|
 Ahoj kudlanky a kudlánci, mám problém a nevím kam jinam se obrátit než na zdejší poradnu, i když je to poprvé :-) - jsem totiž úplně bezmocná. Ale abych vám to všechno vypsala: je mi teprve dvacet a děsím se, že si kazím život - tedy sobě i mému stejně starému příteli. Žárlivost. Jsme spolu zhruba dva a půl roku, a nikdy dříve jsem problém s žárlivostí neměla... Možná je to taky tím, že tenhle vztah je opravdový se vším všudy a zatím nejdelší (i pro partnera).
Takže jsem se dočetla, že žárlivost je strach ze ztráty partnera, a ten já mám hlavně proto, že když jsem se tenkrát rozhodovala, jestli s ním začnu chodit, musela jsem obětovat celý svůj dosavadní život - byli jsme z úplně rozdílných prostředí a já měla vždy pocit, že jsem ta, která pro ten vztah dělala nejvíc. Totiž - přizpůsobila jsem se. Zvykla jsme si a partnera miluji z celého srdce a věřím, že on mě také. Jenže už na začátku vztahu na mě začaly vykukovat menší nepříjemnosti. Např. jeho poslední dívka bydlí naproti jeho domu, přímo si vidí na balkon... Když jsem se neudržela a měla podezření, našla jsem v jeho mobilu esemesky pro ni, např. jak jim bylo spolu krásně, žee když jde večer domů, musí se jí dívat do oken a pod. Takových věcí jsem mu odhalila desítky. Jednou i omylem poslal sms pro svou bývalou mně (mj. bývala učitelkou na ZŠ, on s ní prý spal už ve svých 15!!). To oslovení mě dostalo... Moje zlatíčko.. No nic, vím, že mám problém se sebekontrolou, že vždy tak jednou za dva měsíce se neovládnu a "projedu" mu telefon.. Ale vždycky mě k tomu nutí nějaká intuice, že se děje něco, co bych měla vědět.. Bohužel, pokaždé něco najdu, naposledy před pár dny... proto jsem ted tak zničená a píšu sem... No, měl tam zprávu od nějaký ženy z prace: "Romanku ne,zapomen na me, dej sanci klarce.. nemelo by to cenu.. ". A ve mne to vzbudilo nehoráznou vlnu zlosti, chtěla jsem dělat jako že nic, ale vydržela jsem asi 4 minuty a pak jsem začala brečet, křičet, nadávat, vyslýchat.. Pochopitelně, že prý o nic nejde, je to jen dobrá kamarádka z práce, moc se prý neznají.. A tak až do 4 do rána... Už jsem byla z toho celá zničená, málem jsem umřela z představ, jaké se mi honily hlavou.. (říkala jsem si: on je kuchař, ona sedí v kanceláři.. sejdou se nekde tajne a už.... Cítila jsem se tak bezmocná a zoufalá, že jsem si na tu ženskou vzala číslo..bože jak já ji nenávidim!! byla bych schopná jí přát to nejhorší - takové a podobné jsem měla hrozné pocity, zvláště když vím, že jsem normálně hodnej člověk, nikomu bych normalně nic nepřála, naopak ráda lidem pomáhám - ale tady.. Víte, došlo to tak daleko, že přítel mi tvrdil v jednom kuse, že jsem fakt magor, že mezi nima nic neni - jenže: v předchozím čase mi lhal víc než stokrát... například že mu píše máma -a pak jsem zjistila, že to byla jakási "laskonka". Taky mi řekl, že se se mnou rozejde pokud za ni půjdu,ale ja musela zjistit pravdu.. Nešla jsem ani do práce, protože jsem se vydala na jejich pracoviště a dotyčnou paní jsem si nechala zavolat. Je jí 36, ma dve děti, je rozvedena.. Klidně jsem s ni mluvila, dokonce jsem až překvapila sama sebe, že mi chvílema přišla sympatická.. Ujistila mě, že jsou jen kamarádi, že se znaji déle než si myslim, rok a půl, nechtěla mi prozradit, odkud se znaji, ale Roman je v této práci pouze půl roku a i když ta ženská řekla, že mezi nimi nic není, že si jen často volají a píšou.. Tak mi to vůbec nepřišlo pravdivý - však proč by mi o ni nikdy nic neřekl??? přesně tahle myšlenka mě ubíjí.. On pak vzal svoje rozhodnutí zpět, mluvili jsme o tom a shodli jsme se. že náš vztah nechceme ani jeden ztratit. I když má můj přítel mnoho dalších much, například nevěnuje se mi tolik jak potřebuju, přitom já mu dávám všechno - až na to moje žárlení. Chce, abych mu přestala kontrolovat telefon - já to chápu (sám mi to udělal taky,ale nic nenašel, protože já nevěru nesnáším). Ted jsem si vzala čas na rozmyšlenou,jelikož nevim, jestli vedle něj vůbec můžu dál být, protože vim, že kdykoliv mu mobil zazvoní, bude mi bušit srdce hrůzou, kdo to asi je, a uvidim jeho pohled,j ak bude s jakýmsi pobavením a až škodolibostí čekat, až se zase zeptám - "Kdo ti píše??" No, přitom já ho vážně moc miluju, ale při pomyšlení na "jakoukoliv JI" a na to, kolik dalších se mi celou tu dobu snaží zatajit... Uznejte - proč by je sakra tajil, kdyby to byly jen kamarádky,se kterými zajde na kafe? Lidičky, pomoc,j á se z toho snad zblázním.. nechci být chrobným žárlivcem, hnusí se mi to a chci mít šťastny vztah.. A tak opravdu nevím - mám od něj raději odejít, abych se tolik netrápila (pozitivně vím, že neni "svatej")... nebo to mám překousnout a zůstat s ním dál? To opravdu nevím jestli zvládnu. Moc tedy prosím, poraďte mi, co a JAK mám dělat dál... strašně moc děkuju za každou radu. Tak už předem díky a ahoj vám všem - Milena
|
