Brzy po naší svatbě se přiblížily vánoce. S manželem jsme řešili, co bude k štědrovečerní večeři. On chtěl rybí filé, protože doma jedli vždy jen filé, já zas chtěla kapra, protože u nás doma jsme jedli kapra. Manžel nakonec kapituloval, ale řekl, že on ho zabíjet nebude. Já souhlasila a když se manžel nabídl, že kapra koupí, očekávala jsem, že přinese kapra už zabitého.

     Dva dny před Štědrým dnem manžel donesl domů krásného kapra - byl to pěkný macek. Bohužel, byl živý.

     Manžel čekal, že ho zabiju, ale to bych já nedokázala. Usoudili jsme zatím, že na vraždu je času dost a dali jsme ho do vany. Druhý den ráno si kapr ve vaně čile plaval a mrskal sebou. Po návratu z práce jsme zase řešili: teď zas, kdo ho zabije. Zvítězila jsem takovými argumenty, jako že ženy vždy hlídaly oheň, zatímco muži ulovili a zabili mamuta. Manžel se tedy vzmužil a že jde do akce. Přinesla jsem mu do koupelny utěrku, neboť jsem čekala, že manžel  ho ve vodě lapí do utěrky a vytáhne. Tak to dělal můj otec.

     Nezkušený manžel, který v životě neviděl výlov kapra z vany, však zvolil originálnější postup. Přece nebude špinit utěrku. Vypustil kaprovi vanu. Kapr v šoku z nedostatku vody ve vaně sebou začal mlátit ve vaně tak, že z ní málem vyskočil a chytit ho holýma rukama bylo zcela nemožné. Po chvíli jsem nevěděla, kdo je víc výlovem kapra vyčerpán, zda kapr nebo manžel. Já se přitom řezala smíchy, protože to byl pohled pro bohy. Nakonec si manžel přeci jen vzal utěrku, hodil ji na kapra a nějak se mu podařilo ho odlovit.

     Pak nastaly další problémy. Myslela jsem, že všichni muži vědí, jak jednoduše zbavit kapra života. Manžel to nevěděl. Proto jsem mu poskytla radu a postup mého otce: "Jednoduše ho praštíš paličkou na maso po hlavě a pak mu uřízneš hlavu".  Nenapadlo mě ovšem, abych poskytla podrobný návod na uříznutí hlavy.

     Podala jsem manželovi paličku na maso a velký nůž (říkáme mu řeznický). Manžel nejprve kapra jemně praštil po hlavě. Kapr měl poté na hlavě vyrýsované krvavé čtverečky ze vzorečku na paličce na maso, ale začal sebou mrskat jak blázen, takže manželovi vyklouzl a sjel do dřezu.

      Nastal výlov raněného kapra z dřezu. Když ho manžel dostal pod utěrku na desku na maso, znovu ho praštil paličkou na maso, tentokrát už silněji. Kapr sebou po této ráně už tolik nešil, ale pořád hýbal ocasem a otvíral a zavíral pusu.

     Na řadu přišlo odkrojení hlavy. V tu ránu jsem vyvalila oči údivem, protože manžel obrátil kapra břichem nahoru a začal ho podřezávat jak jehně. Já, když to viděla, tak mi bylo špatně a litovala jsem chudáka kapra.

     Zařvala jsem tedy na manžela, že kapra musí píchnout nožem do páteře a pak teprve hlavu odříznout od páteře, aby netrpěl. Manžel přestal kapra podřezávat a požádal mně, ať mu to najdu v odborné literatuře. Našla jsem to v kuchařce. Manžel tedy kapra obrátil břichem dolů a dokončil vraždu podle návodu z kuchařky - píchnutím kapra do páteře a odřezáním hlavy.

     Dodnes se v duchu onomu kaprovi omlouvám za utrpení, které jsme mu připravili. Manžel se posléze v budoucích letech stal kvalifikovaným katem kaprů. V dalších letech jsme si dokonce pořizovali kapry dva, protože kapr mu zachutnal.

