A najednou se ta první kamarádka nějak začala odtahovat, začala říkat věci jako: „No, když na to máte, tak si to kupte" (když jsem jí řekla, jaký kočárek se mi líbí),"to je zbytečné, to není potřeba, nemusíš mít všechno" (když se mi u ní líbila nějaká hračka nebo houpací lehátko pro miminko, hrazdička s hračkami na hraní atd.) a když jsem se jí chlubila nějakým hezkým oblečeníčkem, co jsem koupila, tak mi na to řekla jen, že jsou to vyhozené peníze, že by mi stačilo i něco ze sekáče nebo bazaru.

     No a pak se ten její chlap tak nějak prořekl, že jako oni teď budou chudáci, protože všechno od Jany (té druhé kámošky) teď skončí u Nerudů (jako u nás), i když to malé mimino toho tolik nepotřebuje a my máme na krku jen dvě děti, zatímco oni mají tři a jsou tedy potřebnější.

     Já jsem o tom nikdy předtím tak neuvažovala, i když jsme na tom nebyli nejlíp (před a po rozvodu). No a můj muž mi vlastně taky říkal, že se mu na návštěvy k nim moc nechce, protože si pořád si jen stěžují a nadávají a závidí už i sousedovi před domem, že má hezčí dlaždice v chodníku.

     Ale co mi asi vadilo ze všeho nejvíc, tak byla odpověď mé kamarádky, když jsem se chtěla poradit ohledně jídelní židličky pro malého. Prý se mám jít zeptat Janinky, ta má určitě lepší a dražší a tak ať mi poradí ona, protože má doma dvě a určitě je obě nepoužívá a ona nechápe, proč je teda obě skladuje, když je obě nepotřebuje. Ale ať nečekám, že mi tu jednu dá, ať si ji jdu koupit a prodavačka mi poradí stejně. (Bylo to po telefonu, a já slyšela, jak jí to nejdřív říká ten její chlap a ona to po něm opakuje.)

     Tak mám pocit, že mám asi už o kamarádku méně. A že naše dávné přátelství se začalo nějak vypařovat a vytrácet. Copak tohle všechno zmůže ta nešťastná a hloupá závist? I když mi vlastně nikdo ani nemá co závidět?

Gabriela

Komentáře (18)

