Tyhle Vánoce asi nikdy nezapomenu. Nebyly samy o sobě ničím výjimečné - uklízela jsem postupně celý byt, nakupovala a vymýšlela dárky, zdobila vánočně okna vystříhanými hvězdičkami, pekla jsem cukroví (tenkrát se patřilo mít co nejvíc druhů), s dětmi malovala novoroční přáníčka, zdobila stromeček, a pak nakonec i balila dárky.

     Protože jsem tenkrát neměla zrovna mělko do kapsy, nebyly to dárky nějaké drahé, ale o to víc jsem se snažila udělat každému radost, vymyslet něco, co by toho obdarovaného potěšilo. A také, jak jinak, hodně dárků bylo i rukodělných. Pro kluka jsem si vymyslela hrací kostky: kousek od nás jsou truhláři, ke kterým občas zajdu na radu či něco si nechat přiříznout. Věděla jsem, že tam mají i plno nejrůznějších zbytků, které vyhazují. A tak mě napadlo nechat si nějaké ty hranolky nebo tyčky ještě víc různě nařezat.

     Truhlář, který se ukázal jako prima kámoš, byl mým nápadem docela nadšen, udělal těch nejrůznějších kostek, koleček a dalších všemožných tvarů opravdu velkou krabici. A vůbec nic za to nechtěl. Tak jsem mu alespoň přinesla šišku štrůdlu :- )). Doma jsem je pak kostky namořila a můžu vám zpětně říct, že si s nimi kluk hrál pár let.. Dcerce jsem ušila asi půlmetrovou česací panenku, na ni nějaké to oblečeníčko. Pro manžela jsem měla připraven pletený svetr, šálu a rukavice. Byla jsem na to docela pyšná, opravdu se mi to povedlo. Samozřejmě, ještě jsem pár drobností nakoupila, jako něco ke čtení a tak.

     Už asi měsíc před vánoci jsem měla dobrou náladu, protože když jsem jednou rovnala prádlo, našla jsem v prádelníku pod složenými cíchami zcela dole balíček s překrásnou noční košilkou a nějakou kosmetikou, tak jsem byla ráda, že mi manžel udělal takovou radost. Samozřejmě, že jsem opatrně všechno zase dala tak, aby nepoznal, že jsem to viděla.

      Přišel Štědrý den, od rána byla doma vánoční nálada a vůně františku. Abych měla  ještě trochu volna na poslední přípravy, poslala jsem manžela s dětmi ven. Kupodivu se vůbec nebránil, řekl, že se s nimi ještě staví u rodičů a že přijdou kolem čtvrté. Tak jsem si pak ještě mohla i na chvilku sednout k televizi, všechny dárky jsem už pod stromeček připravila, a jen se těšila, až ti moji přijdou.

     Po časné večeři, před níž dal i manžel svou várku dárků pod stromeček, se začalo vybalovat. Děti byly spokojené, bylo tam pro ně i dost dárků od našich obojích rodičů. Ještě jsem počkala, až manžel rozbalí to moje - opravdu mu to sedělo a slušelo - a už jsem se konečně celá blažená natáhla pro ty dva balíčky, na kterých bylo napsáno manželovým rukopisem moje jméno...

     Věříte, že jsem byla nakonec opravdu překvapená? Dostala jsem kazetu se třemi mýdly, dvoje punčocháče, Kuchařku zdravé výživy a troje trikotinové spoďáry, které mi byly o dvě čísla větší. Nakonec jsem tytéž pak viděla i u tchýně... Prostě to vzal šmahem. 

      Na Štěpána mi řekl, že na Silvestra doma nebude. A abych se nezlobila, že má jinou...

     Na jaře nás rozvedli.

Dáša

UPOZORNĚNÍ:  

Soutěž trvá do 30.  11. 2008

Prosím, své texty posílejte na adresu:   

redakce - zavináč - kudlanka.cz

díky, d@niela 

Komentáře (40)

