Ahoj milá Kudlanko, držím ti v rehabilitování palce a doufám, že se brzo zase rozhýbeš naplno. www.kudlanka.cz  je báječná a je to moje každodenní kamarádka, tedy pokud se nacházím u počítače. Došlo však teď i na mně - taky bych potřebovala poradit - od Tebe a případně i kudlanek a kudlánků. Před pár léty se mi po cca dvaceti letech rozpadlo manželství... 

     Třecí plochy se stále zvětšovaly, oba jsme cítili, že cesta dál nevede, ale dlouho jsme nedokázali udělat ten rozhodující krok. Potom můj bývalý muž „narazil na spřízněnou duši", s kterou původně jenom podnikal dlouhé výjezdy na kole (na které já jsem prostě neměla ani fyzičku ani chuť). A jak to tak bývá, brzo z toho vzniklo i něco víc.

      Nebyl to pro mě jednoduchý čas, protože i přes všechny rozdíly a problémy jsem ho měla moc ráda a trvalo dost dlouho, než radost z toho, že mám konečně klid, že nemusím snášet jeho nálady, potlačovat sama sebe .... převážila nad vědomím, že už ke mně nepatří. Přece jenom jsme spolu byli dost dlouho a já nejsem člověk, který by dokázal tohle všechno hodit za hlavu, otočit se na podpatku a skočit do jiné náruče.

      Pak, po dvou a půl letech, se na mě zase usmálo štěstí a já potkala mužského, do kterého jsem se zamilovala jak -náctiletá. Máme se rádi, je moc hodný, je to kliďas (což je pro mě po manželství s cholerikem balzám na duši), nebydlí daleko, je šikovný a pracovitý. Za těch půl roku, co se známe, jsme byli už dvakrát na dovolené, prostě pohoda.

      Jenomže - to bych asi nebyla já, kdybych byla dlouho spokojená. Vlastně spokojená jsem, ale červíček vrtá...  Nechci opakovat zkušenost z manželství, a proto jsem tak trochu stále ve střehu, jestli třeba nedělám stejné chyby, jestli se zase já nepřizpůsobuju více jemu než on mě, jestli je míra toho, co oba do vztahu dáváme, vyrovnaná. Možná je to dobře, že jsem opatrná, může to být taky věkem, ale mě to trochu bere tu čistou radost z toho, že jsem takového chlapa našla, že se milujeme, že mě má rád.

      A nejsem si jistá, jestli je to prostě normální a přirozené? Nevím, snad se budu s tím muset smířit, nebo existuje nějaký způsob, jak si tu lásku užívat a nepitvat se v hloupostech? Jsem si vědoma toho, že oproti problémům jiných kudlanek, jsou moje starosti fakt "ptákovina" (pardon), ale pokud bys našla nějakou radu, jiný pohled na věc, a nebo mi jenom vynadala, že zbytečně blbnu, byla bych moc ráda.

     Přeju Ti moc a moc zdraví, spokojenosti a ať Kudlanka.cz nadále kvete a prospívá, jako dosud.

Naďa 

ODPOVĚĎ:

Milá Naděnko,

     jen pár slov, dám zatím víc prostoru ostatním :-))). To, že jsi trošku ve střehu, je naopak fajn. Víš, pokud se ženská TOTÁLNĚ odevzdá, tak to později zákonitě dopadne průserem. Jinak to snad ani říct nejde... Jak už jsem tu psala mockrát - stane se tou kredencí, co stojí stále a neměnně na jednom místě, vždy připravená, vždy stejná. A kterou není třeba už nijak získávat, obdivovat, atd. Protože - kdykoliv ji potřebuje (i třeba už ani nepotřebuje) - ona tam je...

     Od té "kredence" pak už není daleko k "rohožce" :-))).

     Hele, užívej si té nové lásky plnou silou, občas si ji klidně můžeš nechat přerůst přes hlavu, občas zase vezmi zpátečku. Co bych ti snad - i když neznám samozřejmě žádné detaily - radila: nedoporučuju sestěhování. Alespoň zatím... Kdysi mi maminka říkala: "Jak vysoko se mužskému postavíš, tak vysoko k tobě vzhlíží." Respektive: když se musí před cestou k tobě "objednat, umejt, převléknout ... atd.", bere tu chvilku s tebou jako něco slavnostnějšího. Vem to tak: jinak bereš divadlo doma z kanape, jinak, když do něj jdeš osobně...

      Myslím, že na to, abyste byli spolu nonstop, je ještě stále dost času. Nech tomu čas... Pak oba vzpomínáte na ty "nádherné dny společné dovolené".... Kdy jste spolu usínali i se probouzeli.

      Nech tomu všemu ještě nějakou dobu trochu té výjimečnosti...

