O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...
Kontakty
Napište nám |
Poradna Kudlanky |
Právní poradna |
Související články
- JAK SE VYROVNAT, JAK ZAPOMENOUT... - I.
- JAK SE VYROVNAT, JAK ZAPOMENOUT... - II.
- JAK SE VYROVNAT, JAK ZAPOMENOUT... - III.
- KONEC? KONEC... ALE JAK TO PŘIJMOUT?
- HODNÝ HOLKY TO MAJ ZLÝ
- ODEŠEL A PŘECI ZŮSTAL ...
- LÍBACÍ PUSINKA
- POLORODÝ SOUROZENEC - "VPÁD CIZINCE"
- JAK SE ZBAVIT "ZÁVAŽÍ"
- JÁ SE ROZEŠLA, ON NE A NE...
- NE, NENÍ LEPŠÍ NĚCO, NEŽLI NIC
- CHUDÁK HOLKA - II.
- JAK NAPRAVIT ŠKODY?
- VÁNOCE SMUTNÉ A NEŠŤASTNÉ
- FAKT TO UŽ NEMÁ CENU. ROZCHOD!
- OPUŠTĚNÁ - A CO DÁL?
- O MUŽSKÉ JEŠITNOSTI A BOLÍSTKÁCH
- DILEMA - JAK DLOUHO A JESTLI JEŠTĚ VŮBEC
- SUPOVÉ
- TO SLOVO "ROZVOD"...
- VRÁTIT - NEVRÁTIT...
- OSM KRÁSNÝCH LET - A KONEC...
- VŠECHNO JE NAJEDNOU JINAK - II.
- NOVÝ OBČANSKÝ PRŮKAZ
- MANŽELSTVÍ - ČESKO VERSUS ŠPANĚLSKO
- KDYŽ SE VŠE SESYPE...
- O MUŽSKÉ JEŠITNOSTI A BOLÍSTKÁCH
- ZTRATILA LUCINKA PŘÍTELE...
- TATÍNKOVA PŘÍTELKYNĚ A NAŠE MIMI
- MRNĚ V NESNÁZÍCH
- ŽIVOT ZMÁČKL PAUZU? - III.
- MILENEC NECHCE JEN SEX
- VYSTĚHOVÁNI POLICIÍ NA ULICI?
- TRVALÝ POBYT - PŘÍTELKYNĚ S DÍTĚTEM - II.
- VŠECHNO JE TO STEJNÉ...?
- KONEC JEDNÉ ETAPY
- VŠECHNO SE TO SESYPALO - II.
- DOKÁZALA JSEM TO UKONČIT
- MLÁDENEC NA DRAKA - ALE JÁ HO MILUJU...
- JEDEN HOT A DRUHÝ ČEHÝ...
- CO BUDE SE MNOU, KDYŽ...
- NEVĚRA ZASÁHNE JAK NEMOC
- MÍSTO SEXU SERIÁLY...
Přihlášení
Anketa
ROZCHODY JSOU RÁNA DO ŽIVÉHO |
Úterý, 26 srpen 2008 | |||||||
Ahojda Danielo, ze zoufalství už nevím kudy kam a komu to říci, tak jsem využila tuto poradnu. Jsem tady poprvé, takže vlastně ani nevím, jak to pořádně chodí...Ale v rubrice poradna jsem viděla různé příběhy a tvou reakci. A - tak doufám... I když si myslím, že to třebas někomu přijde naprosto směšné, jaké problémy mám.. Jestli to není rouhání, si takhle stěžovat. Nicméně mě to trápí a to moc.
Jsem mladá, pohledná a hodná holka, za což jsem vděčná a vážím si toho. Samozřejmě mám chyby jako každý jiný a také nejsem svátost sama. Ale - to, co mám, mohu dávat a dávám, si zatím nikdo moc nevážil... konkrétně myslím ve vztazích. Na VŠ jsem se moc zamilovala do kluka.. Oba jsme byli studenti ale oba jsme nedostudovali. Každý z jiného důvodu..on lenost, já psychicky nezvládla ten nápor. Rozhodli jsme se tedy, že se přestěhujeme do většího města, kde je práce a začneme spolu žít a pracovat. Vše bylo zprvu krásné...Žili jsme spolu dva roky v naprosté harmonii, štěstí a lásce... Opravdu.
Já denně vařila teplé večeře (na co měl chuť), těšila jsem se na něj domů. Snažila jsem se dělat pro něj různá překvapení, ať už malá nebo velká...Vyhledávala jsem cokoliv, co by mu udělalo radost. Víkendy jsme trávili jak kdy. On často jezdil k rodičům, sám, a měl prostor pro sebe a kamarády.. Ano, občas jsme měli menší neshody, ale to bylo tak nepodstatné - oproti tomu, jak jsme žili jinak.
Poslední měsíc jsem si všimla, že se mnou dost zametá; konkrétně - nemá na mě čas, protože ho na mě ani nechce mít. Ale pak jsme jeli na dovolenou a byla zase úžasná.. byl ke mě milý...chtěl se mnou sex.. vše bylo nádherné. Po návratu se překulil týden a on se cítil nemocný(chřipka asi), tak šel z práce dříve domů. Přinesla jsem mu dobroty a uvařila čajík, sedla jsem si k němu, abychom si popovídali, proč je celkově tak ztrápený.
K mému velkému podivu z něj vypadlo že už mě nemiluje tak jako dříve, ale jinak je vše fajn. Myslela jsem, že je to hlavně tím, že chce zpět do rodného města. Hodně jsem o tom přemýšlela a nakonec si řekla: ano, půjdu tam s ním. Bohužel, ale marně..Rozhodl se, že prostě odejde zpět domů a mne ale už s sebou nechce. Je to pro mne strašná rána...
Jelikož máme společný byt, věci a výpovědní lhůty, potáhne se to asi měsíce. Je to něco jako rozvod, ještě že nemáme děti... Samozřejmě se budeme snažit, jak jen to půjde spolu v bytě nebýt (je to garsonka), ale nebude určitě ještě vyhnutí a budeme tam muset vedle sebe spát.. Čekala jsem všechno, ale to že mne nemiluje, ne... A co nechápu a nikdy nepochopím?...Říká, že mu budu chybět, bude se mu stýskat, možná toho bude i litovat - ale zpět mě nechce.
Propadla jsem ukrutné beznaději a depresím. Denně jen brečím. Co mám dělat? Já ho miluji, on mne ne..a bylo to jako blesk z čistého nebe! Nemohu se z toho vůbec vzpamatovat... Já se na něj dívám a když si uvědomím, že už nikdy nebudeme spolu, hned brečím.. Nevím, co mám dělat.. nemluvě o tom, jak se rychle o všem rozhodnout, kde a jak si zařídit nový život.. V bytě nemohu zůstat z finančních důvodů a ani nechci zůstat sama.
Za co to mám?....Za dobrotu? Asi...
Leila
|
< Předch. | Další > |
---|