Už jsem tady zas, je mi tady s vámi báječně, ráda čtu, miluju příběhy - i ty rady. A samozřejmě mám plno problémů, které sama neumím řešit. I když mi to nikdo nevěří, dokonce ani ta psycholožka kdysi. Doporučila mi, že se nemám zabývat třeba podomním prodejem, protože: "Evo, bála bych se, že když si od vás nic nekoupím, přivážete mně k židli a budete mučit tak dlouho, dokud přece jen ze mně něco nekápne."
Výborně by mi prý slušela policejní uniforma, mohla bych být učitelka, dozorkyně ve vězení. To je zpětná vazba z jednoho vzdělávacího kurzu. Uvnitř se ale klepu strachy, málem i když mám jít nakoupit. Ale teď ten můj další problém: Já mám kamaráda. Potkala jsem ho v práci, šéfoval našemu týmu asi šesti nebo osmi lidí. Byla to speciální práce pro maloobchody v různých městech. Přišla jsem a šéf mi začal pomáhat, nakoupil třeba spoustu věcí ve slevě, pak je rozdával, a nejvíc mně. Poprvé jsem tenkrát poznala, jak se člověk cítí na pozici "první dámy", když se stane přítelkyní šéfa a musí čelit závisti ostatních holek. Záviděly jen trochu, dalo se to celkem přežít, já s ním tehdy navíc fyzicky neměla nic, jen se nechala od něj rozmazlovat. Jenže já mám taky dceru. Poznal ji, když jí bylo asi deset. Začali jsme spolu chodit ven i mimo práci, do cukrárny a podobně a brali ji s sebou. Vždycky jsme se báječně bavili, jenže pak začal rozmazlovat ji, a najednou moc. A jednou jsem od ní dostala dopis - styděla se mi to říct, že prý se ji zkoušel líbat. Udělala jsem mu scénu a kontakt přerušila. Jenže - pak na vánoce jsme mu s malou zase napsaly, jak se má. A rozhodnutí mu napsat a tenkrát s ním strávit Štědrý den, bylo oboustranné. Hodně pěstuju důvěru mezi mnou a mou dcerou. Mockrát jsem o něm s malou mluvila dřív, než jsme mu napsaly. Výsledek je, že teď spolu občas jdeme na nějakou akci. Mé kamarádky mi tohle nechtějí odpustit. On mě prý jen využívá ke kontaktům s ní. Ale on si k ní nic nedovolí a třeba takové odpoledne strávené na akci pro rodiny s dětmi je zábava, myslím, pro všechny. Nebo společné vaření. Je to jednou za čas, ale je to legrace, vážně, pro všechny tři. Lidi si prý svůj osud utvářejí sami. Tak jsem přečetla tuny filozofických knih, naučila se věřit, zjistila, že existují vykládací karty... atd. Můj život začal ovládat někdo jiný - Osud. Když Váš osud ovládá někdo jiný, není to zrovna procházka rajskou zahradou. Tak třeba jsem vyrůstala mezi psy a vždycky chtěla psa. Namísto toho jsem posbírala několik koťat - bydlela jsem tehdy na vsi - a dala jim domov. Když vyrostly, utekly a mně zbyla jedna kočička. Evina
|