     Když jsme si pořídili dceru, tak v jejích asi třech letech začala kamarádit se stejně starým chlapcem z domu. My měli vždy dva kapry, oni tři kapry. Kapři byli v obou rodinách ve vaně a obě dětičky zahajovaly sledování procesu vraždění kaprů u nás. Manžel vraždil kapry před jejich očkama a jim se to moc líbilo. Po té, co to měli za sebou naši kapři, tak se přesunuli k nim a mohl začít vraždit jejich tatínek jejich kapry. Několik let po sobě si to dětičky nenechaly ujít a tatínci si museli domlouvat harmonogram poprav kaprů tak, aby dětičkám ani jedna neunikla. Dodnes vidím ty prcky, jak stáli vedle kuchyňské linky a stoupali si na špičky, aby všechno dobře viděli...

Rozmarýna

UPOZORNĚNÍ:  

Soutěž trvá do 30.  11. 2008

Prosím, své texty posílejte na adresu:   

redakce - zavináč - kudlanka.cz

díky, d@niela 

Komentáře (29)

Zobrazit/Skrýt komentáře Hnus : Fiona Svatky lasky a radosti. Jdu blit velebnosti. listopad 24, 2008 07:50 jo, : mura byly to taky nase skoro prvni vanoce a protoze v rodine meho muze byla tradice plavajicich kapru, tak i tenkrat u nas ve vane byly 2. ja v ty dobe byla na matersky s pulrocnim miminem. rano si kapri ve vane plavali divne, jeden se tocil brichem vzhuru a druhej taky nevypadal nejlip. samozrejme, ze jsem byla doma akorat s tim miminem. dostala jsem telefonickou instruktaz v zabijeni kapru a musela jsem je kuchnout oba. taky rada vzpominam na naseho kocoura mateje, ktery byl plavajicimi rybami pokazdy strasne fascinovan, a vydrzel hodiny sedavat na okraji vany a kdyz kapr plaval hodne blizko, lovil ho tlapickou. jednou hrabl po kaprovi prilis a zhucel do vody za nim. vmziku byl ovsem venku a zacal rotovat po koupelne a voda z mu z kozichu strikala jak z odstredivky. listopad 24, 2008 08:02 I odsouzencům na smrt se zavazovaly oči. : mamča Proto za nejdůležitější trik považuju, hodit kaprovi utěrku přes oči. On na tu chvíli znehybní, a pak se dá celkem v klidu picnout a odkrvit. Manželova babička byla řeznice, tak mě to naučila. Ale u nás krom manžela nikdo kapra nejí, takže tu půlku očištěného kapra koupím raději v prodejně Ryby-drůbež. listopad 24, 2008 08:15 Bez kapra by u nás byla štědrovečerní večeře nemyslitelná. : Myška I u nás, když byli kluci malí, se proháněli kapři ve vaně. Ale protože můj exmanžel kapry nerad zabíjel, a vedlo se mu podobně jak v úvodním článku, raději jsme kapry potom nechávali odborně zabít prodejcem. Mému ex úplně stačilo, že jsem chtěla, aby kapry očistil a vykuchal, což dělal stejně nerad. Takže to zbylo na mě. Ostatně stejně jako stahování a vyvrhování králíků, které jsme kdysi chovali. listopad 24, 2008 08:22 U nás kapr též musí být, : Eva ale jsme letos najednou v situaci, že není prostě nikdo, kdo by ho zabil, vykuchal atd. Já vás, holky, obdivuju, protože já bych to zvládla jedině pod výhrůžkou trestu smrti pro sebe listopad 24, 2008 08:41 Eva : mamča Tak si nech prostě kapra zabít, vykuchat a očistit prodejcem. Za těch 50,-Kč navíc, to stojí. Nezasejříš si šupinama celou kuchyň, a můžeš místo toho dělat něco jiného, užitečnějšího. listopad 24, 2008 08:44 Já si kapříka : alena puntíkovaná zásadně