O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...
Kontakty
| Napište nám |
| Poradna Kudlanky |
| Právní poradna |
Hubnutí s Kudlankou
Související články
- TAJEMSTVÍ - ANO? NE?
- ROZMARNÉ RITUÁLY
- KUCHAŘKA PRO DCERU
- SOUTĚŽNÍ POVÍDKY - I. a II.
- SOUTĚŽNÍ POVÍDKA- III.
- SOUTĚŽNÍ POVÍDKA - IV.
- SOUTĚŽNÍ POVÍDKA - V.
- SOUTĚŽNÍ POVÍDKA - VI.
- SOUTĚŽNÍ POVÍDKA - VII.
- SOUTĚŽNÍ POVÍDKA - VIII.
- SOUTĚŽNÍ POVÍDKA - IX.
- SOUTĚŽNÍ POVÍDKA - X.
- SOUTĚŽNÍ POVÍDKA XI.
- SOUTĚŽNÍ POVÍDKA - XII.
- SOUTĚŽNÍ POVÍDKA - XIII.
- SOUTĚŽ O KUCHAŘKU (NEJEN) MOŘSKOU
- "MIMINKOVÉ" NAKLADATELSTVÍ
- SOUTĚŽNÍ POVÍDKA - I.
- SOUTĚŽNÍ POVÍDKA - II.
- SOUTĚŽNÍ POVÍDKA - III.
- SOUTĚŽNÍ POVÍDKA IV.
- SOUTĚŽNÍ POVÍDKA V.
- SOUTĚŽNÍ POVÍDKA - VI.
- SOUTĚŽNÍ POVÍDKA VII.
- SOUTĚŽNÍ POVÍDKA - VIII.
- NOVÁ SOUTĚŽ - VZPOMÍNKY OBYČEJNÉ ŽENY
- NOVÁ SOUTĚŽ - VZPOMÍNKY OBYČEJNÉ ŽENY
- VTIPNĚJŠÍ VYHRÁVÁ - KLIKEJTE :-)))
- VTIPNĚJŠÍ VYHRÁVÁ - KLIKEJTE :-)))
- SOUTĚŽ - VŽDYŤ LÉTAT JE TAK SNADNÉ
- SOUTĚŽ - VŽDYŤ LÉTAT JE TAK SNADNÉ - I.
- SOUTĚŽ - VŽDYŤ LÉTAT JE TAK SNADNÉ - II.
- SOUTĚŽ - VŽDYŤ LÉTAT JE TAK SNADNÉ - III.
- SOUTĚŽ - VŽDYŤ LÉTAT JE TAK SNADNÉ - IV.
- SOUTĚŽ - VŽDYŤ LÉTAT JE TAK SNADNÉ - V.
- SOUTĚŽ - VŽDYŤ LÉTAT JE TAK SNADNÉ - VI.
- SOUTĚŽ - VŽDYŤ LÉTAT JE TAK SNADNÉ - VII.
- SOUTĚŽ - VŽDYŤ LÉTAT JE TAK SNADNÉ - VIII.
- DOBRÝ, NE?
- SOUTĚŽ - VÁNOČNÍ KUCHAŘKA PRO DCERU
- SMRDUTÉ VÁNOCE
- UKRUTNĚ KRUTÉ KRŮTÍ HISTORKY
- A ZASE KRUTĚ O KRŮTĚ...
- GELMÁNIE
- VÁNOCE NA DRAKA
- ŠTĚDRÝ DEN 1897
- KDYŽ JE ŽENSKÁ NEŽENSKÁ :-)))
- SOUTĚŽENÍ - VYHRÁVÁNÍ - POSÍLÁNÍ...
- MANUÁL PRO ZAČÍNAJÍCÍ MAMINKY
- VOJTOVO ŠESTINEDĚLÍ
- POČŮRANÝ KRASAVEC
- "AŤNOUUUUUU!!!"
- MILÝ TATÍNKU A MILÁ MAMINKO
- ŠIKOVNÁ MAMINKA-KUCHAŘINKA
- KÁJINKA - POSTRACH NAŠÍ RODINY
- JARNÍ SOUTĚŽ S HORNSCHUCH s. r. o.
- JARNÍ SOUTĚŽ S HORNSCHUCH s. r. o. - OTÁZKA:
Význam jmen
Soutěže
Setkání
Přihlášení
Anketa
| PŘÍHODY ČŮRACÍ |
|
|
|
| Neděle, 14 prosinec 2008 | |||
|
To, že moje dcera mě občas dokáže náležitě zaměstnat vyměňováním svého oblečení i potahu přebalovací matrace, když si načasuje čůrání přesně na okamžik, kdy jednu plínku už nemá a druhou ještě nemá, to je asi dost normální a zažila to každá maminka. Kluci toho ale dokážou o hodně víc...
