Už od rána se potuloval po bytě jen ve vytahaných trenkách od Vietnamců, ze kterých mu lezlo všelicos. Bohužel nic, co by stálo za pohled. Když se chystal k obědu, poškrábal se nejdřív v rozkroku, pak, aby to bylo dokonalé, ještě v zadku. Když si sedal ke stolu, utekl mu hlasitý pšouk. Usmál se, nejspíš si připadal roztomilý. Sedě ve svém neodolatelném odéru přemýšlel, co jeho žaloudek včera pozřel.

     Aby si vzpomněl dokonale, aby rozeznal všechny jemné nuance, rozvířil vzduch rukou. Opět se usmál. Přišel na to. Hltl si piva a zase mu něco uteklo, tentokrát malé nepatrné uříhnutí.  "To už doufám bylo všechno, nebo má ještě něco dalšího ve svém repertoáru?", pomyslela si jeho žena. Třeba by nám tady uprostřed mohl upustit svůj bobeček... Copak by naše chlapátko dělalo? Mile by se usmálo a tiše proneslo: „Ups". "Co bych pak dělala já? Koupila bych si bič, nemusel by být dlouhý, stačil by tak metrový, z pravé kůže. Hladký jako dětská prdelka a rychlý jako myší ocásek..."

     "Do večerního piva bych mu hodila dva Rohypnoly. Jak ho znám, v mžiku by to s ním seklo. Svázala bych ho pevně, černýma vlněnýma punčocháčema, co mi koupil k narozeninám a do pusy bych mu nacpala to, co mi letos pohodil pod stromeček: lyžařské ponožky, čepici a kuchyňské prkýnko.. "

     "Pak by začalo varieté. Velká podívaná pro jednoho diváka. Spráskala bych ho jako nevychovaného čokla. Nasadila bych mu obojek zevnitř vystlaný ostnatým drátem. Nedovolil by si už ani olíznout nůž  po nedělním obědě. Veškeré své tělesné pochody by si řešil v nepropustném soukromí..."

     "A už vždycky, ještě než bych se vzbudila já, by si vyřešil  své hygienické potřeby, mezi které počítám třeba i sprchu a čištění zubů. Každé, podotýkám, každé ráno by si oblékl minimálně pět kusů oblečení povinného: spodní prádlo - padnoucí, neplandací; tričko; tepláky popř. kalhoty; ponožky. Zbytek už bych nechala výhradně v jeho režii.

     "Doufám, že nejsem příliš náročná. Jediné, co bych ještě chtěla, aby se už přestal nadavovat  každých pět minut, cž dělá pokaždé, když sedím blíže než pět metrů a i to je mu někdy málo."