Zobrazit/Skrýt komentáře Milá Dášo : mimozemšťan píšeš to docela zvesela,ale je to moc smutné. Je až s podivem,kolik lidí je schopných odejít od rodiny právě na vánoce.Mám kamaráda, který den před štědrým dnem nechal přepsat na svou ženu půl domu, pod stromečkem měla zlaté šperky, všechno s úsměvem přijala a druhý den odešla, po 26 letém manželství. listopad 19, 2008 07:55 ... : Sandra To je dost smutný vánoční příběh... o to smutnější, že je ze života. listopad 19, 2008 08:36 V období mezi Štěpánem a jarem : mamča bych mu uvařila "Vávrovo kafe". V ženském vězení mají školu a školku pro děti vězeňkyň, tak byste to tam tu chvilku překlepaly. Bez toho kriminálu je to asi lepší, ale proč to musí odskákat vždycky ten slušný a věrný ? Kamarádce takhle odkráčel manžel za hlasem svého "srdce" od dvou dětí, kterým to hezky zodpovědně řekl k narozeninám. (Přece nebude žít ve lži, že jo ?) Vzal si dívenku o 20 let mladší, se kterou po deseti letech snažení zplodil dítko. Teď je mu 55, doma mimino a hysterickou partnerku, která to těžce vyčekané mládě nezdravě rozmazluje. Pětapadesátník je na prášky, a to ho ještě čeká přežít pubertu stávajícího rozmazlence. To mu ale bude už k sedmdesátce, a možná se toho ani nedožije... Jó, někdy ty Boží mlýny zamelou. listopad 19, 2008 08:43 Tak na Štěpána... : wendy tak to byl první svátek vánoční ještě s vámi, viď. To bylo od něj ohleduplné...takovéhle smutné vánoční období bych nikomu nepřála. Každý asi máme nějakké ty méně vydařené vánoce, mně třeba o jedněch vánocích zemřel tatínek, ale to byla zlá nemoc, dalo se to čekat, i když na takovou věc není člověk nikdy zcela připraven, že. Ale tvůj případ je z jiného soudku a to je zraňující normálně, natož o vánocích. JAk je to dlouho - to bylo tohle letošní jaro ? listopad 19, 2008 08:50 Ne, je to už šest let, : Dáša nakonec jsem byla ráda, že ty děti mám, protože ta zodpovědnost za ně mi nedovolila udělat nějakou blbost. Jo, aby to bylo pikantní, tak on jel s tou druhou na Silvestra na lyže - a ten svetr, šálu, rukavice - to si vzal. A tchýně říkala, jak moc mu to slušelo. Teď už jsou děti větší, ale jsem zatím sama. Nějak ty správní chlapi kolem našeho domu moc nechoděj - ale nevzdávám to. listopad 19, 2008 09:48 moc smutné... : endymio že by ten Štěpán byl nějaký smolný? Taky jsem se před pár lety v ten den dozvěděla něco, co jsem vědět vůbec nechtěla. Ale připomnělo mi to povídku od Roalda Dahla, asi znáte , snad to v této souvislosti není moc černý humor: žena dostala od milence na rozloučenou nádherný kožich. Ale jak to vysvětlit manželovi? Dala tedy kožich do frcu a lístek přinesla domů. " Miláčku, podívej, co jsem našla, to bude něco úžasného,půjdeš to vyzvednout?" Pak mu volá: " Tak co?" " Měla jsi pravdu, je to něco úžasného!" Jde tedy celá nedočkavá k manželovi do práce. Manžel jí s úsměvem podává balík. Žena vybaluje z papíru opelichanou kunu kolem krku, zatímco kolem proplouvá manželova sekretářka v senzačním kožichu... listopad 19, 2008 09:59 Kamufláž se zastavárnou je dobrá : wendy to by se mohlo hodit - jenže zájezd tam těžko někdo udá, starý krámy sklo porcelán, to by mě nikdo neuvěřil, a na hadry si moc nepotrpím. No - uvidíme uvidíme uvidíme. listopad 19, 2008 10:33 Dáša : mamča No hlavně, že ho ten svetr-šála-rukavice hřál. To by jeden nevěřil, jakou mají někteří jedinci hroší kůži. Docela si dovedu představit, jak jsi jako zaměstnaná žena při dvou dětech nastavovala noci, abys mu tu pletenou nádheru stihla uštrikovat do Vánoc. Nebuď smutná, takového necity není velká škoda. Ta "druhá" si jeho sobectví taky časem užije. Když jsi přežila tohle, zvládneš už všechno na světě. Jen co děti odrostou, budeš svým pánem. A pak se nějaký