Jeden maník, tak ve věku mého syna, se ucházel v Praze o místo u jedné IT firmy z irskou majetkovou účastí. Před nástupem už prodělal několik přijímacích náročných programů a silně ho překvapilo, že jedním z nejdůležitějších byla hra v karty, v tomto případě bridž. Ten vyžaduje hodně důvtipu a tolik kombinačních schopností, že si bezmála v ničem nezadá s hrou v šachy. To mě opravdu velice zaujalo a začal jsem vyzvídat.
Zástupci této společnosti tvrdí, že karty jsou skoro nejdokonalejším zrcadlem lidského charakteru. Jestliže totiž někdo vůbec poodhalí tajemství své osobnosti a základní rysy svého charakteru, pak tedy určitě ve hře v karty. Kapitáni světového průmyslu někdy zkoušejí povahu budoucího zaměstnance za volantem automobilu. Tady ovšem zvou zvolené kandidáty ke hráčskému stolu. A při tom se právě nad kartami projeví flegmatická povaha, či zase typické rysy cholerika nejmarkantněji. Poznáme tu hazardéry, kteří jsou ochotni přijmout neúnosnou míru rizika a licitují vysoko nad možnosti svého listu. Svou „barvu přiznají" však i chronicky opatrní lidé, hrající zásadně při zdi, ale také lidé odvážní, kteří s dobrou kartou dokáží vydražit úměrně vysoký závazek. Kdo švindluje, podvádí ve hře, zklame zpravidla i v životě ; kdo je ochoten svést bouřlivou slovní potyčku během karetního utkání, ten se dokáže pro malicherné příčiny pohádat i uprostřed všedního dne. Prostřednictvím obyčejného karetního listu je tedy možno prozkoumat pečlivě zakrytá zákoutí lidské psychiky a charakteru. Nu, ten dotyčný maník dopadnul dobře, naučil všechny okolo klasickej českej mariáš (ten se panu šéfovi hrozně líbí a mastí ho spolu s dalšími minimálně jednou týdně). Dokonce je naučil některé speciální české výrazy, které v pohodě používají, ač jim samozřejmě moc nerozumí („Slepý kuře našlo zrno." „Když nevíš, vem za kule a trhni." „Kdo se bojí, se*e v síni."). Zajímavé, opravdu, ale každej si vybírá své pracovníky, tak jak uzná za vhodné. To mi docela sedí. Franta Bouška
|