|
 Tak tohle úsloví mi nedávno řekla moje kamarádka Beáta, původem Polka - je to rčení z dob jejího táty - jednoduše řečeno, jedná se o ženy, které blázní po mužích v uniformě... Beatin táta to znal na vlastní kůži. Byl v Polsku pilotem a celý život svou ženu podváděl. Celý život měl jiné ženy a pokaždé to její mámě některá dobrá duše donesla.
Za svoje dětství si Bea pamatuje co dva roky stěhování z města do města a především častá rána, kdy táta prosil, padal na kolena, sliboval, že začnou znovu v jiném městě. Máma dlouho trpěla, neměla kam jinam jít (sama byla z dětského domova), měla dvě děti... Beatiny vzpomínky na dětství byly rozporuplné - na jednu stranu to pro ně byl fajn táta - učil je všechno možné; létali s bratrem v letadle, jezdili tankem.... Ale s postupem času viděla Bea celou situaci jinak; říkala, že jim táta v podstatě zkazil dětství; každé dva roky jiná škola, jiné spolužačky, všechno nové... a především tátovy ranní návraty a ty neustálé sliby mámě... Přitom táta prý nebyl ani nijak krásný, ale byl to pilot, vždycky měl hodně peněz, milenkám koupil co chtěly a navíc - ono kouzlo uniformy... ale nakonec se Beatini rodiče stejně nechali rozvést. Dnes mezi nimi panuje velká nenávist, Beáta jim vzájemně nesmí dát telefon, adresu, nesmí říct, kde druhý bydlí, mosty jsou dokonale spáleny. Proč o tom píší? Je mi strašně líto její mámy, nedovedu si představit, že by můj muž přišel odněkud ráno a já věděla, že se vrací od jiné. Nedovedu si představit, že bych byla s naším synkem doma a věděla, že on byl někde s jinou, pak přišel domů a hrál divadlo, že se nic nestalo. Vím, že existují ženy, které dokáží pro jednou odpustit, ale prožít takto celý život? To mi přijde opravdu kruté. Já sama bych možná, zdůrazňují možná, dokázala asi jednou nevěru odpustit, ale vícekrát ne. Když pročítám různé weby, dost často narazím na problém žen, které naopak milenkami jsou a pokud jsou to citlivé duše, tak se v tom taky hodně trápí. Spousta z nich patrně věří různým růžovým slovíčkům... Vím, každý vidí převážně svoji pozici, ovšem mám pocit, že nevěra dokáže pekelně zkomplikovat život všem zúčastněným. Přesto mi v poslední době případne, že se bere dosti na lehkou váhu, vždyť začíná být skoro běžné, že dobře situovaný muž, aby dosáhl jistého stupně uznání, potřebuje mít i milenku; prostě, aby byl IN. Říkám si - nejsem snad staromódní? Chápu, že i zadaní lidé se mohou zamilovat, třeba jen platonicky, ale člověk asi opravdu musí hodně přemýšlet, co upřednostní... Klárka
|
, já se těším, až budou v naší rodině (budou-li někdy) nějaké malé děti. Kvůli rozzářeným dětským očím se přece strojí stromeček a dělají všechny ty parádičky kolem. 