Zobrazit/Skrýt komentáře Taky bych rekla, ze jsi ztratila kamaradku : Barbora to se neda nic delat, proste se zmenila a jeji hlavni partner v zivote je jeji manzel. Jeji (jejich) chovani Ti nevyhovuje a jsi ve stadiu kdy bys chtela, aby to bylo jako driv, ale sama asi vis, ze uz to asi nejde. Dalsi krok je ji pustit jednoduse k vode a pochopit, ze uz budete treba jenom zname. Nepristupuj na jeji (jejich ) chovani, pokud ti nevyhovuje. Neber si veci osobne. Kdyz s ni budes na telefonu a zacne byt opet jako dite na zakladni skole (kdo ma lepsi fixy a pastelky :-)), tak ji rekni, ze uz musis koncit a ze se treba ozves jindy. Nemuzeme byt na vsechno v zivote pripraveni, ale priste se muzeme pripravit na situaci, ktera se opakuje. Taky pomaha rict sve kamaradce, ze ty mas na vec jiny nazor a ze se prece kvuli kocarku, napriklad, nezhadate do krve. To ji rekni v klidu. Vzdyt o nic nejde. Pokud tvoje prvni kamaradka o tebe stoji, zmeni sve chovani. Ji to dojde, ze se bude muset s tebou bavit jinak. Neurazej se na ni. Rekni ji neco v tom smyslu, ze ma asi spatny den dneska?, kdyz tak zase zacne. Nebo se ji primo zeptej, jestli ji neco dneska nastvalo? A co? Pokud je vase kamaradstvi zalozeno na hamty hamty a tobe to nevyhovuje, tak se od ni odpoutej a najdi si novou kamaradku. Zivot za to nestoji, Gabrielo, hadat se o malichernostech. listopad 09, 2008 19:27 me to pripada : Polarka jako desny malicherrnosti....... listopad 09, 2008 23:34 Ano, jsou to vlastně malichernosti : wendy ale právě to člověka tím víc štve, že kvůli nim člověk ztratí dřív fajn kámošku. kamarádů nemá člověk nikdy tolik, že by se s nimi dalo dláždit. Je to škoda. Ale ten její ji má zřejmě na háku. Tak já bych jí to asi řekla na férovku, žádný musím končit, ozvu se - řekla bych jí, jak se změnila a že to dál už bohužel nemá cenu. Ať má o čem přemýšlet. Stejně už je to zžejmě ztracená věc. Třeba jí to pomůže... listopad 10, 2008 07:15 wendy : Nepomůže. : mamča Bývalá kamarádka už valí se svým broukem svou kuličku. Pokud to není její životní styl, přijde na to bohužel pozdě. Až tehdy, kdy ztratí všechny kamarádky, a její "hovnivál" jí bude mít konečně spoutanou, jak pavouk v síti. Ale je možné, že kamarádce tenhle způsob života vyhovuje, a bude tu společnou kuličku valit s radostí. listopad 10, 2008 07:44 Polarka Máš pravdu, jsou to malichernosti. : mamča Člověk který prošel životními trampotami, se na podobné pseudoproblémy kouká s nadhledem. Ale Gabriela je ještě mladá, těch životních průšvihů za sebou ještě nemá tolik, aby nad dlouholetým kamarádstvím mávla rukou. Jí teď opravdu trápí, že to krásné kamarádské pomáhání skončilo, a že teď každá žije svůj život, bez té druhé, se kterou si byly v dobách zlých oporou. listopad 10, 2008 07:49 Polárko, : Petronila jistě jsou to drobnosti, ale většina našich životů se právě z takových drobností skládá. mamčo - nesouhlasím s tím, že jsou to malichernosti a pseudoproblémy. Gabriela právě zjistila, že člověk, kterého měla ráda a se kterým jí bylo dobře, se najednou mění už jí s ním dobře není. A to není nic malicherného, to myslím bolí mladého i starého bez ohledu na to, kolikrát už dostal od života přes hubu. Myslím, že si to nezaslouží zlehčování. listopad 10, 2008 08:15 Petronila : mamča Nechtěla jsem to zlehčovat. Jen vím, že problémy, které nás trápí dnes, s odstupem času vypadají jako nicotné. Gabrielu trápí nejen ztráta kamarádky. Myslím, že se o kamarádku i bojí, protože má pocit, že v novém manželství není svobodná. Že jí její nový manžel "má na háku", a ona se chová tak, aby mu všemožně vyhověla, ačkoli to pro ní znamená ztrátu blízkých přátel. listopad 10, 2008 08:37 mamčo, : Petronila tak to ano. Ale umím si velmi dobře představit a i jsem to už zažila, že bezprostřední příčina nějakého zásadního sporu skutečně sama o sobě vypadá jako malichernost, ale ve skutečnosti má mnohem hlubší kořeny. Viz tady - dětské šatičky a židličky jsou skutečně prkotina a to, jestli je dostane kamarádka A nebo kamarádka B je z hlediska věčnosti opravdu nedůležité. Ale ten hlubší kořen, který navenek vykvetl takovým sice nepěkným, ale ne moc nápadným kvítkem, je porušení toho krásného a vzácného vztahu, kterým přátelství bezesporu je, závistí a naprosto zbytečnou záští. A i to, co zmiňuješ (strach o kamarádku) je docela zásadní věc (se kterou ovšem ani nejlepší kamarád nic neudělá). Jaké řešení