tak jedině v jasný srandě.
NČ nejni zapařenej zoufalec, chudák, ani loudil :-)))

omlouvám se, ale nějak jsem si to spojila s tebou, asi tvým stylem vyjadřování... pokud jsi to neřekl, tak mě mrzí, že jsem to přiřkla tobě... ale už jsem tento názor slyšela víckrát... povětšinou od mužů pod parou, když si zvyšovali ego siláckými řečmi... doufám, že ti to jako omluva bude stačit, jinak bych musela po vzoru strejdy napsat nějakou oslavnou báseň na tebe a tvá kolena - budiž jim svět lehký...

Jenže zaplatí vysokou cenu.Nepozná nic jiného než trápení.Nekoupí si v životě nic hezkého nea sebe,nepodívá se do divadla..A děti?samozřejmě,že odpustí.Protože si řeknou,že vlastně se nedopustila ničeho zlého,jen milovala bezmezně někoho.A odpustí i tomu násilníkovi,protože je to člověk,který jim dal život.A vlastně byl také velmi neštastný.Tolik má osobní zkušenost.

Odpustit otci, který dlouhodobě týral maminku, jen proto, že ti dal život?? A proč byl on nešťastný??
Vím, že píšeš z vlastní osobní zkušenosti, ale jak se dá odpustit tyranovi??

Já tohle rčení samože znám: Říká-li snad, myslí ano. Říká-li ne, myslí snad.
Mohl jsem ho tedy i někdy použít, ale to jedině a jedině ve srandě :-)
Sáhodlouhý množství excelovejch tabulí i s grafama, s přesně nastavenejma ciframa z naprosto nepřesnejch zdrojů, jsou hotový, vodeslaný, přeju bezva weekend.

Když chceš jít v životě dál,musíš odpustit nebo by tě to semlelo.

Docela dost jsem o domácím násilí přemýšlela. A došla jsem k tomu, že bych za prvé nikdy tyranovi neodpustila, ale také bych s ním, jakmile bych byla schopná se osamostatnit, nechtěla mít už nikdy nic společného. A rozhodně bych se snažila maminku vymanit z vlivu tyrana.

jsem už zhruba napsala dříve a dále ti, bohužel, přes internetovou diskusi zprostředkovat nedokážu, protože tam mnohem více záleží na všech ostatních projevech, než na slovech A ty vlastně spíš mnohem více posloucháš, než sama mluvíš, sděluješ jen nezbytně potřebné, data. A o přesvědčování nemůže být ani řeči, to je nefungující, neb silová metoda. Když si získáš její důvěru, žádá tě o informace a pomoc sama. Musí mít dojem, že na to přišla sama, jinak málo nadějné.
A s tím, že ho bude, agresora, obhajovat je třeba počítat, jako s téměř jistotou. Nejednou...tam se musíš udržet a nekomentovat to, nechat jí, ať si dopřeje ten výbuch nahromaděné zlosti, i když ji cílí špatným směrem. Pak začne přemýšlet a opatrně hledat řešení, ptát se....Mi je celkem jedno, zda ti to připadá, jako teorie, hlavně, že to občas funguje v terénu. Beru to střízlivě, že každý člověk a pár dětí má šanci významně změnit svůj život, nechám je klidně dozrát, nevyhledávám je iniciativně opakovaně, nehučím do nich, když "nazrají", tak často přijdou. A když ne? Nejsem spasitel.

Víš, nemyslím to zle, neznám Tě, nevím co děláš, jakou skupinou klientů se zabýváš, jestli spolupracuješ s nějakým sdružením na pomoc týraným. Já nevím, třeba to jde, získat si důvěru týrané osoby třeba při společných vycházkách s dětmi, a pomaloučku polehoučku kout železo. Nevím.

