O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...

Hubnutí s Kudlankou

Hubnuti

Související články

Význam jmen

Význam jmen

Soutěže

Soutěže

Setkání

Setkani

Přihlášení
Zapomenuté heslo
Nemáte účet? Vytvořte jej!

Anketa

VĚRNOST? PODLE MNE JE:
 

BABIČKA A POČÍTAČ NÁM BEROU SYNA PDF Tisk E-mail
Neděle, 08 únor 2009

Dobrý večer. Chtěla bych vás poprosit o radu, ale nevím, jestli je to dotaz spíš pro právníka nebo psychologa... Máme třináctiletého syna. Když se narodil, bydleli jsme u rodičů a tak byl často se svoji babičkou. Později, když mu byly asi 3 roky, koupili jsme si vlastní domek a odstěhovali jsme se. Ale i přesto, že jsme bydleli jinde, dávala jsem občas synka k babičce, protože byl na prarodiče zvyklý a vyžadoval to.

 

 

 

 

     Ale čím byl starší, sledovala jsem to stále větší a větší pouto mezi synem a babičkou. Když jsme ho v neděli odváželi, kluk hystericky řval a nechtěl s náma domů. Tak jsme postupně ubírali víkendy, kdy jsme ho tam pouštěli. Ale - bydlíme na samotě, kde je jen šest domků. Nemá tu žádného kamaráda, tak se ho snažím za nimi vozit. Manžel se mu hodně věnuje, bere ho na lyže, bazén a vymýšlí další akce, ale syn o to nestojí. Je šťastný jen s babičkou (mojí matkou). 

 

     Ona mu totiž kupuje počítačové hry (je na nich už absolutně závislý) a další drahé věci, ovšem bez našeho vědomí a aniž by se o tom s námi alespoň poradila. A především - nabádá ho ke lhaní a zapírání. Nechává mu na svou adresu posílat jím vybrané počítačové hry, aniž by jim ale rozuměla a věděla, jestli jsou vůbec pro jeho věk vhodné.

 

     Když jsem to náhodou zjistila, a zeptala se jí na to, plakala, že se omlouvá a že než umře, že chce dát něco i ostatním vnoučatům, ale za týden mu koupila zase nějaký další přístroj na hry. Bohužel, nedá se s ní na ničem domluvit a kluk už mluví mezi dětma, že až dospěje, uteče za ní a vezme si i její příjmení. Je to kluk už  v pubertě a místo klukovských her a sportu má jen babičku a počítäčové hry. Jak říkám, s ní se domluvit nejde.

 

     Naopak, i podle svědků ho obrací proti nám...  Ona se ho snaží k sobě co nejvíc připoutat, vykládá dokonce všude, že jsme špatní rodiče, že na něj křičíme...Na výpisu z jeho mobilu  je jen její číslo. Co mužeme teď dělat? Mám pocit, že přicházíme o syna...

 

Radka

 

 

