|
 Milá Danielo, potřebovala bych poradit, jak jinak. Nevím, co si počít. Je mi 42. Před léty, ve svých 17, jsem zamilovala do kluka, kterému tehdy bylo 25. Chodili jsme spolu 2 roky a on mě pak požádal o ruku. Tehdy jsem se na svatbu a hlavně manželství ještě moc necítila a jsem ho odmítla. Prostě a jednoduše - nechtěla jsem se tak brzo vdávat... Ještě si užít trochu svobody.
Potom jsme se rozešli, asi i kvůli tomu, to je pochopitelné. Nakonec jsme však oba, abychom si možná něco navzájem dokázali, rychle a hlavně ne z velké lásky každý vstoupili do manželství. Moje se později rozpadlo, a druhé následující také. Jsem teď sama, mé děti dospívají a mám z nich radost. Ten můj tehdejší přítel v manželství zůstal, ale šťastný také není. Dávno by odešel, ale bohužel, jeho dvě děti mají nevyléčitelnou nemoc. Jeho žena nechodí do práce, ale je stále nespokojená a chce, aby nosil pořád víc. On pracuje několik let už sedm dní v týdnu bez odpočinku (bez sobot a nedělí), a někdy si bere i noční. Nechápu, jak to může vydržet. Vůbec si už nevěří, říká, že je hloupý, že ničemu nerozumí, že ví, že je tam jen na práci. Žena ho pochválí, jen když přináší peníze. Já si myslím, že je asi taky otrávená, protože si všechno představovala jinak. Když jsem se ho na to jednou ptala, tak říká, že už si dlouho přeje umřít. Teď se mu blíží 50 a on říkal, že se důchodu nechce dožít, a k doktorovi taky nechce. Prý se ona mstí za to, že se ty děti tak narodily. Jeho děti si postupem času zvykly nemít k němu úctu a ponižují ho, ale on je má rád, a tak si nechá všechno líbit, protože se bojí, že by o ně třeba mohl přijít. Jeho žena mu řekla, že když od nich odejde, zařídí, že ho děti budou nenávidět. Bohužel, jedno z dětí je "celá maminka" - tedy sobecké a zlé a jen a jen na peníze. To druhé je spíše po něm - má lepší srdce, ale proti mamince a sourozenci to nemá lehké, tak když je s nimi, je raději stejné. Hodné na tátu je jen, když jsou spolu sami. Jeho žena ví, že je má rád a tak ho těmi dětmi vydírá. No, a my dva jsme v průběhu let zjistili, že se máme stále rádi, a že jsme se asi nikdy neměli rozejít, ale on je nedokáže opustit, a já to po něm pochopitelně ani nechci, protože vím, jak už je bez vůle a úplně zmanipulovaný. Přitom nejen já, ale široké okolí ví, jaká ona je na něj, jak je zlá, velmi hamižná, sobecká a pomstychtivá. Jeho sestra si to myslí taky. Dokonce on má od manželky zakázáno se s ní bavit... Ta jeho sestra mi řekla, že ví, jak je to smutné, že by bylo nejlepší, kdybychom se dali spolu dohromady a on by mohl být zase šťastný. Chtěla bych mu pomoci, ale nevím jak. Jsem mu taková trochu opora, když je mu bídně a chce se svěřit, ale poslední dobou je to s ním jiné, jak říkám, chce se mu jen umřít. Já bych ho chtěla moc, ale myslím si, že by v tom měl hlavně něco udělat on, jenže ... Poraďte prosím, děkuju předem - Jenča
|
. A o radu si píše ta, která s tím nemá co do činění, kromě toho, že má dotyčnýho ráda. Těžko mu ona pomůže, třeba von ani pomoct nechce. Možná by nám sem mohl napsat on svůj pohled, co, Jenčo?
. Tomu se mi snad ani nechce věřit, že by uléhal mezi smetáky, zatímco jeho "hrabivá manželka" se povaluje na "sofa"..:-))) 