Vymanit maminku?Nikdy se nerozešli,naopak se ho zastávala pak zas chtěla abychom ji bránili,když byl hrubý.Bylo to velmi,velmi těžké.Tam je tolik všemožných faktorů.Odpustila jsem čím se provinil na mě,čím na matce jsem dlouhá léta odpustit nemohla.Ale i to se mi podařilo a jsem za to moc ráda.Můj život se zklidnil.Dokud jsem cítila zášt,tak jsem se za to pak nenáviděla,byl to takový kolotoč.Ale už dost povídání,stejně už to asi nikdo nebude číst.

Bude. Je to moc dobré, že jsi napsala nějaké svoje pocity. Většina přemýšlí o těch věcech teoreticky, i když se snaží pochopit. Ale je to o moc složitější než si kdo z nás dovede asi představit.

Já mám zkušenost z poměrně raného dětství - bylo mi 4 - 5 let. Bydleli jsme krátce v nově dostavěné bytovce, a mimo jiné tam v jednom bytě bydlela paní s pánem, a každý se svými dvěma dětmi, víceméně v mém věku. Mockrát nás paní v noci budila, že ten její se vrátil opilý, bije je, rozbíjí zařízení bytu, a tak zatímco moje maminka volala policii, tedy tehdy VB, tatínek a ještě pár sousedů ho letěli zklidnit. Nevím, jak dlouho tohle trvalo, to si nepamatuji, ale rozešli se, a paní v tom bytě bydlí dodnes. Byla jsem dítě, když jsem tohle vidívala, a proto říkám, nikdy bych mu neodpustila, jak kvůli sobě, tak kvůli mamince. Je to tragédie, když s ním maminka dál chce žít, i když má možnost odejít.

a bude mi potěšením s Tebou popovídat, leč chystám se na to asi až o víkendu

vždycky je lepší zpočátku neutrální prostředí, kde nikdo nemá přesilu, leč má to pár háčků:
1. čas
2. existuje obrovské riziko, že si z tebe udělá jen a jen vrbu, kdy na tebe vysype všechno svinstvo, co nasbírala, ona okřeje a odskotačí a ty zdechneš A ona nic nemá potřebu řešit, neb psychického přetlaku se zbavuje u tebe!
Tak já sice moc nemluvím, silou nepřesvědčuji, ale celé to rozhodně celou dobu skrytě "řídím", jasně vymezuji mantinely a zdaleka nejsem vždy jen mílius- v pudu sebezáchovy

Je to složité,protože i vůči matce jsou ty pocity někdy negativní /proč nedokázala své děti od toho uchránit/ a opět si člověk vyčítá,alespon já jsem si vyčítala,že jsem hrozná,když takhle uvažuji.Píši to všechno jen kvůli tomu,že by některá žena mohla otevřít oči.Jinak své soukromí ventiluji velice nerada.

je "jen" alkoholik,ne tyran,moje vzpomínky na dětství jsou plné divokých scén po jeho návratech z hospody...V pubertě jsem ho nenáviděla tak,že jsem si přála,aby umřel...Neumřel.A moje máma za celá dlouhá léta nenašla odvahu od něj odejít,přestože celý život kvůli jeho pití i nezájmu o to,jak rodina vyjde s tím málem,co mu zbyde z propité výplaty a máma vydělá,nebyly peníze na kulturu,na dovolenou, vlastně se pořizovaly jen existenčně nutné věci...a spíš pro nás děti než pro mámu...Doma bylo peklo,ale nechtěla jsem do děcáku,chtěla jsem,aby byl pryč on...a myslím si,že kdyby tenkrát někdo mou mámu zastavil,vyslechl si její trápení a možná i nasměroval(ač ne z karvinska,taky byla limitována výchovou,modelem muže živitele,nižším vzděláním...),možná prožila život úplně jinak,užila si ho ,vychutnala...dnes je z ní udřená unavená ženská,která ani netuší,kam se ty roky poděly a pokud zažila něco hezkého,většinou to bylo to,co jsme se jí pokusily vynahradit se segrou- hezké věci,výlety,dovolená,když jsme začaly vydělávat....to,že třeba mohla najít člověka,který by ji nevysával,ale naopak ji oceňoval,byl jí oporou,to už jsme napravit nemohly...Dnes už rezignovala,žijí s otcem vedle sebe ,navzájem si lezou na nervy a přežívají život...
Eny, paní možná zájem mít nebude, každopádně - pokud by se rozhodla,že své děti už nechce nechat vystavovat tomu,v čem žije,bude vědět, kde pomoc je...A je dobře,že nejsi lhostejná...