Chlapeček, o kterého jsem se kdysi starala, si jednou při výměně plínek načůral přesně doprostřed obličeje. Bylo to dílo několika vteřin a než jsem stihla zareagovat, bylo už dokonáno. Měli jste vidět, jak se při tom děsně šklebil, když mu to čůrání sprchovalo obličej. Ale ani tohle není tak neobvyklé a maminky, co mají syny, to jistě zažily. Jednou jsme s tímhle chlapečkem a jeho starší sestřickou byli někde v ulicích, dokonce myslím, že v ZOO. Museli jsme obě na malou. Nejdřív jsem tedy pomohla jí, pak byla řada na mě. Všichni tři bychom se do kabinky nevešli, tak jsem ji poprosila, ať si stoupne těsně před dveře tak, abych jí viděla na nohy.
Chlapeček chvilku se zájmem pozoroval tekoucí kapalinu, a pak najednou vystrčil ručičku do proudu... S rychlostí ninji jsem zachytila zvědavou ručičku a nevěděla co dělat dřív. Nakonec jsem, pokud si to správně pamatuju, napřed důkladně otřela ručičku toaletním papírem, pak si ve spěchu natáhla kalhoty a rychle jsem šla důkladně namydlit a umýt. Musím dodat, že rodičům jsem si tuhle historku nikdy netroufla povědět, jen strýčkovi dětí, se kterým jsem tenkrát chodila a toho jsem tím rozesmála.
Ale zdaleka nejkrásnější čůrací historku mám z hlídaní pětiletého chlapečka. Jeho maminka jednou jela vlakem do New Yorku a zpátky chtěla, abychom ji vyzvedli od stanice místního metra. Ta stanice je ale ve městě a není tam žádné neplacené parkování, ani na pár minut a není tam ani odstavný pruh pro vyzvedávání pasažerů, jak je tomu zvykem ve stanicích dále od středu města. Tak jsme se domluvily, že jen zastavíme u kraje silnice, ona si naskočí a pojedeme dál, což ale vyžadovalo dokonalé načasování. Nemohla jsem na ni ani chviličku čekat a protože to bylo, tuším, v zimě a navíc navečer, za tmy, nechtěla jsem ani, aby tam musela ona čekat na nás.
Bylo to ještě před hromadným rozšířením mobilů, takže jsme se musely spoléhat na předem domluvené časy. Pár minut před odjezdem z domu ale jako na potvoru musel můj chlapeček na záchod. Byl tam nějak dlouho, tak jsem na něho zavolala, že už musíme jet. Ze záchoda se ozvalo: „Když já jsem si nedopatřením načůral na kalhoty...“ Takže rychle starší sestru poslat nahoru pro čisté kalhoty, kvapem převléknout, naskočit do auta a hurá k metru. No a jak si takhle jedeme, tak ten chlapeček, vychovaný věci nazývat pravými jmény, se mě ptá: „Víš co je záludného na penisech?“
Napadlo mě lecos, ale nic, co by mohl mít na mysli pětiletý chlapeček, tak jsem řekla, že nevím. „Nikdy nevíš, kterým směrem budou čůrat!“ Jak je to možné, že mu to ještě nikdo neřekl?! Okamžitě ze mě vypadlo: „Tome, musíš ho při tom přece držet!“ Nevím, zda moje rada padla na úrodnou půdu, neboť několik dní po té se stalo následující: Chlapečka si vyzvedla ze školy jedna maminka jeho spolužáka, aby si spolu mohli pohrát. Když ho přivezla domů, ptala jsem se, jak bylo ve škole. Chlapeček za pochodu po schodech do svého pokoje mi rozhořčeně pověděl, že hrozně, protože si z něho nějaké děti utahovaly a aby toho nebylo málo, tak si ještě nechtěně počůral kalhoty. Já na to: „Tome, říkala jsem ti přece, že si ho musíš držet. Držel sis ho?“ „Já jsem nemohl, protože...“
Proč nemohl, jsem se již nikdy nedověděla, protože v rozčilení za sebou uprostřed věty zabouchl dveře do pokoje, a tak mi to rozuzlení uniklo. Víckrát si ale už kalhoty (po zbytek mého pobytu v rodině) nepočůral, takže buď měl z pekla štěstí, nebo si ho - na moji radu - skutečně začal držet...
Giussi
UPOZORNĚNÍ:
Soutěž trvá do 11. 1. 2009
Prosím, své texty posílejte na adresu: redakce - zavináč - kudlanka.cz
díky, d@niela
|
|||
I když jsem teprve poměrně čerstvou maminkou, mám zkušeností s malými dětmi docela dost, neboť jsem se do států dostala právě jako au-pair a děti jsem tu hlídala celkem ve třech různých rodinách. No a za tu dobu jsem nasbírala pěkných "pár veselých historek z natáčení", vlastně z hlídání, ale jedny z nejlepších jsou přeci jen ty čůrací...
Jsou tady totiž kabiny s dveřma, co mají velkou fuku dole i nahoře. Chlapečka, který sotva začal chodit, jsem si vzala s sebou, neb jsem nevěděla, jak jinak to udělat. Jelikož bych si na veřejném záchodě netroufla sednout na desku, vykonávala jsem potřebu v čupu nad mísou.
- při troše cviku to jde skoro ve stoje a nepostříkat se... 
| < Předch. | Další > |
|---|