nechávám zabít. Jen jednou jsem se nechala ukecat a koupila kapra živého Měli jsme černého kocoura Mindíka, který pro změnu sledoval dění ve vaně z pračky a taky tam byl od rána do večera a taky zahučel do vany při pokusu kapra odlovit. A přesně jsem zjistila, že nejsem schopna kapra zabít, tak jsem to vyřešila tak, že jsem dala kapříka do kýble s vodou a poslala děti ke kamarádce Ivaně, která bydlela přes ulici, aby nám ho - toho kapra - její muž příložitostně zabil. Další a následující vánoce jsem se vrátila k osvědčenému již systému kaprů zabitých odborníkem. listopad 24, 2008 08:51 Zabíjet a kuchat zvěř včetně kaprů : Milan má naučit každého syna jeho otec. To je normální, přirozené. A je to jen jeden malinký z mnoha větších důvodů proti rozvodům. listopad 24, 2008 11:02 Milane, : Myška ano, v ideálním případě. Ale dnes, kdy to mnoho chlapů ani neumí, nebo se jim zvedá žaludek jen při pomyšlení na vraždu zvířete, nebo jeho vyvrhnutí, je to požadavek nesplnitelný. A pak musí nastoupit žena, a poradit si s tím. Ta už nemá možnost se z toho vyzout . listopad 24, 2008 11:09 Milane : neonka prosímtě proč? Má-li zájem naučí se to kdykoliv od kohokoliv, nemá-li zájem nenaučí ani sbevlastnější otec. Ryby všeho druhu si nechám zavraždit, kuchám si je sama (naučila mami), upravuju sama, konzumují se hromadně. Na štědrý den máme sice kapra, ale není smažený, většinou vyrobíme filetky. Každý rok na trochu jiný způsob. listopad 24, 2008 11:44 Teď, : Rozmarýna když je dcera dospělá si už kapra necháváme zabít v obchodě, abychom si nešpinili vanu kaprem. Ale v kuchání kapra je manžel už fakt profesionál, umí ho perfektně stáhnout z kůže. Milane, máš pravdu, že zabíjet a kuchat zvěř má naučit syna jeho otec. Ale tatínek mého otce nesnášel krev, ten omdlíval i když viděl říznutí do prstu. listopad 24, 2008 12:10 Rozmarýna : mamča Moje kamarádka pracovala léta na Transfuzní stanici. Lidem pouštěla žilou každodenně, podle známého hesla "z cizího krev neteče" Pak jsme byli společně na horách, a její synek si rozbil hlavu. Krev z něho teda tekla dost, a jeho mámě bylo na omdlení. První pomoc jsem mu poskytla já, anžto jsem v té době měla tři kluky ve věku rozbitých kolen, takže jsem byla náplastmi a fibrínovou pěnou vybavená skoro jako okresní lékárna... listopad 24, 2008 12:18 Jak se to zpívá v té krásné vánoční písničce ? : wendy -....a pak běda, kapra hledá, někde pod skříní - nebo děda hledá v předsíni...? Obrázek mnoha českých rodin. Já osobně nezabiju, ani náhodou, ale vykuchám a rozporcuju. Jen si vzpomínám co to bylo za šok, když jsem do kapra píchla nožem že ho budu kuchat, a on sebou ŠKUBL. Nervy. Jeho a pak moje. Musela jsem si neodkladně dát panáka Becherovky. Co se syna dotýče, ten se to naučil sám, vždyť na tom nic není ! listopad 24, 2008 13:37 Mamčo, to se nediv, : Rozmarýna to už netekla krev z cizího listopad 24, 2008 13:37 wendy, naši sousedi, : Rozmarýna kdysi zabili kapra těsně před smažením a paní pak byla v šoku když na pánvičce se začaly porce kapra mrskat, taky ještě fungovaly nervy. listopad 24, 2008 14:13 Wendy : Milene Kapra kuchám a porcuju každoročně. Každoročně s