fajn kamarád určitě najde. listopad 19, 2008 10:44 znám lepší povídku : alena puntíkovaná manželka je těhotná, právě vyndala z mrazáku jehněčí kýtu, když tu náhle přijde manžel domů a zčistajasna jí oznámí, že už ji nemiluje a že odchází za hlasem svého srdce. Ten manžel je policajt. Mabnželka, v šoku, vzala tu mraženou kýtu a praštila s ní manžela po hlavě a na místě ho zabila. Pak se vzpamatovala, dala si panáka, strčila tu kýtu péct do trouby na nejvyšší teplotu a seběhla dolů do krámku, kde obvykle nakupovala. Tam vesele švitořila a vykecávala se s prodavačem s tím, že chtěli s mužem jít na večeři - ale -to víte , policajt - vrátil se unavenej a tak budou jíst doma. Dala tam péct jehněčí, ale potřebuje něco k tomu - třeba hrášek, hranolky, tohle, támhleto, a taky zákusky a víno - a už musím běžet, manžel je hladovej.....Přišla domů, zavolala policii a konečně mohla začít brečet, což se jí chtělo už od začátku. Přišli jeho kolegové, našli doma plačící manželku a mrtvé tělo - o milence nikdo z nich nevěděl, vyslechli ji - a ta tvrdila, že jen skočila vedle do krámku koupit něco k jídlu a hned byla zpátky - a našla manžela mrtvého. Ne, nikoho neviděla, neví, jak se to stalo, nedovede si to vysvětlit. Vysdlechli personál krámku, který potvrdil její výpověď.Prohledali celý byt - a nic. Mezitím se dopeklo to jehněčí. Tak jim manželka to jídlo nabídla, s tím, že ona nemůže pozřít sousto a je škoda to vyhodit. Policajti se pustili do jídla a velitel jim říká "Hoši hlavně musíme najít vražednou zbraň. Jak budete mít tu zbraň, máte viníka. Hledejte pečlivě - možná, že ji máme rovnou pod nosem a nevidíme ji." A manželka se v kuchyni tiše uchechtla. Ta povídka je velmi inspirativní. Akorát v době, kdy bych tuto metodu byla použila, nebylo na trhu jehněčí a já neměla mrazák. Ale možná by to šlo zmrzlou krůtou! listopad 19, 2008 10:51 nojo, jenže už je to tak profláklý... : ivanka tohle zná prostě každej, takže pochybuju, že by to jedli :-))) Spíš by ji zavřeli i s tou pečínkou :-))) listopad 19, 2008 11:18 v sedmdesátých letech : alena puntíkovaná to profláklý nebylo listopad 19, 2008 11:28 Tak to např. já,,, bych svou ženu nikdy neopustil! : strejda Jednou jsem si ji vyženil, tak je moje a basta. Také míváme občas Itálii, vždy však kvůli úplné blbosti, která není a snad nikdy nebude příčinou úplného odcizení od krbu i od lože. A také nebude mít nálepku tzv. soudně fungujícího klišé "nepřekonatelý odpor". Také bych ji někdy roztrhl jako hadici, když včas nezavře…utekl se do klidu…a říkal si, jak je to nádherné ticho balzámem na duši. Docela dobře si dovedu představit nějaké to nezávazné pošpásování, ale i pokopulování, tak na hoďku, na dvě, ale nedovedu si představit skutečnost, že by úúúúplně nějaká cizí ženská zaujala místo mé manželky v kuchyni, v ložnici vedle mne, že by se mnou hrála žolíky, že bych jí nechával vyhrát, aby měla radost…že by spravovala naše účty, že by používala její věci, že by plela její zahrádku (tak tu by asi neplela, že?), že bych já vařil úúúúplně cizí ženské, že ona by se najedla, vstala a odnesla talíř do dřezu (třeba by ho ani neodnesla…), že bych se ráno probouzel vedle úúúplně cizí osoby? Ta představa mě děsí. A na Vánoce? Jejda – že bych dával dárek úplně cizí ženské a manželce vůbec nic? Za to, že se o mne stará, že mi připomíná co mám udělat, co jsem neudělal, na co nemám zapomenout…co je pro mne dobré a co špatné… No to nepřichází vůbec, ale vůbec v úvahu. Takový jsem já, matinko.................Věrný! listopad 19, 2008 11:54 strejdo : Kamila to mi připomnělo stařičkou písničku, kterou mi zpívávala babička - můj táta ten to měl lepší, ten si vzal mámu a já si mám vzíti jinou cizí pannu listopad 19, 