|
 Dobrý den, nedokážu definovat problém; jestli je ve mě, v příteli nebo v mém okolí, ale pokusím se vysvětlit, co mne trápí. S přítelem chodím cca 4 roky, ale už od začátku k němu má moje rodina (zejména mamka a babičky) dost negativní postoj. Jejich postoje se sice pomalu zlepšují, ale především hlavně kvůli tomu, že si nechtějí zkazit vztah se mnou.
Před rokem mě překvapil táta, když se v jedné kritické výtce postavil za mamku. Před půl rokem byl děda u mě na návštěvě a také mi promlouval do "duše". Dnes mě dorazila kamarádka, jejíž máma se mi chystá prý v tomto smyslu napsat email (jsou to rodinní přátelé). Jsem z toho zmatená. Můj přítel má chyby (jako každý), ale nevidím nic tak neúnosného, abych se s ním měla rozejít. Máme se stále rádi, což mi dává najevo, neubližuje mi, váží si mě, pracuje, nepije, chce děti, chce rodinu, nekrade, nezabíjí (přeháním, ale je to opravdu docela normální kluk). Výtky jsou obvykle dost fádní, většina jich směřuje k tomu, že občas nevhodně mluví (není diplomat, nepřemýšlí moc nad tím, co komu řekne, jestli to ten dotyčný je schopný skousnout, jestli to správně pochopí, jestli je to z jeho pozice vůbec vhodné). Říká věci přesně tak jak je myslí. Je to jedna z vlastností, která se mi na něm líbí, ale je to taky asi počátek problémů (co se týče mé rodiny). Nemá dostatečný respekt ke starším (mám humorný příklad kam až to může vést: byli jsme na návštěvě u jeho babičky, která je už velmi stará, dlouho se neviděli. Schovala pro něj nějaké konzervy s broskvema, protože si vzpomněla, že když byl malý, tak je měl rád. Řekl jí, že děkuje, ale že konzervovaný broskve jsou hnusný, že to nechce.. je to absurdní, nemyslel to zle, ale mohl si to nechat pro sebe, že?). Taky je sobec, nechce pomáhat - o to vedeme neustálé líté boje, ale už pomalu chápe, že doma žijeme dva a že domácí práce nejsou jen moje starost, kvůli tomu, že jsem žena... Zatím jsme ve fázi, kdy mu všechno, co je třeba, musím říct,aby to udělal, ale udělá to... věřím tomu, že to časem třeba i sám uvidí. Moje rodiče spíš řeší jeho pomáhání ostatním. Je informatik a taťka se na něj vždycky obrací, když je s jejich počítačema nějaký problém. Krom toho, že se na něj takhle obrací moje rodina, tak to taky dělá celé Honzíkovo okolí, což ho to trochu štve. Zatim to tátovi nikdy neodmítl, ale netváří se nikdy moc nadšeně a trochu dává najevo, že by si to mohl táta třeba zjistit sám. Obecně je pravda, že se nikdy nevrhá nadšeně do žádné práce (tím nemyslím zaměstnání), ale lze ho donutit.. A taky málokdy dělá věci jen tak, aby někoho potěšil. Ale nezáleží mu jen na sobě samém, nedělá věci jen sobě prospěšné - na úkor mě. Ale všimla jsem si třeba, že se mě moc často neptá na to, jak jsem se měla, nebo co jsem dělala. Ale když o tom sama začnu, poslouchá a zajímá ho to. No, taky trochu déle než mě mu trvá vystudovat, myslí si že má vždy pravdu, je levičák atp. Nemyslím, že je ideální, spostu věcí mě na něm taky mrzí (třeba právě to, že se mě nesnaží potěšit, že nepřemýšlí nad tím jak se cítím, atp.) ale vždycky jsem cítila, že to má smysl, že je s ním sranda, že máme podobné záliby, představu o budoucnosti. To, s jakou intenzitou se mě všichni snaží varovat, mě samozřejmě nutí o těch chybách více přemýšlet. Začínám mít obavy, že jsem slepá, nedokážu si ten zásadní problém, co všechny tak děsí, definovat a oni vlastně také ne. Jenže, když se mě teď všichni snaží "varovat", tak mám pocit, že si to snad namlouvám nebo co. Nejsem ten typ, co by šel hlavou proti proudu, vždycky jsem věřila, že se mám od starších co naučit...ale teď zpochybňují něco, co je pro mě hrozně důležité... a to mě celkem děsí. Se svým přítelem jsem ráda, a kdyby nebylo těchto "varování" asi bych o našem vztahu moc nepochybovala, nebo méně. Nevím co si mám myslet a co to má znamenat. Jak se mám zachovat? Mám to nevnímat a dát jen na svůj úsudek, lze to vůbec? Mám dát na ostatní? Co se mám pokusit si objasnit? Nebo je to takhle normální? Děkuji za vaše názory, Eva
|
Znamená to také, že ho máš ráda takového, jaký je, i s jeho chybami. To já považuji za lásku. Vypadá to, že máš spoustu zdravého rozumu a že si v pohodě se všemi drobnými problémy poradíš sama. A až Ti zase bude příbuzenstvo vysvětlovat, jakého že to máš neotesance a sobce, tak si představ, jak by bylo nadšené například ze sňatkového podvodníka. Ten by uměl být milý, pozorný a vstřícný, příbuzenstvo by okouzlil a Tebe okradl. 