velkou nechutí. Ale tak jsem si to kdysi, jako holka mladá a snaživá, zavedla. A už mě to zůstalo. A panák pana Bechera funguje taky každoročně. Předminulý rok syn, když jsem se při porcování vztekala volal: nalijte mamce becherovku, už vyhrožuje, že to dělá letos naposled. listopad 24, 2008 14:14 Tak tak děvčata, : wendy vidím to přímo v barvách ! A už to přesně za měsíc bude tady zas ! Ten vánoční čas ! listopad 24, 2008 15:08 ja nie ... : Sipik kdesi som citala, ze ked si clovek nedokaze zabit zviera sam, tak ho nema jest. Mam taky pocit, ze sa dostavam do toho stadia, ze mi z etickych pricin maso dolu krkom nejde, vsak nevadi, takze ja kapra a zabijanie isto nie Ale asi budem musiet kvoli krpatej kupit nejaky kusok lososa, ten nema tolko kosti a mala ho ma rada. listopad 24, 2008 21:20 Vždycky mě fascinuje, : Krakonoš kolik lidí se otřásá hnusem jen při pomyšlení na vraždu nebohýho zvířete, ale přežírat se masem vod pondělka do neděle jim už žádný potíže nečiní. A pro vegetariány mají jenom úšklebky a pohrdání. Já jsem dycky říkal: dyš to žereš, měl bys to umět i zabít. Zabít rychle, s láskou a poděkováním tý bytosti, že ji můžu sežrat. Voni takový ty modlitby před jídlem za starejch časů taky nebyly jen úplně jalovým pámbíčkařením. listopad 24, 2008 21:23 Jsem rada : Fiona ze je tu i par lidi, u kterych predstava kapriho masakru vyvolava i jine myslenky nez hura vanocni zvonecky. Souhlas se Sipikem a Krakonosem, kdo neumi zabit zvire s uctou, at to neji. Obavam se ze osobne bych nemela problem s uctou zabit ani cloveka, pokud by vyzadovala situace, ale dokud nemusim, nezabijim nikoho. Sama zvirata davno nejim, jaksi mam spoustu duvodu proti a ani jediny pro - snad s vyjimkou stadniho pudu? Jeste chapu cloveka co ji maso, protoze si mysli ze musi, budiz. Ale takhle morbidne si delat srandu z toho vanocniho hnusu kolem mlaceni kapru po hlave? Propana lidi bdete. listopad 24, 2008 23:05 to Fiona : alena puntíkovaná Zapomnělas ještě napsat "Lidé, měl jsem vás rád" listopad 24, 2008 23:41 alenka bodka : Sipik No nahodou u mna maju Krakonos a Fiona sto bodov ( zo sto ) Sa mi to vidi celkom empaticky pristup. Ja som uz vegatarianka bola 8 rokov a citila som sa super, nehovoriac o pozitivach ako je pocit, ze kvoli mne niekde neumucili zviera. Bez iluzii, vystudovala som strednu aj vysoku skolu -zootechniku, praxe po farmach a masokombinatoch mam sej-haj, keby ludia vedeli co sa tam obcas deje, tak by vacsina mysliacej populacie presla dobrovolne na "zeleny krm". Kazdy moze prispiet aspon svojou troskou, ja napriklad aspon nekupujem vajicka oznacene 3kou, pretoze su z klietkovych chovov a ked kura, tak Vodnanske, lebo verim, ze tam sa tie zvieratka mali aspon trosku lepsie. listopad 25, 2008 06:10 Proboha lidi co blázníte ? : wendy Člověk jako všežravec zabíjí zvířata už drahně let, postupně si za tímto účelem pár druhů domestikoval. Ano, souhlasím, ať zvíře zabije ten, kdo to umí a zvíře netrpí. Nevím proč bych nemohla napsat, že bych já osobně zvíře nezabila. Proč bych to měla dělat, když prodavač u nás na trhu zabije kapra rychle a profesionálně ? To musím umět taky, abych nezemřela