2008 12:03 alenko, ale ona by ho potřebovala zabít dnes... : ivanka v těch sedmdesátých létech byla sama asi miminko :-))) listopad 19, 2008 12:14 no ivuš ono to snad ani není návod : wendy jako reminiscence. Nápad to byl geniální, jako většina geniálních nápadů - jednoduchý, účelný a úderný. Sqělá byla taky ta povídka o tom, jak rozvedená panička zanechala svému nevěrnému muži a jeho nové squaw domek, kde byly v záclonových tyčích zbytky ryb. Neskutečné jednoduché. Pomsta je sladká, pro někoho smradlavá... listopad 19, 2008 12:33 PS.: strejdulíne : wendy my ti to věříme, že s tou kopírkou to byl jen úlet na hoďku. Já bych toho svýho taky někdy zabila, ale pak zjišťuju, že by se mi asi stýskalo. A není to jen o zvyk. Je to pěkný. A autorce příspvěku přeju už jen nesmutné vánoce ! listopad 19, 2008 12:36 děkuju za přáníčko, ale teď už je to fajn, : dáša oba jsou už školáci, už je to s nimi docela zábava. Abych pravdu řekla, ve většině času mi mužský nechybí. Jen někdy, to přiznávám. Třeba když se dívám na nějaké ty hnusně romantické filmy :-))). Ale říkám si: Sněhurka, chytrej policajt a ideální manžel = bájné bytosti. Napřesrok plánujeme na léto velkou turistickou výpravu, třeba se nějaká ta zajímavá bytost (třeba i ne úplně dokonalá) přidá. Dneska začneme péct, tak by se nějaký ten "ZARUČENÝ RECEPT" hodil. Nevíte někdo na opravdu dobré a úspěšné kokosky? Mě se většinou rozplizly na placičky listopad 19, 2008 13:01 dáša : mamča Taky přeju hodně štěstí a krásné Vánoce, nový rok...a furt. Kokosky jsou dobrá návnada na "nějakou tu zajímavou bytost", ale maso je maso. Co takhle upéct krůtu ? Ta je pro tři moc velká... listopad 19, 2008 13:22 já ale nechci teď vnadit, : dáša ale chtěla bych už jednou zvládnout ty mizerný kokosky. Kluk je má rád a já každý rok poslouchám, že "ty od babičky jsou lepší". Ale až se najde nějaký ten vhodný jedlík masa, tak určitě se budu snažit listopad 19, 2008 13:31 No ale to "od babičky" bývá přece nejlepší na světě ! : wendy Já taky neudělám tak dobrou nádivku jako naše mamina a tak dobrý piškotový dort jako dělávala naše bábi... listopad 19, 2008 13:40 Dášo : Kamila recept zde: http://www.apetitonline.cz/recepty/1124-kokosky-s-tvarohem.html vyzkoušeno! a hodně štěstí s kokoskami i mužským! listopad 19, 2008 13:43 díky, zkusím a dám vědět. : dáša Jo, a ta kuchařka bude určitě bezva, dám si ji do seznamu dárečků. listopad 19, 2008 14:51 Nejsi v tom sama :-) : Agata Ahoj Daso, ja zazila pred lety to same. Kdyz vecer deti usnuly, chodila jsem po sidlisti a bulela. Ale vsechno preboli. Stejna situace je i v mem oblibenem filmu Laska nebeska, ale to asi vis . . . Hodne stesti v zivote a jen same vesele vanoce! listopad 19, 2008 15:47 Kamí, tak tyhle kokosky letos vyzkouším : Míša šíša a běda ti, esivá se mi nepovedou!!! Já sníh na kokosky anebo i pusinky šlehám vždycky v páře, pak se při pečení neroztečou. Anebo, Dášo, vyzkoušej směs na kokosky od dr.Oetkera, údajně jsou dobré. Teď téhle směsi mají plné obchody hned vedle směsi na perníčky a vánočku. listopad 19, 2008 15:59 ... : bb napiš pak jak to dopadlo, zajímá mě, jak se do našlehaného sněhu opatrně vpraví tvaroh - aby to bylo rovnoměrně rozmíchané a přitom se nerozbil sníh Já prozatím zůstanu u receptu po babičce. listopad 19, 2008 16:16 kokosky : Kamila jsem fakt vyzkoušela. Tvaroh předem umícháš, aby v něm hrudky nebyly a v pohodě vmícháš do sněhu. Jsou moc dobrý, nejsou nakyslý, jak by se mohlo zdát a jsou hned měkký. Fakt, nekecám listopad 19, 2008 16:23 Teda holky, jste fakt dobrý... : wendy já když to tak čtu, zůstanu asi u osvědčených jednoduchých a budu se i nadále věnovat spíše přípravě masa a masných výrobků... listopad 19, 2008 16:44 