V úžasném bílém tichu bylo slyšet jen oddechování psů a šustění skluznic po suchém krystalovém sněhu. Polární zář spouštěla na zmrzlou zemí zelenavé záclony a ve sněhu se třpitily drobné stříbrné krystalky. Tři mladí zlatokopové tuhle severskou krásu nevnímali. Měli ten den za sebou už třicet mil, byli promrzlí, unaveni a skleslí. Štědrý den..  jak jiné to bývalo v jejich domovech dole na jihu...

     Johny Lind, nejstarší z trojice ve svých dvaadvaceti letech přemýšlel, jestli Grace Sommerton ještě na něj čeká - proč by vlastně měla? Odjel tak narychlo a na dopisy odtud se nedá spoléhat. Bill Wilkinson myslel na svou mámu, po tátově smrti zůstala sama, neví ani jestli on je na živu - ta asi nemá pěkně vánoce.,, Dave Mittchel byl v duchu také doma v Texasu. Pět pod nulou u nich byla zima! Co by řekli tomuhle? Povzdechl si při myšlence, že zítra bude maminka dělat krůtu. S nádivkou, pro kterou by se utloukl, mírně kořenou, s bramborovou kaši a hnědou omckou, skoro ji cítil na jazyků.

     Ještě tři mile jim zbývaly k jejich srubu na Eldorádu.Tu najednou vpravo u cesty spatřili osamělý srub.Tenounký proužek dýmu stoupal z komína.

     "Pojďme dovnitř se ohřát", navrhl Johny. "Asi jeli na Štědrý den do Dawsonu, aspoň jim roztopíme oheň!" Otevřeli dveře a vešli dovnitř. Uslyšeli tiché vzlykání a vzdychání z rohu místnosti, kde stala postel. Dave nahmatal v kapse svíčku a zapálil ji.V blikotavém světle uviděli mladou ženu, ležící v tratolišti krve s novorozeným dítětem přitisknutým k prsům. Přestala naříkat a lehce se usmála na Davyho, který rychle přiklekl k její posteli. Pak oči zavřela a z tváře ji mizel výraz bolesti. Dave ji chytil za ruku. Byla bezvládná. Podíval se vyděšeně na svoje dva kamarády: "je mrtvá - ona umřela!"

     Tři mladí muži se v šoku dívali jeden na druhého.Ticho přerušilo dítě které začalo plakat.Pak si teprve uvědomili , že je tu život právě započatý a neschopný se starat sám o sebe. Johny rozdmýchal oheň v kamnech a Bill si vysvlékl parku a novorozenou holčičku do ní zabalil. V tom okamžiku se otevřely dveře a v oblaku páry dovnitř vrazil mladý muž. "Jenny Jenny, sehnal jsem doktora!" Zasípal a sklesl na podlahu vedle postele.To už doktor vcházel dovnitř. Podíval se na ženu na posteli a potom na muže na zemí. "Oba jsou mrtví. Namrzly mu plíce, není divu, běžel až do Grand Forks a je -45C°. A matka..... k čertu tihle lidé neměli nikdy přijít na sever! Je tu nějaká žena, ke které můžete vzít to dítě?" "Ne" řekl Bill, který stále držel holčičku v obrovských pažích.

     "Hm,hm" řekl doktor "už abych tedy šel. Musíte se o ní nějak postarat!" Zapadly za ním dveře a mladí zlatokopové zůstali sami s novorozenětem a dvěma mrtvými.

     "Nemyslím že bych tu chtěl zůstat" řekl Dave a ostatní s ním souhlasili. "Do našeho srubu je to jen tři mile, ale jak tam dopravit to mimino?" "Spřahneme dva týmy dohromady" navrhl Bill "já si sednu na saně a dám si ji pod parku". "OK"souhlasil Dave. Johny začal prohledávat srub. "Co hledáš?"zeptal se Dave. "Ale - mělo by tu být nějaké oblečení ne? Přece věděli, že budou mít dítě!"  "To je fakt. Počkej podívám se pod postel", a Dave vytáhl z pod postele krabici. "Jo je to tady! Fajn, máme oblečení a pár plenek!"  "To jsem si oddechl" řekl Johny, "Hrozně nerad bych sháněl teďka mech." "Mech? A na co?" "No, kdybychom neměli plenky, co by nám zbývalo? Ty nevíš, jak to dělají Indiáni?" "Ani ne." "Vezmou pytel, nacpou ho suchým mechem, a do toho zasadí dítě. A to čůrá a kaká - a až pytel prosakuje, tak mech vyměni. A pojďte mi pomoct s tím mrtvým!"

     Společně položili mrtvého na postel vedle jeho ženy. "Z jara je přijdeme pohřbít."