hlady, nebo se musím masa vzdát ? Do vegetariánů nešťourám, ať si ho nejedí. Jejich volba. Moje ne. Souhlasím ale se Sipíkem - známá byla na jakési exkurzi na jatkách a říkala, že mnoho lidí odtamtud uteklo a bylo jim špatně. Pak sepisovali petici, taky jsem se přidala. Je to hnusná fabrika na bolestnou smrt, jenže tyto masokombináty se na zlepšení vykašlou...to je věc, která mi taky vadí. VAdí mi třeba i to, jak se zachází s mořskými tvory, jak s ještě živými hází a buší do nich, oni neumějí ani křičet, bránit se, nic. Pravdou ale je, že jsem nikdy nepřemýšlela o tom, že bych se stala vegetariánem. Mea culpa... listopad 25, 2008 08:56 To je přeci strašně individuální záležitost, : Eva co chce kdo jíst, co mu vyhovuje. Důležité je jen to, aby se cítil dobře. A je fakt blbost fanaticky prosazovat pro ostatní jakýkoliv styl stravování. Já třeba jsem 3/4 vegatarián, bývala jsem 100%, ale ne proto, že by to bylo "trendy", mně to vyhovuje a nikomu to necpu! Ale je fakt, že když mne čeká nějaký "boj", maso si dám, to mám vyzkoušené, že jsem pak "přiměřeně v boji agresivní nebo zdravě sebeprosazující" Je fakt, že jsem od dětství maso nesnášela, naši to nechápali, takže mi ho nutili, takže když jsem dospěla, tak jsem si vyhověla, podle sebe. Ale považovala bych za zhůvěřilost něco takového radit třeba, jako univerzální model, třeba Wendy, Sípikovi, Krakonošovi...atd. To je výsostně jen Vaše věc. A rovněž nemám své skorovegetariánství spojeno s žádnou svou nadřazeností. Asi tak listopad 25, 2008 12:41 wendy, : Krakonoš psal jsem vo lidech, který se masem cpou, ale zároveň se rozhořčujou nad hnusným vražděním kaprů řezníkama (který to přitom v 90% dělaj rychle a dobře), vegetariány považujou za fanatický úchyly a maj potřebu jim svoje masožerství vnucovat, a přitom jsou pak schopný koupit si domů živýho (proboha, proč?) kapra a tam ho umlátit způsobem, za kterej by se nemusel stydět ani otrlej gestapák. Vo těch jsem psal, né vo tobě, páč ty taková přece nejsi, ne? listopad 25, 2008 17:52 Tuhle jsem měl konflikt se svejma rodičema, : Krakonoš když jsem v jejich přítomnosti potvrdil svýmu devítiletýmu synkovi podezření, že ta flákota, co právě poobědval, bejvala živým zviřátkem a někdo ji musel bacit, aby se proměnila ve flákotu. Přijde mi naprosto přirozený, že pokud jím maso, nebudu před sebou a před svejma dětma předstírat, že se maso vyrábí někde v továrně na řízky a se živejma tvorama to nemá nic společnýho. Jako kluci jsme pomáhali dědovi zabíjet a stahovat králíky, přestože jsme je měli pojmenovaný a mazlili se s nima, vod začátku jsme věděli, že v těch králikárnách nejsou pro parádu, ale na maso, a že z nich děda to maso jednoho dne udělá. Nemám nic proti masu, mám dost proti pokrytectví. listopad 25, 2008 17:59 Vzpomínám si Krakonoši, : wendy jak to bylo když nám před chalupou nějaký závodník přejel králíka a ujel. Měl to hned za sebou, tak jsme ho sebrali, natáhla jsem ho azadní na tyč a začala stahovat. Můj muž přišel, uapálil si cígo, kouká a povídá : "To byl určitě březňák, podívej jak je malej!" No a co myslíš já ? Začala jsem bulet, že si chudáček moc života neužil, moc