Komentáře (17)add feed
Zobrazit/Skrýt komentářetoggle
ale ked bol maly, tak to bolo fajn, nie? : Sipik
Nechcem tvrdit, ze je to Tvoj pripad, ale poznam par maminiek, ktore sice dieta porodili, ale odvtedy sa mu venovali podstatne menej ako stare mamy. Je dost deticiek, ktore z roznych dovodov stravili detstvo u starych rodicov, dokonca poznam uspesnu maminu, ktora dava svoje dve deti ku starkej na tyzdnovky... Potom je logicke, ze sa medzi nimi vytvori pevne puto a aj stari rodicia aj vnucata sa snazia byt spolu co najviac. No, povedala by som, ze vsetko pre, ma aj svoje proti smilies/undecided.gif
únor 09, 2009 07:22
... : Sandra
Sipiku, problém ale asi nebude v tom, že je mezi synem a babičkou pevné pouto, ale v tom, že babička mu neklade žádné mantinely, může si tam dovolit všechno možné a ještě ho podporuje ve lhaní rodičům.
Radko, pokud se s mamkou nedá rozumě dohodnout, jako že asi ne, tak bych viděla řešení dvě- to horší je návštěvy zakázat, ale tím se všichni o něco ochudíte a těžko říct, co to se vzdorovitým puberťákem udělá. To druhé je se nasáčkovat na návštěvu k babičce pokaždé s klukem. Na to se přeci nedá říct ani popel- ahoj, mami, také tě ráda vidim!:-) Tím budete mít kluka pod dohledem, babička s vnukem se užijí, ale budou muset omezit nevhodnou činnost (vysedávání u počítače). Také zároveň už můžete pokaždé přijet s nabídkou alternativního programu- tak co, rodinko, nevyrazíme na houby, do města, do kina, na výlet,atd.? (ono když tam budet stát klukovi za zadkem a on nebude moci od rána do večera pařit hry, tak možná i uvítá nějaký program) Myslím, že tím by se mohl vlk nažrat a koza zůstane celá...
únor 09, 2009 07:36
Sandra : Sipik
super napad, sto bodov
únor 09, 2009 09:01
No teda, kdybych zjistil, že někde (všude) vykládá, : NČ
jak jsem špatnej rodič (rodiče), a zřejmě to vykládá i dítěti anebo před nim, tak bych si s ní promluvil uplně bez vobalu a s jednoznačnym ultimátem. Buď se začne chovat podle mýho anebo dítě prostě už neuvidí! A s platností okamžitou! Samože i okamžitej zákaz dávání čehokoliv, co bych já předem neodsouhlasil. A dítěti bych taky jasně vysvětlil, proč k bábě nesmí. Tohle přeci nejde! Jak vůbec může někdo připustit aby si to beztrestně dovolila?
Vůbec nevidim důvod, nějak to "změkčovat", odkládat přímou konfrontaci pomocí nějaký jakoby svý trvalý přítomnosti u dítěte když je s bábou, nebo jánevim jakejch okolků.
únor 09, 2009 09:51
pevné pouto není od věci... : Los evropský
...naše malá taky na babičku nedá dopustit, ale když babičky dítě "kazí", je třeba zakročit! Babičky mají asi nějaký přirozený pud, který jim velí rozmazlovat vnoučata, a jeden kolikrát zírá, když si vzpomene, jaká byla babička druhdy nekompromisní matka a teď se směje tomu, když jí děťátko skáče po hlavě.To co navrhuje Sandra, je asi dle mého nejlepší řešení, ale zajímalo by mě, jestli se Radka už dříve snažila babičku "korigovat" ve smyslu, co má a nemá vnukovi dávat a povolovat. Začínat s tím ve vnukových třinácti je trochu pozdě, toť můj názor.
únor 09, 2009 09:53
Pořiďte si další dítě. : Milan
Nejlépe několik.

únor 09, 2009 11:04
Milane, to snad ani nemůžeš myslet vážně. : müsli
Zcela souhlasím s komentářem NČ, babička si "pořídila" dítě a neuvědomuje si mantinely!
Rychle zasáhnout!
únor 09, 2009 14:20
Dám do placu jednu nedávnou zkušenost s vnučkou. : strejda
Měli jsem ji tu už několikrát a šokem pro mámu bylo, že když si pro ni přijela, přímo se na ni třásla, protože ji týýýden neviděla, tak Bára se chovala asi tak, jako kdyby máma přišla právě ze sprchy. Žádné velké vítání, pouze normální pusa. Dcera z toho byla špatná a říkala jí "nevěrnice". Ale to proto, že to bylo jejich vymodlené dítě a to v docela v pokročilém věku dcery. Narodila se až po druhém umělém oplodnění, takže je jasné, že s ní je máma stále spojena jakousi pupeční šňůrou. Bára se tu však měla velmi dobře, měla zde i stejný režim, jaký má doma, čili žádné rozmazlování nebylo. Změna snad jen ta, že děda i bába jí byli vždy k dispozici pro jakoukoli blbost, pro jakoukoli hru. A ona neměla ani čas, vzpomínat na mámu i když jsme s ní hovořili každý večer přes SKYPE. A viděla ji.
Přes den jsme bobovali, krmili zvířátka, chodili i s babičkou na procházky, na výlety, večer pohádky, byl prostě čas se jí věnovat. I když jsem jejím kamarádem, necítil jsem, že bychom ji snad rozmazlovali. To v žádném případě.