takovéhohle vztahu ke kamarádce bys navrhovala Ty? listopad 10, 2008 09:05 Gabriela : Hani No, já si myslím, že zakopaný pes je u nového partnera. Vzal si ji s dětmi a možná ji proto drží v šachu. Ona se ho třeba bojí, bojí se projevit svůj názor, proto papouškuje jeho. On je teď její určitá životní jistota, navíc mají další dítě. Může být, že on drží domácí kasu, kontroluje co se kupuje..atd. Takže je na něm závislá, sama má jen mateřskou a možná už ani tu ne. Člověk se mění i věkem, ale spíš si myslím, že to bude jejím novým manželstvím. Záleží i na tom, co kamarádčin manžel dělá a pokud je úspěšný, tak jakým způsobem úspěchu dosáhl, jestli musel šetřit na studium, nebo podporuje či podporoval rodiče, nebo oni jeho. Člověk může mít peníze, ale nevyděláváme si je stejně, a tak si i peněz vážíme každý jinak. listopad 10, 2008 09:25 Petronila : mamča Tohle za kamarádku nevyřeší nikdo. Ona je teď "osoba závislá", a nechává se dobrovolně omezovat svým manželem. To snad nebude trvat věčně. Po MD nastoupí do práce, a najde ztracené sebevědomí. Přestane být "chudá, ublížená, využívaná", a uvědomí si svou cenu. Gabriela může stát někde opodál, a i když obě budou mít spoustu práce kolem dětí, zase se třeba prostřednictvím dětí dají dohromady. Můžou chodit společně s dětmi cvičit, plavat...atd. A pokud manžel kamarádky není despota, co své ženě brání v kontaktech s ostatními lidmi, zase se kamarádství může obnovit, i když v jiné podobě. listopad 10, 2008 10:25 Co na tomdle vlastně řešit? Bóže muj : NČ Když se chová jako kráva, tak se nestýkej a neřeš! Neživíš, tak neřeš a nepřepínej! listopad 10, 2008 10:31 NČ, : Petronila mně šlo o to, jestli jí dát ještě jednu šanci (pokud se přestane "chovat jako kráva", což v podstatě navrhuje mamča) nebo s ní přerušit styk úplně, protože zklamala jednou a je dost pravděpodobné, že kdo tímto způsobem zklamal jednou, udělá to i podruhé. Já osobně se v tomhle "zaseknu" - docela dlouho se snažím, ale když si ověřím, že chyba není na mém vysílači ani přijímači, tak toho člověka prostě odepíšu. Vnitřně, pocitově, necítím už vůči němu žádnou zlost nebo tak něco, ale lhostejnost. Takže ho klidně pozdravím na ulici, nepřeju mu nic zlého, ale už nikdy ho nebudu vyhledávat a dobrovolně s ním trávit svůj volný čas. listopad 10, 2008 10:46 Kamarádčin manžel je zedník : Gábina1 a řekla bych, že v tom je zakopaný pes. Ona je učitelka. Mě je íto jak našeho kamarádství a přátelství, tak i jí samé, jak se změnila a vím, že ona není zrovna moc spokojená, spíš naopak. listopad 10, 2008 11:43 Závist dělá s lidma divy : wendy každý máme určitě nějaký příklad ze svého okolí. Mně osobně to připadá dost ubohé, ale nikdo z těch závisivců není na mé rozumy zvědavý. Ono je snadné přenést to jakési ublížení na někoho jiného. Ať už se jedná o to, že někdo je intelektuálně víc na výši, nebo jezdí v bavoráku a já ve Favoritu - díky za každého fackovacího panáka. Tak to prostě někteří lidé mají. A hrozný je, že dříve byli v normálu. listopad 10, 2008 13:21 To není tím, že je zedník, : Petronila to je tím, že je vůl. listopad 10, 2008 13:29 Dobře, Petronilo ! : wendy I já znám normální zedníky.... listopad 10, 2008 14:23 Mně se přítel : Ivule taky snažil narušit vztahy s kamarádkami.Zdůvodňoval to tím,že přece on je pro mě důležitější než ony,s ním přece žiju...dosáhl toho,že jsem s nimi omezila styky a byla hodně nešťastná,protože já ty své dobré dušičky kolem sebe potřebuju... že je tu ale Kudlanka,nad spoustou věcí jsem přemýšlela,zvažovala,hodnotila ...dva měsíce od mého rozhodnutí,dva měsíce rekonstrukce a nervů nad spoustou věcí,co nešly, jak bych si přála...a tento týden se od něj stěhuji do svého novotou vonícího bytu a kamarádky už mají málem pořadník na to, kdy přijdou na kolaudaci...do některých věcí by si ženská prostě neměla nechat mluvit... listopad 10, 2008 21:58 Až takhle, Ivule ? Asi ses včas odpoutala od manipulátorra, viď. : wendy Mé kamarádce se zase snažil styky se mnou zakazovat její tehdejší přítel. Znala jsem jeho bývalou a tak měl obavy nebo co. Řekla mu hned na začátku, že si do toho, s kým se bude stýkat, mluvit nenechá, mě že zná spoustu let a ať se zklidní. Zklidnil se. Ne vždy to takhle ale funguje, že. A já si toho velmi vážím. listopad 11, 2008 06:49

Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.

Powered by Azrul's Jom Comment

>>Předchozí - Následující