po louce nepoběhal, děťátko malinký...ale pak jsem ho ho sežrala taky, to zase jo. listopad 26, 2008 07:32 ... : bb My bychom ho pohřbili, sníst bychom ho nemohli - i když maso 3 z nás jedí, z toho 2 dost, třetí málo, a vegetarián je vegetariánem necelé dva roky. Neplatí, že když jíme maso, měli bychom být schopni to přejeté králíče stáhnout, vykuchat a zabít. To je jen takové najednou rozšířené oblíbené úsloví, bez racionálního základu. Co je platné být schopný, tj. vnitřně akceptovat zabití zvířete, nelitovat ho pokrytecky, když to zvíře vyrostlo namačkané v kotcích, nevidělo slunce a cpali do něj granule. Co je platný akceptovat jeho zabití bez lítosti, když ho zabijí krutým hromadným vražděním na jatkách. Jediné smysluplné hledisko pro ty, co jedí maso, je odkud to maso je, za jakých podmínek rostlo zvíře, které pro mě pak zabili, zda bylo v péči, dostatku, spokojené a zdravé a nakonec šetrně, tj. rychle a bezbolestně zabité. Nic jiného. Když koupím vepřové z pašíka, co si rok hověl ve chlívku nastlaném slámou, v létě s výběhem ven, v zimě s proběhnutím obden, dostával šrot, brambory a zbytky z kuchyně, tu a tam jako pamlsek jablko nebo housku, občas ho podrbali koštětem a občas ho nechali vyrochnit v bahňáku, nakonec ho rychle a šetrně zabili, tak se nebudu dívat jak ho pak vykrví, ale nebudu ho ani litovat a nebudu mít problém s řízkem. Problém s řízkem a gulášem mám, když si představím krávy a prasata na kamionu, co jeli přes půl Evropy, aby se pak maso prodalo levně v Tescu. Co na tom, že nemá chuť a je samá krev z podlitin, ale je levné. Proto nejím v běžných restauracích skoro vůbec maso, ale klidně si dám obří steak v prověřené. Doma jíme jen to, co se kvůli masu chovalo. Zvěřina nám nevadila, jedli jsme ji běžně, máme hojné zdroje z příbuzenstva, ale posledních pár let se vymlouvám na plný mrazák, abych neurazila. Srna, daněk, jelen, kňourek, bažant i zajíc ať si lítají po lese a zemřou přirozeným způsobem - stářím, zabití liškou nebo kunou. I když i to je relativní, protože když to nesníme my, sní to jiný, u zvěřiny nabídka nepřevyšuje poptávku a myslivci nestřelí kvůli nám méně srnčího. Ale vadí nám pocit, že jíme divoké, volné zvíře, které se narodilo proto, aby žilo v přírodě, které člověk s péčí neopatroval a nekrmil. Všechno mění čas, když jsme byli malí, a tuším i Krakonoš, tak jsme dlabali řízek a nedumali odkud pochází. Byl jednou za měsíc a byli jsme rádi, že nemusíme jíst zase květák nebo zemlbábu. listopad 26, 2008 17:27 ... : bb jo, a k nejezení masa - mám občas dny, kdy ho nejím, protože mi prostě vadí pocit, že jím kus zvířete, jsem ovlivněna synem Pak se ale vždycky dostaví doslova vlčí hlad a já si dám velký kus masa, zcela bez výčitek. Nepotřebuji knedlíky, rohlíky sním tak dva do roka, nemusím k tomu chleba. Zeleninu (raději teplou), rýži, luštěniny, brambory, ale vždy víc masa než přílohy. Dcera by bez masa taky být nemohla. V tomto případě skoro věřím na znamení, my Lvi a Střelci asi s tím obilím nevystačíme:-) a ti Býci možná snáz. listopad 26, 2008 17:31

Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.

Powered by Azrul's Jom Comment