|
 S Ivanou se známe už od první třídy. To znamená, že je to už třicet let. Když si to řeknu, že znám někoho tolik let, tak si připadám šíleně stará... Ale tím jsem jen chtěla říct, že se známe až do morku kosti. Takže k věci: když jsme spolu minulý týden zašly na chvilku na víno, tak mi řekla, že by chtěla zkusit zajít na swingers. Že se o tom bavila s jednou známou v práci...
Podívala jsem se na internet, abych si o tom něco zjistila: takže prý první evropský swingers klub byl založen teprve roku 1979 v Německu, jmenoval se Rhein-Party a dodnes je v provozu pod jménem Maihof. U nás to začalo někdy počátkem devadesátých let, zprvu jen pro přátele. A nejstarší dosud fungující je na pražském Zličíně. 
Jinak - za swingers party v dnešní podobě nejspíš stojí elitní skupina pilotů americké armády z druhé světové války. Jejich manželky bydlely blízko základen a skutečnost, že se na sebe piloti museli v bojích maximálně spoléhat, vedla ke vzniku neobvyklého sociálního prostředí, kde se stala výměna manželek a skupinový sex přijatelnou a tolerovanou záležitostí. Takhle to prý vydrželo až do Korejské války a poté se rozšířil ze základen do větších měst. Tehdy se ještě večírky, na nichž docházelo k výměnám partnerů, ještě nejmenovaly swingers party, ale „wife-swapping“. V roce 1960 již existoval inzertní časopis Swinger a v roce 1979 založil dr. Robert McGinley severoamerickou asociaci swingers klubů NASCA. V Kanadě byly sice na nějakou dobu swingers party zakázány, ale soud je povolil s tím, že dospělí lidé mají na skupinový sex právo. Taky jsem zjistila, že samotné slovo swinger neznamená ani náhodou někoho provozujícího skupinový sex, ale člověka otevřeného experimentům a postrádajícího předsudky. Vůbec nejprvnějšími swingers ale prý byli staří chlípníci římští, ovšem tenkrát se nad tím nikdo nepozastavoval, neboť to bylo spíš symbolem úspěchu a moci, víceméně běžný život bohatých. Tak - ale co s tím? Ivana přišla totiž už s konkrétní adresou, přinesla mi i pár fotek a mj. mi řekla, že pro ženy je vstupné zdarma. Takže "neberte to"... Je pravda, že stejně jako ona i já jsem teď právě v jakémsi mezidobí, kdy jsem se nedávno rozešla a ještě si nikoho nového stabilního nenašla. Zjistila jsem, že do většiny klubů přijít můžeme, i když se žádného sexu nebudeme účastnit. Hlavní zásada je nedělat nic proti své vůli. Mj. je to prý bez nebezpečí, muži používají ochranu. A když prý nebudeme chtít, tak se nic dít ani nebude. Máte někdo s něčím takovým zkušenosti? Musím přiznat, že nás obě docela vábí zkusit... Andrea
|
, a za sebe můžu říct, že ač jsem osoba zvědavá, jsou zkušenosti, bez kterých se obejdu a vůbec mi nebude líto, že je nemám 