      Ten stereotyp, co nastává během spolužití, má také své půvaby, ale měli by si je umět vychutnat oba dva. Tak klidně občas zauvažuj, jestli se "moc" nedáváš - neboj, taková sebekontrola ještě nikomu neuškodila. Pokud bude všechno i nadále OK, tak to samo přestane :-)))

Přeju hodně moc štěstí,

d@niela

Komentáře (8)

Zobrazit/Skrýt komentáře Milá Naděnko : mimozemšťan tak přesně tyhle pocity mám občas já, rozvedla jsem se po 22letém manželství (manžel si nacházel neustále jiné,ale rozvod jsem musela iniciovat já), bylo to moc těžké, o to větší zázrak bylo potkat člověka, se kterým si moc rozumím. Ted už spolu chodíme 3 roky, z toho 1,5 roku žijeme spolu, na začátku jsem byla přesně jako ty moc zamilovaná, pořád je to však krásné, jen já si kladu občas otázky. On by si mě chtěl vzít, já zatím váhám, i když vím, že tolik lásky co jsem od něho zažila za 3 roky, jsem v životě neměla. Asi je normální, že člověk už je opatrnější, můj exmanžel, byl moje první láska, ale teprve po rozvodu jsem si uvědomila, jak moc jsem se přizpůsobovala a omezovala jen a jen já. S přítelem žiju, jsem štastná,vedle něho mám pocit, že JSEM. Prostě, nebraň se občas svým pochybnostem, užívej, co ti život nabízí,samo se to srovná.Přeju moc a moc stěstí. říjen 24, 2008 10:53 milá Danielo : mimozemšťan přidávám se k Nadě, musím ti moc a moc poděkovat za kudlanku, protože byly doby, kdy nebýt kudlanky, no nevím nevím, jak bych dopadla. Ale když si člověk přečte a zjistí, že v tom není sám a že když je moc špatně, neznamená to, že je konec, ale že může být i líp, potom to co děláš, má opravdu smysl.Casto na tebe myslím a držím ti palce v tvém uzdravování, hlavně nám zůstaň věrná. V době nejhorší, ty jsi mě zase postavila na nohy. Děkuju říjen 24, 2008 11:00 Naďa : Nemá smysl kazit si pohodu tím, že jsi ve střehu. : mamča Ber to tak, že nikdy nic není definitivní, a užívej si každého dne, kdy je to mezi Tebou a Tvým přítelem krásné. Neber to jako doživotí, a uvidíš, že pokud oba budete pořád aktivní i kvůli tomu druhému, že to bude fajn. S tím sestěhováním má Daniela pravdu. Lepší je být každý svým pánem ve svém bytě, a vídat se jen když máte na sebe náladu. Přece jenom už máte kus života odžito, tak ať se nemusíte jeden kvůli druhému přizpůsobovat. Uvidíš, jestli je to člověk, se kterým chceš zestárnout. To většinou prověří až nějaká krizovka (nemoc, apod.). Ve vztahu se nemáme obětovat, ale vzájemně si dělat radost a podpořit se v nesnázích. Přeji Ti hodně štěstí a žádný strach. říjen 24, 2008 11:24 Já jsem byl vždycky pro : Krakonoš voboustranný plný vodevzdání. Neřeš, co bude, budoucnost neovlivníš, žij naplno tady a teď. Jinak si to budeš užívat asi podobně, jako jízdu v novým rychlým autě s napůl zataženou ruční brzdou - doporučuju vyzkoušet. (Ale stěhovat se k němu fakt hned nemusíš, to má vždycky dost času.) říjen 24, 2008 17:18 taky jsem moc ráda, : Ivule že kudlanku cz máme. Pomohla mi najít odvahu přestat se nechat vláčet a zadupávat a jít opět po cestě,kterou chci jít já..Bez ní mi to trvalo podstatně déle. Hodně zdraví ,Danielo. říjen 24, 2008 19:38 Milá Danielo : AHabibi i já ti chci popřát hodně zdraví a poděkovat. Za Kudlanku a názory všech, které mi pomohly překonat moje "zlé" období. Vyhrabala jsem z toho "marasu" svoji náturu, odvahu a udělala si v životě pořádek a jasno. "D U C H", který tady vládne je jako semafor života, ty váhavé a bojácné postrkuje na správnou cestu, dodává odvahu. Jde o ten první krok! Potom si stejně uvědomíme, že rozhodnutí v nás dřímalo, jenom ten strach nás brzdil. Díky všem. říjen 25, 2008 13:21 Pokud se budeš pořáde sledovat, bude to vztah tak trochu v křeči : wendy buď jen svá, žádný totální odevzdání ani permanentní kapric, užívej si pohodičku. Styl matka-spolehlivá kredenc, jak píše Daniela, je dobrá pro malé děti, ale ne pro chlapa. Trochu nejistotky neuškodí. Já tomu svému občas ujedu do světa, občas něco většího pořeším nebo zařídím sama - aby viděl. Pak ho zase pěkně pochválím když se zase jemu něco povede. Nic nearanžovat, on ty situace život sám přináší. říjen 27, 2008 14:21 Všem moc díky : Naďa Ahoj lidi, musím Vám všem a samozřejmě i Daniele moc a moc poděkovat. Máte všichni samozřejmě pravdu. Já to vlastně i sama věděla, jenom jsem měla v hlavě zmatek. A všechno, co jste tu napsali, mi pomohlo uvědomit si, že to tak prostě má být. Už mi není dvacet, mám za sebou nějaké zkušenosti, a tak jednoduše nemám šanci užívat si to bezhlavě. Na druhou stranu mi to ale brání udělat bezhlavě chyby, na které bych pak doplatila. Takže je vlastně všechno tak, jak má být. Jak píše mamča i wendy, budu si užívat pohodičku, ale zároveň si budu dávat pozor, abych zůstala sama sebou. Proto se do mě přece zamiloval, proto, jaká jsem. Tak musím zůstat stejná. Ano, oba máme už něco odžito, oba máme svoje bydlení, nic nás nikam netlačí. Ještě jednou moc děkuju, jste všichni bezva. A Daniela - ta je přímo bezkonkurenční. říjen 28, 2008 19:09

Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.

Powered by Azrul's Jom Comment