Přiznám se, že Václava Havla nemusím, ale vážím si ho a jako člověk člověku mu přeji uzdravení. Jeho zdravotní stav je podle týmu těch nejlepších lékařů vážný, v současné době však není v ohrožení života. Nadále na jednotce IP pražské motolské nemocnice dýchá s pomocí speciální masky.
Po drobné operaci, při níž mu lékaři odstranili zánětlivé ložisko z krku, jeho pooperační stav zkomplikovalo zahlenění části pravého plicního laloku. Když jsem sledoval, jak mu v prosinci 1996 odebrali lékaři polovinu pravé plíce, aby odstranili zhoubný nádor, vzpomněl jsem si na rok 1990. To jsem byl jako zarytý nestraník mezi novináři, kteří byli vybráni, aby ho doprovázeli při jeho první návštěvě Ostravy.Vlastně jsem se od něho nehnul od chvíle, když přistál speciálem na Mošnově. Seděli jsme naproti sobě v hotelu Atom i mezi horníky Dolu Staříč, odkud pocházel jeho spoluvězeň z Heřmanic a v té chvíli i jeho průvodce. Měl jsem možnost ho sledovat též při besedách se studenty, na Vysoké škole báňské. A tehdy mě zaujal svým náruživým kouřením. Určitě by ho v tom nepřekonal ani známý kuřácký "disident" v českém senátu Jaroslav Kubera. Škoda, že Václav Havel neměl k dispozici jeho elektronickou cigaretu. To by se možná uchránil rakovině plic. Bylo to fascinující; seděl, povídal a přitom kouřil Marlbora. Jednu cigareta mu ještě dohořívala a už ji típal, aby si zaplálil další. A tak to šlo několik hodin a byly z toho tři vykouřené krabičky.Suma sumárum to pak za ten den činilo skoro sto padesát cigaret. Snažil jsem si představit jeho plíce a skoro začal věřit stupidnímu rčení o tom, že "uzené plíce" vydrží nejdéle, jako každé uzené maso... Za všechny své zdravotní potíže může exprezident Havel poděkovat nejen svým věznitelům, ale především cigaretám. Svalování viny na jeho vězeňský zápal plic je dosti populistický argument, i když čtyři roky vězení pronic zanic může psychiku člověka též dosti poznamenat. Znám ale spoustu pětaosmdesátiletých Židů, kteří jako děti přežili pět let holocaustu v Osvětimi či Buchenwaldu a přišli tak z nedostatku jídla až o čtyřicet kilo své hmotnosti; a přesto dnes suverénně řídí auta a každý den plavou. Zdravotní potíže trápí Havla řadu let. Velké problémy měl v roce 1998, kdy po operaci tlustého střeva nastaly pooperační potíže a prezident byl po určitou dobu v ohrožení života. Trpí chronickou bronchitidou a už dříve sužovaly i srdeční potíže, dýchací potíže například v roce 2004 zkrátily jeho návštěvu v Indii. JEN UVAŽTE: tabákový kouř obsahuje kolem stovky kancerogenů, tedy látek schopných vyvolat nebo urychlit vznik zhoubného nádorového bujení; přes šedesát z nich prokázaně způsobujících rakovinu, dalších asi čtyřicet látek nějakým způsobem ke vzniku rakoviny přispívá. Z kouření cigaret hrozí rakovina plic, rtu, jazyka, hrtanu, hltanu, močového měchýře (papilokarcinom), krve (leukémie), žaludku a střev či slinivky a prsů... Asi u pětadvaceti procent osob vzniká rakovina jako nemoc z kouření. Relativní pravděpodobnost získání plicní rakoviny u mužů kuřáků je při 11-20 cigaretách za den devatenáctiprocentní, při 35 cigaretách za den a více je to celých 43 procent a pokud někdo kouřil až sto cigaret denně a víc, pak je toto procento... Devět z deseti kuřáků umírá na následky kouření... S Václavem Havlem jsem se sešel ještě několikrát - samozřejmě že ne osobně, ale prostřednictvím jeho netradičně pojatých dramat. Poprvé v egyptské Káhiře, kde český velvyslanec a arabista Ing. Jiří Voleš nechal vytisknout v arabštině hru bývalého prezidenta ČSFR a ČR "Memorandum" a jeden výtisk je i v mé knihovně. Podruhé to bylo v kanadském Torontu, kde jeho "Pokoušení" uvedlo Nové divadlo ve světové premiéře v češtině. "Když jsem se učil text jedné z rolí, musel jsem se to našprtat úplně nazpaměť. Když napíše něco Hubač, je to lidské a ty jeho věty vám doslova samy lezou z úst. U Havla ne, " krčí rozpačitě rameny herec Bohuš Máca. "Někdy jsem u něho musel hledat ve slovníku, co které slovo znamená. Babičky, co k nám chodí do divadla, nám říkaly: Co to má znamenat? Tomu nerozumíme. Nevíme, o co šlo..." Byl jsem se podívat v heřmanické věznici na Havlovu celu. Prý šlo o velmi klidného odsouzence, který vedl vzdělávací besedy s vězni, na rozdíl od Jiřího Dientsbiera, jenž byl vůči bachařům velmi "otevřený", prostě neustále se bouřil, nadával a protestoval. Navíc prý byl Václav Havel jediným československým odsouzencem s devízovým kontem... Břetislav Olšer
|