Vzhledem k tomu, že jste tu začaly péct, : strejda nebudu se míchat do pečení. Kokosky nejsou zrovna mojí parketou. Jen poznámečka pro Wendy: Wendy, Wendy, děvče, Tvá paměť Tě opouští! S buňkama není cosi v pořádku. Pozor na to! A tak mladá! Jaká kopírka? Pokud jsem tu kdysi dávno nějak příkladoval, aby to bylo valnou hromadou velectěného kudlanstva pochopeno, vždy jen s mojí oblíbenou a zde už i obehranou a okecanou svíčkovou. S žádnou kopírkou jsem neměl, nemám a nebudu mít nic společného. Děkuji za pozornost. listopad 19, 2008 17:27 U kopírky : mimi laškoval kolemjdouci.Strejdo to o té manželce se strašně dobře četlo.Napsal jsi to moc hezky.Je vidět,že jsi srovnaný chlap a máte hezký vztah.Jak jste spolu dlouho? listopad 19, 2008 20:23 mimi, ptáš se jak jsme dlouho spolu? : strejda Takhle mě rok co rok zkouší i moje žena, když máme výročí a já zapomenu, protože mě z nějakého neznámého důvodu neupozorní mobil. A pokud mě upozorní, musím si to pro všechny případy spočítat předem, abych vypadal, že si to pamatuju, protože tato otázka určitě přijde. Někdy mi ovšem nepomůže ani kalkulačka, protože mi vždy chybí jeden z důležitých údajů a tím je rok svatby. Pokud se opět nemýlím, bude to asi 38 roků. Plus mínus rok... listopad 19, 2008 21:19 Právě sedím u kompu a sypu si popel na hlavu : wendy omluvte stařenku - splést si kopírku se svíčkovou! Na zítra si beru dovolenou na zotavenou. Tak málo chlapů je tady a ještě si je pletu... listopad 20, 2008 07:56 jestli voni nekonzumovali tu svéčkovou : alena puntíkovaná na kopírce?! listopad 20, 2008 09:36 ... : bb to jsem netušila, že před 6 lety se patřilo mít napečeno co nejvíc druhů cukroví listopad 21, 2008 10:45 ... : bb a už nezlobte listopad 21, 2008 10:45 ....co nejvice druhu... : Sipik Zeny, ta veta presne vystihuje moju mamu. My sme zacinali pekavat uz dva mesiace pred Vianocami, lebo sa patrilo odniest za lavor sladkych somarin kazdemu pribuznemu a kamaratovi. Povinne sme zdobili medovnicky a lepili linecke kolieska... A teraz ma moje dieta celiakiu a ziadny z jej vytvorov jest nemoze. V ramci solidarity vlani pribrzdila a piekla len 3 vikendy, tohto roku sa zda, ze sa na to uplne vyprdne a my sa dozijeme pokojneho adventu Vsetko zle je na nieco dobre listopad 22, 2008 21:50 K tomu cukroví - u nás doma jsme s maminkou vždycky pekly hodně druhů, : Myška když jsme byly se sestrou ještě obě doma, tak klidně 22 druhů. Já peču tak 10 - 15, v posledních pár letech i míň, protože kluci jsou spíš na maso a celkově na slané. Ale když byli malí, vyřádila jsem se. Nedokážu a nechci si ani představit vánoce bez cukroví. Sipik - neexistují recepty na bezlepkové cukroví? listopad 23, 2008 11:10 Myska : Sipik Nejake recepty su, aj nieco upecieme, ale Ninka vobec nie je na sladke a ked ma stoji kilo muky stovku (to ked mi cast hradi zdravotna poistovna ), tak si rozmyslim ci napeciem nieco co po sviatkoch vyhodim, alebo sa na to vykaslem a zoberiem radsej malu do prirody. listopad 23, 2008 11:22 Sipik, tak to máš ulehčené, : Myška když není Ninka na sladké. listopad 23, 2008 11:52 Myska : Sipik Vies Myska, ja peciem aj tak dost, lebo chlieb ktory napeciem je chutnejsi ako ktorykolvek co sa da kupit. Takze peciem kazdy tyzden co mi ale vobec nevadi, je to celkom prijemne a bavi ma to, aj ked kucharka som mizerna. listopad 23, 2008 16:19 Sipik, chleba jsem kdysi taky občas pekla, : Myška ještě v době, kdy domácí pekárna byla čirá utopie. A taky byl lepší než kupovaný (proto jsem ho pekla). Je jasné, že s omezením, jaké má tvoje dcera, se musíš poprat, a nemáš to jednoduché. Tak se drž. listopad 24, 2008 07:55

Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.

Powered by Azrul's Jom Comment