pořádně zašmodrchané kluko a situace této paní je toho důkazem. Ale když chci pomoci, nemůžu přemýšlet v tom smyslu, že musím mít dopředu promyšleny všechny alternativy, které by mohly nastat, a znát odpovědi na všechny otázky - to je to co cítim v reakcích Myšky - chtít mít dopředu jistotu, že to vyjde. Nemusí to vyjít. Aby se klubko ZAČALO rozmotávat, stačí někdy zatáhnout za jeden provázek. Myslím, že ani Eva ani nikdo jiný nepopírá, že největší kus "práce" je na té paní samotné. Pomoc spočívá v tom, že její každodenní tmavou realitu prozáří světlý paprsek. Může ho ingnorovat, může nabídnuté ruky využít teď nebo později - to nikdy dopředu nedohadneme. Pomoc je o podané ruce - jestli se jí ten druhý chytí už je jeho díl. Ale pokud nikdo ani tu ruku nepodá?

něco podobného zažívala a vlastně ještě zažívá kamarádka. není to žádná husička, ale inteligentní holka,která se dostala na Karlovu univerzitu,ale přišla do jiného stavu a studovat nešla.
Její manžel z ní postupem doby udělal,,nesvéprávné ,,stvoření.
nevím, jak jinak to nazvat. ten proces je pomalý a pozvolný,že si to ani neuvědomujete. nejprve vás izoluje od rodiny a od kamarádů,pak vymění nebo sebere antikoncepci - 2 děti do 19 měsíců. pak pomalu snižuje sebevědomí narážkami, jak je neschopná, nic neumí, nic nedělá dobře,jak si bez něho neporadí,jaký je lenoch a lemp. Vařit neumí atd.......
pak začnou facky a nakonec vyhrožování,že takové trosce nikdo děti nesvěří. Nemá přístup k účtu, neví kolik vydělává .....
Když jsme ji ,,donutili,, vrátit se do práce po 2 dětech a nerodit další,málem ji umlátil.
konečně začala poznávat, že se dá žít i jinak. Přesto ji to poznamenalo tak, že od něj neodejde. Rodina ji totiž nepodrží, takže nemá ,kam jít a do azylového domu nechce. děti mají 16 a 17 let a teď tvrdí ,že už to nemá cenu. Nejhorší na om je,že jí vlastní děti řekly,že měla odejít dávno. ale ona je na to zbabělá.
vím,že to zní krutě,ale podle mě, to je zbabělost. po mě pokud by manžel hodil žehličku, už bych s ním nebyla.

já netušila kolik názorů tady budu číst.....po prvním zleknutí a zmatení a následném uklidnění. Je mi jasné, že nikdo neví....takže jste mne velmi uklidnili. Já taky nevěděla. Proto jsem se ptala. Děkuji za Váš čas. Děkuji za další příspěvky. Třeba na něco příjdeme. Když budu vědět více, napíšu, opravdu hned. Děkuji. Eny

nevim jestli jeste juknes na tuhle diskusi. Cetla jsem te moc rada...a moc stesti ti preji. Vsechny tva slova maji smysl - mozna si je precte nekdo, kdo to potrebuje a bude to jeste vcas, i kdyz uz je pozde pro tvoji maminku.

Děkuji za hezká slova,je to jakoby pohlazení na duši.Je dobře,že Eny zareagovala,uvidíme jak se bude příběh vyvíjet dál.

na netu píšou o týrané těhotné paní, jen doufám že to není ta paní na kterou jsem upozornila. Doufám že ne, nevšimla jsem si těhotenství. Litovala bych že jsem se vylekala a nepokračovala.

tak, ne, podle fot ze zpráv to je nějaká romská rodina. Ale je to hrůza.