únor 09, 2009 16:13
radko : kolemjdoucí
zdá se, že opravdu žiješ někde na samotě. Protože stěžovat si, že

v pubertě a místo klukovských her a sportu má jen babičku a počítačové hry.


mi přijde poněkud zvláštní. Neznám žádného puberťáka, který by nepařil na počítači a jestli se navíc k babičce chová slušně a nebije jí, tak máš doma přímo vzorné dítko.
únor 09, 2009 18:35
No já bych to řešil : Krakonoš
vodstěhováním někam, kde bude kluk mít kámoše a zájmovou činnost a kde to bude vod dotyčný báby aspoň přes půl republiky. Protože s bábou se nedohodneš, když zakážeš styk, bude kluk zdrhat z domova, navíc si bába přečte zákon vo rodině a začnete se vo kluka soudit. To je tak, když jednoho zaskočí ta do nebes vynášená "moudrost stáří" nepřipravenýho, no. smilies/tongue.gif
únor 09, 2009 19:51
Taky z toho mám pocit, : Jitka U.
že babička se jako hlídací třináct let hodila, ale teď už je asi pozdě něco řešit. Puberťák má svojí hlavu. Neviděla bych v tom výhradně vinu babičky.
únor 09, 2009 20:45
A není : .
problém spíš v tom, že u babičky má kamarády, má kam vyrazit, kdežto vy žijete na samotě? Těžko si stěžovat, že zná jen počítačový hry, když mu kontakt s vrstevníkama na samotě neumožníte. A mimochodem, jak může být tak moc závislej, když k babičce jezdí jen na některý víkendy?
únor 09, 2009 21:15
... : Sandra
Já bych tdy ještě chtěla připomenout, že ta "bába", jak se tu o ní někteří vyjadřujete, je zároveň také mámou pisatelky. Není to žádná jedubaba, která by úmyslně škodila pro svou zábavu- prostě na ni ten kluk má velký vliv, má ho moc ráda, bojí se, že by ji třeba přestal mít rád a když na ni udělá psí oči, že tuhle a tuhle hru mají všichni ve třídě, jen on ne, tak mu ji prostě koupí. Já si také pamatuji, že nám babička podstrkovala tajně sladkosti, řízky navíc, sem tam nějakou tu korunu, aby naši neviděli...

Kromě těch dvou možností, o kterých jsem psala už ráno, je totiž ještě jedna, třetí, možnost- vzít to tak, jak to je. Dohlídnout na to, aby se syn přes týden věnoval jiné činnosti, než je hraní her, když se tomu bude věnovat o víkendu, takové řeči, že "až dospěje, tak za ní uteče" nebrat v potaz, protože než dospěje, tak bude na spoustu věcí nahlížet jinak, nakopat do zadku všechny ty "svědky", kteří vám chodí sdělovat, co o vás vaše mamka komu povídala (to musí být mimochodem báječní lidé- neznám člověka, kterej by si mezi řečí občas nepostěžoval na to, že jeho žena, manžel dělá to a ono a jeho tchýně ho štve, protože...apod., a jít to hned troubit těm, o kterých byla zrovna řeč by asi napáchalo pěknou paseku) a být vděčni za to, že váš syn má babičku, se kterou má výbornej vztah- ač se vám to tak nemusí zrovna teď jevit, je to velikej dar.
únor 09, 2009 21:17
Já to nějak nechápu, : Rozmarýna
Radka píše, že bydlí na samotě a kluk nemá kamarády, jen babičku a PC a manžel mu dělá program. Ale takovýhle kluk chodí do školy a že by si tam kamarády nenašel? Jak tu píše
Sipik, mám pocit, že do nedávna byla babička na hlídání dobrá. Určitě bych klukovi návštěvy u babičky nezakazovala, ale jak píše Sandra, aktivně bych se jich zúčastňovala.
A ještě z mého života: když jsem se narodila, bydleli jsme u matčiných rodičů. Moji rodiče tam měli svůj vlastní pokoj. Přesto jsem měla dětskou postýlku v ložnici babičky a dědy a vstávala ke mně babička, která mě i hlídala, když mamka nastoupila do práce v době, kdy mě ještě kojila. Odstěhovali jsme se od babičky, když mi bylo 5 let a za 2 měsíce po přestěhování se mi narodila sestra. Celou dobu od jejího narození cítím, že matka jí dává přednost (dnes je mi 49 let). S matkou jsem nikdy neměla a mít už ani nebudu tak krásný vztah jako s babičkou, nikdy jsem k ní neměla důvěru, že bych se jí s něčím svěřila. Babičku jsem nesmírně milovala. Jisté ale je, že matku oslovuji mamko, slovo maminko, by mi přes pusu neprošlo. Mám pocit, že co člověk zasadí, to si i sklidí.
Jednoznačně bych nehledala v případě Radky vinu jen u babičky.
únor 09, 2009 23:34
no já jsem vyrostla do 7mi let také : Inka
u babičky a dědy, bohužel ten kdo s dítětem řeší malé žabomyší problémy bude s nimi řešit i ty velké životní, to sis asi měla uvědomit dříve, teď už je pozdě. To pouto nepřetrhneš. Pro mě dodnes jsou i když už jsou přes 20 let mrtví děda s babičkou vlastně rodiče. Tím, že mě k nim rodiče na tak dlouhou dobu šoupli, nikdy jsem s rodiči nenavázala takové to rodičovské pouto, zatímco s dědou a babičkou bylo velmi velmi silné.
Své děti jsem vychovávala sama a to silné pouto mám zase s nimi, no to je život.
únor 10, 2009 05:35
Inko a Rozmarýno, : Krakonoš
máte samozřejmě kus pravdy, ale vy ste vobě byly na nějakou dobu "vodložený" k prarodičům, tam opravdu dochází ke změně vazby (a je to trvalý) a prarodiče jsou považovaný dítětem za rodiče.
Na druhou stranu ale taky funguje, že malý dítě trochu víc lne k tomu, kdo ho nevomezuje, nevychovává, jenom poskytuje samý potěšení, to se často stává i ve vztahu "každodenní matka, vzácnej otec, kterej si jenom s děckem hraje". Na tom vomezujícím rodičovi je pak, aby tuhle drobnou "nespravedlnost" ustál, a na tom vzácným zase, aby svýho postavení nezneužíval k rozmazlování a hlavně k soupeření vo lásku dítěte. To samý pak platí ve vztahu rodiče - prarodiče. Vyžaduje to ale zralost a moudrost na vobouch stranách, přičemž u těch starších by teoreticky (a taky třeba na základě mnohejch tvrzení šedesátníků tady na kudle, žejo smilies/wink.gif) mělo bejt tý moudrosti vo dost velkej fous víc. Že to tak není, je jasný každýmu realistovi a dokládá to i tenhle příběh. Nijak to nevylučuje, že i Radka může dělat ve vztahu ke svýmu dítěti leccos blbě, to děláme všichni.
únor 10, 2009 11:19
babička je holt babička : alena puntíkovaná
není matka, aby vychovávala, od toho má dceru - kterou už vychovala. Takže má svý odslouženo, tak se může soustředit na rozmazlování. Tak to na světě prostě chodí. Až budeš babička ty, budeš dělat totéž. Moje babička vstávala ve čtyři ráno, aby mi k snídani upekla bábovku, nebo upekla vdolečky. A mně jediný vařila kakao, protože jsem nepila bílý kafe. Moje děti žily s mou mámou (tedy jejich babičkou) v jednom domě (bydlela o patro výš) a dodnes to považují za velké štěstí (já si to teda nemyslela), ale když moje máma umírala, staral se o ni můj mladší syn, který ji nesmírně miloval. Buď ráda, že má tvý dítě ještě někoho dalšího, kdo ho miluje a koho má rádo. Jednou na to bude vzpomínat....nikdy nevíš, co ho v životě potká a k čemu mu zrovna čas ztrávený s babičkou bude. Já si pamatuju dvě věci, co říkala moje babička:"Alenko, dokud si naživu, je všecko v pořádku, pořád je naděje, že se to zlepší" a "Člověk může bejt blbej - ale musí si umět poradit." ani nevíš, kolikrát se mi to hodilo.... smilies/cheesy.gif. Zkuste brát babičku víc k vám domů - nebo třeba na dovolenou a tak....třeba to pomůže
únor 10, 2009 12:17
Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.

busy
 
< Předch.   Další >
[Zpět]
[CNW:Counter]